sobota 24. února 2018

Saal Digital – recenze fotoknihy

Saal Digital - fenomén, který pohltil spoustu blogů a rozhodně má proč.
Ač jsem povětšinou ten typ člověka, který jde silně proti proudu trendů (třeba jsem neviděla jediný díl Hry o trůny), o zapojení se do proudu recenzí této firmy jsem uvažovala již delší dobu a každá další recenze, co na mě různě vykoukla, způsobila ještě hlubší zakousnutí onoho nápadu jít do toho. Finální rozhodnutí padlo až po článku mé věrné čtenářky Kočkomilky Jany, neboť když už se do toho pustila i ona, tak Hruška přeci nesmí zaostat…

A tak jsem jednoho dne otevřela jejich stránky, našla formulář pro recenze a další den mi na email přistála zpráva se slevovým kupónem v hodnotě 900 korun českých s platností dvou týdnů. Nechtěla jsem ale ztrácet čas a tak jsem si ještě ten samý den instalovala jejich program a tvorba mohla započít.
Má vize byla vytvořit si sbírku mých nejlepších a hlavně nejmilovanějších fotografií a zároveň se tak konečně odhodlat i k napsání článku zaměřenému právě na ně samotné. Doufejme tedy, že ho v nejbližší době budete moci očekávat…
Ale zpátky k samotné tvorbě. Na začátku celého procesu je nutné vybrat, o jaký produkt máte zájem a dále ho specifikovat dle bohatých možností. Já si zvolila fotoknihu o rozměrech 15 x 21 centimetrů s 28 stránkami na lesklém papíru. To vše v pevné lesklé vazbě.
Samotná tvorba fotoknihy pro mě nebyla až tak náročná, protože jsem využila možnosti mít jednu fotku na celé dvojstraně bez nepěkného předělu uprostřed, což je umožněno díky technologii Layflat. Program je ale velmi intuitivní, snadno se ovládá, takže i při vyšších nárocích na Váš finální produkt jistě nebudete mít s ovládáním problém, zvláště pokud umíte pracovat s programem na tvorbu prezentací jako je třeba Power Point, jistá podobnost čistě náhodná.

Největším oříškem se tak pro mě stal přebal knihy, kdy jsem dlouho rozmýšlela, jaké pozadí zvolit, neboť je jich v nabídce neskutečná spousta. Od nejrůznějších vzorů přes přechody barev až po barvy samotné. Vše můžete samozřejmě doplnit svou fotkou, textem anebo využít knihovnu obrázků Klipart. V ní jsem ale objevila jeden zásadní nedostatek! V kategorii "Ovoce" se nenalézá žádná hruška! To by chtělo ale rozhodně napravit. Ještě, že je a byla možnost dodat si hrušku z vlastních zdrojů…
Po stvoření mého fotoknižního dítěte ho stačilo už jen vložit do košíku, vyplnit nezbytné údaje a objednávku odeslat. Tak jsem učinila v pátek a už ve středu mi PPL hlásilo dodání balíčku. Dodání tedy bylo přímo expresní a přitom šla zásilka z Německa. Celková cena fotoknihy i s poštovným se vyšplhala na částku 898 korun a tak jsem, dá se říct, přímo naplno využila zmíněný kupón.

Samotná fotokniha mě hned po rozbalení neskutečně uchvátila a při prvním prolistování mě napadla slova "holt německá kvalitka". Můj největší strach aneb design obálky se ukázal býti zbytečný a tak jsem si mohla z hluboka oddychnout. Napodobenina struktury "kůže" - mé pozadí - vypadá opravdu realisticky, písmo se elegantně kroutí ve vhodné velikosti a ani dodaná hruška nezpůsobila žádný problém. Stránky mají odolnou tloušťku, takže kniha se jen tak nezničí a samotné fotografie jsou natisknuté profesionálně, bravurně, nádherně až nechci věřit, že všechny pochází jen z telefonu. Ostatně můžete na fotkách posoudit sami…

Za svou osobu tak mohu asi vcelku překvapivě firmu Saal Digital jednoznačně doporučit. V porovnání s jinými firmami se někomu třeba budou zdát jejich výrobky dražší, ale protože se jedná o můj vůbec první fotoprodukt, nemůžu to nikterak porovnat. Rozhodně se ale jedná o kvalitní produkt, který u mě získá své čestné místo na poličce a kterým se budu asi často chlubit. Navíc každá fotka má svůj příběh a tak jsem si jistá, že jsem našla zdroj konverzace na hodně dlouho…

