V srpnu 2018 jsme se společně s mou babičkou rozhodly se vydat na návštěvu bývalého koncentračního tábora Osvětim. Původně jsem měla v úmyslu objednat přímo nějaký ten výlet rovnou již z Čech, ale věci se nakonec sešly tak, že jsem celou cestu dávala dohromady sama a tak jsem kromě Osvětimi nakonec přibrala do programu i město Krakov, které se nachází zhruba 65 kilometrů od Osvětimi. Ukázalo se to jako velmi dobrý nápad, který bývá při podobných výletech velmi častý a tak jsme si z Krakova v podstatě vytvořili takovou jistou základnu pro pobyt v Polsku.
V neděli 26. dubna jsme se tak s babičkou vydali do Prahy, kde jsme zdárně přespaly v mém bytě, neboť nás druhý den v 7:48 čekal vlakový spoj Praha - hlavní nádraží až Ostrava - Svinov. Využili jsme služeb RegioJetu, a to konkrétně jejich tarifu Business, který znamená prostorné vlakové kupé pro čtyři osoby s polohovatelnými koženými sedačkami a vlastním stolkem. Součástí je i vlastní zásuvka a při nástupu člověk obdrží zdarma balenou vodu, 100% pomerančový džus nebo Bohemia Sekt Brut, sušenku, denní tisk a časopisy a případně ještě kávu či čaj. Dále je pak dostupná nabídka z palubního menu za vcelku dobré ceny a v ní najdete například croissanty, různé dezerty, saláty, řízečky, sushi a tak dále. Musím říct, že cesta byla velmi fajn a celé ty tři hodiny utekly jako voda, což jsem byla ráda zvláště kvůli babičce.
V Ostravě jsme dali krátký oběd a v 13:10 se vydali autobusem (opět společnosti RegioJet) směr Krakov. Jízda trvala zhruba dvě a půl hodinky a musím uznat, že opět nebylo na co si stěžovat. Díky audiosystémům v sedačkách jsme se krásně zabavili, což jen dokazuje i pestrou nabídku programů a filmů. Takže zatímco babička koukala na všemožné zprávy, tak já dala přednost Tomu Hanksovi s jeho filmem Sully: Zázrak na řece Hudson. Krátce po 15:30 jsme se tak ocitli na hlavním krakovském vlakovém i autobusovém nádraží, odkud jsme se vydali taxíkem na hotel. Vzhledem k tomu, že naše cesta trvala pouhé tři dny, tedy v překladu dvě noci, nechtěla jsem vybírat něco extra drahého, ale zároveň, aby to mělo určitou úroveň. A musím říct, že se mi podařilo narazit na velmi slušný Blue Aparthotel, který byl nejen nedaleko centra (max. deset minut), ale byl i skvěle vybavený a personál na recepci byl opravdu neskutečně vstřícný. Součástí navíc byla i bohatá snídaně (jako opravdu bohatá, kam se některé hotely hrabou), takže se člověk ráno nemusel o nic starat. Po ubytování jsme ale na hotelu rozhodně nezůstaly, protože přeci jen jsme měli na Krakov pouze omezený čas a tak jsme se rovnou vydali do jeho víru.
Jako první nás čekala krátká asi půl hodinová procházka k nízkému vrchu jménem Wawel, na němž se nalézá královský hrad a katedrála sv. Stanislava a Václava. Ve vrchu se také nachází vápencová jeskyně zvaná Smocza Jama, v překladu Dračí sluj, kde měl podle legendy sídlo nebezpečný drak, kterého lstí přemohl rytíř Krak. A jaká, že to byla lest? Tak způsob alá princ Bajaja aneb useknout drakovi hlavu to tedy zrovna nebyl, naopak šlo o opravdu fikanou záležitost, neboť rytíř Krak použil ovčí kůži naplněnou sírou, kterou drak sežral. To mu způsobilo ohromnou žízeň, kterou šel zapít k řece, jenže jak pil a pil, tak se pomalu a jistě plnil, až jednoduše vybouchl. Avšak dodnes můžete na draka na Wawelu narazit, neboť jako připomínka na tuto událost zde stojí socha, která dokonce chrlí oheň. A po samotném rytíři samozřejmě město nese svůj název…
Ale vraťme se na vrh, kam jsme vystoupali do nadmořské výšky 228 metrů. Poprvé byly jeho jeskyně osídleny již ve starší době kamenné a postupně se zde život jen více zabydloval a tak například v šestém století stálo na vrcholu kopce hradiště a o čtyři roky později vznikla i první verze katedrály a to tehdy ještě pojmenovaná po Boleslavu I. Později vznikla ještě jedna další podoba katedrály, ale ta současná pochází převážně ze 14. století, neboť byly už využity dřívější základy jako je samotný trojlodní chrám. Pojďme se ale podívat dovnitř. Ovšem už u vchodu můžete spatřit první zajímavost a to zvláštní kombinaci mamutí kosti, velrybího žebra a klu nosorožce. Tyto tři předměty měly zřejmě za úkol ochránit katedrálu před zlem, ale uznávám, že skvadra je to více než zvláštní. Interiér katedrály je pak díky přestavbě převážně barokní a za zmínku jistě stojí gobelíny (tkaný ozdobný koberec) pocházející z 2. poloviny 17. století. Uprostřed hlavní lodi pak najdete i hrobku sv. Stanislava z roku 1629, kde se ční sarkofág zdobený stříbrem a baldachýnem. Ostatně katedrála je místem posledního odpočinku pro mnoho významných polských osobností (ze současné doby je zde např. pochován bývalý prezident Lech Kaczyński, který zahynul při letecké havárii) a to včetně polských králů, neboť právě tato katedrála byla tradičním místem pro korunovace. Tento status si mimo jiné zachovala i poté, co bylo královské sídlo přeneseno do Varšavy.
