O čaji jsme si toho řekli už vcelku dost, ale je tu ještě jedna základní s Velkou Británií spojená otázka a to, proč se do čaje přidává mléko. Názory se velmi různí, ale já pro Vás našla rovných šest důvodů, kdy první dva se zdají asi nejpravděpodobnější. Oba pochází z osmnáctého století, kdy ještě ve společnosti byly výrazné třídní rozdíly a tak zatímco vyšší vrstva pila čaj z čínského porcelánu, ostatní používali hrnečky z jiných materiálů, které ale nebyly tak odolné vůči teplu a často pukaly. Proto se do čaje začalo přidávat mléko, aby se obsah hrnečku zchladil a nezpůsoboval tak nechtěné výdaje navíc. Další názor se pak zaměřuje na typickou vlastnost čaje a to barvení, což můžeme pozorovat nejen na zubní sklovině, ale také na povrchu hrnečků. Mléko tomuto zbarvení mělo předcházet, což se při používání drahého čajového servisu jistě hodí. Do stejné doby argumentace ale můžeme zařadit ještě jeden názor, který se opětovně zaměřuje na třídní rozdíly ve společnosti. V dřívějších dobách byl totiž čaj vzácnou a drahou surovinou, kterou si ne každý mohl dovolit. Nižší vrstvy se tak snažily s čajem, co nejvíce šetřit a tak si dělaly spíše mléko s trochou čaje, zatímco vrstvy vyšší si do čaje přidávaly kapku mléka. Toto konání je dodnes spojeno s otázkou, zda patří nejdříve mléko a pak čaj nebo nejdříve čaj a pak mléko. Taková britská věčná otázka jako je, zda bylo dříve vejce nebo slepice. Opět. Každopádně za mě osobně jde nejdříve čaj a pak mléko, ale rozhodně to není z nějakých třídních rozdílů, ale spíše z praktického hlediska věci, neboť se čaj v mléku špatně louhuje…
Další názor nás pak vrací do Číny, kde se prý poprvé tento zvyk s mlékem objevil a během vývozu byl kromě čaje exportován i on, ale stoprocentně potvrzené to rozhodně nemám. Jako daleko pravděpodobnější důvody se pak nabízejí poslední dva, kdy první říká, že mléko vylepšovalo a vylepšuje chuť čaje (prý zvláště těch levnějších) a druhý je velmi prostý, neboť prostě a jednoduše tvrdí, že se to dělá proto, že je to prostě chutné. A s tím tedy mohu jen souhlasit…
Ovšem proti tradičnímu čaji s mlékem se objevují i protesty, neboť čaj sám o sobě přináší benefity pro naše srdce a prý funguje i jako prevence rakoviny. Mléko však tyto jeho vlastnosti omezuje, takže pít jen a pouze čaj s mlékem se úplně nevyplácí a je prý dobré to střídat. Nabízí se však také otázka, který typ čaje je s mlékem nejvhodnější. Odpovědi se různí, ale z těch nejpopulárnějších je zmiňován English Breakfast a Earl Grey, který se ale s mlékem pije spíše v USA, zatímco v samotné Velké Británii je populární pouze s citronem. Obě varianty "Tea and Tattle" samozřejmě nabízí a to společně s pestrou nabídkou i dalších čajů nejrůznějšího druhu.
Dost bylo ale o čaji a pojďme se tak posunout na slanou část čaje o páté, neboli na sendviče. Toto přesunutí je zcela záměrné, neboť jsem se dočetla, že požít sladké jako první je při čaji o páté skutečný prohřešek, kterého se samozřejmě nesmíme dopustit.
Počátek sendvičů ve Velké Británii zasahuje do druhé poloviny 18. století, kdy žil John Montagu, čtvrtý hrabě ze Sandwiche, neboli prostě a jednoduše lord Sandwich. Ano, zřejmě Vám došlo, že tento pokrm se jmenuje po něm a to proto, že se považuje za jeho vynálezce, i když je to dosti sporné, neboť byl velký cestovatel a na podobné zpracování jídla mohl narazit třeba v Turecku. Ovšem nechme se unášet spíše tou idylickou stránkou věci a věřme, že sendvič opravdu vznikl díky jednomu gamblerskému lordovi. Ano, lord Sandwich byl prý náruživým karbaníkem, který se od stolu skoro neodtrhl, což zapříčinilo i onen vznik nám tak známého pokrmu. Jednoho dne totiž lord dostal v průběhu hry hlad a tak nakázal sluhovi, aby mu připravil plátek studeného hovězího, ale v chlebu. Mělo to velmi praktický důvod, neboť lord tak nemusel vstát od hry a jít se najíst a zároveň mohl jíst pouze jednou rukou, zatímco druhou pokračoval ve hře. Zakrátko se tento nápad rozšířil a dostal se tak jako součástka do tradičního čaje o páté, kde se ale konkrétněji podává toustový chléb bez kůrky nakrájený na trojúhelníčky či obdélníčky. Náplně jsou pak různé, ale často se kombinují kupříkladu sladkoslané chutě jako je třeba cheddar s chutney.
Tak a teď se ještě vrhneme na sladkou část. Jako první tu máme malé sladké pečivo nazvané "scones", které pochází ze Skotska, kde se poprvé objevilo na počátku šestnáctého století. Jak se správně tento název vyslovuje je stále předmětem sporů, stejně tak jako jeho samotný původ, kde na jedné straně figuruje skotské město Scone (dřívější královské sídlo - probíhaly zde korunovace skotských králů) a na straně druhé zase máme nizozemské slovo "schoonbrood", jehož překladem získáme spojení "jemný bílý chléb". Co je Vám sympatičtější, nechám zcela na Vás.
