Maškaráda – recenze a soutěž

Audioverze + soutěž níže.

Na začátek tohoto článku musím učinit velmi šokující přiznání - Hruška miluje divadlo a miluje i Fantoma opery a to skoro ve všech možných interpretacích, co na světě existují. Jedním z takových děl je i "Maškaráda", kterou nesepsal nikdo menší než proslulý autor Zeměplochy sir Terry Pratchett. Maškaráda se původním dílem Gastona Lerouxe zčásti inspiruje, ale i to Hrušce stačilo proto, aby jí v podobě divadelního představení (díky úpravě Stephena Briggse) dala šanci hned dvakrát. A už teď prozradím, že ani jednou to nebylo žádné zklamání…

---

Jako první se mi do rukou již před lety dostal záznam této inscenace z Divadla v Dlouhé. Tato verze představení byla velmi chválená a to i samotným autorem, který jí navštívil v roce 2011. Čas ale plyne neúprosně a tak i toto představení prožilo svou derniéru, a proto když se ke mně doneslo, že se chystá nová adaptace v Žižkovském divadle Járy Cimrmana, byla jsem přímo neskutečně nadšená a hlavně i natěšená. Pod svá křídla si ji tentokrát vzal malý divadelní soubor jménem Aqualung, který již má za sebou jednu zkušenost s Terry Pratchettem a to v podobě inscenace Mužů ve zbrani.

Pro zvětšení klikněte.

Celý proces tvorby "Maškarády" se dal sledovat na sociálních sítích divadla a v půlce prázdnin se také objevila možnost samotné divadlo finančně podpořit na HitHitu, kdy žádný dobrý skutek nezůstal neodměněn, ať už byl finanční příspěvek jakkoli velký. Sama jsem divadlu aspoň malou částkou přispěla, protože umění se podporovat musí a ta podepsaná maska vypadala také velmi lákavě…

Premiéru měla "Maškaráda" toto pondělí 17. září 2018 a já měla to štěstí býti mezi vybranými diváky. Asi bych mohla říct, že jsem zastupovala novinářskou část publika, ale upřímně by to bylo nadhodnocené a tak radši rovnou přiznám, že mám spíše šikovnou kamarádku na tom správném místě. Každopádně berte tento článek jako představení a recenzi zajímavé divadelní hry, která Vás cestovatelsky přenese do jiného světa a hlavně jde o takový první závan divadelního světa, kam se v následujících článcích podíváme.

Pro zvětšení klikněte.

Bylo by asi dobré Vás seznámit se samotným příběhem Maškarády, takže na začátku toho všeho byly tři čarodějky, kdy jedna z nich jménem Magráta Česneková se ale vdala a nechala tak zbylé dvě - Bábi Zlopočasnou a Stařenku Oggovou - napospas jim samým. Avšak dle tradic mají být čarodějky vždy tři a tak se poohlížejí po nástupkyni, kdy stařence Oggové padne do oka Anežka Nulíčková. Ta ale čarodějkou býti nechce, protože jejím životním snem je se stát operní hvězdou v ankh-morporské Opeře, takže naše dvě čarodějky s jejich návrhem odmítá a nechce, aby se jí pletly do života. Ty se však nevzdávají a tak do Ankh-Morporku jedou, ale ne za Anežkou, ale za nakladatelem, který Stařence upřel podstatnou část honoráře z její kuchařské knihy. Samotná Anežka je mezitím v opeře přijata, ale pouze do operního sboru, neboť ač má přímo neskutečný hlas, tak její širší postava má do dokonalé operní hvězdy daleko. Jako hlavní operní diva je přijata dívka jménem Kristýna, která je prototypem té nejvyšší krásy, ale zpívá, jak když kočku tahají za ocas, což přinutí vedení opery vytvořit plán, ve kterém spojí přednosti jak Anežky (která mezitím přijala umělecké jméno Perdita X.), tak Kristýny aneb Kristýna zpívá velmi potichu, zatímco zpěv který skutečně diváci slyší, náleží Anežce stojící opodál v pozadí.

