Třetí den byl zároveň náš poslední, ale protože se odjezd autobusu konal až krátce před čtvrtou hodinou, měli jsme ještě čas s babičkou zavítat do židovské čtvrti Kaziměř, která kdysi bývala dokonce samostatným městem a byla obehnána zdí zhruba po dobu 300 let. Do dnešních dnů zde najdete celkem sedm synagog, židovské muzeum nebo hřbitovy. Právě jeden ze hřbitovů se stal i naším cílem a to ten větší a hlavně novější. Zvolila jsem ho tak trochu záměrně, protože je volně přístupný a na rozdíl od starého hřbitova, o kterém se zmíním za chvíli, netrpí přehnaným náporem turistů. Navíc člověk o moc nepřijde, neboť i tady na Vás dýchne ta správná hřbitovní atmosféra a také zde najdete hroby spojené s Osvětimí, což přeci jen bylo hlavní "téma" našeho výletu. Jeho celková rozloha je jinak 19 hektarů a najdete tady přes deset tisíc náhrobků, kdy ten nejstarší pochází z roku 1800. A ještě upozornění, že muži by měli mít při návštěvě pokrývku hlavy…
Pokud ale dáte přeci jen přednost hřbitovu Remu (hned vedle stejnojmenné synagogy), tedy starému židovskému hřbitovu, tak tam najdete hroby z období od roku 1551 do roku 1800, kdy byl ze zdravotních důvodů uzavřen. Později byl renovován, jenže za druhé světové války nacistům posloužil jako zdroj materiálu (náhrobky) a z místa se tak trochu stalo smetiště. Po válce proběhla další rekonstrukce, která odhalila nové náhrobky pod zemí a dokonce se navrátily i některé z ukradených. V současné době jich tady najdete kolem 700 a kromě nich se zde nachází i Krakovská zeď nářků, která byla vybudována právě z fragmentů některých ukradených hrobů. Nejvýznamnějším náhrobkem pak je ten patřící Mošovi Isserlesovi, významnému rabínovi z šestnáctého století, ke kterému se dlouhou dobu konaly poutě během jednoho ze židovských svátků. Během druhé světové války to byl zároveň jediný hrob, kterého se nacisté nedotkli, neboť se báli jeho nadpřirozené moci. A právě po tomto rabínovi mimo jiné místo dostalo svůj název, protože byl znám pod rabínským akronymem Remu (či Rema). A ještě jedna zajímavost. Pokud prý napíšete na lísteček nějaké své přání a položíte ho na zmíněný hrob, tak Vám prý rabín vyjedná jeho splnění přímo u Boha…
Ráda bych ještě v souvislosti s hřbitovy uvedla jednu židovskou tradici, kterou každý z nás asi tak trochu zná, ale otázkou je, zda víme, co znamená. Pokud jste někdy zavítali do míst, kde jsou židovské hroby, tak si můžete všimnout, že se na nich objevují kamínky, které tam lidi pokládají. Vždy mě zajímalo, proč tomu tak je a tak jsem pátrala a našla hned několik různých vysvětlení. Tak třeba to první odkazuje na historii židovského národa, který jistý čas pobýval v poušti a své mrtvé tak museli pohřbívat do písku. Kamínky v tomto případě měly poskytnout zátěž, aby vítr písek neodvál a zároveň, aby hrob nevyhrabala zvířata. Daleko poetičtější a filozofičtější vysvětlení pak je to, že kámen je symbol vzpomínky a počet kamínků tak odpovídá počtu vzpomínek lidí. Třetí vysvětlení se zase opírá o hebrejské slovo pro kámen a to "even", což je výraz sdružující slova "af" a "ben", v překladu otec a syn. Kamínek tak má symbolizovat jistou návaznost generací a tradic. Jaké vysvětlení se Vám nejvíce líbí, nechám samozřejmě na Vás, ale za sebe musím říct, že asi ty vzpomínky zní nejlépe a kamínky mě vždy fascinují.
