Výstavba tábora Birkenau byla započata v roce 1941 a do konce války se stal tím největším koncentračním táborem vůbec a zároveň šlo o největší středisko pro konečné řešení židovské otázky. Důvodem jeho výstavby byla nedostatečná kapacita prvního tábora a tak se pro Březinku, dle jednoho z plánů, vyhradil prostor 175 hektarů, kdy nejdříve měla pobrat sto tisíc lidí a později až dvě stě tisíc. Tábor měl být rozdělen na čtyři části, ale celkově se plán realizoval jen z části, takže celková zastavěná plocha byla 140 hektarů, kde se nacházelo nad 300 objektů a to včetně čtyř krematorií. Dále nechybělo ani 17 metrů elektrického oplocení, 10 kilometrů cest a 13 kilometrů odvodňovacích kanálů. Ano, velikost tohoto území je něco, co návštěvníka ohromí okamžitě, ale ráda bych své dojmy shrnula až na závěr a tak mi dovolte započít prohlídku samotné Březinky.
Jako první nás uvítala vjezdová brána, která patří mezi nejznámější vyobrazení na všech osvětimských fotkách. Šlo o hlavní strážnici SS a zároveň touto bránou začaly od poloviny května 1944 projíždět vlaky vezoucí deportované. Tyto vlaky zastavovaly na centrálním místě tábora a to na železniční rampě, která oddělovala dvě části tábora - úsek BI a BII. Podél rampy se taktéž nachází cesta, která vede od hlavní brány až ke dvěma krematoriím, což esesmanům značně ulehčilo "práci" s odsunem lidí k plynovým komorám. Ano, právě tady probíhala známá selekce lidí a jediné slovo "doprava" nebo "doleva" odsoudilo člověka k životu či smrti.
U rampy taktéž stojí vagon (někdy byly označovány jako dobytčáky), který znázorňuje, za jakých podmínek byli lidé do Osvětimi přiváženi, tedy v uzavřených vagónech bez přísunu jídla, světla a vzduchu s jedním kbelíkem na vše. Ne, opravdu si tu hrůzu nechcete představovat…
Pomalu a jistě jsme s bábuškou došly i k pomníku obětí, který byl vybudován na počest obětem tábora a byl odhalen v roce 1967. Nachází se 800 metrů od hlavní brány, poblíž plynových komor, a proto tak symbolicky uzavírá celou cestu nebohých obětí. Na pomníku jsou umístěny tabule s texty v rodných jazycích vězňů a celkem jich můžeme napočítat 23 a to bohužel včetně češtiny či slovenštiny.
A nyní nastal čas se podívat k ruinám plynových komor a krematorií. Ano, čtete správně - k ruinám, neboť těsně před osvobozením Osvětimi chtěli Němci zahladit důkazy a tak budovy demontovali či vyhodili do povětří. Tím nám ale nedávají moc na výběr a my se tak opět podíváme na několik hrůzných faktů.
Čtyři plynové komory spojené s krematorii byly uvedeny do provozu na začátku jara 1943. Zvláštností jistě je, že dvě tyto budovy (II a III) byly umístěny pod zemí a těla tak byla do krematoria transportována pomocí výtahu. Budovy IV a V pak byly pouze nadzemní, což znamenalo, že na rozdíl od budovy II a III se Cyklon B nepodával střechou, ale bočními otvory. Nedaleko těchto budov se také nachází jezírko, kam byl sesypáván lidský popel, což je opět fakt, ze kterého na místě zamrazí. Popel z lidských ostatků ale nekončil jen tady, často byl odvážen nákladními vozidly a vhazován do řeky Visly…
Ráda bych ale zmínila jednu historickou událost, která je spojena s tzv. Sonderkommandem, což byla skupina vybraných vězňů, kteří se starali o těla obětí - vytahovali je z plynových komor a před spálením byli nuceni těla zbavovat zlatých zubů, vlasů a cenností. Právě jedna z knížek z mého seznamu představuje příběh člena této skupiny včetně zachycení událostí října 1944, kdy došlo k povstání Sonderkommanda, které zaútočilo na příslušníky SS a podařilo se jim i vážně poškodit budovu krematoria IV. V důsledku této vzpoury zemřelo 450 vězňů. Život člena této skupiny ale byl v ohrožení neustále, neboť jednoduše věděl příliš mnoho a představoval tak hrozbu…
Další dvě místa, která si musíme v rámci Osvětimi-Březinky představit, je hlavní táborová lázeň a sklady. Upřímně se přiznám, že si naprosto neuvědomuji, zda jsem tyto místa viděla, a proč tomu tak je se dozvíte v závěru. V každém případě, lázeň, zvaná také sauna, sloužila pro registraci nových vězňů, kteří následně procházeli například dezinfekcí, sprchou a posléze zde také získali svá čísla a vězeňské oblečení (známé pruhované oděvy se ale získávaly pouze na počátku tábora - aspoň jsem to tak četla). Lidé taktéž přišli o svůj zbývající majetek, který se shromažďoval v obrovském komplexu skladů jménem "Kanada". Pokud opět zabrousím do mých čtenářských zážitků, tak právě sklady Kanada jsou jednou z nejčastěji zmiňovaných věcí a zároveň šlo o tu asi vůbec nejlepší práci v táboře, neboť dotyční mohli občas něco propašovat či si vyměnit. V aktuální době ale budovy již v Březince nenajdete, neboť při zahlazování stop byly podpáleny.
