sobota 26. května 2018

SAE aneb země tisíce a jednoho nej - třetí část

Souk Madinat Jumeirah
Nedaleko Burj al Arabu se nachází obchodní pasáž jménem Souk Madinat Jumeirah postavená ve stylu tradičního tržiště, ale opět s trochou modernějšího stylu. Ještě v roce 2011 se to celé opravdu dalo přirovnat těm starým trhům, ale při naší návštěvě o dva roky později jsme zjistili, že se vše spíše přeměnilo na jednotlivé krámky, což mně osobně vyhovuje více. V rámci sortimentu je to stejné jako všude jinde - suvenýry, textilie, koření, …

Hlavním důvodem návštěvy této pasáže je ale spíše možnost pořídit úchvatné záběry zmíněného hotelu Burj al Arabu. Mimo jiné je pasáž tvořená i trojicí dalších hotelů, které si člověk může prohlédnout. Vím, že mi celý komplex připomínal takové malé Benátky, protože je propleten kanály…

Palm Jumeirah a hotel Atlantis
U hotelu Burj al Arab jsem zmínila, že je postaven na umělém ostrově, což je v Dubaji velmi populární trend, i když aktuálně spíše trošku "ponorkový", neboť se některé kapku potápějí a ke dnu táhnou i své investory. V Dubaji ale každopádně můžete narazit na souostroví The World (cca 300 ostrovů, které měli sloužit pro bydlení a právě ony mají mít největší problém s potápěním) a pak soustavu tzv. Palmových ostrovů (spíše ale poloostrovů), kam patří Palm Jebel Ali, Palm Deira a Palm Jumeirah. A právě na ten poslední se podíváme pěkně zblízka.
Ten byl dostavěn jako první z této trojice a to v roce 2005. Je tvořen 17 palmovými listy, na kterých jsou umístěny luxusní rezidence s vlastním kouskem pláže. Celý poloostrov je také obehnán jedenáct kilometrů dlouhým vlnolamem. Palm Jumeirah má pak dokonce i vlastní MHD v podobě jednokolejky, která vede až na nejvzdálenější část od pobřeží a to na samotný vlnolam, kde se rozléhá luxusní pětihvězdičkový hotel Atlantis.
Já jednokolejkou nejela, naše skupina se k hotelu dostala autobusem díky podvodnímu tunelu. Bohužel musím říct, že pokud na Vás vyjde tato skupinová verze, tak turistické focení hotelu je kapku náročné, neboť autobus či auto nemá skoro kde zastavit, takže vše probíhá ve velké rychlosti. Navíc je focení díky velikosti hotelu ještě náročnější, protože se Vám celý nevejde do záběru. Přeci jen má dle internetu 1 539 pokojů rozložených na třiadvaceti patrech a k tomu konferenční místnost o rozloze 45 000 metrů čtverečních, třináct restaurací a různá apartmá. Kvůli tomu jsem se vcelku těšila, až vyzkouším svůj tehdy nový telefon s možností focení panoramat, jenže díky všudypřítomnému ruchu sice fotky zachycují celý hotel, jenže je kazí různě protáhlá auta a podobné věci. Proto si na to buďto dejte čas nebo investujte do pohledů, které hotel zachycují asi úplně nejlépe.

A když už jsem u těch fotografií, tak se mi zde podařilo vyfotit krásnou fotku mého táty, kterou mám neskutečně ráda a vždycky říkám, že je jak vystřižená z módního časopisu, stačilo by jen dodat takové ty odstavečky s informací, odkud jaký kus oblečení je.
Pokud se ale ještě na moment vrátíme k hotelu, tak je jistě nutné zmínit, že má i vlastní aquapark Aquaventure a delfinárium…
Pro zvětšení klikněte. - zdroj fotografie = zakoupený pohled

Dubai Marina
Jedná se o moderní dubajskou čtvrť s přístavištěm, kde můžete vidět jednu jachtu vedle druhé. Toto místo je vcelku příjemné pro procházku nebo pro snění o vlastní jachtě či přímo pro její výběr, přeci jen, jak bylo řečeno v jednom díle pořadu "Máte slovo", zubaři mají v dnešní době minimálně koně a jachtu. U nás doma bohužel jachta není (ještě ke všemu máma všeobecně lodní přepravu nemusí) a toho koně hravě zastoupím já osobně, neboť to vyjde jednoduše nastejno - živí mě, ustájení mám a občas mě dokonce vezmou i na projížďku…
Hlavním tahákem Dubai Mariny je ale jinak stále rostoucí les mrakodrapů. Většina budov tedy tak přesahuje výšku alespoň 250 metrů. Mě osobně zaujal mrakodrap nazvaný Cayan Tower (původní název - Infinity Tower), který jsem nejdříve viděla ve výstavbě a o dva roky později už i v jeho dostavené podobě. Navíc je jeho zvláštností to, že je točitý a dokonce si do roku 2015 držel titul nejvyšší točité stavby světa, než byl překonán mrakodrapem Shanghai Tower.