PS:
Firmu Saal Digital jsem mimo jiné oslovila s žádostí, zda by mi neposkytli cenu do soutěže, která by mohla recenzi doprovázet. Bohužel jejich marketingový směr míří někam jinam, ale přesto jsem neodešla až tak s prázdnou, za což jim mockrát děkuji. A o co jde? Vytvořili mi vlastní stránku s formulářem pro další recenzenty, kterou najdete po kliknutí tady. A tak pokud Vás má recenze nakousla tak jako mě ty předchozí, neváhejte a přihlaste se. Přeci jen taková šance v podstatě za "nic" se často neobjevuje…


↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.Mrkající

sobota 17. února 2018

Hruško-londýnská osma - druhá část

Pizza Toscana ve Wardour Street číslo 45
V roce 2014 jsme se s rodiči poprvé vydali sami jen tak do Londýna a součástí toho všeho bylo i muzikálové představení Les Misérables (Bídníci). Před začátkem představení jsme se chtěli někde najíst a to nejlépe poblíž divadla, což při plošné koncentraci restaurací po celém městě není žádný problém. Navíc právě v této oblasti se nachází i China Town, takže milovníci čínského jídla si mohou přijít na své.



Já se ale do čínských specialit moc pouštět nechtěla, neboť se upřímně nikdy v nabídce jídel pořádně nevyznám ani v Česku, natož někde jinde v cizí řeči. Navíc hlavně ani nebyla celkově chuť. A tak jsme hledali dál.
Pomalu a jistě jsme se blížili zpátky k divadlu a zničehonic se před námi zamihotala italská vlajka, která jakoby nás zvala dál. A tak jsme také šli. Jídlo bylo moc dobré, obsluha také, prostředí milé (dokonce nás posadili k oknu, u kterého byla žerď s vlajkou, neboť dole bylo plně obsazeno), no prostě si nebylo na co stěžovat. Proto jsem z této restaurace udělala takové své tradiční místo, kam vždycky během delší návštěvy Londýna zajdu. Ano, ano, ráda se navracím na známá místa, mám to prostě ve své hruškové povaze. Navíc, když Vám někde chutnalo, proč tam nezajít? Já osobně v této restauraci vyzkoušela hovězí carpaccio (s úžasnou citrónovou marmeládou), Spaghetti Carbonara nebo Buffala con crudo (Mozzarella & Prosciutto). Rodiče zase zkusili pizzu nebo nějakou tu rybu a taktéž si nikterak nestěžovali.

Prostředí se může někomu třeba zdát stísněnější, ale nějak mi to právě k tomuto podniku sedí. Obsluha je tvořena opravdu lidmi s italskou krví, takže máte i díky nim pocit, že jste se na chvíli ve skutečné Itálii opravdu octli (navíc používají kvalitní suroviny a dostávají i svému názvu, takže hodně věcí opravdu pochází z Toskánska). A musím se přiznat, že mě při každé návštěvě těší, že poznávám již známé tváře…
Celkem jsem toto místo navštívila už minimálně čtyřikrát a rozhodně doufám, že v budoucnu sem opět tradičně zavítám. A Vám můžu návštěvu jen doporučit…

Nábřeží
Toto místo jsem již několikrát také zmínila v předchozích článcích, ale musíte mi odpustit, že tomu stejně tak jako s Waterstones učiním znova.
Nábřeží řeky Temže je samozřejmě neskutečně dlouhé a konkrétně budu mluvit jen o "kratičkém" úseku tzv. The Queen's Walk, což je promenáda vedoucí od mostu Lambeth Bridge až k slavnému viktoriánskému Tower Bridge.
Upřímně se přiznám, že jsem ji neprošla celou, ale už jen ten pouhý půl kilometr (od London Eye k Waterloo Bridge) si mě získal, na rozdíl od mých rodičů, kteří nedokázali pochopit, co mě tam mezi těmi tunami lidí tak neskutečně těší. Odpověď je jednoduchá - právě ony tuny. Víte, když se procházíte po pěkném místě, kde Vás nikdo nezná, tak je to velmi osvobozující pocit, alespoň pro mě. Navíc mě baví všelijaká pouliční vystoupení, která jen dokreslují tu správnou atmosféru.