Místa, která jsme ale s babičkou nevynechaly, byly baráky, které existovaly zděné nebo dřevěné. Zděná budova byla určena pro 700 osob o 60 třípatrových palandách, kdy každé patro měli obývat čtyři osoby. Ve skutečnosti se tam tísnilo klidně až sedm osob a to pouze na slámě s podělenou dekou. Uvnitř se taktéž nacházely malé pece, ale byly samozřejmě nedost
atečné, stejně tak jako v budovách ze dřeva, kde byla ještě problémem izolace. V dřevěných budovách se tísnilo celkem 400 lidí a spací prostor byl taktéž naprosto nedostatečný. Díky této přelidněnosti a minimálnímu přístupu ke zdravotním a hygienickým zařízením se nemohlo v táboře stát nic jiného, než že se pomalu a jistě začaly šířit nakažlivé nemoci, které stály život mnoho lidí, neboť dostat se do místní nemocnice nebylo žádnou výhrou…
atečné, stejně tak jako v budovách ze dřeva, kde byla ještě problémem izolace. V dřevěných budovách se tísnilo celkem 400 lidí a spací prostor byl taktéž naprosto nedostatečný. Díky této přelidněnosti a minimálnímu přístupu ke zdravotním a hygienickým zařízením se nemohlo v táboře stát nic jiného, než že se pomalu a jistě začaly šířit nakažlivé nemoci, které stály život mnoho lidí, neboť dostat se do místní nemocnice nebylo žádnou výhrou…
Možná Vás po tom všem napadá, jak je možné, že se o takové hrůze tehdy nikdo nedozvěděl. To nikdo neutekl? Spojenecká letadla nic nezahlédla? Mé otázky samozřejmě nejsou náhodné, neboť obojí se skutečně stalo. Nejznámější útěk je dokonce spojen s Československem, neboť se z tábora podařilo uniknout dvěma vězňům a to Rudolfu Vrbovi (vlastním jménem Walter Rosenberg) a Alfredu Wetzlerovi. Oba následně sepsali rozsáhlou zprávu o fungování tábora (včetně popisů vraždění, …), jenže nezafungovala úplně tak, jak měla, neboť se nejdříve pochybovalo o její důvěryhodnosti (lidé nebyli na onu realitu připraveni). Nakonec ale zachránila asi 200 tisíc Židů od deportace a jde tak o jeden z největších našich zásahů do světové historie. Nic víc se ale moc nekonalo a to i přesto, že ve stejném roce tábor vyfotila spojenecká letadla…
↓↓↓
Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.
To je skutečně hrůzné...
OdpovědětVymazatJak už jsem psala, knihu od Vrby doporučuji přečíst...
OdpovědětVymazat[2]: Doufám, že se k ní časem dostanu.
OdpovědětVymazat[2]: Jak napsal spisovatel J. Kresadlo.. Židé šli do koncentrátu a kdo se jich zastal, toho zařadili k nim...
OdpovědětVymazat[4]: Ano, to popisuje v knize i Szpilman, respektive ten německý důstojník, co mu na konci války pomohl
OdpovědětVymazatJe strašné, když člověk ví, že někdo utekl, podal zprávu, tábor byla vyfocen a nedělo se nic. Někdy si na to vzpomenu v souvislosti se současnou situací, například boje na Blízkém východě, Severní Korea...někdy přemýšlím nad tím, kde hranice mezi naprotou ignorací a tím, žese v tom angažujeme až moc. Jeden by na první pohled řekl, že jsou to dvě rozdílné věci, ale když pak příjde na lámání chleba...
OdpovědětVymazatHm, jen je to dost tendenční článek. Ohledně tohohle tábora, ale i jiných, existuje několik nesrovnalostí, na které upozorňuje tzv. revisionismus.
OdpovědětVymazat[7]: Tak ona je to v základu vždy historie a ta se nikdy nedá zachytit naprosto přesně. V článku jsem tak vycházela z toho, co sám Památník uvádí, protože přeci jen nejde o odborný článek.
OdpovědětVymazat[8]: Jo, to je obtíž historie, kterou ještě pak interpretuje daná skupina podle svého pohledu. V článku jsi měla uvedenou jednu nesrovnalost – letecké snímky spojenců a že nic nepodnikli, protože na nich nezachytili žádné hromady mrtvých těl. To je taky jedna z věcí, na kterou upozorňují revizionisté. O tom existuje spousta publikací. Chtěl jsem jen upozornit, že teda není všechno tak, jak se oficiálně tvrdí.
OdpovědětVymazat[9]: Bohužel jsem žádnou z publikací nečetla a zcela upřímně jsem o tomto směru neměla ani do této chvíle ponětí. Takto doslovně jsem větu nepoužila, ale samozřejmě se nehádám, že to nesrovnalost být nemůže. Je to historie a ta může být opravdu interpretována různě, však určité skupiny i tvrdí, že žádné z těchto událostí se takto ani nikdy nestaly.
OdpovědětVymazatUž nad těmi čísly na začátku zůstává rozum stát.. :(
OdpovědětVymazat[11]: Ta čísla jsou hrozná, to bez debat.
OdpovědětVymazat