Čaj o páté - první část

Co je lepší? Čaj nebo káva? To je pro někoho stejně těžká otázka, jako jestli bylo dříve vejce či slepice. Pro mou osobu je to ale otázka velmi jednoznačná, neboť mým životním nápojem je jen a pouze čaj.

Během let jsem samozřejmě ochutnala velkou řádku čajů od bylinkových přes ovocné, zelené, bílé, kvetoucí (…) po černé, ale právě ty poslední zmíněné získaly mé srdce a tak jsem jejich zastáncem. Konkrétně se pak držím převážně typu English Breakfast (směs ceylonských, sámských, keňských čajů) a to v úpravě s bezinkovým sirupem nebo v tradiční anglické úpravě s mlékem. Druhou variantu mě naučily pít letecké společnosti, jejichž čaj je pro mě bez mléka naprosto nepitelnou záležitostí a tak pokaždé letušky zaskočím svou prosbou o mléko (ovšem v takovém British Airways to nikdy samozřejmě problém nebyl, ale to je bez příplatku aktuálně hudba minulosti). Každopádně tento článek se bude této varianty týkat, neboť se společně podíváme na typický anglický zvyk aneb čaj o páté. Nejdříve však trochu historie…

Pro zvětšení klikněte.

---

Samotný původ čaje je obestřen mnoha legendami z různých zemí a časů. My se ovšem podíváme na tu nejčastěji uváděnou a to na čínskou legendu z roku 2737 před naším letopočtem. Tehdy žil čínský císař Šang-nung (někde je uváděno jméno Šen-mung/Shennong + je zván Božským císařem), který se jednoho dne vydal meditovat do lesa. Usadil se tam u ohníčku, kde si v kotlíku jal převařovat vodu, do níž mu nešťastnou náhodou zanedlouho zavál vítr několik lístků z nedalekého keře. Za malou chvíli se začala z kotlíku linout lahodná vůně, která císaře vytrhla z rozjímání a probudila v něm touhu onen vonící nápoj ochutnat. Jeho chuť mu přímo učarovala a on tak začal hledat keř, z něhož ony lístky pocházely. Zakrátko je objevil a vydal se s nimi do císařského paláce. Ovšem to je pouhá legenda a tak se pojďme zaměřit více na realitu.

Legenda má jednu pravdu a to, že čaj opravdu pochází z Číny a dlouhou dobu byl záležitostí čínského dvora. Koncem 4. století se pak začal rozšiřovat jako lék a o pár století později se stal běžnou čínskou záležitostí. V tomto období byla taktéž vydána kniha jménem Cha Jing (The Classic of Tea) od čajového odborníka Lu Yu. Tato publikace je považována za čajovou bibli, neboť obsahuje informace o tom, jak čaj pěstovat, jaké existují druhy nebo jak se čaj má vlastně zpracovávat. Není se čemu divit, že právě toto dílo mělo za výsledek to, že se čaj začal rozšiřovat i mimo Čínu.

První čajový export proběhl v roce 805 a to do Japonska. O pár století později, přesněji v 17. století, pak čaj dobyl i Evropu, kam byl přivezen Holanďany, což nás zároveň pomalu a jistě dostává i k Velké Británii. Jak to? V roce 1660 totiž na trůn usedá Karel II. Stuart, který předtím žil několik let v exilu, neboť jsme se zrovna přichomýtli do období Olivera Cromwella, tedy zkráceně do období anglické občanské války a vzniku republiky. Nechci to moc rozpitvávat, takže jen zmíním, že po smrti Olivera Cromwella nastala politická krize, která vyústila v to, že byl Karel požádán, aby se z exilu vrátil. A on se opravdu vrátil a přivezl si s sebou svou ženu Kateřinu z Braganzy a také čaj, který oba hluboce milovali. Není se tak čemu divit, že právě této dvojici je připisováno zavedení a masový rozmach pití čaje…

Pro zvětšení klikněte.