Celý příběh pak protínají výstupy Ducha Opery, kdy nejčastějším jeho projevem je vraždění zaměstnanců opery. Proto tento duch nedá spát celé opeře a nejen jí, neboť zaujme i naše dvě čarodějky, které v průběhu příběhu vymámily z nakladatele dluh v podobě tří tisíc tolarů a seznámily se s operním pěvcem Enricem Basilicem, díky kterému se do samotné opery dostávají a následně rozjíždějí pátrání, kdo by se mohl za maskou Ducha Opery skrývat. Konec Vám prozrazovat nechci, neboť přeci jen Vás musím na něco také nalákat. Proto jen prozradím, že konec je to velmi překvapivý a hlavně velmi zábavný.

Pro zvětšení klikněte. Autorka - Věra Dědková - zdroj FB divadla

A teď něco přímo k nové aqualungské produkci. Přiznám se, že jsem na představení šla ještě stále s vidinou bývalé produkce Divadla v Dlouhé, ale s vědomím toho, že nemohu čekat až takovou výpravu, neboť přeci jen je poměr divadel značně rozdílný. Ale jak se říká, že co je malé, to je hezké a v jednoduchosti je krása, tak to přesně platí i o této produkci Maškarády.

Premiéry nikdy nezačínají přesně a tak i tato začala pár minut po sedmé hodině, kdy nejdříve proběhlo krátké ale velmi nápadité představení dvou dalších produkcí divadla pomocí loutek. Pak už ale zahřměly hromy a objevila se první scéna s čarodějkami a od té chvíle začalo představení přímo neskutečně utíkat, protože scény se aktivně střídaly a diváky tak svět Maškarády dokonale pohltil. Ostatně samotnou scénu bych velmi ráda vyzvedla, neboť opravdu byla dokonale a hlavně nápaditě postavená, takže samotné přeměny vždy trvaly pouhých pár vteřin a byly často vyplněny i něčím na odvedení pozornosti. Osobně mi v paměti uvízla dostavníková scéna, kdy se za "oknem" pravidelně střídaly různé keře a zvuk koní byl získán pomocí dvou polovin kokosového ořechu, aneb i takový detail dokáže udělat dojem. Za rozhodně zajímavé také považuji steampunkové počítadlo, na kterém ředitel opery (Lubor Šplíchal) vehementně počítá účetnictví, neboť to bylo vyrobeno v rámci soutěže ve spolupráci se stránkou STEAMzine.cz a jedná se tak o výtvor jednoho z fanoušků. A ono počítadlo je ještě ke všemu i plně funkční.

Všechny zmíněné detaily proběhly v první části představení, která celkem zabírá cca hodinu a půl a osobně bych jí popsala jako tu zábavnější část, neboť po přestávce věci kapku přitvrdí, neboť Fantom začne ještě více řádit a díky tomu se rozpoutá hlavní vyšetřování. Ovšem tím nechci tvrdit, že by snad nebyla i druhá polovina zábavná, naopak i ta měla své nezapomenutelné momenty, mezi které s
e dá rozhodně zařadit jedinečný jevištní monolog pana Sardelliho v podání Václava Rašilova. Ostatně výkony celého souboru Maškarády se nedají nic jiného než vyzdvihnout a myslím si, že obsazení bylo provedeno dokonale, protože každý z členů do své role rozhodně pasuje a je vidět, že do toho všichni dávají všechno. Můj obdiv pak konkrétně má Barbora Valentová za skvělé pěvecké party a za ty náleží obdiv i Barboře Mošnové, neboť i falešný zpěv dá přeci jen zabrat. Zvláštní zmínku si pak jistě ještě zaslouží i trojice Patrik Vojtíšek, Petr Gelnar a Miloš Mazal, kteří během představení průběžně hrají dohromady cca jedenáct postav, takže klobouček.

