Výstavba tábora Birkenau byla započata v roce 1941 a do konce války se stal tím největším koncentračním táborem vůbec a zároveň šlo o největší středisko pro konečné řešení židovské otázky. Důvodem jeho výstavby byla nedostatečná kapacita prvního tábora a tak se pro Březinku, dle jednoho z plánů, vyhradil prostor 175 hektarů, kdy nejdříve měla pobrat sto tisíc lidí a později až dvě stě tisíc. Tábor měl být rozdělen na čtyři části, ale celkově se plán realizoval jen z části, takže celková zastavěná plocha byla 140 hektarů, kde se nacházelo nad 300 objektů a to včetně čtyř krematorií. Dále nechybělo ani 17 metrů elektrického oplocení, 10 kilometrů cest a 13 kilometrů odvodňovacích kanálů. Ano, velikost tohoto území je něco, co návštěvníka ohromí okamžitě, ale ráda bych své dojmy shrnula až na závěr a tak mi dovolte započít prohlídku samotné Březinky.
Jako první nás uvítala vjezdová brána, která patří mezi nejznámější vyobrazení na všech osvětimských fotkách. Šlo o hlavní strážnici SS a zároveň touto bránou začaly od poloviny května 1944 projíždět vlaky vezoucí deportované. Tyto vlaky zastavovaly na centrálním místě tábora a to na železniční rampě, která oddělovala dvě části tábora - úsek BI a BII. Podél rampy se taktéž nachází cesta, která vede od hlavní brány až ke dvěma krematoriím, což esesmanům značně ulehčilo "práci" s odsunem lidí k plynovým komorám. Ano, právě tady probíhala známá selekce lidí a jediné slovo "doprava" nebo "doleva" odsoudilo člověka k životu či smrti.
U rampy taktéž stojí vagon (někdy byly označovány jako dobytčáky), který znázorňuje, za jakých podmínek byli lidé do Osvětimi přiváženi, tedy v uzavřených vagónech bez přísunu jídla, světla a vzduchu s jedním kbelíkem na vše. Ne, opravdu si tu hrůzu nechcete představovat…
Pomalu a jistě jsme s bábuškou došly i k pomníku obětí, který byl vybudován na počest obětem tábora a byl odhalen v roce 1967. Nachází se 800 metrů od hlavní brány, poblíž plynových komor, a proto tak symbolicky uzavírá celou cestu nebohých obětí. Na pomníku jsou umístěny tabule s texty v rodných jazycích vězňů a celkem jich můžeme napočítat 23 a to bohužel včetně češtiny či slovenštiny.
A nyní nastal čas se podívat k ruinám plynových komor a krematorií. Ano, čtete správně - k ruinám, neboť těsně před osvobozením Osvětimi chtěli Němci zahladit důkazy a tak budovy demontovali či vyhodili do povětří. Tím nám ale nedávají moc na výběr a my se tak opět podíváme na několik hrůzných faktů.
