sobota 23. prosince 2017

Vánoce vs. Hruška na cestách

Během mých školních let jsem na angličtině zažila spoustu hodin zaměřených na Vánoce. V rámci nich párkrát na povrch vyplula i jedna fascinující věc a to ta, že v Austrálii slaví vánoční svátky v podstatě během jejich léta. Co si tak pamatuji, tak každý (dobře, dobře, uznávám, že hlavně paní učitelky) byl z této informace pokaždé tak nadšený a já nějak nedokázala pochopit, co je na tom tak extra. Když se na to zpětně podívám, tak to asi bylo proto, že v průběhu celé mé školní docházky jsem létala právě v období říjen-prosinec někam za teplem a tak mi australská situace přišla vcelku normální.
Díky cestám v tomto období jsem tak měla párkrát šanci se setkat s vánoční tématikou a tak mě napadlo zavzpomínat si, kdy a hlavně kde se tomu tak stalo. Celkem jsem objevila pět cest, ale nepopírám, že jich může být více, akorát fotky ani má paměť o tom nemá záznam. Pojďme se tedy společně podívat na oněch pět (resp. na ony čtyři) šťastných výherců…

1. Dominikánská republika - 2007
Po prvotní myšlence napsání tohoto článku jsem se na rodiče obrátila s otázkou, na jaké zahraniční setkání s Vánoci si sami pamatují. Shodli se jednoznačně - Dominikánská republika.
Bohužel musím uznat a přiznat, že si z této cesty pamatuji pouhopouhé útržky, takže mám místy lepené záplaty právě v podobě vzpomínek rodičů.
Tenkrát jsme se radovali, jak utečeme vánočnímu shonu někam hodně daleko a hlavně někam do tepla. Čáru přes rozpočet nám nakonec tak trochu udělal hotel (a i samotná země - viz níže), který nás donutil si uvědomit, že Vánoce se prostě slaví všude, ať chcete nebo ne. A tak nás při příjezdu uvítaly nazdobené palmy, které způsobily právě onen nezapomenutelný zážitek.

Samozřejmě ani zbytek areálu nezahálel a tak všude byla natažená světýlka doprovázená vánočními stromky.
A vyladěno bylo při odletu i letiště, kde taktéž nechyběl stromek zajímavě nazdobený slamáky a zřejmě bubínky. To vše v kontrastu s dřevěnou střechou a různými stánky s jejich vlastní střechou z nasušených listů.

A protože nechci, aby článek vyzněl nějak naprázdno, tak jsem provedla odborný Google výzkum a tak Vám mohu sdělit, že Vánoce jsou v Dominikánské republice milovaným svátkem, na který se připravují pomalu a jistě už od října (celkově oslavy trvají minimálně 3 měsíce). Už asi chápu, kde se naši obchodníci inspirovali a proč nám tedy čokoládové Mikuláše předhazují tak brzo…
Vánoce mají samozřejmě spojené s koledami a zvyky, mezi které patří třeba Los Angelitos. Ten by se v podstatě dal přirovnat k tajnému Ježíškovi (Santovi - jak to známe z různých seriálů). Každý člen určité skupiny si vylosuje něčí jméno a té dané osobě pak tajně dává dárky v rozsahu času, co si skupina zvolí. Hlavním vtipem a úkolem toho celého je zjistit, kdo je Vaším tajným "andílkem" díky různým nápovědám. Poslední den se pak identity odhalí…
Na Vánoce mimo jiné nesmí chybět ani řádný úklid a hlavně i štědrovečerní večeře, která se podává stejně jako u nás 24. prosince. Mezi podávaná jídla může kupříkladu patřit Puerco asado (pečené vepřové) nebo Pasteles en Hojas (zeleninové závitky zabalené v banánových listech).

