Pizza Toscana ve Wardour Street číslo 45
V roce 2014 jsme se s rodiči poprvé vydali sami jen tak do Londýna a součástí toho všeho bylo i muzikálové představení Les Misérables (Bídníci). Před začátkem představení jsme se chtěli někde najíst a to nejlépe poblíž divadla, což při plošné koncentraci restaurací po celém městě není žádný problém. Navíc právě v této oblasti se nachází i China Town, takže milovníci čínského jídla si mohou přijít na své.
Já se ale do čínských specialit moc pouštět nechtěla, neboť se upřímně nikdy v nabídce jídel pořádně nevyznám ani v Česku, natož někde jinde v cizí řeči. Navíc hlavně ani nebyla celkově chuť. A tak jsme hledali dál.
Pomalu a jistě jsme se blížili zpátky k divadlu a zničehonic se před námi zamihotala italská vlajka, která jakoby nás zvala dál. A tak jsme také šli. Jídlo bylo moc dobré, obsluha také, prostředí milé (dokonce nás posadili k oknu, u kterého byla žerď s vlajkou, neboť dole bylo plně obsazeno), no prostě si nebylo na co stěžovat. Proto jsem z této restaurace udělala takové své tradiční místo, kam vždycky během delší návštěvy Londýna zajdu. Ano, ano, ráda se navracím na známá místa, mám to prostě ve své hruškové povaze. Navíc, když Vám někde chutnalo, proč tam nezajít? Já osobně v této restauraci vyzkoušela hovězí carpaccio (s úžasnou citrónovou marmeládou), Spaghetti Carbonara nebo Buffala con crudo (Mozzarella & Prosciutto). Rodiče zase zkusili pizzu nebo nějakou tu rybu a taktéž si nikterak nestěžovali.
Prostředí se může někomu třeba zdát stísněnější, ale nějak mi to právě k tomuto podniku sedí. Obsluha je tvořena opravdu lidmi s italskou krví, takže máte i díky nim pocit, že jste se na chvíli ve skutečné Itálii opravdu octli (navíc používají kvalitní suroviny a dostávají i svému názvu, takže hodně věcí opravdu pochází z Toskánska). A musím se přiznat, že mě při každé návštěvě těší, že poznávám již známé tváře…
Celkem jsem toto místo navštívila už minimálně čtyřikrát a rozhodně doufám, že v budoucnu sem opět tradičně zavítám. A Vám můžu návštěvu jen doporučit…
Nábřeží
Toto místo jsem již několikrát také zmínila v předchozích článcích, ale musíte mi odpustit, že tomu stejně tak jako s Waterstones učiním znova.
Nábřeží řeky Temže je samozřejmě neskutečně dlouhé a konkrétně budu mluvit jen o "kratičkém" úseku tzv. The Queen's Walk, což je promenáda vedoucí od mostu Lambeth Bridge až k slavnému viktoriánskému Tower Bridge.
Upřímně se přiznám, že jsem ji neprošla celou, ale už jen ten pouhý půl kilometr (od London Eye k Waterloo Bridge) si mě získal, na rozdíl od mých rodičů, kteří nedokázali pochopit, co mě tam mezi těmi tunami lidí tak neskutečně těší. Odpověď je jednoduchá - právě ony tuny. Víte, když se procházíte po pěkném místě, kde Vás nikdo nezná, tak je to velmi osvobozující pocit, alespoň pro mě. Navíc mě baví všelijaká pouliční vystoupení, která jen dokreslují tu správnou atmosféru.
Těžko se to popisuje někomu, kdo to nezažil a hlavně každý není jako já a tak si třeba takovou to procházku vůbec neužije. Ale kdo nezkusí, neví, a proto Vás tam posílám. Zkuste se tam v klidu projít (třeba dojdete až k Tower Bridge), poseďte pod nějakým z mostů, zadívejte se na zvlněnou Temži, kupte si 99 Flake ice cream (typická točená zmrzlina s čokoládovou "tyčinkou", kterou koupíte na každém rohu) a užívejte dne. A pokud by pršelo, tak mám pro Vás i jeden dobrý tip na schovku právě v mé zmíněné oblasti…
Le Pain Quotidien u Royal Festival Hall
Ano, ano - toto místo je ona zmíněná schovka před deštěm, která mě samotnou zachránila již dvakrát. Jedná se o takového křížence mezi restaurací a kavárnou, protože podávají nejen dezerty a teplé nápoje, ale také snídaně či polévky a jiná jídla.
Možná Vás zajímá, co znamená samotný název tohoto podniku a samozřejmě Vám to prozradím, překladem je denní chleba. Název je totiž odvozen od samých začátků, kdy podnik stál na pečení čerstvého chleba. Čerstvost si uchoval do dnešních dob, a proto na menu můžete nalézt 100% organické věci a na své si přijdou i vegetariáni a vegani.