Scones se tradičně podávají s marmeládou a to buďto jahodovou či malinovou plus se přidává tzv. clotted cream, což je v podstatě sražená smetana/šlehačka. Stejně tak jako se vším, tak i tady existuje spor, co patří na scones jako první a "Tea and Tattle" zastupuje verzi clotted cream jako první a marmeláda pak pěkně do středu.
Další sladkou záležitostí jsou pak různé dortíky, kdy za vypíchnutí jistě stojí typický anglický "Victoria sponge" či "Victoria sandwich", jehož počátek už sice sahá na začátek 17. století, ale teprve o dvě století později se významně rozšířil, neboť si ho oblíbila britská panovnice královna Viktorie. Samotný koncept dortu byl vytvořen původně pro malé děti, neboť nehrozilo, že se nějak dortem zadusí (jako např. u ovocných dortů), ale brzy se stal oblíbenou záležitostí dospělých. Samotný dort si představte jako piškot, který doplňuje jahodový či malinový džem a šlehač
ka a to vše posypané moučkovým cukrem. Variant ale existuje několik, takže se můžete setkat i s trochu jinou podobou…
ka a to vše posypané moučkovým cukrem. Variant ale existuje několik, takže se můžete setkat i s trochu jinou podobou…
Tak to by bylo představení všech komponentů čaje o páté a vraťme se pěkně do momentu mé vlastní objednávky. Celý výběr jsem si mohla uzpůsobit dle svého nebo to nechat na obsluze, což jsem z části i udělala. Jako čaj jsem jasně zvolila English Breakfast s mlékem, sendvič s parmskou šunkou, rukolou a chutney z červené cibule a jako dortík Victoria sponge. První dvě přání vyšla, ale třetí bohužel ne, neboť již byl vyprodán a tak jsem nakonec nechala výběr dortíků osudu.
Za malou chvíli mi byla přinesena ještě domácí citrónová limonáda, která je k odpoledním menu podávána vždy a vyvolala ve mně otázku, zda se jedná o promyšlený plán či nikoli. Však si to rozeberme. Jako první se při čaji o páté mají jíst sendviče, k nimž se limonáda skvěle hodí a navíc tato celá kratochvíle "zaplácne" určitý čas než samotný čaj vychladne. To jestli je to záměr či nikoli je asi jedno, ale úvaha je to rozhodně zajímavá…
Po chvilce mi byl donesen krásný servírovací talíř se čtyřmi kousky sendviče (takže vlastně dva celé sendviče vzhledem k podávání jako trojúhelníčky), dvěma scones (1x jahodová marmeláda, 1x malinová marmeláda) a dvěma dortíky a to lemon drizzle (piškot s citrónovou polevou) a denní nabídka v podobě jablečného koláče. K tomu všemu nádherně jednoduchá konvička s logem čajovny, mléko a šálek a talířek z čínského porcelánu s příborem. Jednoduše pastva pro oči a o malou chvíli později i pro chuťové pohárky.
Po důkladném fotografickém zdokumentování totiž samozřejmě přišel čas vše zpracovat a tak jsem si pěkně nalila čaj, doladila ho mlékem a cukrem a nechala ho pěkně chladnout, zatímco jsem se vrhla na sendviče a limonádu. A v ten moment začala i má filozofická chvilka, neboť jsem na čaji byla sama a konverzování s osamělou židlí naproti se mi zdálo kapku nevhodné a zase jsem nechtěla děsit lidi okolo (ono už jen občas stačí, že jsem někde sama). Mimo jiné jsem si začala prohlížet i celý interiér čajovny, ve kterém se odráží ona orientálnost knihkupectví spojená s britskou elegancí. Zároveň jsem si chvílemi připadala jako na onom čaji u Kloboučníka z Alenky v říši divů, neboť rozmanitost nádobí a židlí působila krásně zmateně…
Sendviče za chvíli vzaly za své a později se k nim přidala i veškerá sladká složka a konvice čaje. Musím uznat, že vše bylo naprosto delikátní a opět jsem obdivovala kombinace chutí, co dokáží Britové vytvořit, protože dříve bych se nad chutneym ošívala, ale v kombinacích, co jsem poznala během cest, se stalo naopak tím nejlepším, co mohlo být nabízeno. To samé platí i se scones, které jsem ale ochutnala poprvé a snad ne naposledy nebo si minimálně musím nastudovat proces výroby oné clotted cream nebo spíše v zájmu zachování kuchyně, kde se dá pořídit. A dortíky? Opět doprovázené svým vlastním kouzlem a vyváženou sladkostí. Jen si na celé menu vzpomenu a sbíhají se mi sliny. Kolem a kolem můj čajový rituál trval asi necelou hodinku a svým obsahem plně zastoupil funkci večeře.
Tak co Vám ještě tak o tom více říct. Jsem ráda, že jsem něco tak typicky britského jako britofil a čajofil zažila a rozhodně doufám, že někdy v budoucnu dostanu šanci si to ještě zopakovat. Je totiž krásné mít možnost se zastavit v dnešním uspěchaném světě a jen tak si vychutnat něco, co si každý doma úplně tak nepřipraví. Někteří třeba namítnou, že od toho jsou návštěvy kaváren/čajoven, ale věřte mi, že to nemá až takové kouzlo jako celý propracovaný systém čaje o páté. Proto, pokud někdy budete mít v plánu návštěvu Velké Británie, zkuste si tuto kratochvíli do programu zařadit a konkrétně v Londýně jednoznačně "Tea and Tattle" doporučuji.
↓↓↓
Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.
