Spojené arabské emiráty - stát ležící na jihovýchodě arabského poloostrova, omývaný Perským zálivem a rovnou dvakrát navštívený i jednou českou hruškou. Stalo se tomu tak v letech 2011 a 2013. Obě dvě cesty jsou si náplní značně podobné, a proto si je pěkně spojíme do jednoho článku, abyste nečetli dva články napsané jak přes kopírák…
Celkem je SAE tvořeno sedmi autonomními emiráty a já konkrétně navštívila tři z nich - Abú Dhabí, Dubaj a Ras al- Khaimah. Hned takto na úvod bych krátce rozebrala první jmenovaný, neboť má návštěva v této oblasti byla nejkratší a spočívala v podstatě pouze ve využití letiště ve stejnojmenném městě, které je zároveň i hlavním městem celého emirátu (ten je mimo jiné i největší ze všech) a i samotného SAE.
Musím se přiznat, že mi bohužel Abú Dhabí přijde daleko méně zajímavé, protože přeci jen se všechno centrum dění nachází spíše v Dubaji, ale zase mu nemůžu tak úplně křivdit, neboť pár zajímavých kousků má. Já Vám je nyní představím, ale pouze v odstupu s internetovými informacemi.
První zmínka jistě musí patřit závodům Formule 1, které se v Abú Dhabí jezdí od roku 2009 a to na závodním okruhu Yas Marina Circuit. Osobně nejsem fanouškem velké ceny, ale moji rodiče ano a právě závod v Abú Dhabí patří jednoznačně k jejich nejoblíbenějším a dokonce už uvažovali, že by se na něj vydali. Nakonec ale uznali, že za takovou horentní sumu, za jakou se nabízejí místa alespoň s nějakým trošku pořádným výhledem, se může pořídit něco praktičtějšího a navíc televize toho nicméně zabere daleko víc…
Jednu osobu, jež se závodů účastnila jsem, ale poznala a byla to jedna z našich průvodkyň, která se tam tuším dostala skrze firmu svého manžela a dokonce se setkala i s jezdci. Více Vám o tom bohužel povědět nemohu.
Každopádně je více méně jasné, že závody F1 jsou v tomto městě velkým svátkem a tak se není čemu divit, že se zde nachází i zábavní park legendární automobilové značky spojené právě i s F1 a to Ferrari World. A tady začneme se zkratkou, která nás bude provázet celou dobu naší návštěvy v SAE a tou zkratkou je - nej. Tento park je totiž největším krytým zábavním parkem s největším logem firmy Ferrari na střeše a můžete tu najít i horskou dráhu jménem Formula Rossa, jež dosahuje rychlosti až 240 kilometrů za hodinu a jedná se tak o jednu z nejrychlejších horských drah světa. Tu bych si tedy nechala ujít, ale samotný park bych třeba někdy v budoucnu přeci jen ráda navštívila. Uvidíme.
Dále za zmínku stojí nejšikmější budova světa nesoucí název Capital Gate se sklonem 18 stupňů nebo mešita šejka Zayeda, pojmenovaná po prvním prezidentovi SAE, který je zde zároveň i pohřben. Otevřena byla v roce 2007 a její kapacita dosahuje až 40 tisíc věřících, což už je tedy velmi slušné číslo. I v ní najdeme určitá nej jako je největší ručně tkaný koberec či největší lustr. To bych tedy chtěla vidět…
A to je za Abú Dhabí zhruba vše, přeci jen nás čeká ještě velká nálož mnou navštívených míst a tak se nebudeme zdržovat.
Všechny cesty vedou do Říma, ale několik jich také vede právě do Dubaje. Samozřejmě, že jedinou schůdnou možností, jak se do SAE dostat je pomocí letecké dopravy a z Prahy se nám aktuálně nabízí hned několik spojení. Při naší první cestě jsme využili společnost Emirates, která je v poslední době čím dál tím více oblíbená a tak se není čemu divit, že aktuálně z Prahy létá A380 (od 1. 5. 2016) a od 1. července 2018 se k ní ještě přidá Boeing 777-300ER, kterým jsme tehdy do Dubaje letěli i my. Druhá cesta pak neměla přistání v Dubaji, ale jak jsem již zmínila v Abú Dhabí a to se společností ČSA. Celkově let trvá cca šest hodin, což je tak akorát.