Pro zvětšení klikněte. Autorka - Věra Dědková - zdroj FB divadla

To mě také přivádí ke kostýmům, které byly stejně jako celá scéna velmi nápadité a přitom v podstatě velmi jednoduché. Zcela upřímně jsem záviděla krásné šaty postavě Kristýny v podobě Barbory Mošnové, ale operní outfit alá kuře na hlavě seňora Enrica Basilica (jedna z rolí Petra Gelnara) zase dokázal rozesmát celé hlediště. Ostatně my, diváci, jsme se smáli každou chvíli, což zajistila nejen samotná hra, ale i všechny již jmenované složky od herců přes scénu po kostýmy. Své udělaly samozřejmě i rekvizity, kdy tou nejdokonalejší byl rozhodně kocour Silver…

Celé představení bylo i velmi vhodně doprovázeno hudební produkcí, která zajistila nejen zvukové efekty, jako bylo třeba provedení kouzla, ale také útržky z oper či z titulní písně samotného muzikálu Fantom Opery od sira Andrewa Lloyda Webbera, na kterého tedy proběhlo i více narážek nebo spíše na jeho muzikály Kočky a Evita. A projekce Fantomových dopisů na plátno byl jen další zajímavý technický prvek.

Po třech hodinách bylo po představení a jeho kvalitu ocenili i diváci a to hned několikanásobným potleskem až to vypadalo, že zboříme divadlo. Ano, Maškaráda se divadlu Aqualung rozhodně povedla a stojí za to ji vidět. Proto pokud máte rádi divadlo a dobrý humor, rozhodně dejte Maškarádě šanci a jakmile se objeví lístky na její nejbližší představení, tak určitě neváhejte a udělejte si výlet do Žižkovského divadla Járy Cimrmana, tedy pardon, do ankh-morporské Opery.

Pro zvětšení klikněte.

Obsazení:

Eva Leinweberová (Stařenka Oggová), Zita Morávková (Bábi Zlopočasná), Barbora Valentová (Anežka Nulíčková), Barbora Mošnová (Kristýna), Václav Rašilov (Pan Sardelli), Lubor Šplíchal (ředitel opery pan Kateřín Štandlík), Markéta Mandová (paní Plížová), Patrik Vojtíšek (desátník Nóblhóch, zloděj, žena s bonbony), Václav Krátký (Valtr Plíža, kočí), Petr Gelnar (Doktor Musikfuteral, seňor Enrico Basilica, Krysí Smrť, seržant Navážka), Miloš Mazal (kocour Silver, Basilicův manažer, Liberka, deratizér, zloděj)

Režie: Martin Tichý

Hodnocení: 10 z 10

Soutěž ve spolupráci s divadlem Aqualung

Ano, divadlo bylo tak štědré a poskytlo mi pro Vás voucher na dvě vstupenky na představení divadla dle vlastního výběru a ještě k tomu dvě krásné placky, které jsou přímo nezbytným doplňkem. :) Pravidla soutěže jsou velmi jednoduchá, stačí vyplnit dotazník, který se otevře po kliknutí na obrázek níže nebo zde a pak už jen čekat na email. Hodně štěstí!

Podrobnější pravidla najdete zde.

Soutěž probíhá od 22.9.2018 15:00 do 29.9.2018 18:00.

Audioverze článku, ke stažení MP3 zde.

↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)

Navštivte mou FB stránku či Instagram.

Hruška vs. Velké jablko 2012 - čtvrtá část

Audioverze níže.

Empire State Building se od Macy´s nachází pouze pár kroků a než se vrhneme na samotnou vyhlídku, opět se zastavíme u několika faktů. Tato budova se 102 patry byla postavena ve stylu art deco a po svém dokončení zaujala na čtyřicet let pozici nejvyšší budovy světa. Pozoruhodné také je, že se v podstatě stavěla relativně krátkou dobu a to během let 1930-1931. První výkopové práce začaly v lednu 1930 a základy se začaly symbolicky stavět 17. března na den svatého Patrika, který je patronem města. A díky ultrarychlé stavbě, která zvládala za týden postavit i čtyři a půl patra, se mohla budova otevřít 1. května 1931. Otevření to bylo taky velmi zajímavé, neboť se ho účastnil sám tehdejší prezident Herbert Hoover, který pomocí tlačítka rozsvítil osvětlení mrakodrapu, ale přitom se nemusel hnout z Washingtonu.