Nákupní centrum Mall of the Emirates a Ski Dubai
V takovém moderním městě jako je Dubaj, samozřejmě nesmí chybět i pořádná nákupní centra. My si konkrétně představíme dvě, a jak můžete vidět, začneme v Mall of the Emirates. Upřímně k samotným centrům toho není tak moc co říct, jen to, že jsou přímo neskutečně obrovská a nechybí obchody světoznámých značek. Největším tahákem tak v Mall of the Emirates je krytá sjezdovka jménem Ski Dubai. Ano, čtete správně. V Dubaji si můžete nejen zaplavat, ale i zalyžovat…
Lyže ani snowboard, ale s sebou v kufru vézt nemusíte, kromě čepic a rukavic Vám půjčí vše potřebné. Najdete tu několik sjezdovek (hlavní má délku 400 metrů a převýšení 60 metrů), na které Vás dopraví vlek či lanovka a celkové vstupné není zase až tak drahé, ale nemohu porovnat s klasickými areály, neboť jsem zapřisáhlý nelyžař. Případně ale i pro ty je Ski Dubai vybavené, neboť se můžete přihlásit do lyžařské školy nebo zajít do přilehlého snowparku, kde najdete bobovou dráhu nebo zorbing.
Pro zvětšení klikněte. - zdroj fotografie = Google, přesná stránka nenalezena
tyle="text-align:center">Pro zvětšení klikněte.- zdroj fotografie = Google, přesná stránka nenalezena

Naše skupina ale tenkrát navštívila Mall pouze pro pokochání se, takže žádné sněhové zážitky nevlastním. Jen si pamatuji, že mi z nějakého důvodu došel v ten samý moment kredit, ale to sem nepatří.

↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.Mrkající


středa 23. května 2018

Jak bude Hruška přednášet...

Ano, už je tomu tak. Má blogová maličkost bude mít již za týden svou vlastní přednášku nesoucí název "Od pěti na cestách aneb blogování za oponou". Ráda bych Vás na ni případně pozvala a veškeré detaily se dozvíte níže. Nejdříve bych ale ráda uvedla pár věcí na pravou míru, aneb jak jsem se k celému tomuto počinu dostala, jak se k němu stavím a zároveň se přiznala i k jedné změně. Pokud ale máte zájem pouze o informace k přednášce, máte mé svolení srolovat úplně dolů. Tak vzhůru na to…

Loni v červenci jsem Vás zasypala články o mé okružní jízdě po České republice, neboli jak jsem zkoušela štěstí u přijímacích zkoušek na vysokou školu. Pokud jste články četli, tak víte, že z mých asi čtrnácti přihlášek na všechny medicíny a stomatologie vyšla ve finále pouze jedna jediná a to ta v podstatě záložní na Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze na obor Forenzní analýza. Tam jsem od září opravdu nastoupila a doufala, že když do toho dám srdce, duši a hromadu času tak to prostě půjde. A jak Vám asi už teď došlo, tak nešlo…
Nechci vykonávat žádné soudy a debaty nad tím kvůli čemu to bylo (rozhodně ale na tom mají podíl obě strany), ale pravdou mimo jiné je, že má představa o daném oboru byla kapku jiná a jisté předměty, které mě přišly v rámci tématu nepodstatné, se zase zdály podstatné škole a naopak. Prostě a jednoduše jsem VŠCHT obětovala krev, pot a slzy a vidina dalších let mě i přes veškerou snahu prostě děsila. Navíc zcela otevřeně přiznávám, že má dřívější školní cesta jistými předměty byla dosti trnitá a to někdy jak na mé straně, tak i na straně vyučujících…
Proto jsem se rozhodla postupně své působení na VŠCHT ukončit, což pro mě bylo dosti psychicky náročné, protože z premianta se stal odpadlík společně s x desítkami dalších lidí. V té době jsem se proto výrazně upnula na blog a všechny možné výstupy už jste mohli v uplynulých týdnech zaznamenat.
Započalo tak hledání nové školy, kdy jsem věděla, že tentokrát se už chci vymanit z krabičky "medicína" a zkusit něco, co nebude žádným pseudooborem a zároveň to bude spíše humanitně zaměřené. A zcela otevřeně jsem začala uvažovat i o soukromých školách…
Tady se možná zarazíte a řeknete si něco ve smyslu "No jo, zbohatlá holčička na škole, kde jí to dají zadarmo.", což je věc, které jsem se nesmírně bála a bojím se jí doteď. Vlastně bych se nemusela nikomu ospravedlňovat, ale cítím, že to musím jednoduše i tak udělat a veřejně se "očistit". Ostatně s jakým názorem odejdete, to je zcela Vaše věc.
Z mých článků jste jistě pochopili, že po světě cestuji díky svým skvělým rodičům, kteří dokázali vybudovat z ničeho absolutní něco, a díky nim mám dost možností. Nikdy jsem to ale nebrala jako samozřejmost a taky jsem to nikdy neměla zadarmo, mou prací byla a je škola (což moje vysokoškolské selhání psychicky taky dost nezlepšilo). Vždy jsem se snažila ukrojit ze "svého" světa něco pro lidi kolem sebe, což můžete pozorovat i tady na blogu. A sama jsem si kolikrát řekla, jestli by nebylo lepší, kdybych bývala taky začala od nuly, což pevně doufám stejně jednou po škole opravdu začnu.
Stigma o soukromých školách je veřejným tajemstvím, ale můžu Vás ujistit, že to není vůbec pravda. Není to škola zbohatlých dětí, naopak mí spolužáci jsou často plně pracující lidé, za což mají u prezenčního studia můj obdiv, protože sice ano, máme o trochu volnější režim, ale i tak testy, stáže, odborné práce a zkoušky jsou. Soukromka Vám to totiž zadarmo dát nemůže a díky akreditacím ani nesmí.
Můj výběr škol tedy měl jak státní, tak i soukromé varianty, kdy jedna se odprezentovala přímo pohádkově a navíc díky trimestrům jsem mohla nastoupit již o dubna. Můj výběr padl na Vysokou školu ekonomie a managementu (VŠEM) na Praze 5. Doufám, že tady jsem již zakotvila nastálo (vidíte to nízké sebevědomí?), protože pak už je asi jen varianta pomocné vysoké školy…
Každopádně součástí přijímacího řízení byl elektronický dotazník a přijímací pohovor. V dotazníku byly mimo jiné otázky i na volný čas a já nemohla učinit jinak, než že jsem uvedla blog, což mělo dohru právě při přijímacím pohovoru, aneb padl návrh uspořádat onu přednášku.
Přiznávám se, že jsem dlouho uvažovala, jak to celé koncipovat, protože přeci jen nejsem ultra známý famózní obdivuhodný blogger, ale pouze jen jedna obyčejná Hruška, která cestuje a píše o tom. A tak jsem to pojala jako takou si cestu mým blogovým životem, kdy součástí budou různé historky z cest (už i tady zveřejněných) a hlavně celkový vývoj aneb jak jsem s celou touhle hruškovou mánií začala a co se mi povedlo "dokázat". Takže vlastně taková egoistická přednáška. Ne, to snad ne, aspoň tak nechci, aby se to zvrhlo. Chci jen nechat nakouknout do zákulisí mého blogu, nechat se objevit třeba dalšími čtenáři a hlavně i pobavit, aby celá přednáška utekla a nikdo mi tam nespal. Ono stejně se v dnešní době blogger moc definovat nedá, protože každý to děláme jinak, po svém a každý máme svou pravdu. Já tak nebudu dávat žádné rady, ale spíše ukážu tu variantu, jakou dělám já a která má své mouchy a která by se určitě dala zlepšit, ale přeci jen je to můj blog a já mám právo si to dělat, jak chci. ;)