Těžko se to popisuje někomu, kdo to nezažil a hlavně každý není jako já a tak si třeba takovou to procházku vůbec neužije. Ale kdo nezkusí, neví, a proto Vás tam posílám. Zkuste se tam v klidu projít (třeba dojdete až k Tower Bridge), poseďte pod nějakým z mostů, zadívejte se na zvlněnou Temži, kupte si 99 Flake ice cream (typická točená zmrzlina s čokoládovou "tyčinkou", kterou koupíte na každém rohu) a užívejte dne. A pokud by pršelo, tak mám pro Vás i jeden dobrý tip na schovku právě v mé zmíněné oblasti…

Le Pain Quotidien u Royal Festival Hall
Ano, ano - toto místo je ona zmíněná schovka před deštěm, která mě samotnou zachránila již dvakrát. Jedná se o takového křížence mezi restaurací a kavárnou, protože podávají nejen dezerty a teplé nápoje, ale také snídaně či polévky a jiná jídla.
Možná Vás zajímá, co znamená samotný název tohoto podniku a samozřejmě Vám to prozradím, překladem je denní chleba. Název je totiž odvozen od samých začátků, kdy podnik stál na pečení čerstvého chleba. Čerstvost si uchoval do dnešních dob, a proto na menu můžete nalézt 100% organické věci a na své si přijdou i vegetariáni a vegani.
Poprvé jsem se do Le Pain Quotidien dostala čirou náhodou se svými rodiči v roce 2016. Tenkrát se blížila pátá hodina a tak jsme se rozhodli se nejen ukrýt před tmavou oblohou, ale dát si také nějaký ten čaj či kávu. A tak se taky stalo. Byli jsme usazeni do takové obrovské "prohlubně" s klenutým stropem, která se nachází pod kolejemi vlaku (ty pak dále vedou Hungerford Bridge) a objednali jsme si zmíněný čaj (pro mě samozřejmě s mlékem), kávu a taky každý něco sladkého na zub. Já ochutnala čokoládový dortík, tatínek jakési vafle s omáčkou, ale největší terno udělala maminka s objednávkou božské Pavlovy. Holt Pavlova k Pavle…
Pro neznalé - Pavlova je dezert z pečeného krému ze šlehaných bílků, zdobený šlehačkou a ovocem. Velmi populární je zejména v Austrálii a na Novém Zélandu a proto se mezi sebou tyto země přou ohledně původu tohoto božského díla. Své jméno pak tento dezert dostal na počest slavné ruské baleríny Anny Pavlovové.
Pavlova ve mně zanechala tak obrovský dojem, že při další návštěvě Londýna jsem se rozhodla ji do programu taktéž zahrnout. Navíc se to nabízelo s procházkou po nábřeží, že.
A ty tmavé mraky se taky objevily v naprosto ideální okamžik. Při mé druhé návštěvě jsem tedy já sama skončila u Pavlovy, kterou Vám tímto nedoporučuji, ale rovnou nařizuji (obzvláště milovníkům sladkého). Pobočky mají po celém Londýně, takže…
Další jídla jsem bohužel neměla šanci ochutnat, ale jsem si jistá, že jsou stejně tak dobrá jako je jejich čaj a dezerty. Třeba zkusím někdy příště a Pavlovu si nechám zabalit s sebou…



Locale
Bonusový a finální tip, který tu vlastně původně ani neměl být, ale nakonec jsem se ho rozhodla zařadit. Jedná se o nově objevenou opět italskou (no dobře, dobře, já se živím hlavně po italsku, špagety mi lezou i z uší) restauraci, která se nachází na Belvedere Road, což je hned druhá ulice od ulice s London Eye (a také mořským akváriem, London Dungeon a Shrekovým dobrodružstvím).
Vyhlédla jsem si ji zcela náhodně na internetu a během své poslední pěší tour Londýnem ji navštívila. A musím uznat, že také stála za to a na jejich Spaghetti Carbonara vzpomínám s láskou doteď. Proto pokud se budete někdy hladoví vyskytovat v této oblasti, opět můžu jen doporučit. Určitě se tam také někdy ještě pokusím zastavit.