2. Mexiko - 2008 a 2015
Než se podíváme na mé mexické zážitky z obou let, podíváme se zhruba na mexické Vánoce obecně.
V některých rodinách začíná období vánočních svátků stejně jako u nás - Adventem. Daleko běžněji ale vánoční čas pro Mexičany nastává 16. prosince, kdy začíná svátek zvaný "Los Posadas". Ten trvá až do 24. prosince a během něj se dávají dohromady procesí lidí (např. obyvatelé jedné ulice), která představují poutníky hledající přístřeší pro těhotnou Marii. Součástí všeho je samozřejmě občerstvení např. v podobě tamales (kukuřičné knedlíky plněné masem či fazolemi zabalené v kukuřičných listech). Nesmím vynechat ani tradici rozbíjení piñaty, která by měla mít sedm ostnů jakožto sedm smrtelných hříchů. Její rozbití tak značí jejich zničení, ale v dnešní době má spíše funkci Kinder vajíčka aneb sladkého potěšení pro děti.
Já se s Vánoci v Mexiku měla šanci okrajově setkat hned dvakrát. Z první návštěvy v roce 2008 mám zaznamenané dva vánoční stromky, z toho jeden ze stomatologické kliniky, kterou jsme v rámci mámina školení navštívili a druhý z hotelu. Nesmím ani zapomenout na "hotelový" betlém. Právě betlémy jsou v Mexiku velmi populární a zvláštností je, že postavičku Ježíška přidávají do Betléma až 24. prosince. Ten samý den je jako u nás Štědrý večer. Z druhé návštěvy Mexika mi zase v paměti utkvěla "perníková" chaloupka s dárky a také stromek.

Největší zážitek jsme ale s mámou měly díky vánočním hvězdám (pryšec nádherný), které v Mexiku najdete na každém rohu. Tato rostlinka je s mexickými Vánocemi asociovaná již od 16. století, kdy se objevila pověst vyprávěná dodnes o mladé dívce, která byla velmi chudá a nemohla tak dát dárek Ježíškovi k jeho narození. Pověst vypráví, že dívce poradil anděl, aby natrhala obyčejný plevel z okraje cesty a položila jej před kostelní oltář. Z plevel
u vyrašily karmínové "květy" a staly se krásnými poinsettiemi (další název pro vánoční hvězdy).
Mimo jiné vánoční hvězdu do oslav začleňovali i františkáni, kdy tvar hvězdy z listů prý symbolizuje betlémskou hvězdu, a její červená barva představuje krev jako oběť ukřižování Ježíše.
V rámci celé té jejich symboliky se tedy není čemu divit, že je opravdu najdete všude a často slouží i jako ozdoby na vánoční stromeček nebo je rovnou stromeček z nich.

3. New York - 2012
Konec roku 2012 byl spojený s návštěvou Jamajky (pouze hotelové stromky - moc informací jsem neobjevila, jen Vánoce = 25.12) a taky města New York. Celkově je o této cestě docela hodně, co vyprávět, ale to si necháme na někdy jindy a zaměříme se na Vánoce v New Yorku.

To, jak se v USA slaví vánoční svátky, asi není třeba moc popisovat. Co ale určitě je nutné říct je to, že se každý americký svátek slaví značně okázale. Proto byl i NY plný vánoční výzdoby doslova na každém rohu.
Kupříkladu jsme navštívili teď velmi známou budovu Trump Tower, kde nemohla řádná vánoční výzdoba také chybět.
Velkým lákadlem NY jsou nákupy a prodejci to samozřejmě vědí, takže pestré vánoční výlohy nemohou chybět. Zmiňme si jeden příklad nad všechny - Macy´s. Obchodní dům, který se na několik týdnů stává domovem tzv. Santalandu.
Asi nejznámějším vánočním místem v NY pak je Rockefellerovo centrum (komplex 19 obchodních budov pokrývající rozlohu 22 akrů), kde je každoročně jedna z nejhonosnějších vánočních výzdob. Každý rok zde u sochy Promethea najdete krásný vánoční strom a také kluziště, které se stalo jistým symbolem tohoto místa. Bohužel je docela malinké a drahé…

