Tak a to jsme se dostali nakonec naší prohlídky Sydney a teď tedy na aktivity, co jsme zažili v okolí. Celkem šlo o dva výlety, kdy jeden se odehrál druhý den našeho pobytu v Austrálii a ten další až po dlouhé novozélandské vložce, tedy poslední australský den. Takže si to vezmeme pěkně popořádku. Onen první výlet měl jako hlavní téma typický australský nápoj a tak mě napadá, že po krátké odbočce k jídlu, bychom mohli zařadit obdobnou zastávku i u australského pití. Tak vzhledem k teplému podnebí je obyčejné pití vody nejčastějším druhem vláhy místních obyvatel, kdy po ní následují různé džusy, káva či čaj. Nechybí ani pivo, které je velmi oblíbené a to jak místní, tak světové. Tahounem ale zůstávají australská vína, neboť právě Austrálie je jedním z největších producentů a vývozců vína na celém světě. Není se čemu divit, neboť nejen, že zde existuje na deset tisíc značek vína mnoha druhů, ale zároveň jde o opravdu vyhlášené a kvalitní kousky. Oblíbenou turistickou záležitostí je tak návštěva některé z vinařských oblastí a my jsme se vydali do Hunter Valley. Cestou však proběhla ještě krátká zastávka u přehrady Mangrove Creek, která je hlavní zásobárnou vody pro obyvatele Central Coast. Její celková kapacita je 190 tisíc megalitrů na ploše 101 čtverečních kilometrů. Je to oblíbená destinace pro jednodenní výlety turistů i místních, neboť se zde dají pořádat pikniky. Vše ale podléhá určitým nařízením pro zachování čistoty vody a netknutosti přírody.
Naším dalším cílem pak už byla samotná oblast Hunter Valley a to stejnojmenný resort, který je opravdu multifunkční, neboť kromě vinařských aktivit se zde dá najít i výrobna sýrů či čokoládovna. Nechybí ani akce po okolí jako je jízda na koních, lety balónem či golf. Zajímavostí jsou i zahrady, které zabírají více než 60 akrů a dají se zde nalézt kromě flóry i sochařská díla. Zahradami navíc vede více jak osm kilometrů stezek, takže pro milovníky přírody něco naprosto ideálního.
Nás ale více zajímá ono víno a tak se pojďme do něj konečně ponořit. Jedna z krásných vzpomínek na toto místo je, že nás vzali přímo na vinice, kde jsme si mohli bezostyšně natrhat pár kuliček hroznového vína a ochutnat. Zcela upřímně přiznávám, že to bylo jedno z nejlepších vín, které jsem kdy ochutnala, neboť bobulky byly krásně velké a neskutečně sladké. Jen si vzpomenu a už se mi sbíhají sliny…
Do vinic ale nemíří jen návštěvníci, ale také místní fauna a to v podobě klokanů. Osobně jsme je zahlédli pouze později na fotce, ale i ta měla úspěch, neboť jsme si ji vyfotili a to tak, že vlastně vypadala jako naprosto původní fotka. Známí ji pak kolikrát obdivovali, avšak vždy jsme nakonec přiznali "barvu".
Samotná výroba nám ale ukázána vyloženě nebyla, na rozdíl třeba od různých rumových továren jinde po světě, a tak jsme se museli spokojit s 15 minutovým videem, které zaštiťovalo celý proces a ostatně nejen ten. Jako první přišla na řadu samotná oblast Hunter Valley, která se řadí mezi nejznámější oblasti vůbec se založením v osmnáctém století, což z ní zároveň činí nejstarší australskou vinařskou oblast. Dále nám byla osvětlena péče o vinice a následný sběr vína, které se později drtí ve speciálním drtiči, což se děje v období leden - únor, takže v době, kdy proběhla i naše návštěva. Po této akci následuje samotná výroba vína, která se dá rozdělit do pěti částí. První z nich je fermentace (kvašení), kde jde o přeměnu organických látek, v tomto případě se mění cukr na alkohol. Celý proces ale tekutinu zakalí a tak je potřeba provést filtraci, po které jde víno do sudů, kde prochází další procesem. Po určité době je pak víno různě smícháváno a konečně i lahvováno a putuje ke svým zákazníkům.
Povětšinou v každé podobné továrně či výrobně následuje po poznání procesu výroby fáze ochutnání produktů z místní oblasti, což se zde také stalo, ale nejdříve jsme prošli něčím, co mě velmi upoutalo. Jedná se v podstatě o návod "Jak na víno", takže před sebou máte čtyři různá vína (my konkrétně měli Chardonnay, Shiraz, Cabernet Sauvignon a Semillon) s informacemi, co byste měli správně cítit a to jak chuťově, tak čichem. A právě přesně to Vás zde naučí, neboť v běžném životě se člověk na tyto chutě moc nezaměřuje a tady tak máte jedinečnou příležitost se zastavit a nechat se odborně vést. Tak Vám neuteče žádná z prvotních ani pozdních chutí a procvičíte si nos na ty nejjemnější vůně. Popisuji to nádherně a ani nevíte, jak lituji, že mi bylo tehdy pouhých třináct! Musela jsem se tak spokojit pouze s oním "očucháváním", které i tak stálo za to, ale nepopírám, že jsem trochu cucnout ve finále nedostala. Ale opravdu jen trošičku, přeci jen Austrálie je Austrálie.