SAE přímo roste před očima, takže se člověk nemusí bát, že nenajde hotel, neboť je jich tu jak hub po dešti. Jenže věhlas dělá své a tak hotely přímo v Dubaji či Abú Dhabí bývají hodně obsazené a hlavně vysoce nadceněné. Proto je velmi populární se nechat ubytovat v hotelu, který se nachází v emirátu Ras al-Khaimah (arabsky "vrcholek stanu"), kde je levněji a hlavně je zde daleko klidnější atmosféra. A navíc člověk o nic nepřichází, protože jsou hotely povětšinou přímo u Perského zálivu.
Hrušky osobně vyzkoušely dva, a pokud Vám to nebude vadit, krátce Vám je i představím (přeci jen v nich člověk také strávil určitý čas). Předem ale upozorňuji, že jde o mé informace a dojmy, takže nikterak netvrdím, že to tak všechno stále je.
Prvním hotelem je Hilton Ras Al Khaimah Resort & Spa ležící u zálivu s písečnou pláží. Mimo jiné zde ale najdete i čtyři bazény (hlavní obsahuje slanou vodu) nebo pět barů. Hotel nabízí možnost polopenze nebo all inclusive a stravování jinak probíhá bufetovou formou či se za příplatek nabízí možnost á la carte restaurací. Přiznávám se, že jsem tehdy měla s onou bufetovou formou trochu problém, protože každý den byl zaměřen na jinou z kuchyní (mexická, italská, …), což je pro mě jako nevšežravce občas problém (a ještě ke všemu jsem vybíravka). Samotné ubytování může mít buďto formu pokoje v hlavní budově nebo za příplatek může člověk strávit pobyt i ve vilkách podél pláže.
S tímto hotelem mám jinak spojené dvě příhody, z toho jednu "dobrou" a druhou špatnou. Ta špatná se nikterak netýkala samotného hotelu (vlastně ani ta dobrá ne), ale smutné události, které jsem bohužel jednoho dne přihlížela na místní pláži. Jeden pán zřejmě dostal ve vodě infarkt a i přes velkou snahu lidí kolem a i hotelového personálu se ho nepodařilo zachránit. Uvažovala jsem, zda tuto vzpomínku do článku napsat, ale je podstatné si uvědomit, že i takovéto věci jsou součástí života a já před nimi nechci zavírat oči s úzkostlivou snahou to popírat. A proto ji tu máte…
Druhá "dobrá" je v uvozovkách z prostého důvodu, neboť je to spíše taková náhoda, že jsme v hotelu narazili i na známou modelku Andreu Verešovou, která s námi posléze i odlétala. Evidentně byl hotel vybrán dobře…
Druhým navštíveným hotelem pak je The Cove Rotana Resort umístěný ve svahu s výhledem na Perský záliv. Tento hotel je rozlohou kapku větší a tak je velmi populární využívat pro přepravu elektrické golfové vozíky, protože se do toho svahu vyškrábete pod přímým sluncem tak jednou a sami uznáte, že je to značně sebevražedné. Samozřejmě zde najdete opět i dva bazény, ale hlavně je tu krásná písečná pláž. Hotel opět nabízí možnost polopenze a all inclusive a jídlo je taktéž nabízeno bufetovou formou, případně za příplatek lze zajít do á la carte restaurace.
Jídlo Hrušce tentokrát vyhovovalo daleko více, žádná každý den jinak zaměřená kuchyně. Přesto ale velmi pestrá. Mým největším požitkem byly individuálně připravované čínské nudle, kdy si mohl člověk zvolit, co a kolik toho do nich chce. Dodnes si pamatuji, že jejich přípravu měla na starosti slečna asijského původu jménem Cristine, která si mě už ke konci pobytu docela dobře pamatovala…
Okrajově zmíním i tři bary, kde v tom hlavním máte možnost zkusit si aktivitu šejků aneb kouření vodní dýmky. Ale to Vám nesmí být patnáct, jako bylo tenkrát mně. A co se týče ubytování? Tak k dispozici jsou tu klasické pokoje nebo vily umístěné buďto v horní části areálu nebo laguně. Vily mohou mít až tři ložnice a i vlastní bazének. Zvláštností také mimo jiné je, že hotel přitahuje i místní obyvatele, kteří ho využívají jako jakési víkendové místo. Proto je v pátek nejen největší výběr jídla (pátek je totiž pro muslimy neděle aneb začátek víkendu), ale také můžete vidět hojně přijíždějící auta typu BMW, Land Rover či Lamborghini.