A právě s Rockefellerovým centrem mám spojenou jednu svou historku. Nejsem si jistá, jestli se to odehrálo hned po návratu nebo až za rok, ale jednoho dne jsme takhle spokojeně koukali na televizi, kde akorát započala reportáž z NY. V záběrech samozřejmě nechyběl ani pohled na ono kluziště a vánoční strom, když se zničehonic ozval můj tatínek: "Jé! Hele on je tam vánoční strom!" S maminkou jsme nejdříve významně pohlédly jedna na druhou, načež jsme pronesly: "Ale on tam přeci byl vánoční strom. Koukali jsme na něj a fotili si ho."
Nakonec to dopadlo tak, že jsme tatínka donutily se zvednout a jít se podívat na fotky. A na nich opravdu strom byl…
O dva roky později jsme se s tátou do NY opět podívali, tentokrát tam strom opravdu nebyl, ale tak jsem mu aspoň ukázala, kde ten minulý tedy přibližně byl…


4. USA a Kanada - 2014
Cesta USA a Kanada byla ve znamení pouze mě a táty a konala se v průběhu října roku 2014. Ač se možná podivíte tak i z ní mám pár vánočně laděných historek.
První je z Filadelfie, města boxera Rockyho. Má vánoční vzpomínka je spojená s návštěvou Liberty Bell (Zvonu svobody), který je jedním ze symbolů nezávislosti a pro Američany má v srdcích stejné místo jako Socha Svobody. Celkově je jeho historie velmi rozsáhlá a nechala bych si ji případně do článku o celém tomto výletu. A pro zájemce je tu strýček Googlík.
Vraťme se do vánočního ladění. Právě tady v místním obchůdku pomalu a jistě začínala vánoční sezóna a mezi vánočně laděné produkty patřil i mini bílý medvídek se santovskou čepičkou. Tak víte co, blíží se mi dvacítka a stále plyšáky miluji, takže jsem i tehdy ve svých šestnácti letech prostě nemohla odolat a svého skoro neoblomného neustále se ptajícího kolik mi je let tatínka přesvědčila, že prostě jeden kus musí jít na památku s námi. A šel a dokonce byl letos vybrán komisí a dělá mi společnost na bytě v Praze…

Pro druhou vánoční vzpomínku musíme zabrousit na hranice USA a Kanady a to konkrétně k Niagarským vodopádům. A ještě konkrétněji už do kanadského městečka Niagara-on-the-Lake.
Právě tam jsem objevila naprosto neskutečný a pro mě ojedinělý obchůdek s názvem "Just Christmas" (internetové stránky). Ten můžu doporučit pro každého milovníka Vánoc, protože něco takového jste neviděli. Jedná se o nejstarší kanadský celoročně otevřený obchůdek s vánočními ozdobami, kterých mají na výběr klidně až pět tisíc.
Byla jsem naprosto unešená, neboť nejde jen o klasické ozdoby, ale i o ozdoby různě zaměřené třeba na povolání. Proto jsme mamince koupili ozdobu tvořenou pastou, kartáčkem a zubem a já si zase koupila moudrou sovičku a "učitelské" zátiší s knihami a jablíčkem.
style="text-align:center">Pro zvětšení klikněte.

Takže pokud chcete mít stromeček ozdobený Eifellovkami, Tardisem (Doctor Who) nebo čímkoli jiným, tento obchůdek je jednoznačně pro Vás. Upřímně doufám, že jednou se mi ho povede navštívit znova, protože ta vánoční atmosféra je jednoduše nezapomenutelná a doteď na ní vzpomínám. Stejně tak jako na krásný odpočet dní do Vánoc u pokladny…

A to je celé milé děti. Další propletence mých cest s Vánocemi asi nejsou, ale doufám, že Vám i tyto čtyři stačily a dozvěděli jste se třeba něco nového nebo se jen zasmáli.
Na závěr ještě přidám drobnou úvahu a historku. Víte, v naší rodině nemáme moc v lásce všechen ten předvánoční shon a tak jsme už několikrát debatovali, že bychom někam odjeli. Jenže Vánocům neutečete nikde a je lepší je strávit tam, kde to máte rádi a hlavně tam, kde je Vaše rodina.
Ale je pravda, že na druhou stranu bych si moc přála zažít třeba takové anglické Vánoce. Dokonce jednou jsme zakoupili onen jejich vánoční puding. Pokud Vám můžu dát dobrou radu, tak ho nekupujte ani neochutnávejte, protože můj tatínek je v naší rodině považován tak trochu za "odpadkový koš" aneb sní všechno, ale tohle i na něj byla síla…
Přeji Vám krásné Vánoce!

↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.Mrkající

sobota 9. prosince 2017

Vánoční hrušková soutěž 2017

"Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme přátelé, po roce Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé."
A je to opět tady. Vůně vánočního cukroví se line po bytě, na adventním věnci hoří pomalu a jistě dvě první svíčky a už za dva týdny tu zas po roce bude Štědrý den. :)
Minulý rok jsem Vánoce na blogu oslavila pouze zveřejněním drobné básničky a tak jsem se to letos rozhodla trošku vylepšit. :) Hruška si tedy zahraje na Ježíška a jeden z Vás bude mít šanci vyhrát speciální hruškový balíček. Ostatně více informací níže.

O jakou cenu se hraje?
Uvažovala jsem, zda cenu použít již teď na Vánoce nebo počkat do druhých narozenin blogu, ale nakonec jsem neodolala pokušení a tak hlavní cenou bude speciální hruškový balíček, který obsahuje: hruškový hrníček, čaj Hruška&Ginkgo, hruškový ubrousek a pohled, tužku jako Hrušku a notýsek bohužel nehruškový, ale pařížský. A k tomu všemu ještě minimálně jedno drobné hruškové překvapení, a pokud se povede, tak budou rovnou dvě. ;)
To vše vánočně zabalené v pěkné krabici. :)

Podmínky, pravidla a upozornění
Soutěže se může zúčastnit naprosto kdokoli a to pomocí dotazníku (bude uveden níže). Vyplnit ho každý může pouze jednou!
V případě výhry bude daná osoba kontaktována a bude požádána o sdělení adresy, kam balíček poslat.
Výherce bude určen náhodně pomocí losování.
Nezaručuji se, že výhra dojde včas do Vánoc a díky aktuálnímu shonu ani, že vůbec dorazí. V případě, že se tomu tak nestane do dvou měsíců od vyhlášení výherce, bude se situace řešit nějakou náhradou. Ale doufám tedy, že to dojde. :D
Soutěž trvá od dnešního dne 9.12 do 15.12 15:00.
Opět je možnost získat dva vstupy do soutěže navíc a to díky vyplnění bonusových otázek.
Budu se na Vás těšit. ;)

Dotazník se otevře po kliknutí TADY.

↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.Mrkající

sobota 2. prosince 2017

Představení a recenze knihy - Zeptejte se pilota (Patrick Smith) + soutěž

Čtení, psaní, počítání - tři základní věci, které by měl v určité míře ovládat každý člověk. Zároveň jde ovšem i o mou odpověď, pokud se někdo zeptá na mé zájmy. Tedy ruku na srdce až na to počítání…
Jaká jsem spisovatelka, posoudit nedokážu a ani nechci, takže to nechám na každém z Vás, ale pokud nějakou věc vím, tak to tu, že jsem přímo úděsný knihomol. Mám tak obrovskou sbírku knížek, že pomalu a jistě začínám sekundovat malým městským knihovnám…
Svou sbírku pochopitelně neustále rozšiřuji a to o knihy všech možných žánrů. A právě o jednom z mých posledních úlovků je i tento článek.