A to je dámy a pánové celé. Několik mých milovaných míst v mém milovaném městě. No co více k tomu asi tak dodat. Doufám, že jsem Vás alespoň jedním z bodů zaujala a budu ráda, pokud třeba nějaký z mých "tipů" opravdu vyzkoušíte a třeba mi dáte i vědět svůj názor.
Jak jsem již zmínila, aktuálně plánuji jubilejní desátou cestu a jedním z mých plánů je se i tak trochu v Londýně "ztratit" a objevit třeba další zajímavá místa, o kterých se jistě v budoucnu dočtete. Zároveň, pokud má někdo z Vás nějaký tip na zajímavé místo/obchod/restauraci, budu ráda za informaci. Člověk nikdy neví, třeba tam mé kroky opravdu povedou, stejně tak jako ty Vaše na některá z mých miláčků…



↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.Mrkající

sobota 10. února 2018

Hruško-londýnská osma - první část

Čas od času každého cestovatele potká otázka, kde na světě se mu nejvíce líbilo a kam by se chtěl vrátit. Musím se přiznat, že otázky podobného typu bytostně nesnáším. Jak může člověk srovnat Maledivy s New Yorkem? Nový Zéland s Jamajkou? Rusko a Mexiko? To prostě a jednoduše nejde. Mou odpovědí tedy povětšinou bývá, že míst a vzpomínek je hromada a odpověď je nesnadná…
Přesto nechci lhát, že jednoho favorita nemám. Stálí čtenáři již v tento moment vědí, ostatní možná budou překvapeni, neboť i přes můj bohatý výčet států je mým nejmilovanějším místem Spojené království Velké Británie a Severního Irska a městem Londýn.

Proto se asi není čemu divit, že jsem podnikla už devět výprav do této země (ještě mi pro prozkoumání chybí Severní Irsko) a aktuálně tak trochu plánuji toto číslo zakulatit na desítku. Každopádně vraťme se k obsahu dnešního článku, kde se zaměříme spíše na samotný Londýn. Během oněch devíti návštěv jsem pokaždé do Londýna zabrousila a to po dobu různých časových intervalů od pár hodin až po dva týdny. Samozřejmě, že jsem si během toho všeho zamilovala několik míst, obchodů (vyskytující se i ve zbytku země), restaurací a ráda bych Vám některé z nich představila. Třeba tu najdete nějaký tip pro Vaši budoucí návštěvu.

Covent Garden
Na začátek začneme velmi zlehka a to centrem londýnské zábavy a hlavně nákupů - Covent Garden.
Poprvé jsem tuto část Londýna navštívila během jazykového pobytu v roce 2015 a zcela upřímně přiznávám, že jsem předtím vlastně neměla moc tušení, co se za tímto názvem skrývá. Věděla jsem, že je to okrsek Londýna, ale více jsem tomu pozornost nevěnovala, navíc mé cesty se Covent Garden (hlavně tedy jejímu centru) spíše vyhýbaly nebo se odehrávaly v podzemí v metru.
O to víc jsem byla tímto místem okouzlena, protože i když je celý Londýn jedno velké nákupní středisko, Covent Garden má v sobě pro mě něco kouzelného. Všemožné obchůdky, restaurace, divadla, pouliční akce, nádherná architektura - to vše utváří zvláštní atmosféru.

Největší koncentrace toho všeho je samozřejmě v samotném centru Covent Garden, kde kromě hlavní tržní budovy najdete i kostel svatého Pavla nebo budovu The Royal Opera House. Navíc tu najdete ještě jedno místo, které je dle mého velmi fikané, neboť co si budeme mezi námi děvčaty povídat, pánové ty nákupy s námi občas nezvládají a tak není jednodušší řešení než muže zaparkovat v London´s Transport muzeu. A případně se nabízí i další řešení v podobě odkladu manžela/přítele/kamaráda do některého z všude přítomných pubů. Cenově to vyjde asi nastejno a záleží, co Vaše mužská polovička ocení víc…

Ač jsme nepivní rodina, můžu Vám jeden takový pub doporučit minimálně jídlem. Jmenuje se Punch&Judy a nachází se přímo v tržní budově. Jednou jsme totiž zatoužili dát si v Covent Garden večeři, což v rámci obrovské koncentrace lidí není zrovna snadné. Nakonec jsme při procházení hlavní budovy objevili schody do sníženého patra, kde se právě onen pub nachází. Já tam ochutnala jedny z nejlepších makarónů se sýrem vůbec a je velká škoda, že na jídelním lístku nadále nefigurují (aspoň dle oficiálních stránek). Co tam ale jistě jisto najdete je typicky britské fish&chips a to nejen v tradiční formě, ale třeba i ve vegetariánské verzi (ale samozřejmě není nad originál). Máma si dlouho přála právě toto jídlo ochutnat a tak si sen splnila přesto, že není zrovna milovnice ryb. S tatínkem se ale shodnou, že byl pokrm právě tady vynikající.