---

Během let měl Empire svá horší a lepší období, kdy jedno z těch horších dorazilo hned po otevření, neboť díky krachu burzy propukla Velká hospodářská krize a tak byla velmi nízká poptávka po kancelářích. Finanční trable se s ním táhly až do roku 1951, kdy byl prodán. Mimo to bych do těch špatných období zařadila i množství sebevražd, které se pohybuje kolem třicítky nebo ten moment, kdy do budovy narazil americký bombardér v roce 1945. Tato chyba špatné navigace v mlze stála život čtrnáct lidí. Škody pak byly vyčísleny na milion dolarů, ale díkybohu se neporušila statika budovy, takže byl Empire znovuotevřen hned následující týden. A ještě možná jeden zajímavý fakt, který ale Empiru také nevyšel a to ten, že měl sloužit jako nástupní stanice pro vzducholodě, což se ale ve finálo ukázalo jako nepraktické a hlavně nebezpečné.

Pro zvětšení klikněte.

Ale Empire má samozřejmě i ty lepší momenty, které ho udělaly tak známým. Figuroval kupříkladu v několika filmech, seriálech či počítačových hrách a v rámci filmů nejde nezmínit legendární dílo King Kong z roku 1933, kdy na něj stejnojmenný op šplhá a po zásahu vojenských letounů umírá. Známé jsou také reflektory, které přibyly v roce 1964. Ty se často vybarvují ve spojitosti s různými kalendářními událostmi, jako jsou Vánoce, Den svatého Patrika a podobně, ale často se využívají i při jiných příležitostech jako například filmové premiéry (třeba v době premiéry filmu Simpsonovi ve filmu svítily žlutě) nebo sportovní zápasy, ale záminek se najde spousta a tak můžete na oficiálních stránkách najít celý kalendář. Světla jsou také schopná udělat spektakulární show, což mě opět vrací k mému milovanému Fantomovi a k jeho třicátému výročí letos v lednu, k němuž proběhla nádherná světelná show a to samozřejmě za doprovodu jeho krásné hudby.

Pokud nejde přehrát.

A teď už vyhlídka, na kterou se můžete každý den dostat od osmi ráno do dvou do noci. Po vstupu do hlavní haly Vás omráčí pohled na její interiér, který zaujímá výšku tří pater a je vyveden převážně v mramoru. Během cesty na vrchol Vás čeká historie budovy v rámci výstav, kolem kterých procházíte a nechybí ani obchůdek. Samotná vyhlídka se koná v 86. a 102. patře, ale dle mých zápisů a fotek jsme se my osobně podívali pouze do 80. patra, kde je jedna z výstav a pak do otevřené části patra 86. Našla jsem, že lístky se dají různě kombinovat a to právě i bez onoho 102. patra, takže zřejmě nám nebyla zakoupena vstupenka i tam. Ale ono to ve finále ani tak moc nevadilo, protože výhled byl i tak krásný a měli jsme šanci si zrekapitulovat všechna navštívená místa ze včerejšího dne. Přiznám se, že jsem asi několik míst i zazdila, ono se to z fotek těžko dává dohromady, ale jednu budovu si odpustit nemůžu a tak se z Empiru podíváme i na jiný mrakodrap a to Chrysler Building.

Pro zvětšení klikněte.

Chrysler Building je budova opět ve stylu art deco, jejíž stavba započala v roce 1928 a stejně jako Empire rostla velmi závratným tempem čtyř pater týdně a otevřena byla 27. května 1930. Tenkrát se jednalo o první mrakodrap, který výškou skoro 319 metrů předčil Eiffelovu věž (300,65 metru). Prvenství mu ale o rok později vyfoukl právě Empire. Přesto se dělí o rovnou slávu a obě budovy patří mezi newyorské ikony.

Krátce ještě k architektuře, která je pro Chrysler také velmi ikonická a alespoň já osobně si myslím, že to dělá ona nepřehlédnutelná špice, která se skládá ze sedmi postupně zmenšujících se oblouků, které jsou vyplněny trojúhelníkovými okny. Právě ona okna osvětluje i část reflektorů na budově a tak i v noci můžete vidět krásu špice naprosto dokonale. Zajímavé jsou i rohy v 61. patře, které jsou zdobené osmicí ocelových orlů, což odkazuje na ozdobu aut stejnojmenné značky vyrobených v roce 1929.