Upřímně přiznávám, že mě značně fascinuje letecký průmysl a vše kolem něj, proto aktuálně docela dost oceňuji bydlení v pražských Dejvicích, neboť mi nad hlavou neustále létají letadla a já se tak cítím jako v jedné velké cukrárně…
Každopádně se asi ptáte, co to má společného s onou zmíněnou knihou, že? Odpověď je velmi jednoduchá a asi na ni už někdo z Vás i přišel. Ano, dnes se podíváme na knihu, která dokázala propojit obě dvě mé výše zmíněné vášně aneb na dílo s názvem "Zeptejte se pilota" od Patricka Smitha. Než se ale dostaneme k samotné knize, tak si myslím, že je třeba udělat malou odbočku na téma "Jak se Hruška ke knize vůbec dostala".
Jakožto správný knihomol mám na svém facebookovém účtu odběry na stránkách všech možných knihkupectví a samozřejmě také nakladatelství. Právě mezi ně patří i Grada Publishing, které jsem vždy měla z nějakého důvodu spojené zásadně s lékařskou literaturou (maminka ale vůbec není stomatolog - ironie), jejich repertoár je ale samozřejmě daleko širší a rozhodně zajímavý.
A právě Facebook mě na knihu poprvé upozornil, když mi do novinek zařadil i příspěvek ze stránky Grady, kde bylo dílo propagováno. Jakmile můj pohled padl na obálku a název, bylo jednoznačně rozhodnuto, že tato kniha rozšíří nejen mou knihovnu, ale se stoprocentní jistotou i řadu mých knižních srdcovek.
Při první příležitosti jsem tedy utíkala do knihkupectví a knihu si pořídila. Ač mi na poličce leží mnoho knih k přečtení a některé tam leží třeba už přes půl roku, rozhodla jsem se, že pilot přeletí na první místo, protože jsem se nemohla jednoduše dočkat, až se začtu.
Po několika stranách mě Patrick Smith dokázal uhranout natolik, že jsem se rozhodla nejen Vám knihu představit, ale také tak trochu zrecenzovat. Tak tedy jdeme na to…

1. Autor
Jak jsem již zmínila, autorem knihy je Patrick Smith, který se začal aktivně o letectví zajímat již ve svých čtrnácti letech, kdy začal navštěvovat kurzy leteckého výcviku. Jeho první práce v letecké společnosti přišla v roce 1990, kdy získal pozici druhého pilota patnáctimístných turbovrtulových letadel. Od té doby pilotoval nejen osobní letadla na vnitrostátních a mezinárodních linkách, ale i letadla nákladní.
V průběhu let 2002 až 2012 měl svou vlastní rubriku v internetovém magazínu Salon.com, která nesla název "Ask the pilot". Stejný název má i jeho vlastní stránka (www.askthepilot.com). Díky ní se objevil ve více jak třech stech rozhlasových či televizních pořadech, kdy za zmínku jistě stojí televize BBC nebo CNN.
To vše vedlo v roce 2004 k vydání jeho vlastní knihy Ask the Pilot: Everything You Need To Know about Air Travel, kterou se později rozhodl přepracovat a doplnit, z čehož nakonec tak trochu sešlo, protože vznikla kniha skoro naprosto nová. Sám autor uvádí, že přibližně sedmdesát procent knihy tvoří zcela nový materiál.
Ona kniha vyšla poprvé v roce 2013 a k nám se dostala o čtyři roky později, protože kdo si počká, ten se dočká…

2. Koncept a vzhled knihy
Dle názvu se zřejmě dá vydedukovat, jak je celá kniha pojata. Ano, jedná se o odpovědi na různé a hlavně ty nejčastější otázky ohledně letecké dopravy. Přeci jen i samotný podtitul "Vše, co jste kdy chtěli vědět o letecké dopravě a cestování letadlem" říká naprosto vše.
Obálka je řešena dle mého velmi nápaditě a poutavě, protože je Vám hned jasné, o jakém tématu asi tak kniha je. Osobně se mi její české řešení líbí víc než to originální.


3. Obsah
Kniha je rozdělena do sedmi hlavních kapitol, které si společně "letmo" projdeme, ale určitě nesmíme vynechat ani začátek knihy.
A) "Nultá kapitola"
Obsahuje informace o autorovi, krátké útržky "recenzí", poznámky autora a jeho poděkování, ale hlavně i samotný úvod knihy označený jakožto malířský štětec.
V něm se mi asi nejvíc líbí hned začátek, kdy autor jednoduše shrnuje, proč tuto knihu vlastně napsal. A je to velmi prosté proč. Protože vše, co si myslíte, že víte o létání, je špatně…
Za zmínku jistě stojí i pozastavení se nad tím, že dříve byla letecká doprava luxusní záležitostí a byla tak také brána. Samotná cesta letadlem byla pro lidi dříve svátkem, zatímco v dnešní době patří letadla mezi všední věci, které je nutné přetrpět kvůli přepravě z bodu A do bodu B.
Samozřejmě i tento názor má svá jistá ale, na která sám autor upozorňuje (ano, už člověk nelétá jen s pár lidmi na palubě a číšníci ve smokingu mu neservírují pětichodové menu).
V souhrnu s jeho názorem souhlasím, stejně tak jako s tím, že i přes všechny ty současné "horší" věci si člověk může cestu užít. Aspoň to totiž zažívám během cest
já sama, letadlo je pro mě součástí dovolené a vždy se na něj svým způsobem neskutečně těším…