Poprvé jsem se do Le Pain Quotidien dostala čirou náhodou se svými rodiči v roce 2016. Tenkrát se blížila pátá hodina a tak jsme se rozhodli se nejen ukrýt před tmavou oblohou, ale dát si také nějaký ten čaj či kávu. A tak se taky stalo. Byli jsme usazeni do takové obrovské "prohlubně" s klenutým stropem, která se nachází pod kolejemi vlaku (ty pak dále vedou Hungerford Bridge) a objednali jsme si zmíněný čaj (pro mě samozřejmě s mlékem), kávu a taky každý něco sladkého na zub. Já ochutnala čokoládový dortík, tatínek jakési vafle s omáčkou, ale největší terno udělala maminka s objednávkou božské Pavlovy. Holt Pavlova k Pavle…
Pro neznalé - Pavlova je dezert z pečeného krému ze šlehaných bílků, zdobený šlehačkou a ovocem. Velmi populární je zejména v Austrálii a na Novém Zélandu a proto se mezi sebou tyto země přou ohledně původu tohoto božského díla. Své jméno pak tento dezert dostal na počest slavné ruské baleríny Anny Pavlovové.
Pavlova ve mně zanechala tak obrovský dojem, že při další návštěvě Londýna jsem se rozhodla ji do programu taktéž zahrnout. Navíc se to nabízelo s procházkou po nábřeží, že.
A ty tmavé mraky se taky objevily v naprosto ideální okamžik. Při mé druhé návštěvě jsem tedy já sama skončila u Pavlovy, kterou Vám tímto nedoporučuji, ale rovnou nařizuji (obzvláště milovníkům sladkého). Pobočky mají po celém Londýně, takže…
A ty tmavé mraky se taky objevily v naprosto ideální okamžik. Při mé druhé návštěvě jsem tedy já sama skončila u Pavlovy, kterou Vám tímto nedoporučuji, ale rovnou nařizuji (obzvláště milovníkům sladkého). Pobočky mají po celém Londýně, takže…
Další jídla jsem bohužel neměla šanci ochutnat, ale jsem si jistá, že jsou stejně tak dobrá jako je jejich čaj a dezerty. Třeba zkusím někdy příště a Pavlovu si nechám zabalit s sebou…
Locale
Bonusový a finální tip, který tu vlastně původně ani neměl být, ale nakonec jsem se ho rozhodla zařadit. Jedná se o nově objevenou opět italskou (no dobře, dobře, já se živím hlavně po italsku, špagety mi lezou i z uší) restauraci, která se nachází na Belvedere Road, což je hned druhá ulice od ulice s London Eye (a také mořským akváriem, London Dungeon a Shrekovým dobrodružstvím).
Vyhlédla jsem si ji zcela náhodně na internetu a během své poslední pěší tour Londýnem ji navštívila. A musím uznat, že také stála za to a na jejich Spaghetti Carbonara vzpomínám s láskou doteď. Proto pokud se budete někdy hladoví vyskytovat v této oblasti, opět můžu jen doporučit. Určitě se tam také někdy ještě pokusím zastavit.
A to je dámy a pánové celé. Několik mých milovaných míst v mém milovaném městě. No co více k tomu asi tak dodat. Doufám, že jsem Vás alespoň jedním z bodů zaujala a budu ráda, pokud třeba nějaký z mých "tipů" opravdu vyzkoušíte a třeba mi dáte i vědět svůj názor.
Jak jsem již zmínila, aktuálně plánuji jubilejní desátou cestu a jedním z mých plánů je se i tak trochu v Londýně "ztratit" a objevit třeba další zajímavá místa, o kterých se jistě v budoucnu dočtete. Zároveň, pokud má někdo z Vás nějaký tip na zajímavé místo/obchod/restauraci, budu ráda za informaci. Člověk nikdy neví, třeba tam mé kroky opravdu povedou, stejně tak jako ty Vaše na některá z mých miláčků…
↓↓↓
Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.
Téda! Děláš mi úplný chutě :)
OdpovědětVymazat[1]: To je dobře! V tom případě jsem to sepsala dobře.
OdpovědětVymazatNepoučim se a nepoučim. U Hrušky se čtou články po jídle ... archich ouvej mám hlad 😂 až tě přestane bavit cestování po světě, vrhni se na jídla 😍😍😍
OdpovědětVymazat[3]: Řekla bych, že to mě neomrzí asi nikdy, ale není nad to to občas spojit, ne? Tak od příště radši povinně mít po boku aspoň sušenku!
OdpovědětVymazat