Pokud ale již hřbitovy opustíme, tak bych se vrátila na ulici Szeroka, která dříve bývala středobodem židovského města, a také zde fungovalo tržiště. Zároveň jde o nejstarší ulici, kde se nachází mnoho historických objektů od synagog přes obyčejné zachovalé budovy po rituální židovskou lázeň zvanou mikve (slouží k očištění lidí i věcí).
Jak už jsem zmínila, můžete zde najít sedm synagog a já bych ještě ráda zmínila Starou synagogu, která tento název nenese jen tak, neboť opravdu jde o nejstarší zachovalou synagogu v Polsku. Byla vybudována v patnáctém století a v současné době tam můžete najít Muzeum historie města Krakova.
Pro filmové nadšence bych jako poslední ráda zmínila místo, vzdálené od výše popsaného asi dvacet minut chůze, a to továrnu Oskara Schindlera. Ano, vybavuje se Vám správně film režiséra Stevena Spielberga jménem Schindlerův seznam. A ano, pokud někdo netušil, tak ono se to opravdu stalo a bylo tím tak zachráněno přes tisíc životů židovských zaměstnanců továrny. V současné době je budova muzeem těchto událostí, ale osobně jsme se tam podívat nebyli.
Tak a to nás pomalu a jistě dostává na konec našeho vyprávění. Mimochodem židovská čtvrť toho nabízí ještě daleko více a konají se i různé komentované prohlídky a to třeba i za pomoci takových mini busíků. My se však s babičkou odebraly zpátky do centra a to na oběd, kdy opět můžu doporučit restauraci a to tentokrát steakovou jménem - Moo Moo Steak & Wine. Ano, ono se upřímně musím přiznat, že polské jídlo pro nás s babičkou moc není, neboť je hodně těžké. Navíc centrum města se přeci jen přizpůsobilo turistům, takže je daleko lehčí najít pizzu než něco typicky polského. Ovšem, kdo hledá, ten najde, takže úplně ztracené to není. Kupodivu jsme ale zřejmě udělali jeden velký prohřešek, protože jsme nekoupili známé krówki (čteno - krufki), což jsou karamelky tvrdé na povrchu, ale měkké uvnitř. Jinak ano, název Vám správně evokuje kravičku, neboť ta se na obalu opravdu nalézá a nejčastěji jde o strakaté holštýnské krávy. Bohužel já nikdy jako dcera zubařky fanda do karamelek nebyla a babička už má taky svoje meze, takže jsme si nech
aly tento sladký zážitek ujít. Ovšem Vy ho rozhodně zkuste.
aly tento sladký zážitek ujít. Ovšem Vy ho rozhodně zkuste.
Po obědě jsme ještě jednou prošmejdili centrum a poté se už vypravili do hotelu pro uložené kufry a taxíkem se nechali dopravit na vlakové nádraží. Tam nás ještě čekal krapet infarkt, neboť autobus měl docela velké zpoždění a během naší cesty do Ostravy to dokonce vypadalo, že nestihneme navazující vlak. Ono jsme měli na přestup sice dvacet minut, ale s tím vším a nepředvídatelným provozem k tomu to vypadalo vážně děsivě. Rozhodně bych si nevsadila, že to stihneme, ale kupodivu jsme to stihli jen s krátkým zpožděním. Do Prahy jsme posléze dorazili krátce před desátou hodinou večer a jali se opakovat přespání na mém bytě. Druhý den jsme se pak šťastně a úspěšně vrátily s babičkou domů a já jen upřímně doufám, že se jí celý výlet líbil tak jako mě a že moje organizace nebyla zase až tak špatná…
↓↓↓
Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.
Mamka když vidí nějaký židovský hřbitov, tak jej navštíví, takže jsme s ní už na pár byli. Také mě kamínky fascinují.
OdpovědětVymazat