B) Kapitola 1 aneb Pravda o letadlech (Jak fungují křídla a proč se rychlost udává v uzlech)
Jak už název a podtitul prozrazuje, první kapitola zaštiťuje převážně otázky týkající se letadla. Můžeme se tak dozvědět, jak se takový obr dokáže udržet ve vzduchu, kolik stojí peněz, kolik váží nebo jak fungují určité jeho součásti.
Upřímně přiznávám, že ač autor, jak sám zmiňuje, píše pro lidi a ne pro odborníky, tak se mi chvílemi tato část četla kapku obtížněji díky všem těm fyzikálním zákonům (doteď si pamatuji, jak jsem zajásala, když jsem si vzpomněla, že něco takového jako je Bernoulliho rovnice jsme ve fyzice brali). Na druhou stranu má člověk alespoň pocit, že je vše opravdu zaštítěno vědou a nemůže se tak nic stát. A pan Smith se to snaží často i dost zjednodušit aneb jak vzlétnout s Toyotou…
V každé kapitole bych mimo jiné ráda vypíchla i nějakou tu věc, která mě jakýmkoli způsobem zaujala. Tady se konkrétně jedná o otázku označenou jakožto 1/5 - "Mnoho letadel má na koncích křídel malé špičky zahnuté nahoru. K čemu slouží?"
O existenci wingletů (právě tak se ony špičky nazývají) jsem samozřejmě věděla, ale nikdy jsem se moc nezabývala jejich přesnou funkcí. Tak teď už jsem zdárně poučena. A pokud chcete vědět i Vy k čemu slouží, tak strýček Google sice může poradit, ale radši bych zůstala u té knihy…
Kromě otázek můžete v každé kapitole nalézt i krátký text na určité téma. V první kapitole se konkrétně autor zaměřuje na letadla v umění, hudbě a filmu.

C) Kapitola 2 aneb Zdroje nepříjemných pocitů (Turbulence, střih větru, počasí a obavy)
Než se dostaneme přímo k otázkám, ráda bych zmínila tři sloupky, které jsou tentokrát na téma "Sladké snění na pláži v Revere: vzpomínky na rodné město", "Co je to za letadlo? Představení letecké flotily pro začátečníky" a "Vrcholné umění: historie, mediální humbuk a největší letadla na světě".
Právě v posledním zmíněném textu autor získal mé ještě větší sympatie, aby je následně o několik řádků později zase tak trochu ztratil. Jak už název vypovídá, autor se v tomto textu zaměřuje mimo jiné i na největší letadla světa, kam se jednoznačně řadí Boeing 747 a Airbus A380. Z textu přímo prýští autorova láska k prvnímu zmíněnému, kterou s ním naprosto sdílím. Boeing 747 je jednoduše ikona…
Na druhou stranu jsem se v posledních letech přímo zamilovala do A380, takže když ji Patrick Smith označil jakožto vrchol estetické ignorance a zároveň jako nafouklou běluhu, píchlo mě u srdce a má jediná slova byla "Hochu, tak to jsi přehnal, máme problém." Ale asi si to prostě moc beru, běluhy totiž jednoduše drží pospolu… (celý odstavec je samozřejmě ironicky laděn)
Kapitola dvě se dle mého názoru dá jinak považovat za kapitolu zcela stěžejní, protože díky ní získáte odpovědi na ty nejpalčivější a zároveň ty nejčastěji kladené otázky. Však si doložme na příkladu některých otázek - "Blesky: fakta a mýty", "Když se kov střetně s peřím", "Pravda o vodě v toaletách", "Mohou letadla doplachtit na přistání?",…
Osobně za dvě nejpodstatnější otázky beru ty tykající se turbulencí. Víte, je to sice zvláštní, ale místo toho, aby ze mě za těch patnáct let létání strach z turbulencí opadl, tak se naopak daleko více nakupil, což se projevuje nejrůznějšími způsoby a to od zastavení přívodu krve do ruky nějaké nebohé oběti (nejčastěji člen rodiny) přes drcení stoliček až po skorourvání opěrky sedadla. To vše za doprovodu modliteb, hlasitých výkřiků "Jsem mladá, nechci umřít!" probíhajících v mém mozku a občas, při dlouhých a silných turbulencích, i slz…
Proto jsem odpovědi ohledně turbulencí přímo "žrala" a musím uznat, že mě značně uklidnily. Teď už vím, že ty pády o desítky metrů jsou ve skutečnosti "pády" naprosto minimální a pokud zacituji přímo Patricka Smitha tak: "Když byla situace nejhorší a až do kokpitu jsme slyšeli řinčení padajících talířů, vzpomněl jsem si na e-mail od jednoho čtenáře. Ptal se mě, k jak velké změně výšky dochází v podobných situacích. O kolik stop či metrů se ve skutečnosti letadlo propadne, vystoupá nebo vychýlí do stran? Pozorně jsem sledoval výškoměr. A viděl jsem, že vychýlení v žádném směru nepřesáhlo čtyřicet stop (dvanáct metrů). Po většinu času to bylo deset, maximálně dvacet stop (tři, maximálně šest metrů). Změna kurzu - tedy směru, kam mířila špička letadla - byla neznatelná."

