Maškaráda – recenze a soutěž

Audioverze + soutěž níže.

Na začátek tohoto článku musím učinit velmi šokující přiznání - Hruška miluje divadlo a miluje i Fantoma opery a to skoro ve všech možných interpretacích, co na světě existují. Jedním z takových děl je i "Maškaráda", kterou nesepsal nikdo menší než proslulý autor Zeměplochy sir Terry Pratchett. Maškaráda se původním dílem Gastona Lerouxe zčásti inspiruje, ale i to Hrušce stačilo proto, aby jí v podobě divadelního představení (díky úpravě Stephena Briggse) dala šanci hned dvakrát. A už teď prozradím, že ani jednou to nebylo žádné zklamání…

---

Jako první se mi do rukou již před lety dostal záznam této inscenace z Divadla v Dlouhé. Tato verze představení byla velmi chválená a to i samotným autorem, který jí navštívil v roce 2011. Čas ale plyne neúprosně a tak i toto představení prožilo svou derniéru, a proto když se ke mně doneslo, že se chystá nová adaptace v Žižkovském divadle Járy Cimrmana, byla jsem přímo neskutečně nadšená a hlavně i natěšená. Pod svá křídla si ji tentokrát vzal malý divadelní soubor jménem Aqualung, který již má za sebou jednu zkušenost s Terry Pratchettem a to v podobě inscenace Mužů ve zbrani.

Pro zvětšení klikněte.

Celý proces tvorby "Maškarády" se dal sledovat na sociálních sítích divadla a v půlce prázdnin se také objevila možnost samotné divadlo finančně podpořit na HitHitu, kdy žádný dobrý skutek nezůstal neodměněn, ať už byl finanční příspěvek jakkoli velký. Sama jsem divadlu aspoň malou částkou přispěla, protože umění se podporovat musí a ta podepsaná maska vypadala také velmi lákavě…

Premiéru měla "Maškaráda" toto pondělí 17. září 2018 a já měla to štěstí býti mezi vybranými diváky. Asi bych mohla říct, že jsem zastupovala novinářskou část publika, ale upřímně by to bylo nadhodnocené a tak radši rovnou přiznám, že mám spíše šikovnou kamarádku na tom správném místě. Každopádně berte tento článek jako představení a recenzi zajímavé divadelní hry, která Vás cestovatelsky přenese do jiného světa a hlavně jde o takový první závan divadelního světa, kam se v následujících článcích podíváme.

Pro zvětšení klikněte.

Bylo by asi dobré Vás seznámit se samotným příběhem Maškarády, takže na začátku toho všeho byly tři čarodějky, kdy jedna z nich jménem Magráta Česneková se ale vdala a nechala tak zbylé dvě - Bábi Zlopočasnou a Stařenku Oggovou - napospas jim samým. Avšak dle tradic mají být čarodějky vždy tři a tak se poohlížejí po nástupkyni, kdy stařence Oggové padne do oka Anežka Nulíčková. Ta ale čarodějkou býti nechce, protože jejím životním snem je se stát operní hvězdou v ankh-morporské Opeře, takže naše dvě čarodějky s jejich návrhem odmítá a nechce, aby se jí pletly do života. Ty se však nevzdávají a tak do Ankh-Morporku jedou, ale ne za Anežkou, ale za nakladatelem, který Stařence upřel podstatnou část honoráře z její kuchařské knihy. Samotná Anežka je mezitím v opeře přijata, ale pouze do operního sboru, neboť ač má přímo neskutečný hlas, tak její širší postava má do dokonalé operní hvězdy daleko. Jako hlavní operní diva je přijata dívka jménem Kristýna, která je prototypem té nejvyšší krásy, ale zpívá, jak když kočku tahají za ocas, což přinutí vedení opery vytvořit plán, ve kterém spojí přednosti jak Anežky (která mezitím přijala umělecké jméno Perdita X.), tak Kristýny aneb Kristýna zpívá velmi potichu, zatímco zpěv který skutečně diváci slyší, náleží Anežce stojící opodál v pozadí.

Celý příběh pak protínají výstupy Ducha Opery, kdy nejčastějším jeho projevem je vraždění zaměstnanců opery. Proto tento duch nedá spát celé opeře a nejen jí, neboť zaujme i naše dvě čarodějky, které v průběhu příběhu vymámily z nakladatele dluh v podobě tří tisíc tolarů a seznámily se s operním pěvcem Enricem Basilicem, díky kterému se do samotné opery dostávají a následně rozjíždějí pátrání, kdo by se mohl za maskou Ducha Opery skrývat. Konec Vám prozrazovat nechci, neboť přeci jen Vás musím na něco také nalákat. Proto jen prozradím, že konec je to velmi překvapivý a hlavně velmi zábavný.

Pro zvětšení klikněte. Autorka - Věra Dědková - zdroj FB divadla

A teď něco přímo k nové aqualungské produkci. Přiznám se, že jsem na představení šla ještě stále s vidinou bývalé produkce Divadla v Dlouhé, ale s vědomím toho, že nemohu čekat až takovou výpravu, neboť přeci jen je poměr divadel značně rozdílný. Ale jak se říká, že co je malé, to je hezké a v jednoduchosti je krása, tak to přesně platí i o této produkci Maškarády.