Nepoznamenala jsem ještě jeden důležitý fakt a to kdy SAE nejlépe navštívit. Tak pokud je někdo z Vás sebevrah nebo "otužilec" v rámci vysokých teplot, tak SAE navštivte v průběhu května až září, kdy teploty mohou dosáhnout až padesáti stupňů celsia. Ideální dobou je tedy tak období říjen-duben, ale osobně spíše doporučuji ty podzimní měsíce, neboť jedna naše známá letěla v únoru a teploty nebyly zrovna přívětivé pro dovolenou. A navíc v průběhu února a března je největší šance zažít i dešťové přeháňky.
Ubytování jsem Vám doporučila v emirátu Ras al- Khaimah a proto je asi vhodné říct něco k dopravě jak po samotném emirátu, tak i o cestě do Dubaje a dopravě tam. Tak samozřejmě můžete se zkusit vydat na cestu pěšky, ale vzhledem k teplotám a vzdálenostem bych to zrovna moc nedoporučovala. Můj děda kupříkladu rád využíval taxi, neboť když ho to v hotelu přestalo bavit, tak se vydal do centra přilehlého města a prošmejdil tam nejrůznější obchody, zvláště třeba železářství. Pokud si ale věříte, můžete si i auto půjčit, jezdí se stejně jako u nás po pravé straně a provoz není až tak nákladný, neboť v zemi ropy jsou pohonné hmoty vcelku levné.
Cesta do Dubaje z tohoto emirátu trvá asi hodinu a půl a většinu času jedete po komunikaci typu dálnice. Vím, že mě vždy fascinovaly dvě věci, co jsem viděla večer cestou. První bylo to, že cesta povětšinou byla skoro celá osvětlená lampami, což tedy není zrovna dvakrát ekologické, ale působilo to oproti ČR atypicky. Dálková světla tady asi až tak moc nevyužijí. Druhou věcí pak byly večerní průjezdy skrze poušť, kdy často u krajnice stála auta a lidé tam u ohníčku měli piknik. Zvláštní, ale prý velmi oblíbená činnost. Jediné co, tak by ale po sobě mohli lépe uklízet, protože během cesty za dne byly místy vidět nevyhozené odpadky…
Po samotné Dubaji jsem se osobně pohybovala se skupinou, takže pomocí mikrobusu, ale máma vyzkoušela i místní metro, které je automatické, takže jezdí bez řidiče. Zajímavostí jsou i speciální vagóny pro ženy s dětmi (není tedy vhodné, aby v nich cestoval muž) či vagón první třídy, kam smí lidé, co si zakoupí zlatou jízdenku/kartu. Metro má zatím dvě linky - červenou a zelenou. V současné době má 47 stanic, z toho jen devět je podzemních, zbytek jezdí na povrchu po viaduktech.
Ve městě fungují samozřejmě i autobusy, kdy je zde zmiňuji hlavně pro zajímavost, neboť právě zastávky autobusů nejsou jen tak obyčejné. Přeci jen, když Vás sužuje čtyřicet stupňů nad nulou, tedy vedro a hlavně vlhko, tak to není zrovna dvakrát příjemné a proto jsou zastávky v podstatě malé prosklené plně klimatizované boudičky. Ostatně ono býti v SAE dodavatelem klimatizací musí být velmi výnosné, jen to s ní na některých místech dost přehánějí až by se člověk o zdraví bál…
A tak jsme se konečně dostali do samotné Dubaje. Ráda bych Vám představila několik míst, která jsem navštívila a ke kterým mám jisté své vzpomínky. Uděláme to ale trochu jinak, protože přeci jen toto není záznam den za dnem a tak jednotlivým místům věnuji jejich vlastní prostor. Připraveni? Tak začínáme…
Pokračování příště!
↓↓↓
Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.
Už se těším na další pokračování.
OdpovědětVymazat[1]: Děkuji :)
OdpovědětVymazatTéda, moc hezky napsané. Jako vždy .
OdpovědětVymazat[3]: Děkuji. :)
OdpovědětVymazat