Jak bude Hruška přednášet...

Ano, už je tomu tak. Má blogová maličkost bude mít již za týden svou vlastní přednášku nesoucí název "Od pěti na cestách aneb blogování za oponou". Ráda bych Vás na ni případně pozvala a veškeré detaily se dozvíte níže. Nejdříve bych ale ráda uvedla pár věcí na pravou míru, aneb jak jsem se k celému tomuto počinu dostala, jak se k němu stavím a zároveň se přiznala i k jedné změně. Pokud ale máte zájem pouze o informace k přednášce, máte mé svolení srolovat úplně dolů. Tak vzhůru na to…

---

Loni v červenci jsem Vás zasypala články o mé okružní jízdě po České republice, neboli jak jsem zkoušela štěstí u přijímacích zkoušek na vysokou školu. Pokud jste články četli, tak víte, že z mých asi čtrnácti přihlášek na všechny medicíny a stomatologie vyšla ve finále pouze jedna jediná a to ta v podstatě záložní na Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze na obor Forenzní analýza. Tam jsem od září opravdu nastoupila a doufala, že když do toho dám srdce, duši a hromadu času tak to prostě půjde. A jak Vám asi už teď došlo, tak nešlo…

Nechci vykonávat žádné soudy a debaty nad tím kvůli čemu to bylo (rozhodně ale na tom mají podíl obě strany), ale pravdou mimo jiné je, že má představa o daném oboru byla kapku jiná a jisté předměty, které mě přišly v rámci tématu nepodstatné, se zase zdály podstatné škole a naopak. Prostě a jednoduše jsem VŠCHT obětovala krev, pot a slzy a vidina dalších let mě i přes veškerou snahu prostě děsila. Navíc zcela otevřeně přiznávám, že má dřívější školní cesta jistými předměty byla dosti trnitá a to někdy jak na mé straně, tak i na straně vyučujících…

Proto jsem se rozhodla postupně své působení na VŠCHT ukončit, což pro mě bylo dosti psychicky náročné, protože z premianta se stal odpadlík společně s x desítkami dalších lidí. V té době jsem se proto výrazně upnula na blog a všechny možné výstupy už jste mohli v uplynulých týdnech zaznamenat.

Započalo tak hledání nové školy, kdy jsem věděla, že tentokrát se už chci vymanit z krabičky "medicína" a zkusit něco, co nebude žádným pseudooborem a zároveň to bude spíše humanitně zaměřené. A zcela otevřeně jsem začala uvažovat i o soukromých školách…

Tady se možná zarazíte a řeknete si něco ve smyslu "No jo, zbohatlá holčička na škole, kde jí to dají zadarmo.", což je věc, které jsem se nesmírně bála a bojím se jí doteď. Vlastně bych se nemusela nikomu ospravedlňovat, ale cítím, že to musím jednoduše i tak udělat a veřejně se "očistit". Ostatně s jakým názorem odejdete, to je zcela Vaše věc.

Z mých článků jste jistě pochopili, že po světě cestuji díky svým skvělým rodičům, kteří dokázali vybudovat z ničeho absolutní něco, a díky nim mám dost možností. Nikdy jsem to ale nebrala jako samozřejmost a taky jsem to nikdy neměla zadarmo, mou prací byla a je škola (což moje vysokoškolské selhání psychicky taky dost nezlepšilo). Vždy jsem se snažila ukrojit ze "svého" světa něco pro lidi kolem sebe, což můžete pozorovat i tady na blogu. A sama jsem si kolikrát řekla, jestli by nebylo lepší, kdybych bývala taky začala od nuly, což pevně doufám stejně jednou po škole opravdu začnu.

Stigma o soukromých školách je veřejným tajemstvím, ale můžu Vás ujistit, že to není vůbec pravda. Není to škola zbohatlých dětí, naopak mí spolužáci jsou často plně pracující lidé, za což mají u prezenčního studia můj obdiv, protože sice ano, máme o trochu volnější režim, ale i tak testy, stáže, odborné práce a zkoušky jsou. Soukromka Vám to totiž zadarmo dát nemůže a díky akreditacím ani nesmí.

Můj výběr škol tedy měl jak státní, tak i soukromé varianty, kdy jedna se odprezentovala přímo pohádkově a navíc díky trimestrům jsem mohla nastoupit již o dubna. Můj výběr padl na Vysokou školu ekonomie a managementu (VŠEM) na Praze 5. Doufám, že tady jsem již zakotvila nastálo (vidíte to nízké sebevědomí?), protože pak už je asi jen varianta pomocné vysoké školy…

Každopádně součástí přijímacího řízení byl elektronický dotazník a přijímací pohovor. V dotazníku byly mimo jiné otázky i na volný čas a já nemohla učinit jinak, než že jsem uvedla blog, což mělo dohru právě při přijímacím pohovoru, aneb padl návrh uspořádat onu přednášku.

Přiznávám se, že jsem dlouho uvažovala, jak to celé koncipovat, protože přeci jen nejsem ultra známý famózní obdivuhodný blogger, ale pouze jen jedna obyčejná Hruška, která cestuje a píše o tom. A tak jsem to pojala jako takou si cestu mým blogovým životem, kdy součástí budou různé historky z cest (už i tady zveřejněných) a hlavně celkový vývoj aneb jak jsem s celou touhle hruškovou mánií začala a co se mi povedlo "dokázat". Takže vlastně taková egoistická přednáška. Ne, to snad ne, aspoň tak nechci, aby se to zvrhlo. Chci jen nechat nakouknout do zákulisí mého blogu, nechat se objevit třeba dalšími čtenáři a hlavně i pobavit, aby celá přednáška utekla a nikdo mi tam nespal. Ono stejně se v dnešní době blogger moc definovat nedá, protože každý to děláme jinak, po svém a každý máme svou pravdu. Já tak nebudu dávat žádné rady, ale spíše ukážu tu variantu, jakou dělám já a která má své mouchy a která by se určitě dala zlepšit, ale přeci jen je to můj blog a já mám právo si to dělat, jak chci. ;)

Ještě jednou bych Vás tedy velmi ráda svým jménem pozvala na svou přednášku "Od pěti na cestách aneb blogování za oponou", která se odehraje ve středu 30. května 2018 v 17:30 v prostorách VŠEM (Nárožní 2600/9A, 158 00 Praha 5 - dostupnost metro A stanice Nemocnice Motol + autobus 168, 174 nebo metro B stanice Hůrka). Zvu Vás jak na osobní účast, tak na případné zhlednutí záznamu, který by měl být posléze k dispozici. Pokud jsem Vás zaujala, tak budu velmi ráda, pokud se přidáte do události této přednášky a to hlavně z důvodu, že na základě toho se bude odvíjet výběr místnosti, kde se to celé odehraje. Událost naleznete po kliknutí tady. A jen tak mimochodem prvních 44 účastníků obdrží při odchodu malý dárek! Ehm, když už byste nešli na mě, tak aspoň pro něco. :D

Budu se těšit a snad mě v tom nenecháte. Sice si občas mluvím pro sebe, ale že bych to musela prezentovat takto veřejně, no to snad ne…

Článek jsem mimo jiné zařadila k tématu týdne, protože přeci jen kromě pozvánky obsahuje i dva mé začátky a jeden velký konec v rámci mé školní kariéry.