D) Kapitola 3 aneb Co letí nahoru… (Vzlety, přistání a všechny záhady mezi tím)
Kapitola opět začíná dvěma sloupky a to konkrétně "Co se to stalo s letišti?" a "Patnáct věcí, které by neměly chybět na žádném terminálu". Zvláště druhý jmenovaný mě dost zaujal a dost s názorem autora souhlasím. Přeci jen by to chtělo více normálních obchodů, rychlou a levnou dopravu do centra (četla jsem, že snad do konce roku by měl mít dopravní podnik Prahy zpracovanou studii na téma, co by obnášelo prodloužení trasy A na letiště - tak se za pár let možná i dočkáme) nebo i lepší výhled na letadla, aspoň tedy za mou bláznivou osobu, ale jak říká pan Smith - "Sledování letadel je příjemně relaxační a dokonce i trochu vzrušující kratochvíle, a to ani nemusíte být nadšeným fanouškem letectví."
Otázky se tentokrát zaměřují na celý proces letu, takže se můžete například dozvědět informace o předletové přípravě, co se stane, když selže motor při vzletu nebo proč některý pilot s letadlem při přistání třískne a jiný ne (opravdu to není o zručnosti).
Mě samotnou zaujaly odpovědi na téma "Základy řízení letového provozu: jak piloti komunikují během letu" nebo jak se číslují dráhy a nesmím ani opomenout vysvětlení občas záhadných kódů letišť (příkladem buď - FUK, DAM, HEL).

E) Kapitola 4 aneb Létání jako zdroj obživy (Radosti a strasti života ve vzduchu)
Ve čtvrté kapitole se autor zaměřuje na samotn
é povolání pilota a tak se můžeme dozvědět spoustu "zákulisních" zajímavostí a informací. Mezi ty, které bych jednoznačně vypíchla, kupříkladu patří ono ošemetné a diskutované téma používání autopilota nebo to, jak piloti získávají harmonogramy svých letů (otázka "Jakou trasu létáte?" je pro většinu pilotů zábavná) a také třeba to, jak se člověk vůbec pilotem může stát.
V kapitole opět nacházíme dva bonusové sloupky, kdy první je o ubytování pilotů (resp. posádky) - "Ubytování: na cestách s Patrickem Smithem" a ten druhý "Pravé sedadlo: vrtule, polyester a další vzpomínky" zachycuje historky z počátku letecké kariéry autora.