Ještě jednou bych Vás tedy velmi ráda svým jménem pozvala na svou přednášku "Od pěti na cestách aneb blogování za oponou", která se odehraje ve středu 30. května 2018 v 17:30 v prostorách VŠEM (Nárožní 2600/9A, 158 00 Praha 5 - dostupnost metro A stanice Nemocnice Motol + autobus 168, 174 nebo metro B stanice Hůrka). Zvu Vás jak na osobní účast, tak na případné zhlednutí záznamu, který by měl být posléze k dispozici. Pokud jsem Vás zaujala, tak budu velmi ráda, pokud se přidáte do události této přednášky a to hlavně z důvodu, že na základě toho se bude odvíjet výběr místnosti, kde se to celé odehraje. Událost naleznete po kliknutí tady. A jen tak mimochodem prvních 44 účastníků obdrží při odchodu malý dárek! Ehm, když už byste nešli na mě, tak aspoň pro něco. :D
Budu se těšit a snad mě v tom nenecháte. Sice si občas mluvím pro sebe, ale že bych to musela prezentovat takto veřejně, no to snad ne…



Článek jsem mimo jiné zařadila k tématu týdne, protože přeci jen kromě pozvánky obsahuje i dva mé začátky a jeden velký konec v rámci mé školní kariéry.

sobota 19. května 2018

SAE aneb země tisíce a jednoho nej - druhá část

Trhy
I když je Dubaj velmi moderní město, tak se někde od píky začít muselo a právě to představuje stará část Dubaje, kde najdeme i velmi známé trhy. Pokud jste již navštívili trhy v severní Africe či na blízkém východě, vězte, že i tyto se nijak neliší. Pro nezasvěcené samozřejmě vysvětlím. Je podstatné se připravit na přetahování mezi obchodníky, každý si Vás bude chtít ukořistit pro sebe. Mě osobně dubajské trhy ale přišly daleko civilizovanější než třeba ty, co jsem zažila v Tunisu či Turecku, na ně vzpomínám velmi nerada. I tak se ale člověk musí připravit na nejrůznější pokřikování a strkání věcí pod nos. Součástí toho všeho je i všudypřítomné smlouvání, které pokud ovládáte, tak můžete snížit cenu zboží až o padesát procent. Obchodník se sice bude bránit, ale pokud několikrát naznačíte odchod, řeknete, že jste viděli tu samou věc levněji a přestojíte jeho vyprávění o velké rodině, můžete získat nejen slevu, ale třeba i věc navíc.



Oblíbenou tržní otázkou také je, odkud pocházíte. Vždy mi přišlo, že trhovci musí excelovat za ty léta v zeměpise, protože ať jim řeknete cokoli, oni vědí. Proto se nevyhnete výkřikům "Czechoslovakia!" nebo "Petr Cech, Arsenal! (za nás ještě Chelsea)". Rozhodně se ale nenechejte příliš rozptýlit a hlídejte si své tašky, přeci jen na každém správném trhu je velký mumraj a platí to i tady. Sice jsou v SAE tresty přísné, ale kdo Vám zaručí, že obratnou ručku policie chytí…
Jako první se společně podíváme na trhy s kořením. Upřímně ještě před vstupem nás trochu šokovaly místní veřejné toalety, protože si člověk neuvědomil, že mimo dosah hotelů se může setkat s tureckým záchodem. Musím říct, že to tedy není nic pro mě…
Z rušné ulice se dostáváme do tržnice, kde vládne poměrné dusno protkané vůní nejrůznějšího koření, jež je vyskládané před každým prahem obchodu společně s posedávajícími obchodníky číhajícími na svou kořist. Co se jinak týká koření, velmi rádi Vám se vším poradí a asi největším hitem je šafrán, který se řadí mezi nejdražší koření světa. Ten tu můžete pořídit za velmi dobrou cenu a opravdu vydrží. Rozhodně je ale dobré vědět, kolik jste ochotni za něj utratit, neboť prodavači Vás budou přesvědčovat, že ještě trochu a pak se nemusíte i přes levnější cenu než jinde na světě doplatit.
V podstatě se zde ale dá koupit skoro cokoli, od suvenýrů přes vodní dýmky až k typickému oblečení. Populární jsou také například sladkosti, jako jsou třeba jedlé kamínky aneb čokoláda se speciálním povrchem nebo mandle v čokoládě.