Opět i tato budova posloužila v několika filmech, kdy já si ji vybavuji kupříkladu ze třetího dílu Mužů v černém, kdy Will Smith z ní skáče pomocí strojku do minulosti, což je asi nějaký oblíbený newyorský motiv, když už jsme o něm mluvili i u Brooklynského mostu. Každopádně jako další se dá opět zmínit i Čarodějův učeň, kdy se pro tentokrát nenechává Nicolas Cage orlem zabít, ale vesele si na něm létá a mimochodem tuším, že je to právě onen orel, který ho zachrání před býkem z Wall street. A pak jsou tu i další filmy jako Godzilla či Spider man.

zdroj fotografie

Vyhlídku teď opustíme a vydáme se na místo, kde jsme už včerejší den byli, ale vzhledem k okolnostem jsem si ho záměrně nechala na další den. Ano, vracíme se na Times Square aneb na onu rozsáhlou křižovatku mezi Broadwayí a Sedmou avenue. Prvotní jméno této oblasti však znělo Long Acre Square a ke změně na to současné došlo až v roce 1904, kdy se zde otevřela redakce deníku The New York Times. A i když byla redakce později přesunuta do nové budovy nedaleko, tak jméno tomuto místu už jednoduše zůstalo.

Ač je toto místo poslední léta velkou turistickou atrakcí, tak ne vždy tomu tak úplně bylo, protože během velké hospodářské krize po
tkal Times Square první úpadek a ten úplně největší pak můžeme hledat v 60. a 70. letech, kdy byla místní oblast plná drogových dealerů, prostitutek a zcela běžně se tu daly najít striptýzové bary nebo pornokina. Hlavní zlom ale přišel v devadesátých letech, kdy se z této nebezpečné oblasti, díky přísným opatřením starosty Giulianiho, stalo místo, kde sídlí velké společnosti, jako je třeba Disney nebo MTV.

A teď už konečně i ke známým reklamám, které jsou zde dokonce nařízeny zákonem. Přiznám se, že předchozí den v noci mě jejich svit naprosto odrovnal a nebýt tmavé noční oblohy nad hlavou, tak by se dalo říct, že je normální bílý den. Až takovou sílu ony všemožné billboardy, obrazovky a neony mají a vyvstává otázka, jestli je to úplně tak dobře. Ale to musí posoudit každý z Vás. Podívaná to ale rozhodně je a doteď jsem obdobné místo asi nikde jinde na světě nezažila.

Samotné reklamy zahrnují všechny možné produkty a to včetně reklam na muzikály, které jsem si jak jinak fotila hlavně já. Při druhé návštěvě se mi dokonce podařilo zaznamenat i spot na Fantoma. Každopádně bych to shrnula jednoduše a to asi tak, že kdo nemá z velkých společností reklamu na Times Square, tak jako by asi ani nebyl.

Pro zvětšení klikněte.

A Times Square je samozřejmě i centrem všemožných oslav, kdy mezi ty nejznámější jistě patří oslava nového roku. Každý z Vás si asi vybaví, o čem mluvím, ano o té krásné křišťálové kaleidoskopické kouli, která se krátce před půlnocí začne snášet dolů a za doprovodu odpočtu lidí uvítá nový rok. Tato tradice, jejíž začátek se datuje do roku 1908, je velmi populární a tak se není čemu divit, že rok 2018 na Times Square uvítal skoro milion lidí.

Pro zvětšení klikněte.

A to je asi k Times Square obecně vše a tak je na čase i nějaká ta osobní historka. Je pravda, že já mám toto místo mimo jiné spojené i s jídlem, protože večeři den předtím nám zachránil místní McDonald 's, ale hlavně jsem si tam splnila i dvě přání naráz. Do New Yorku jsem totiž odjela s tím, že bych si ráda splnila několik věcí, mezi které patřila již zmíněná návštěva muzikálu, jízda taxíkem, ale mimo to ještě i dvě koupě a to hot dogu a novin The New York Times. A právě obě věci jsem si splnila tady, kdy dle mého deníkového zápisu hot dog stál pět dolarů, ale docela se po něm zaprášilo. A noviny jsem si koupila jen o kousek dál a dodnes je mám schované.

Pro zvětšení klikněte.