Pokud Vás omrzí hlavní centrum dění, určitě se vydejte i do různých uliček kolem. Tak jsem učinila jednou i já a byla to velmi milá procházka. Ale všechno má své, ale a cítím povinnost Vás tak trochu varovat před jedním obchodem nacházejícím se na Neal street. Jedná se o obchod s kosmetikou Sakaré, kam mě dostal marketingový trik v podobě prodejců rozdávajících na ulici malá mýdlíčka, která nejdříve vypadala jako nějaká sladkost. Zaměstnanci obchodu jsou dost dobře "vycvičeni" a umluví Vás do nákupu všeho možného (bránit se je značně těžké). Přiznávám, že i mě umluvili ke koupi několika produktů za ne zrovna malý peníz, ale na druhou stranu musím uznat, že si na samotné výrobky stěžovat nemůžu, protože vydrží dlouho, krásně voní a aspoň na mně fungovaly. Během psaní jsem si našla recenze na tento obchod a jsou značně rozporuplné. Proto jsem se radši rozhodla v článku toto místo zmínit a možná tak někomu uchránit peněženku. Nebudu ale lhát, že pro jeden produkt bych se možná i vrátila…

A to by bylo asi celé na téma Hruška a Covent Garden. Nebo ne?


Paperchase
Tak asi ne! Na moment ještě do Covent Garden zabrousíme, ale tentokrát se jedná celkově o tip na jeden mnou milovaný obchod, který jsem poprvé objevila právě tam.

Z nějakého důvodu jsem vždycky milovala papírnictví a s ním spojené notýsky, sešity, tužky, nálepky a třeba i přáníčka. A právě kvůli přáníčkům jsem si obchod zamilovala. Och ten výběr! Narozeninové přání od dcery/syna mamince, dcery/syna tatínkovi, manželovi, manželce, tchýni, tchánovi, babičce, dědečkovi…
Mě samotnou ale nejvíce překvapila a především uchvátila přání k výročím, kde máte nejen přání obecná, ale taky manžel manželce, manželka manželovi a hlavně dítě rodičům. Takže hádejte, kdo se na výročí rodičů těší nejvíc, aby ukázal, jaké přání vybral? Ano, já!
Celkově jsem si z nákupu v Paperchase udělala tradici, která obnáší nákup přáníček na rok dopředu (taky důvod, proč do toho Londýna jednou za čas musím) a to nejen ode mě někomu. Zavedla jsem totiž i koupi přáníček pro rodiče mezi sebou, protože většinou není čas nějaké obstarávat a navíc také, aby za něco ona přání stála. Takhle mají u mě zásobu a stačí si ho v pravý čas vyzvednout.
Proto jestli si na přání potrpíte jako já, určitě chvíli času Paperchase obětujte, budete jednoduše v ráji. A nutně to nemusí zůstat jen u přání. Celkově je jejich sortiment rozhodně zajímavý a nádherný. Při poslední návštěvě 2017 mě třeba velmi pobavila banánová kolekce, takový ideální vzor pro mou banány nesnášející osobu. Za zmínku stojí i "turistická" kolekce s motivem londýnského metra.

Mimo jiné mají i krásné 3D samolepky, které taky vždy prohrabu a dvakrát se mi nepodařilo odolat. Jednou krásným anglickým vlajkám a podruhé kaktusům…

Pokud jsem Vás svým výkladem o tomto obchodu uchvátila, tak vězte, že Paperchase má samozřejmě internetové stránky a dle mé poslední návštěvy, vyprovokované tímto článkem, mají dovoz i do České republiky! A teď si asi každý bude muset přebrat, zda je to dobrá zpráva nebo ne. Ale já se přiznám, že asi zůstanu u své původní tradice, protože by ta objednávka nemusela dopadnout dobře. Tedy aspoň snad tenhle rok u ní zůstanu…