Nedaleko se pak rozléhá další trh, který Vás ohromí svou blyštivostí, neboť jde o trh se zlatem. Dříve byl nákup zlata v SAE velmi populární záležitostí, protože zde bylo zlato vcelku levné, ale doba pokročila a tak již tomu tak není. Přesto je ale toto místo velmi populární a opět se jedná o dlouhou širokou uličku s mnoha obchody. Jen tentokrát není zboží vystavováno na prahu dveří, ale pěkně za výlohou. Škoda, co?

Na začátku jsem zmínila, že nás v průběhu celé cesty po SAE bude doprovázet slovíčko "nej" a narazíme na něj i tady na trhu se zlatem. Jeho zástupcem je nejtěžší zlatý prsten jménem Najmat Taiba (Star of Taiba) s váhou 63,856 kilogramu. Díky tomu to samozřejmě není prsten zrovna na ruku, neboť by ho člověk mohl nosit spíše kolem pasu…

Na trhu rozhodně seženete ze zlata skoro všechno, ale kromě toho se tu skrývá také jedna nástraha, která byla dokonce i zpracována ve druhém dílu filmu Sex ve městě, kdy hlavní hrdinky SAE navštívily. Na trhu totiž můžete narazit na prodejce nabízející kabelky či hodinky aneb napodobeniny slavných značek - tzv. zakázaná zkušenost. Nejhorší na tom, ale je, že Vás prodejci mohou zatáhnout do svých kumbálů a ve finále Vás obratně na ceně zboží natáhnou nebo pokud zboží odmítnete, můžou začít být velmi hrubí. Proto radši s díky odmítejte.

Třetí trh, na který se společně vydáme, je trhem textilní. Ten se ale nachází na opačné straně zátoky Dubai Creek, takže se tam nejdříve musíme přeplavit lodičkou, což je zpříjemnění a zpestření zároveň. Navíc má člověk jedinečnou možnost si prohlédnout starou i novou část Dubaje pěkně při jednom. Na samotném trhu se to pak hemží klasickými textilními produkty od oblečení přes šály po koberce a i tady naleznete napodobeniny slavných značek, ale také napodobeniny zlatem vyšívaných koberců, které patří mezi oblíbené dražší suvenýry. Pokud tak nechcete koupit zajíce v pytli, rozhodně chtějte ověření. Stačí třeba pouhé přejetí zapalovačem nad nitěmi a máte důkaz, zda jsou opravdu zlaté. Ale k tomu asi ani nedojde, neboť prodejce to nebude chtít udělat a sám se tak napráská.
A to je za mě a za dubajské trhy vše. Nyní se už pustíme do prozkoumání nové moderní části Dubaje…

Saga World
Svět tržnic ještě na chvíli neopustíme, ale navštívíme jednu z jejich modernějších fo
rem. Saga World je v podstatě takový nákupní dům, kde to ale v podstatě funguje jako na tržnici. Najdete tam, dá se říct, všechno od špendlíku po lokomotivu, kdy každý kus je svým způsobem jedinečný. Suvenýry, šperky, šátky, ale také hlavně právě již zmíněné koberečky vyšívané zlatem nebo džíny s korálkovým vyšíváním.

My osobně jsme tu při první návštěvě pořídili mámě prstýnek a případně nějaké ty suvenýry pro známé. Po návratu domů jsme ale nepřestali mluvit ani o výše zmíněných džínách, ale hlavně o onom koberečku. Proto se máma rozhodla, že se do Dubaje musí letět ještě jednou, aby mohla tatínkovi splnit sen o vlastnictví takového díla. Pamatuji si, že se táta vždy bránil, že to není pravda a zveličuje se to, ale nakonec se to u nás nějak přesto zakořenilo aneb prostě důvod, proč tam znovu letět. V roce 2013 si tak mohla máma oddechnout, že cíl byl splněn a to nejen u táty, ale i u mě. Já si totiž taktéž povinně odvezla ony džíny, ale upřímně jsem je měla na sobě jen párkrát, neboť jsou kapku delší a ve škole jsem tak trochu zametala podlahu bohužel. A po těch letech ani nevím, zda bych je ještě oblékla, musím to zkusit…

Hotel Burj al Arab 5*
Pomalu a jistě se dostáváme k dubajským dominantám a právě teď si představíme první z nich. Vsadím se, že jste o této ikoně Dubaje slyšeli a i ji několikrát viděli a proto, když Vám řeknu slovo plachetnice, vybaví se Vám, jak tento pětihvězdičkový hotel vypadá. Představili jste si ho? Skvěle, tak to Vám dám kvízovou otázku. Viděli jste ho někdy jinak než z boku? Asi moc ne, co? Říká se, že je to proto, že z pohledu z moře připomíná jistá část jeho stavby křesťanský kříž, který je považován za největší na světě. A to asi zrovna není v muslimské zemi moc dobré…
Samotný hotel pak stojí na umělém ostrově, což má taky svůj vlastní záměr, neboť by při umístění na pevnině stínil na přilehlou pláž Jumeirah.