Jako další následoval rozchod, což se mi velmi hodilo, neboť jsem od minulého večera měla v hlavě jen jednu jedinou věc a to krásný hudební strojek v podobě opičky, který se ve Fantomovi (ano, opět) ve větší verzi objevuje. Tehdy jsem onu myšlenku vyslovila nahlas a dodnes nějak nemohu uvěřit, že onen strojek stojí už léta na poličce kousek za mnou. Ano, rodiče překvapivě neprotestovali a kromě řečí, že jsem to mohla říct už včera, jsem neslyšela ani slovo. Proto jsme se ještě jednou vrátili do zmíněného Theatre Circle a strojek pořídili. Dokonce ho tatínek posléze dokázal i zpacifikovat do kufru, což doteď moc nedokážu pochopit, ale do Čech díkybohu dorazil v naprostém celku a dokonce od něj stále mám i krabici. Jediný plakát dopadl trochu hůř a byl promáčklý na jedné straně, ale to se elegantně vyřešilo zakrytím vstupenkami a tato výstavka mi od té doby visí v pokoji taktéž.

Pro zvětšení klikněte.

Naše další kroky pak vedly pomalu a jistě směr hotel s několika nákupními přestávkami. A protože náš hotel byl u Central Parku, rozhodli jsme se vydat se i do něj. Park s rozlohou 3,4 kilometru čtverečního vznikl na popud myšlenky jednoho vydavatele novin, který rozjel kampaň na jeho výstavbu. Ta začala v roce 1844, ale ještě dlouho trvalo, než se vypsala samotná soutěž o návrh celého parku a samozřejmě než se celý park otevřel. Protáhlo se to také díky výběru pozemku, který byl nevyužívaný a bažinatý, takže se vše muselo důkladně vysušovat a celkově upravovat. Proto ač park může vypadat na první pohled přírodně, tak je plně vytvořen uměle. Samotné otevření proběhlo tedy až v roce 1876 a New York tak konečně dostal své zelené plíce a místo, kam utíkají všichni Newyorčané. Ostatně apartmány s výhledem na Central park patří mezi ty nejdražší a není se čemu divit, přeci jen v té tuně betonu je zelená plocha svatým grálem. Je ale pravdou, že jeden čas tomu tak nebylo a stejně jako Times Square byl Central park nebezpečnou oblastí, avšak tyto časy jsou dávno pryč a park je využíván všemi možnými způsoby. Ostatně sám k tomu dost nahrává, neboť zde najdete kluziště, různá hřiště, desetikilometrovou cestu okolo parku pro běžce, cyklisty či bruslaře, ale také i divadlo či ZOO (ano, to je ta ZOO, kde měli partu z filmu Madagaskar). Central park také můžete projet v kočáře taženém koňmi nebo využít romantickou plavbu na lodičkách. Možného vyžití tady opravdu najdete nespočet a to nejen jako místní, ale samozřejmě i turista.

My jsme procházkou prošli asi půlku a musím přiznat, že ke konci už jsem po tom všem necítila nohy, resp. jsem měla pocit, že se mi ztenčily podrážky, protože každý kamínek byl nehorázně cítit. Ale na Central Park máme i hezké vzpomínky a hlavně fotky a to nejen nás, ale i krásných veverek nebo výhledů na mrakodrapy.

Pro zvětšení klikněte.

Naším orientačním cílem z parku do hotelu se mimo jiné stalo jedno z největších muzeí světa a to Americké přírodovědné muzeum, jehož sbírky obsahují více než 32 milionů exemplářů, kdy je ale vystaven pouhý zlomek. Muzeum bylo založeno v roce 1869, ale současné budovy byly stavěny až v n
ásledujících letech. Pokud zmíníme samotný obsah muzea, tak zde můžete najít různá diorámata (model navozující pocit skutečnosti) nebo sály s meteority či zkamenělinami, kam se řadí i kostra tyranosaura rexe. Ostatně nenapadá Vás nějaký film, který se odehrával v takových to prostorech? Ještě nápověda? A co takhle Ben Stiller házející kostičku zmíněnému tyranosaurovi? Už to máme, že ano? Ano, jde o film Noc v muzeu, který je inspirován právě tímto muzeem a jeho sbírkami.

Bohužel jsme se do nitra muzea podívat nešli a tak máme alespoň fotku se sochou Theodora Roosevelta, 26. prezidenta Spojených států amerických, jehož otec se podílel na založení samotného muzea.