Waterstones
Je třeba představovat? Název mnou omílaný snad tisíckrát a ve stejném počtu i popsaný. Ale opakování je matkou moudrosti a tak si to dáme ještě jednou.
Waterstones je síť knihkupectví po celé Velké Británii. Zcela upřímně nevím, kdy jsem do jedné z jejich poboček vstoupila poprvé, ale můžu Vám na jistotu říct, že každá z nich stojí jednoduše za to. Během oněch devíti návštěv jsem stihla navštívit jejich nepřeberné množství, neboť se často stávaly mým útočištěm během nakupovacího volna (klidně si tam můžete sednout do křesílka a číst si třeba celý den). Cambridge, Oxford, Stratford-upon-Avon, Brighton, Cardiff - tam všude jsem Waterstones navštívila. A samozřejmě nesmí chybět ani Londýn, kde jsem byla taktéž v několika pobočkách, ale jedinečný dojem čtenářského nebe na mě udělala ta, která se nachází na Piccadilly. Již jsem tento několikapatrový ráj popisovala, ale věřte mi, že ta atmosféra s tisícovkami knih se popisuje velmi nesnadno. Proto pokud budete mít šanci, běžte a zažijte to.

Celkově v anglicky mluvících zemích oceňuji množství vydaných knih, které dokáží pojmout neskutečné množství témat. Takto jsem si třeba pořídila knihy o forenzní antropologii (dokonce i odbornou příručku) nebo airbusu A380. Tyto témata v Česku rozhodně běžně nenajdete.
Stejně tak jsem si rozšířila i sbírku ke skupině Queen a Guns N´ Roses a Waterstones mi mimo jiné několikrát pomohlo i s dárky pro kamarády, ať už v rámci klasických knih nebo různých diářů/deníků či jiných maličkostí.
Vyjádření své loajality k tomuto obchodu jsem dokonce dotáhla až tak daleko, že jsem si jednoho dne založila i jejich věrnostní kartu, kterou si velmi cením. Proč tomu tak je se mě, ale neptejte. Pro někoho to může být jen kus v České republice neplatného plastu, který člověk použije sotva jednou za rok a má z něj minimum, ale pro mě je to prostě víc…
Na závěr ještě zmíním službu Click&Collect, která se určitě hodí, pokud máte nějaký titul již předem vyhlédnutý. Několikrát jsem využila a naprosto super. Ostatně tento systém není nic převratného a máme ho v ČR také, ale jen jsem ho nějak měla zapotřebí vypíchnout…


Pret a Manger
Z nějakého mě neznámého důvodu jsem dlouho tuto síť obchodů nazývala Pret a Manager a až asi dva roky zpátky jsem uznala, že tam písmeno a přidávám vlastně zbytečně. O to víc mě zajímalo, co vlastně celé toto spojení znamená. Problémem bylo, že jsem na to vždy zapomněla a tak jsem teď měla dobrou příležitost to celé napravit. Dle slovníku slovo pret v angličtině neexistuje a manger je koryto či žlab. Pro mou osobu vcelku neuspokojivá odpověď a tak jsem hledala dál. Rozluštění na mě nakonec čekalo na Wikipedii a tak už vím, že název pochází z francouzštiny a znamená ready to eat = připraven jíst. Ano, neřekla jsem, o jakou síť obchodů se jedná, a dle názvu jste tedy mohli vydedukovat, že jde o jídlo.
Koncept firmy je podobný jako má třeba Starbucks, tedy prodej kávy a jiných nápojů, ale s tím, že tato firma se daleko více zaměřuje na jídlo v podobě různých sendvičů, wrapů, polévek, kdy se naopak přibližuje rychlým občerstvením, ale ve zdravé a čerstvé formě.
Pret a Manger jsem začala navštěvovat hlavně během posledních pár návštěv, kdy se jejich pobočka nacházela nedaleko od hotelu a tak mi či nám mohla poskytnout lehký oběd či večeři. Stejně tak to mají i samotní obyvatelé města, takže občas jste mohli dorazit a už byly prázdné regály. A to také svědčí o tom, že opravdu dělají skvělé výrobky, ve kterých se nebojí ani kombinovat zvláštní chutě. Samozřejmě, že se ale drží i takových těch tradičních jako je sendvič se šunkou a sýrem, ale třeba pro takovou bagetu s prosciuttem, rajčaty a parmazánem, bych asi i vraždila. Mňam.

Co ještě musím určitě vyzdvihnout, jsou i jejich různé ovocné misky a hlavně džusy. Můžete si koupit různě veliké flaštičky, což je velmi praktické a hlavně jejich obsah je nesmírně delikátní. A kdo není na džusy, může zkusit některou z limonád.
A tak pokud Vás bude někdy trápit hlad a uvidíte hvězdný nápis Pret a Manger, neváhejte a zkuste.


↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.Mrkající