Opět se tu setkáme i s několika nej - je to druhý nejvyšší hotel a zároveň jeden z nejluxusnějších (např. na výzdobu bylo použito 10 tisíc metrů čtverečních plátkového zlata). Občas se objevuje mýtus ohledně hotelového tenisového kurtu, který ale neexistuje. Mýtus vznikl na základě exhibičního zápasu mezi Agassim a Federerem, kdy byl na kurt předělán zdejší heliport.
Pro zvětšení klikněte. - zdroj = zakoupený pohled

Hotel má i několik restaurací, kam se pořádají "výlety" na večeře. Vím, že jsme tuto možnost měli v rámci nabídky zanesenou a aktuálně ji rodiče mají taktéž (plánují na podzim opět Dubaj navštívit), ale zatím nebyla využita. Rozhodně se ale o ní aktuálně uvažuje. Takže rodičové pozor na případný dress code!

↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.Mrkající

sobota 12. května 2018

SAE aneb země tisíce a jednoho nej - první část

Spojené arabské emiráty - stát ležící na jihovýchodě arabského poloostrova, omývaný Perským zálivem a rovnou dvakrát navštívený i jednou českou hruškou. Stalo se tomu tak v letech 2011 a 2013. Obě dvě cesty jsou si náplní značně podobné, a proto si je pěkně spojíme do jednoho článku, abyste nečetli dva články napsané jak přes kopírák…
Celkem je SAE tvořeno sedmi autonomními emiráty a já konkrétně navštívila tři z nich - Abú Dhabí, Dubaj a Ras al- Khaimah. Hned takto na úvod bych krátce rozebrala první jmenovaný, neboť má návštěva v této oblasti byla nejkratší a spočívala v podstatě pouze ve využití letiště ve stejnojmenném městě, které je zároveň i hlavním městem celého emirátu (ten je mimo jiné i největší ze všech) a i samotného SAE.


Musím se přiznat, že mi bohužel Abú Dhabí přijde daleko méně zajímavé, protože přeci jen se všechno centrum dění nachází spíše v Dubaji, ale zase mu nemůžu tak úplně křivdit, neboť pár zajímavých kousků má. Já Vám je nyní představím, ale pouze v odstupu s internetovými informacemi.
První zmínka jistě musí patřit závodům Formule 1, které se v Abú Dhabí jezdí od roku 2009 a to na závodním okruhu Yas Marina Circuit. Osobně nejsem fanouškem velké ceny, ale moji rodiče ano a právě závod v Abú Dhabí patří jednoznačně k jejich nejoblíbenějším a dokonce už uvažovali, že by se na něj vydali. Nakonec ale uznali, že za takovou horentní sumu, za jakou se nabízejí místa alespoň s nějakým trošku pořádným výhledem, se může pořídit něco praktičtějšího a navíc televize toho nicméně zabere daleko víc…

Jednu osobu, jež se závodů účastnila jsem, ale poznala a byla to jedna z našich průvodkyň, která se tam tuším dostala skrze firmu svého manžela a dokonce se setkala i s jezdci. Více Vám o tom bohužel povědět nemohu.
Každopádně je více méně jasné, že závody F1 jsou v tomto městě velkým svátkem a tak se není čemu divit, že se zde nachází i zábavní park legendární automobilové značky spojené právě i s F1 a to Ferrari World. A tady začneme se zkratkou, která nás bude provázet celou dobu naší návštěvy v SAE a tou zkratkou je - nej. Tento park je totiž největším krytým zábavním parkem s největším logem firmy Ferrari na střeše a můžete tu najít i horskou dráhu jménem Formula Rossa, jež dosahuje rychlosti až 240 kilometrů za hodinu a jedná se tak o jednu z nejrychlejších horských drah světa. Tu bych si tedy nechala ujít, ale samotný park bych třeba někdy v budoucnu přeci jen ráda navštívila. Uvidíme.
Dále za zmínku stojí nejšikmější budova světa nesoucí název Capital Gate se sklonem 18 stupňů nebo mešita šejka Zayeda, pojmenovaná po prvním prezidentovi SAE, který je zde zároveň i pohřben. Otevřena byla v roce 2007 a její kapacita dosahuje až 40 tisíc věřících, což už je tedy velmi slušné číslo. I v ní najdeme určitá nej jako je největší ručně tkaný koberec či největší lustr. To bych tedy chtěla vidět…


A to je za Abú Dhabí zhruba vše, přeci jen nás čeká ještě velká nálož mnou navštívených míst a tak se nebudeme zdržovat.
Všechny cesty vedou do Říma, ale několik jich také vede právě do Dubaje. Samozřejmě, že jedinou schůdnou možností, jak se do SAE dostat je pomocí letecké dopravy a z Prahy se nám aktuálně nabízí hned několik spojení. Při naší první cestě jsme využili společnost Emirates, která je v poslední době čím dál tím více oblíbená a tak se není čemu divit, že aktuálně z Prahy létá A380 (od 1. 5. 2016) a od 1. července 2018 se k ní ještě přidá Boeing 777-300ER, kterým jsme tehdy do Dubaje letěli i my. Druhá cesta pak neměla přistání v Dubaji, ale jak jsem již zmínila v Abú Dhabí a to se společností ČSA. Celkově let trvá cca šest hodin, což je tak akorát.