Tak a vrhneme se na poslední zastávku našeho australského tripu. Nezdá se Vám, že něco tak trošku chybí? Pořád jsem zmiňovala klokany, ale co takové koaly a další krásná australská zvířata? Ano, z Austrálie jsme prostě nemohli odjet bez toho, aniž bychom tato jedinečná zvířata viděli naživo a tak jsme se vydali do Koala parku ve West Pennant Hills. Tam na nás čekaly nejen koaly a klokani, ale také psi dingo, vombati, emuové (druzí největší nelétaví ptáci světa, největší v Austrálii), ptakopyskové, tasmánský čert nebo velká kolekce australského ptactva. Avšak předpokládám, že první dva zmínění jsou hlavní tahouni a tak si o nich pojďme něco povědět.
Klokani se řadí mezi tzv. vačnatce, kteří jsou charakterističtí tím, že vývoj jejich mláďat probíhá ve vaku a jejich celkový nejčastější výskyt patří právě do oblasti Austrálie. Samotní klokani jsou pak zvířata s velmi silnými zadními končetinami, které jsou mnohem vyvinutější než přední, takže takové ty vtípky o klokanech boxerech jsou z části pravda, ale jde spíše o velmi silné kopání. Jejich stavba těla pak také určuje to, jak se pohybují a to skákáním, neboť se jejich nohy nedokáží pohybovat nezávisle. Při takovém skoku pak mohou dosáhnout rychlosti až 60 kilometrů za hodinu a může být až jedenáct metrů dlouhý. V rámci potravy jsou býložravci, kdy nejčastěji spásají trávu a byliny.
Naše setkání s nimi pak proběhlo ve velkém výběhu, kde to tedy místy bylo řádně cítit, protože bobky prostě byly všude. Výměnou za to ale byla svoboda pohybu pro nás a tak jsme se mohli opravdu přiblížit na centimetry a některé si i pohladit. Pamatuji si, že mě ale dost děsili, protože byly jejich pohyby dosti nevyzpytatelné a bála jsem se, že mě porazí. Ale přesto jsem se odvážila si i šáhnout a musím říct, že mají krásně hebkou srst. Ano, přiznám, že jsme si jednu kožešinu domů přivezli (a já tedy i plyšáka), ale nešlo o žádného násilně zabitého klokana, ale z oficiálního zdroje. Zajímavostí pak bylo i to, že jedna z klokanic měla v kapse zrovna už kapku velké mládě…
Dalším australským vačnatcem pak je koala medvídkovitý, který se řadí mezi nejroztomilejší australská zvířata. Svým řazením právě k vačnatcům pak mimo jiné popírá i své jméno a vzhled, neboť nejde o skutečného medvěda. To ale ničemu nevadí, protože tohoto tvora s hustou šedou srstí a bílými chloupky na uších a bříšku si prostě musíte zamilovat. Sám o sobě pak tento medvídek váží od 4 do 12 kilogramů a měří mezi 70 až 90 centimetry. Jejich potravou je známý eukalyptus, tedy blahovičník, který je pro všechny tvory kromě koal nestravitelný a jedovatý, neboť obsahuje velké množství vlákniny a terpeny, které jsou jedovaté. Listy samy o sobě, ale nemají žádnou převelikou energetickou hodnotu a tak koaly hodně šetří energií, mají proto pomalý metabolismus, malý mozek a spí až 20 hodin denně. Z listů však přijímají i podstatnou vláhu, takže jinak koala nepije, což ji ostatně vyneslo i její pojmenování, které v domorodém jazyce znamená právě něco jako "nepije".
V parku se pravidelně koná jejich prezentace, které jsme se také zúčastnili, a musím uznat, že se mi koaly líbily daleko víc než klokani. Díky eukalyptu neskutečně krásně voněly, na což vzpomíná i moje mamka. Jejich srst je pak slovy pro mě nepopsatelná, neboť byla jemná, ale drsná zároveň. Opravdu zvláštní. Ona upřímně byla taktéž zvláštní i ta jejich zpomalenost, na kterou člověk není zvyklý. A mimochodem, pokud jste se někdy nad jejich fotkou pozastavili s tím názorem, že vypadají kapku zdrogovaně, tak za to taktéž může onen eukalyptus. Koalu jsme si také mimo jiné odvezli, ale v plyšové podobě a také jako malé postavičky, které jsme pak rozdali jako suvenýry.
A tím bych návštěvu Austrálie a především Sydney pomalu a jistě ukončila, neboť jsem Vám už popsala vše, co jsme stihli za ty necelé čtyři krátké dny stihnout. O tom, jak jsme se v Sydney nalodili na obří loď jménem Rhapsody of the Seas a jali se obeplout celý Nový Zéland, si zase povíme někdy jindy…
↓↓↓
Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.