V katedrále jinak najdete osmnáct kaplí a také několik věží, kdy si jistě musíme zmínit Zikmundovu, která vznikla ve 14. století a byla součástí opevnění. Daleko podstatnějším faktem je ale její obsah, kde se nachází král všech polských zvonů a to stejnojmenný zvon Zikmund o výšce dvou metrů, průměru dva a půl metru a váze 11 tun. S ním je spojená i pověst, že kdo si pohladí jeho srdce, může si přát nějaké to přání a ono se mu vyplní. Zajímavostí také je, že se na něj zvoní pouze při zvláštních příležitostech a to ručně za pomoci 12 zvoníků, kdy se tato služba nejčastěji dědí v rodině. Samotný zvuk zvonu je pak prý ovlivněn tím, že při jeho odlí
vání spadly do roztaveného bronzu stříbrné struny královského loutnisty. Ostatně můžete posoudit sami, neboť na internetu se dají najít různá videa zachycující nejen zvuk Zikmunda, ale i jeho menších kolegů…
vání spadly do roztaveného bronzu stříbrné struny královského loutnisty. Ostatně můžete posoudit sami, neboť na internetu se dají najít různá videa zachycující nejen zvuk Zikmunda, ale i jeho menších kolegů…
Jako další se podíváme na samotný královský hrad či také zámek, což je renesanční stavba s barokními prvky, která má čtyři křídla obklopující dvůr. Až do roku 1609 šlo o královské sídlo, ale po již zmíněném přesunu do Varšavy začalo místo pustnout a na počátku osmnáctého století bylo dokonce vyrabováno Švédy. Bohužel jen u toho to nezůstalo, neboť ještě ke všemu založili požár, jehož výsledkem byla ztráta několika renesančních místností. Ostatně i pozdější pruské obsazení nepřineslo nic dobrého, neboť Prusové pro změnu ukradli královský poklad a navíc se jali celý objekt přeměnit na kasárny, což stálo existenci několik budov. Později se však všechno obrátilo k lepšímu a tak nyní můžete navštívit třeba pět stálých expozic, jejichž součástí jsou reprezentativní královské komnaty, soukromé královské komnaty, korunovační pokladnice, zbrojnice nebo umění orientu.
Mě osobně se líbil i výhled, co Wawel poskytuje, neboť svou polohou krásně zobrazuje protékající řeku Vislu. Navíc tím, že je vše volně přístupné, tedy kromě interiérů, tak jde i o velmi milý cíl procházky. A úplně jsem zapomněla, že kromě architektury můžete obdivovat i přírodní krásy, neboť jak už bylo zmíněno, tak na Wawelu žil drak, jehož sluj je Vám za malý poplatek nabízena k prohlídce. A vězte, že to tam měl vcelku prostorné, neboť jeskyně je dlouhá 270 metrů, kdy návštěvníkům je ale tedy zpřístupněno pouze 81. Pokud se ale oprostíme od pohádkové představy, tak jeskyně byla využívána jako zásobárna vody a také zde jeden čas našla místo taverna...
↓↓↓
Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.
Podoba se to pověsti o brněnském draku. Zde ovšem použili nehasene vápno a také... když se šel drak napít...
OdpovědětVymazatDěkuju moc za další, úžasný článek.
OdpovědětVymazat[1]: Tak to jsem netušila. :)
OdpovědětVymazatTa pověst o drakovi je hodně zajímavá :).
OdpovědětVymazatZapojte sa aj vy do súťaže o naj blog/stránku za obdobie 2018/19. Spropaguješ seba, svoju činnosť a zmysel pre umenie. Nájdeš nových fanúšikov a vycibríš si štýl. Odvážnym šťastie praje!
OdpovědětVymazat