Premiéry nikdy nezačínají přesně a tak i tato začala pár minut po sedmé hodině, kdy nejdříve proběhlo krátké ale velmi nápadité představení dvou dalších produkcí divadla pomocí loutek. Pak už ale zahřměly hromy a objevila se první scéna s čarodějkami a od té chvíle začalo představení přímo neskutečně utíkat, protože scény se aktivně střídaly a diváky tak svět Maškarády dokonale pohltil. Ostatně samotnou scénu bych velmi ráda vyzvedla, neboť opravdu byla dokonale a hlavně nápaditě postavená, takže samotné přeměny vždy trvaly pouhých pár vteřin a byly často vyplněny i něčím na odvedení pozornosti. Osobně mi v paměti uvízla dostavníková scéna, kdy se za "oknem" pravidelně střídaly různé keře a zvuk koní byl získán pomocí dvou polovin kokosového ořechu, aneb i takový detail dokáže udělat dojem. Za rozhodně zajímavé také považuji steampunkové počítadlo, na kterém ředitel opery (Lubor Šplíchal) vehementně počítá účetnictví, neboť to bylo vyrobeno v rámci soutěže ve spolupráci se stránkou STEAMzine.cz a jedná se tak o výtvor jednoho z fanoušků. A ono počítadlo je ještě ke všemu i plně funkční.

Všechny zmíněné detaily proběhly v první části představení, která celkem zabírá cca hodinu a půl a osobně bych jí popsala jako tu zábavnější část, neboť po přestávce věci kapku přitvrdí, neboť Fantom začne ještě více řádit a díky tomu se rozpoutá hlavní vyšetřování. Ovšem tím nechci tvrdit, že by snad nebyla i druhá polovina zábavná, naopak i ta měla své nezapomenutelné momenty, mezi které s
e dá rozhodně zařadit jedinečný jevištní monolog pana Sardelliho v podání Václava Rašilova. Ostatně výkony celého souboru Maškarády se nedají nic jiného než vyzdvihnout a myslím si, že obsazení bylo provedeno dokonale, protože každý z členů do své role rozhodně pasuje a je vidět, že do toho všichni dávají všechno. Můj obdiv pak konkrétně má Barbora Valentová za skvělé pěvecké party a za ty náleží obdiv i Barboře Mošnové, neboť i falešný zpěv dá přeci jen zabrat. Zvláštní zmínku si pak jistě ještě zaslouží i trojice Patrik Vojtíšek, Petr Gelnar a Miloš Mazal, kteří během představení průběžně hrají dohromady cca jedenáct postav, takže klobouček.

Pro zvětšení klikněte. Autorka - Věra Dědková - zdroj FB divadla

To mě také přivádí ke kostýmům, které byly stejně jako celá scéna velmi nápadité a přitom v podstatě velmi jednoduché. Zcela upřímně jsem záviděla krásné šaty postavě Kristýny v podobě Barbory Mošnové, ale operní outfit alá kuře na hlavě seňora Enrica Basilica (jedna z rolí Petra Gelnara) zase dokázal rozesmát celé hlediště. Ostatně my, diváci, jsme se smáli každou chvíli, což zajistila nejen samotná hra, ale i všechny již jmenované složky od herců přes scénu po kostýmy. Své udělaly samozřejmě i rekvizity, kdy tou nejdokonalejší byl rozhodně kocour Silver…

Celé představení bylo i velmi vhodně doprovázeno hudební produkcí, která zajistila nejen zvukové efekty, jako bylo třeba provedení kouzla, ale také útržky z oper či z titulní písně samotného muzikálu Fantom Opery od sira Andrewa Lloyda Webbera, na kterého tedy proběhlo i více narážek nebo spíše na jeho muzikály Kočky a Evita. A projekce Fantomových dopisů na plátno byl jen další zajímavý technický prvek.

Po třech hodinách bylo po představení a jeho kvalitu ocenili i diváci a to hned několikanásobným potleskem až to vypadalo, že zboříme divadlo. Ano, Maškaráda se divadlu Aqualung rozhodně povedla a stojí za to ji vidět. Proto pokud máte rádi divadlo a dobrý humor, rozhodně dejte Maškarádě šanci a jakmile se objeví lístky na její nejbližší představení, tak určitě neváhejte a udělejte si výlet do Žižkovského divadla Járy Cimrmana, tedy pardon, do ankh-morporské Opery.

Pro zvětšení klikněte.

Obsazení:

Eva Leinweberová (Stařenka Oggová), Zita Morávková (Bábi Zlopočasná), Barbora Valentová (Anežka Nulíčková), Barbora Mošnová (Kristýna), Václav Rašilov (Pan Sardelli), Lubor Šplíchal (ředitel opery pan Kateřín Štandlík), Markéta Mandová (paní Plížová), Patrik Vojtíšek (desátník Nóblhóch, zloděj, žena s bonbony), Václav Krátký (Valtr Plíža, kočí), Petr Gelnar (Doktor Musikfuteral, seňor Enrico Basilica, Krysí Smrť, seržant Navážka), Miloš Mazal (kocour Silver, Basilicův manažer, Liberka, deratizér, zloděj)

Režie: Martin Tichý

Hodnocení: 10 z 10

Soutěž ve spolupráci s divadlem Aqualung

Ano, divadlo bylo tak štědré a poskytlo mi pro Vás voucher na dvě vstupenky na představení divadla dle vlastního výběru a ještě k tomu dvě krásné placky, které jsou přímo nezbytným doplňkem. :) Pravidla soutěže jsou velmi jednoduchá, stačí vyplnit dotazník, který se otevře po kliknutí na obrázek níže nebo zde a pak už jen čekat na email. Hodně štěstí!

Podrobnější pravidla najdete zde.

Soutěž probíhá od 22.9.2018 15:00 do 29.9.2018 18:00.

Audioverze článku, ke stažení MP3 zde.

↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)

Navštivte mou FB stránku či Instagram.