SAE přímo roste před očima, takže se člověk nemusí bát, že nenajde hotel, neboť je jich tu jak hub po dešti. Jenže věhlas dělá své a tak hotely přímo v Dubaji či Abú Dhabí bývají hodně obsazené a hlavně vysoce nadceněné. Proto je velmi populární se nechat ubytovat v hotelu, který se nachází v emirátu Ras al-Khaimah (arabsky "vrcholek stanu"), kde je levněji a hlavně je zde daleko klidnější atmosféra. A navíc člověk o nic nepřichází, protože jsou hotely povětšinou přímo u Perského zálivu.
Hrušky osobně vyzkoušely dva, a pokud Vám to nebude vadit, krátce Vám je i představím (přeci jen v nich člověk také strávil určitý čas). Předem ale upozorňuji, že jde o mé informace a dojmy, takže nikterak netvrdím, že to tak všechno stále je.
Prvním hotelem je Hilton Ras Al Khaimah Resort & Spa ležící u zálivu s písečnou pláží. Mimo jiné zde ale najdete i čtyři bazény (hlavní obsahuje slanou vodu) nebo pět barů. Hotel nabízí možnost polopenze nebo all inclusive a stravování jinak probíhá bufetovou formou či se za příplatek nabízí možnost á la carte restaurací. Přiznávám se, že jsem tehdy měla s onou bufetovou formou trochu problém, protože každý den byl zaměřen na jinou z kuchyní (mexická, italská, …), což je pro mě jako nevšežravce občas problém (a ještě ke všemu jsem vybíravka). Samotné ubytování může mít buďto formu pokoje v hlavní budově nebo za příplatek může člověk strávit pobyt i ve vilkách podél pláže.

S tímto hotelem mám jinak spojené dvě příhody, z toho jednu "dobrou" a druhou špatnou. Ta špatná se nikterak netýkala samotného hotelu (vlastně ani ta dobrá ne), ale smutné události, které jsem bohužel jednoho dne přihlížela na místní pláži. Jeden pán zřejmě dostal ve vodě infarkt a i přes velkou snahu lidí kolem a i hotelového personálu se ho nepodařilo zachránit. Uvažovala jsem, zda tuto vzpomínku do článku napsat, ale je podstatné si uvědomit, že i takovéto věci jsou součástí života a já před nimi nechci zavírat oči s úzkostlivou snahou to popírat. A proto ji tu máte…
Druhá "dobrá" je v uvozovkách z prostého důvodu, neboť je to spíše taková náhoda, že jsme v hotelu narazili i na známou modelku Andreu Verešovou, která s námi posléze i odlétala. Evidentně byl hotel vybrán dobře…
Druhým navštíveným hotelem pak je The Cove Rotana Resort umístěný ve svahu s výhledem na Perský záliv. Tento hotel je rozlohou kapku větší a tak je velmi populární využívat pro přepravu elektrické golfové vozíky, protože se do toho svahu vyškrábete pod přímým sluncem tak jednou a sami uznáte, že je to značně sebevražedné. Samozřejmě zde najdete opět i dva bazény, ale hlavně je tu krásná písečná pláž. Hotel opět nabízí možnost polopenze a all inclusive a jídlo je taktéž nabízeno bufetovou formou, případně za příplatek lze zajít do á la carte restaurace.

Jídlo Hrušce tentokrát vyhovovalo daleko více, žádná každý den jinak zaměřená kuchyně. Přesto ale velmi pestrá. Mým největším požitkem byly individuálně připravované čínské nudle, kdy si mohl člověk zvolit, co a kolik toho do nich chce. Dodnes si pamatuji, že jejich přípravu měla na starosti slečna asijského původu jménem Cristine, která si mě už ke konci pobytu docela dobře pamatovala…
Okrajově zmíním i tři bary, kde v tom hlavním máte možnost zkusit si aktivitu šejků aneb kouření vodní dýmky. Ale to Vám nesmí být patnáct, jako bylo tenkrát mně. A co se týče ubytování? Tak k dispozici jsou tu klasické pokoje nebo vily umístěné buďto v horní části areálu nebo laguně. Vily mohou mít až tři ložnice a i vlastní bazének. Zvláštností také mimo jiné je, že hotel přitahuje i místní obyvatele, kteří ho využívají jako jakési víkendové místo. Proto je v pátek nejen největší výběr jídla (pátek je totiž pro muslimy neděle aneb začátek víkendu), ale také můžete vidět hojně přijíždějící auta typu BMW, Land Rover či Lamborghini.