Pro zvětšení klikněte.

A tím naše putování po New Yorku končí, neboť naše další kroky už vedly jen do zmíněného hotelu a vyrazilo se směr mezinárodní letiště Johna F. Kennedyho. Tam na nás čekal let do Londýna a z Londýna do Prahy.

Uvažuji, co říct závěrem. Ač jsem v New Yorku nepobyla zrovna tak dlouho, jak by si člověk přál (ani při onom druhém pobytu), tak si ale myslím, že jsme toho viděli dost a nic tak úplně zásadního nám neuteklo. Ovšem nemůžu také upřít fakt, že by se Hruška do Velkého jablka podívala ráda ještě i potřetí, protože cítí, že něco by se dalo ještě poznat a hlavně by potřebovala srovnat skóre londýnského a newyorského Fantoma, ale to jako kdyby vůbec nenapsala.

New York je tedy dle mého město, které si jistým způsobem najde cestu do srdce kohokoli, neboť nabízí takové množství věcí, že jednoduše nejde odolat. Ostatně, jak zpívá Frank Sinatra "It's up to you - New York, New York"…

AUDIOVERZE ČLÁNKU (případně ke stažení MP3 tady)

↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)

Navštivte mou FB stránku či Instagram.

Hruška vs. Velké jablko 2012 - čtvrtá část

Audioverze níže.

Empire State Building se od Macy´s nachází pouze pár kroků a než se vrhneme na samotnou vyhlídku, opět se zastavíme u několika faktů. Tato budova se 102 patry byla postavena ve stylu art deco a po svém dokončení zaujala na čtyřicet let pozici nejvyšší budovy světa. Pozoruhodné také je, že se v podstatě stavěla relativně krátkou dobu a to během let 1930-1931. První výkopové práce začaly v lednu 1930 a základy se začaly symbolicky stavět 17. března na den svatého Patrika, který je patronem města. A díky ultrarychlé stavbě, která zvládala za týden postavit i čtyři a půl patra, se mohla budova otevřít 1. května 1931. Otevření to bylo taky velmi zajímavé, neboť se ho účastnil sám tehdejší prezident Herbert Hoover, který pomocí tlačítka rozsvítil osvětlení mrakodrapu, ale přitom se nemusel hnout z Washingtonu.

Hruška vs. Velké jablko 2012 - třetí část

Audioverze níže.

A na řadě je slibovaná Wall street, jejíž název vznikl díky tomu, že v 17. století představovala hranici tehdejší osady New Amsterdam. Během let se hranice samozřejmě opevnila a to kupříkladu do podoby čtyřmetrové zdi z dřeva a hlíny, kterou si ale vzali v roce 1699 do parády Britové.

A teď něco ke vzniku samotné burzy, což nás přivádí na konec 18. století, kdy v jedné části této ulice rostl platan, pod jehož korunou se scházeli obchodníci a díky kterému byla v roce 1792 podepsána tzv. Buttonwoodská (Platanová) dohoda o obchodu s cennými papíry, což byl v podstatě začátek New York Stock Exchange.

Pro zvětšení klikněte.

Gulliverovy cesty - léto 2018

Dámy a pánové,

je tu opět konec letních prázdnin, které letos opět utekly jako nic. Pokud jste pravidelnými čtenáři, tak víte, že na začátku prázdnin jsem spustila velkou letní fotografickou soutěž na Instagramu, kde hlavní cenou byl medvídek Me to You od Albi a nějaké ty cestovatelské maličkosti. :) Právě ony maličkosti se nám kapku rozrostly, což můžete vidět na obrázku níže, ale tak jde snad o věci zajímavé a využitelné.

Hruška vs. Velké jablko 2012 - druhá část

Audioverze níže.

Dle fotografických záznamů jsme posléze museli opět nasednout do autobusu, který nás odvezl na South street, kde na nás na nábřeží East River čekala na molu č. 16 loď Zephyr. Ta nás vzala na projížďku, během které jsme mohli zhlédnout panorama New Yorku a různé jeho městské ikony, ale hlavním tahounem projížďky byla určitě známá Socha Svobody. Ale vezmeme to pěkně postupně…

Pro zvětšení klikněte.

Pro zvětšení klikněte.