F) Kapitola 5 aneb Na cestě (Život v kabině)
Kapitolu pátou řadím mezi kapitoly zajímavější. Tentokrát nás Patrick Smith vezme přímo do letadla a objasní nám opět často kladené otázky ohledně vzduchu v kabině, o pokynech před vzletem/přistáním, ale i během letu nebo o otevírání dveří za letu.
Já sama jsem nejvíce ocenila odpověď na tuto otázku (mírně zkrácena): "V airbusech běžně slýchávám hlasité vrčení, které vychází z podlahy během pojíždění nebo u stojánky. Někdy je to spíš vysoký pištivý tón a jindy zvuk zní jako štěkání hodně rozzlobeného psa. Co se tam dole děje?"
Tenhle zvuk stál mé mozkové buňky už nejedno přemýšlení, ale nikdy jsem se nedostala k tomu, abych si našla odpověď. Tak teď už to vím a nepovím.
Otázky opět doprovázejí sloupky na téma "Severní zeměpisná šířka: strach a noční můry nad severním Atlantikem" a "Výhled z okna: nezapomenutelné pohledy z výšky"

G) Kapitola 6 aneb Co vzlétnout nahoru… musí klesnout dolů (Katastrofy, incidenty a pomýlené úlety)
Z této kapitoly mám trochu rozpačité pocity, protože jsem díky první otázce "Strach a rozum: povzbuzení pro nervózní cestující" čekala, že celá bude laděna do takového uklidňujících tónu. Tak upřímně moc není, sice se dozvíte, že šance, že se stanete účastníky nehody se smrtelnými následky, byla v letech 2008-2012 jedna ku pětačtyřiceti milionům, ale výčet teroristických útoků a leteckých nehod na druhou stranu člověka moc neuklidní (obsahy doprovodných sloupků).
Pokud se tak nějaká něžná duše rozhodne tuto knihu číst, radím možná radši tuto část přeskočit, protože ne každému to může být úplně příjemné.

H) Kapitola 7 aneb Aerolinky, které milujeme i nenávidíme (Jin a jang identity leteckých společností)
A máme tu poslední kapitolu, kterou opět doprovázejí dva texty. V nich se autor zaměřuje na loga a barevná provedení letadel a také na nejrůznější názvy společností a jejich reklamní slogany.
V otázkách se máme šanci dozvědět něco o největších leteckých společnostech, nejdelších letech nebo o logice nočních letů.
Mě samotnou zaujaly otázky týkající se vzniku čísla letů, protože se z nich dá vyčíst víc, než si myslíte. Za zajímavou považuji i otázku poetiky v pojmenovávání letadel, protože si nedokážu vybavit, zda jsem nějakým pojmenovaným strojem vůbec letěla.

4. Závěr a osobní zhodnocení
Jakožto letecký nadšenec jsem na knihu tohoto typu čekala dlouho a jsem ráda, že jsem měla šanci se dočkat. Knihu jednoznačně doporučuji, protože dle mého zaujme každého, kdo kdy projevil nějaký ten alespoň minimální zájem o letecký průmysl.
Rozhodně bych knihu doporučila i těm, kteří mají třeba doposud strach z létání, neboť se v celém tomto souboru máte šanci dozvědět spoustu informací o různých mechanismech a činnostech, jejichž vysvětlení od jednoho z těch nejpovolanějších Vás jistě uklidní.
Kniha sice má pár méně zajímavých částí, ale ty se dají buďto jednoduše přeskočit nebo se jimi můžete prokousat, protože i když Vás nenadchnou, rozhodně Vám něco dají…

9,5 hruštičky z 10

Na úplný závěr bych velmi ráda poděkovala za spolupráci nakladatelství Grada Publishing.
Po prvotní myšlence sepsání recenze jsem se na ně obrátila s žádostí o povolení použít citace z knihy či případně text doprovodit fotografiemi knihy. Mimo jiné jsem se i nesměle zeptala, zda by mi nevěnovali výtisk do soutěže...
Za pár dní přišla velmi milá a hlavně kladná odpověď, které jsem přímo nemohla uvěřit a o to víc mě těší, že tak teď můžu vyhlásit soutěž o jeden výtisk této knihy. :)

Soutěž trvá od vydání tohoto článku do 8.12.2017 15:00

Pro účast v soutěži stačí vyplnit dotazník na této adrese.


Chcete si koupit knihu rovnou? Tak to můžete využít tyto odkazy. ;)




↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.Mrkající