Nepoznamenala jsem ještě jeden důležitý fakt a to kdy SAE nejlépe navštívit. Tak pokud je někdo z Vás sebevrah nebo "otužilec" v rámci vysokých teplot, tak SAE navštivte v průběhu května až září, kdy teploty mohou dosáhnout až padesáti stupňů celsia. Ideální dobou je tedy tak období říjen-duben, ale osobně spíše doporučuji ty podzimní měsíce, neboť jedna naše známá letěla v únoru a teploty nebyly zrovna přívětivé pro dovolenou. A navíc v průběhu února a března je největší šance zažít i dešťové přeháňky.
Ubytování jsem Vám doporučila v emirátu Ras al- Khaimah a proto je asi vhodné říct něco k dopravě jak po samotném emirátu, tak i o cestě do Dubaje a dopravě tam. Tak samozřejmě můžete se zkusit vydat na cestu pěšky, ale vzhledem k teplotám a vzdálenostem bych to zrovna moc nedoporučovala. Můj děda kupříkladu rád využíval taxi, neboť když ho to v hotelu přestalo bavit, tak se vydal do centra přilehlého města a prošmejdil tam nejrůznější obchody, zvláště třeba železářství. Pokud si ale věříte, můžete si i auto půjčit, jezdí se stejně jako u nás po pravé straně a provoz není až tak nákladný, neboť v zemi ropy jsou pohonné hmoty vcelku levné.
Cesta do Dubaje z tohoto emirátu trvá asi hodinu a půl a většinu času jedete po komunikaci typu dálnice. Vím, že mě vždy fascinovaly dvě věci, co jsem viděla večer cestou. První bylo to, že cesta povětšinou byla skoro celá osvětlená lampami, což tedy není zrovna dvakrát ekologické, ale působilo to oproti ČR atypicky. Dálková světla tady asi až tak moc nevyužijí. Druhou věcí pak byly večerní průjezdy skrze poušť, kdy často u krajnice stála auta a lidé tam u ohníčku měli piknik. Zvláštní, ale prý velmi oblíbená činnost. Jediné co, tak by ale po sobě mohli lépe uklízet, protože během cesty za dne byly místy vidět nevyhozené odpadky…
Po samotné Dubaji jsem se osobně pohybovala se skupinou, takže pomocí mikrobusu, ale máma vyzkoušela i místní metro, které je automatické, takže jezdí bez řidiče. Zajímavostí jsou i speciální vagóny pro ženy s dětmi (není tedy vhodné, aby v nich cestoval muž) či vagón první třídy, kam smí lidé, co si zakoupí zlatou jízdenku/kartu. Metro má zatím dvě linky - červenou a zelenou. V současné době má 47 stanic, z toho jen devět je podzemních, zbytek jezdí na povrchu po viaduktech.

Ve městě fungují samozřejmě i autobusy, kdy je zde zmiňuji hlavně pro zajímavost, neboť právě zastávky autobusů nejsou jen tak obyčejné. Přeci jen, když Vás sužuje čtyřicet stupňů nad nulou, tedy vedro a hlavně vlhko, tak to není zrovna dvakrát příjemné a proto jsou zastávky v podstatě malé prosklené plně klimatizované boudičky. Ostatně ono býti v SAE dodavatelem klimatizací musí být velmi výnosné, jen to s ní na některých místech dost přehánějí až by se člověk o zdraví bál…

A tak jsme se konečně dostali do samotné Dubaje. Ráda bych Vám představila několik míst, která jsem navštívila a ke kterým mám jisté své vzpomínky. Uděláme to ale trochu jinak, protože přeci jen toto není záznam den za dnem a tak jednotlivým místům věnuji jejich vlastní prostor. Připraveni? Tak začínáme…

Pokračování příště!


↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.Mrkající

sobota 5. května 2018

Vyhodnocení soutěže k 2. narozeninám

Milé dámy a pánové! :)
Pět dní uteklo jako voda a dnes v 17:00 nám skončila má soutěž k druhým narozeninám blogu. Musím říct, že mě překvapilo, jaký ohlas měla a ráda bych Vám všem poděkovala za účast v soutěži, čtení článku, za všechny palce nahoru na FB, srdíčka na Instagramu a hlavně za všechny milá přání a krásná slova jak pod článkem, tak v dotaznících. :)

Celkem se v soutěži sešlo 34 účastníků a dva výherci byli určeni náhodně pomocí generátoru. Vylosování můžete najít ve videu níže a všichni účastníci by měli mít v aktuální chvíli už ode mě ve schránce i email.
Moc Vám děkuji za účast a doufám, že se takto u soutěže sejdeme brzy zase. Ostatně to možná nebude ani za tak dlouhou dobu, protože se mnozí z Vás ptali, jaké jsou mé letní cestovatelské plány a ty mám konkrétně pro letošek tři, nechci ale zatím nic zakřiknout, protože 100% je zatím pouze jeden. Každopádně mám pro Vás dobrou zprávu, následující sobotu na blogu odstartuje nová série článků, která potrvá až do 2. června a společně vycestujeme na místo, kde slovo limit neexistuje. ;)

úterý 1. května 2018

Druhé narozeniny blogu + soutěž

Milí pravidelní i nepravidelní čtenáři.
Dnes jsou tomu přesně dva roky od založení tohoto blogu a tak Vás vítám u narozeninového článku, který je samozřejmě doprovázen i soutěží, jež najdete níže. Nejprve mi však dovolte trochu zavzpomínat na uběhlé dva roky…
Ano, vím, že dva roky asi nejsou ještě tak dlouhá doba na nějaké to vzpomínání, ale zcela upřímně je tento blog mým dosavadním nejúspěšnějším počinem, v což jsem ani nedoufala. Tenkrát jsem začala psát hlavně na popud mých přátel a taky tak trochu mé touhy začít opět něco literárního tvořit. Zpočátku jsem se svěřila Wattpadu, ale protože jsem už nebyla pubertální holčina se světoborným fantasy příběhem, věděla jsem, že pokud to chci někam dostat, musím se opět svěřit blogu, i přes mé obavy, aby to nedopadlo stejně jako se všemi předchozími, tedy neúspěšně. Nestalo se tomu tak. Díkybohu.