A teď již k samotnému "čaji o páté", jehož vznik se datuje do roku 1840. V tomto období se ve společnosti tradičně servírovaly pouze lehké obědy a večeře byly módně podávány až kolem osmé hodiny večerní. Je tedy logické, že v průběhu odpoledne člověk mohl dostat kapku hlad, což byl ostatně i problém Anny Russellové, vévodkyně z Bedfordu. Právě ona tak vymyslela podávání čaje se sendviči jako takovou malou odpolední svačinku, ke které přizvala i své přítelkyně z okolí. Posléze už jen stačilo, aby přítelkyně o události vyprávěly a "pauza na čaj" se tak začala rozšiřovat vesmírnou rychlostí a je oblíbenou kratochvílí až do dnešních dnů. Ano, čaj o páté je stále běžnou záležitostí i současných Britů, takže nejde jen o záležitost pro turisty, i když atrakce to rozhodně je…

Čajovny, kavárny, restaurace, hotely se jen předhánějí v nabídce a často vsází i na speciální témata, za která můžu třeba jmenovat knihu "Alenka v říši divů" od Lewise Carrolla nebo svět Harryho Pottera od J. K. Rowlingové. V těchto případech na Vás opravdu čeká jedinečný zážitek, kdy pijete čaj, který mění barvy nebo jíte dortíky načinčané jako ze stolu samotné Srdcové královny. Bohužel jsou tyto specialitky často dosti rezervované dlouho dopředu, takže jsem osobně neměla šanci je zažít. Ale upřímně jsem asi i radši, neboť jsem si přála zažít poklidný čaj o páté…

Pro zvětšení klikněte.

To slovíčko poklidný bych asi měla vysvětlit. Do Londýna jsem vyrážela sama s kufrem plným pohodlných turistických věcí, a proto jsem nechtěla na čaji skončit někde, kde si samotinká budu připadat ještě více osaměle (tedy někde, kde bude spousta lidí) a zároveň někde, kde se budu cítit nevhodně oblečena, což hrozilo v případě, že bych si vybrala některý z "nóbl" hotelů, co tuto akci pořádají. Navíc tradice je tradice, takže jediným správným místem byla nějaká ta čajovna. Přiznám se, že jsem nehledala dlouho nebo spíše jsem nehledala vůbec, neboť už v roce 2017 mě v průvodci ke kartičce London Pass zaujalo místo nazvané "Tea and Tattle". Tato čajovna se nachází přímo naproti Britskému muzeu a je součástí knihkupectví "Arthur Probsthain", které bylo založeno již v roce 1903. Nejde ale jen tak o nějaké obyčejné knihkupectví, neboť má svou vlastní specializaci a to na orientální a africkou literaturu a jde o jedno z nejlepších takto zaměřených knihkupectví světa, i když v posledních letech získalo více moderní a vzdušnou podobu a repertoár se rozšířil i o orientální a africké umění. Ale vraťme se pěkně k samotnému "Tea and Tattle", které vzniklo v roce 2010.

href="http://nd02.jxs.cz/566/861/3b588ed50a_105287344_o2.jpg">

Pro zvětšení klikněte.

V roce 2017 mi návštěva bohužel nevyšla, ale když jsem plánovala cestu do Londýna o rok později, tak bylo jasné, že ji musím rozhodně do programu zařadit. A tak se taky stalo. V květnu jsem si zařídila rezervaci na středu 18. července a to poeticky na pátou hodinu. Pátá hodina ale rozhodně není žádným psaným pravidlem. Naopak se čaj často servíruje i dříve, avšak já počítala, že mě dokonale zaplní místo večeře, takže jsem zvolila vůbec poslední rezervovatelný čas.

A s rezervací jsem dobře udělala, neboť jsem při příchodu na místo zjistila, že pro dnešní den je čajovna již plně obsazena. Upřímně mě to zároveň kapku vyděsilo, neboť samotné prostory jsou kapku menší a tak vidina narvaného prostoru ve mně vyvolala mdlo. To se ale ukázalo býti naprosto zbytečné, neboť to zrovna vyšlo tak, že se tam se mnou sešla jen jedna čtyřčlenná a jedna dvoučlenná skupina, takže se žádný přetlak nekonal.

Po usazení jsem obdržela menu, jež jsem měla už dávno nastudované, takže jsem věděla, že jdu na odpolední čaj pro jednoho, který obsahuje jeden čaj, sendviče, čajové koláčky (scones) a dortíky. Dovolte mi představit jednotlivé součástky trochu podrobněji…

Audioverze článku, případně ke stažení ZDE.

↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)

Navštivte mou FB stránku či Instagram.