To však neplatilo u další zastávky a to u solného jezera Salinas, které se řadí mezi ty opravdové a nejvýznamnější destinace ostrova. Dovolte mi, ale nejdřív Vám povědět krátkou historii tohoto místa. O soli jsme si již něco málo řekli a právě zdejší důl se začal využívat již koncem 18. století. Nejde však jen tak o nějaký důl, ale o kráter vyhaslé sopky, kam postupně začala pronikat voda z oceánu a vytvořila tak solné jezero (v současné době je ale již uměle doplňováno). Největší boom v rámci těžby soli nastal ve třicátých letech 20. století, ale postupně začala naopak těžba zase upadat a to až takovým způsobem, že se v roce 1999 zastavila úplně. To vše v současné době připomínají už jen pozůstatky strojů a také lanovky, která sloužila pro přepravu samotné soli.
Místo se však opuštěným nestalo, ostatně jak vidíte, stala se z něj dokonalá turistická atrakce a to hlavně proto, že se zde vytvořilo dokonalé mikroklima. Celý kráter o poloměru 900 metrů je totiž dokonale uzavřen a navíc salinita místního jezera se dá srovnat s Mrtvým mořem. Jezero je tak dokonalým cílem pro lidi, kteří trpí kupříkladu lupénkou či nějakou jinou kožní chorobou. Po zaplacení vstupu na Vás čeká krátký sestup do středu kráteru, kde najdete zázemí s převlékárnou, sprchami, bistrem a obchůdkem.
Jezero opravdu funguje na stejný způsob jako Mrtvé moře (někdo dokonce říká, že i lépe), takže nějaké pokusy o plavání jsou marné a naopak člověka spíš tak trochu ohrozí. Není to však jen voda, co má dobré léčivé účinky, ale je to také bahýnko ze dna jezera, které by se mělo aplikovat a nechat chvíli zaschnout. Četla jsem však, že taky může trochu barvit a člověk ho i po smytí ještě chvíli cítí a tak nám stačila pouhá voda. Ostatně i náš průvodce nám řekl, že bude ideální, když se člověk vykoupe, ale nebude se hned na místě sprchovat a nechá tak na sobě sůl chvíli působit. Musím uznat, že to bylo dosti vtipné, neboť mámě se zanedlouho začaly dělat ve vlasech pěkné krystaly, ale prý nějaký ten léčivý efekt i pocítila.
A dokonce jsme si i nějakou tu sůl odnesli a to ne pouze na tělech. Jak jsem zmínila, tak se zde nacházel i obchůdek, kde se dají pořídit různé solné výrobky a často jsem viděla i třeba vytesané sošky ze soli. Ač jsem normálně velký milovník těchto suvenýr shopů, tak tady jsem ale nezběhla a naopak si trochu krystalů soli nabrala přímo u zdroje. Pamatuji si, jak se do toho nadšeně zapojil i náš průvodce, který chudák kvůli mně běžel až do půlky kráteru, protože tam prý jsou daleko lepší kousky. A měl pravdu…
Toto chráněné území a zároveň i žadatel o zapsání do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO bylo posledním místem našeho výletu po ostrově Sal, takže naše další kroky vedly již zpátky na hotel. Ovšem nerada bych pro Vás vynechala ještě zmínku o dalších možnostech výletů po ostrově, kdy samozřejmě nechybí ani možnost nechat se přepravit na nějaký z dalších kapverdských ostrovů. V rámci moře jsou zde pak dostupné výlety za šnorchlováním i potápěním či pokud jsou dobré podmínky, tak za vodními sporty. Další vyžití se ale najde i na ostrově samém, kam se řadí například jízda na čtyřkolkách, kde ale musíte počítat, že se řádně zašpiníte.
Jako poslední nám byl pak ještě nabízen výlet za želvami, který probíhá v období června až října. Ano, nejde totiž o výlet ledajaký, ale jde o pozorování kladení želvích vajíček či jejich následného líhnutí a to za doprovodu odborníka. Ano, celý proces je samozřejmě chráněný, člověk se nesmí přiblížit moc blízko a za žádnou cenu se nesmí dotknout vajec. Ostatně, pojďme si o celém procesu něco ve zkratce říct. Zajímavým detailem jistě je, že tento výlet probíhá pouze v noci, neboť právě a jen tehdy želvy vajíčka snášejí. Konkrétně jsem našla, že v rámci Kapverd se jedná o karety, které po objevení dokonalého místa na pláži vyhloubí hnízdo a snesou do něj zhruba 80 vajec. Ta se inkubují po dobu cca 70 dní v souvislosti s povětrnostními podmínkami, kdy je zajímavé, že právě teplota ovlivňuje u želv jejich pohlaví - chladnější část hnízda = samečci, teplejší část hnízda = samičky. Ale abych byla biologicky správná, tak to není jen u nich a jedná se o faktor u velkého množství plazů.
Samotné líhnutí pak také probíhá v noci, neboť je to opět doba, kdy nejméně hrozí útok nějakého predátora a želvičky se z vajec dostávají díky protrhnutí kožovitého obalu za pomoci tzv. vaječného zubu. Ano, želvy mají zuby, ale jenom jeden a ještě ke všemu jim po čase odpadne. Želvy se mimochodem také čipují, kdy jsem se dočetla, že místní organizace nabízí možnost želvu adoptovat a dát jí jméno, kdy samozřejmě poplatek za tuto službu míří na fungování organizace.
A to je prosím pěkně vše, co můžete na Kapverdských ostrovech zažít. Pro mě osobně šlo o destinaci dosti neznámou, o které jsem se vlastně poprvé pořádně dozvěděla až při onom hledání letní destinace a musím uznat, že mě pobyt na Salu nezklamal. Rozhodně to není místo pro ten typ lidí, kteří vyloženě rádi cestují, neboť turistické cíle člověk zvládne klidně za dva tři dny a jedinou možností by tak třeba bylo navštívit všechny ostrovy naráz. Kapverdy jsou ale spíše rájem pro milovníky odpočinku, kteří nechtějí nějak sálodlouze cestovat a chtějí si užít pěkné koupání a opalování. Ano, podstatný detail, teplota vody byla po valnou většinu času skvělá a počasí bylo pro mě osobně naprosto vyhovující, neboť svítilo slunce, ale nebylo přehnané vedro a foukal osvěžující větřík. Proto mohu za sebe ostrov Sal jedině doporučit, a pokud bych někdy v budoucnu hledala opět destinaci pro letní dovolenou, tak bych se nebránila se na něj ještě jednou vrátit…
↓↓↓
Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.