Během těch dvou let jsem pochopila, že je pro mě opravdu nejlepší psát upřímně od srdce, na nic si nehrát a psát pravdu. To totiž lidé ocení asi nejvíc, což mě dostává ke všem, kteří kdy nějaký můj článek četli nebo čtou i pravidelně. Chci Vám od srdce poděkovat. Víte, jste to právě Vy, kdo mě žene kupředu. Každý komentář, palec nahoru nebo jakákoli jiná reakce je pro mě srdcovou věcí a snažím se na oplátku vždy reagovat i zpátky. Samozřejmě, že to vždy není zalité tak úplně sluncem a třeba je mé nadšení pro věc někdy ušlapáno nulovou reakcí (což se díky pravidelným čtenářům děje teď už málo kdy), ale ať už mám reakci nebo ne, tak mě to posouvá dál a třeba zkouším nové věci.
Za posledních pár měsíců jsem se kupříkladu nebála otevřít "hubu" a zkusit něco vydobýt, ne tak pro sebe jako pro Vás. Ano, mluvím o spolupracích. Vím, že je to velký fenomén blogů a upřímně se vždy snažím spolupráci nějak zdůvodnit a hlavně do článku s ní dát i něco ze sebe. Například před vydáním recenze knihy "Zeptejte se pilota" jsem zkoumala jiné recenze a věděla jsem, že to nechci podat suše, ne, že když už tak tomu věnuji ten čas a sepíšu něco, kde bude i kus mě. Motorem pro tyto spolupráce jste ale hlavně vždy Vy - mí čtenáři - protože chci, abyste z toho něco měli. A to nás dostává k samotné narozeninové soutěži…
S jejím plánováním jsem začala již v lednu letošního roku, protože jsem prostě bláznivá hruška. Navíc po vánočním soutěži zaměřené na hruškové ceny jsem chtěla tak trochu sama sebe trumfnout, takže vymýšlení bylo na místě. Věděla jsem, že samozřejmě některé ceny nakoupím do soutěže sama, ale díky sklíčenosti ve zkouškovém období dostala moje "huba" signál aneb proč nezkusit někoho oslovit. A ono se to ve třech případech povedlo.
Jako první jsem oslovila známou síť obchodů Penny Market, neboť mě velmi zaujala jejich tehdy aktuální kampaň "Konec plýtvání" ke které byly vytvořeny plyšáci ve tvaru (ne)dokonalého ovoce a zeleniny. A můžete třikrát hádat, kdo zastupoval ovoce. Ano, roztomilouš nejvyšší kategorie jménem "Hrušák". Přiznám se, že jsem si svého příbuzného koupila i sama pro sebe (jeho neodolatelný šarmantní úsměv mě dostal přímo do kolen), ale zároveň mě napadlo ho zkusit získat i do soutěže, přeci jen takový krasavec a ještě s dobrým úmyslem upozornit na plýtvání potravin. A ono se to povedlo. Tímto tedy děkuji Penny Marketu za mou první nečekanou spolupráci.

Říkala jsem si, že se tedy cenou zaměřím na onu hruškovou stránku věci a tak jsem začala vyhledávat různé hruškové věci od svíček přes marmelády až po kosmetiku. A tady do hry vchází Dermacol, odkud mi na můj dotaz přišla vstřícná odpověď, ale bohužel se někde v matrixu stala drobná chybička a tak místo sprchového gelu a krému s vůní hrušek Williams, tu máme něco pro milovníky belgické čokolády a pomeranče. Obávala jsem se, jak to bude vonět, ale překvapila mě velmi příjemná vůně. K tomu všemu ještě i cestovatelská stránka věci aneb krém na opalování. Taktéž tedy děkuji Dermacolu za spolupráci.

A do třetice všeho dobrého aneb Albi. Opět mě čekala velmi milá odpověď a příležitost ceny doplnit i o něco vhodného na cesty. Hrušky tentokrát nepřišly do úvahy, neboť se nacházely jen v dárkovém balení slivovice a hruškovice, což by mi přeci jen vyřadilo všechny čtenáře pod osmnáct let. Vybrala jsem tak pro Vás cestovní sadu lahviček, které jsem sama otestovala při cestě do Londýna a stejně tak učinil i můj kamarád při jeho cestě do zahraničí a oba můžeme rozhodně doporučit. Pak tam máme cestovní kosmetickou tašku, která rozhodně nemusí být jen kosmetická, díky své velikosti se tam vejde cokoli, aneb taštiček nikdy není dost (aspoň při mých cestách). Třetí věcí je organizér, kam můžete uložit všechny podstatné věci a neznervózňovat tak spolucestující zmateným hledáním pasu či letenky. Všechny zmíněné věci samozřejmě užijete i na cestách po ČR a poslední čtvrtou věc bych řekla, že užijete stoprocentně. Je jím cestovní verze hry Ubongo, se kterou se zabavíte jak sami, tak ve větší skupině. Ale pozor, musí Vám být aspoň sedm let a více! A potřetí opět poděkování Albi.

Zbytek položek je už ode mě samotné a můžete tam najít čaj s hruškovou příchutí v kombinaci s granátovým jablkem, hruškový hrnek, aby bylo kde si ten čaj udělat, dva různé časopisy a 100% pyré od Relaxu, kde najdete hrušku, jablko, mrkev a bohužel banán (pokud čtete pravidelně, víte proč bohužel). K tomu všemu ještě ode mě dostanete kalendářík a ručně psaný dopis - není součástí fotky.

Všechny věci jsem tentokrát rozdělila do dvou cen (foto a video níže) a pro jejich zisk musíte udělat velmi jednoduchou věc. Stačí vyplnit dotazník, kam se dostanete po kliknutí níže. Pokud jste už u mě soutěžili, nic Vás nepřekvapí, za samotné vyplnění budete započítáni do soutěže jednou, pokud využijete ještě dvě doplňující otázky, můžete získat dva vstupy navíc. Jeho vyplněním souhlasíte se zpracováním osobních údajů. Soutěž trvá od 1. května 9:00 do 5. května 17:00.

DOTAZNÍK SE OTEVŘE PO KLIKNUTÍ SEM.

r />

Cena 1

Cena 2