Čtyři plynové komory spojené s krematorii byly uvedeny do provozu na začátku jara 1943. Zvláštností jistě je, že dvě tyto budovy (II a III) byly umístěny pod zemí a těla tak byla do krematoria transportována pomocí výtahu. Budovy IV a V pak byly pouze nadzemní, což znamenalo, že na rozdíl od budovy II a III se Cyklon B nepodával střechou, ale bočními otvory. Nedaleko těchto budov se také nachází jezírko, kam byl sesypáván lidský popel, což je opět fakt, ze kterého na místě zamrazí. Popel z lidských ostatků ale nekončil jen tady, často byl odvážen nákladními vozidly a vhazován do řeky Visly…
Ráda bych ale zmínila jednu historickou událost, která je spojena s tzv. Sonderkommandem, což byla skupina vybraných vězňů, kteří se starali o těla obětí - vytahovali je z plynových komor a před spálením byli nuceni těla zbavovat zlatých zubů, vlasů a cenností. Právě jedna z knížek z mého seznamu představuje příběh člena této skupiny včetně zachycení událostí října 1944, kdy došlo k povstání Sonderkommanda, které zaútočilo na příslušníky SS a podařilo se jim i vážně poškodit budovu krematoria IV. V důsledku této vzpoury zemřelo 450 vězňů. Život člena této skupiny ale byl v ohrožení neustále, neboť jednoduše věděl příliš mnoho a představoval tak hrozbu…
Další dvě místa, která si musíme v rámci Osvětimi-Březinky představit, je hlavní táborová lázeň a sklady. Upřímně se přiznám, že si naprosto neuvědomuji, zda jsem tyto místa viděla, a proč tomu tak je se dozvíte v závěru. V každém případě, lázeň, zvaná také sauna, sloužila pro registraci nových vězňů, kteří následně procházeli například dezinfekcí, sprchou a posléze zde také získali svá čísla a vězeňské oblečení (známé pruhované oděvy se ale získávaly pouze na počátku tábora - aspoň jsem to tak četla). Lidé taktéž přišli o svůj zbývající majetek, který se shromažďoval v obrovském komplexu skladů jménem "Kanada". Pokud opět zabrousím do mých čtenářských zážitků, tak právě sklady Kanada jsou jednou z nejčastěji zmiňovaných věcí a zároveň šlo o tu asi vůbec nejlepší práci v táboře, neboť dotyční mohli občas něco propašovat či si vyměnit. V aktuální době ale budovy již v Březince nenajdete, neboť při zahlazování stop byly podpáleny.
Místa, která jsme ale s babičkou nevynechaly, byly baráky, které existovaly zděné nebo dřevěné. Zděná budova byla určena pro 700 osob o 60 třípatrových palandách, kdy každé patro měli obývat čtyři osoby. Ve skutečnosti se tam tísnilo klidně až sedm osob a to pouze na slámě s podělenou dekou. Uvnitř se taktéž nacházely malé pece, ale byly samozřejmě nedost
atečné, stejně tak jako v budovách ze dřeva, kde byla ještě problémem izolace. V dřevěných budovách se tísnilo celkem 400 lidí a spací prostor byl taktéž naprosto nedostatečný. Díky této přelidněnosti a minimálnímu přístupu ke zdravotním a hygienickým zařízením se nemohlo v táboře stát nic jiného, než že se pomalu a jistě začaly šířit nakažlivé nemoci, které stály život mnoho lidí, neboť dostat se do místní nemocnice nebylo žádnou výhrou…
atečné, stejně tak jako v budovách ze dřeva, kde byla ještě problémem izolace. V dřevěných budovách se tísnilo celkem 400 lidí a spací prostor byl taktéž naprosto nedostatečný. Díky této přelidněnosti a minimálnímu přístupu ke zdravotním a hygienickým zařízením se nemohlo v táboře stát nic jiného, než že se pomalu a jistě začaly šířit nakažlivé nemoci, které stály život mnoho lidí, neboť dostat se do místní nemocnice nebylo žádnou výhrou…
Možná Vás po tom všem napadá, jak je možné, že se o takové hrůze tehdy nikdo nedozvěděl. To nikdo neutekl? Spojenecká letadla nic nezahlédla? Mé otázky samozřejmě nejsou náhodné, neboť obojí se skutečně stalo. Nejznámější útěk je dokonce spojen s Československem, neboť se z tábora podařilo uniknout dvěma vězňům a to Rudolfu Vrbovi (vlastním jménem Walter Rosenberg) a Alfredu Wetzlerovi. Oba následně sepsali rozsáhlou zprávu o fungování tábora (včetně popisů vraždění, …), jenže nezafungovala úplně tak, jak měla, neboť se nejdříve pochybovalo o její důvěryhodnosti (lidé nebyli na onu realitu připraveni). Nakonec ale zachránila asi 200 tisíc Židů od deportace a jde tak o jeden z největších našich zásahů do světové historie. Nic víc se ale moc nekonalo a to i přesto, že ve stejném roce tábor vyfotila spojenecká letadla…
↓↓↓
Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.