Trhy
I když je Dubaj velmi moderní město, tak se někde od píky začít muselo a právě to představuje stará část Dubaje, kde najdeme i velmi známé trhy. Pokud jste již navštívili trhy v severní Africe či na blízkém východě, vězte, že i tyto se nijak neliší. Pro nezasvěcené samozřejmě vysvětlím. Je podstatné se připravit na přetahování mezi obchodníky, každý si Vás bude chtít ukořistit pro sebe. Mě osobně dubajské trhy ale přišly daleko civilizovanější než třeba ty, co jsem zažila v Tunisu či Turecku, na ně vzpomínám velmi nerada. I tak se ale člověk musí připravit na nejrůznější pokřikování a strkání věcí pod nos. Součástí toho všeho je i všudypřítomné smlouvání, které pokud ovládáte, tak můžete snížit cenu zboží až o padesát procent. Obchodník se sice bude bránit, ale pokud několikrát naznačíte odchod, řeknete, že jste viděli tu samou věc levněji a přestojíte jeho vyprávění o velké rodině, můžete získat nejen slevu, ale třeba i věc navíc.
Oblíbenou tržní otázkou také je, odkud pocházíte. Vždy mi přišlo, že trhovci musí excelovat za ty léta v zeměpise, protože ať jim řeknete cokoli, oni vědí. Proto se nevyhnete výkřikům "Czechoslovakia!" nebo "Petr Cech, Arsenal! (za nás ještě Chelsea)". Rozhodně se ale nenechejte příliš rozptýlit a hlídejte si své tašky, přeci jen na každém správném trhu je velký mumraj a platí to i tady. Sice jsou v SAE tresty přísné, ale kdo Vám zaručí, že obratnou ručku policie chytí…
Jako první se společně podíváme na trhy s kořením. Upřímně ještě před vstupem nás trochu šokovaly místní veřejné toalety, protože si člověk neuvědomil, že mimo dosah hotelů se může setkat s tureckým záchodem. Musím říct, že to tedy není nic pro mě…
Z rušné ulice se dostáváme do tržnice, kde vládne poměrné dusno protkané vůní nejrůznějšího koření, jež je vyskládané před každým prahem obchodu společně s posedávajícími obchodníky číhajícími na svou kořist. Co se jinak týká koření, velmi rádi Vám se vším poradí a asi největším hitem je šafrán, který se řadí mezi nejdražší koření světa. Ten tu můžete pořídit za velmi dobrou cenu a opravdu vydrží. Rozhodně je ale dobré vědět, kolik jste ochotni za něj utratit, neboť prodavači Vás budou přesvědčovat, že ještě trochu a pak se nemusíte i přes levnější cenu než jinde na světě doplatit.
V podstatě se zde ale dá koupit skoro cokoli, od suvenýrů přes vodní dýmky až k typickému oblečení. Populární jsou také například sladkosti, jako jsou třeba jedlé kamínky aneb čokoláda se speciálním povrchem nebo mandle v čokoládě.
Nedaleko se pak rozléhá další trh, který Vás ohromí svou blyštivostí, neboť jde o trh se zlatem. Dříve byl nákup zlata v SAE velmi populární záležitostí, protože zde bylo zlato vcelku levné, ale doba pokročila a tak již tomu tak není. Přesto je ale toto místo velmi populární a opět se jedná o dlouhou širokou uličku s mnoha obchody. Jen tentokrát není zboží vystavováno na prahu dveří, ale pěkně za výlohou. Škoda, co?
Na začátku jsem zmínila, že nás v průběhu celé cesty po SAE bude doprovázet slovíčko "nej" a narazíme na něj i tady na trhu se zlatem. Jeho zástupcem je nejtěžší zlatý prsten jménem Najmat Taiba (Star of Taiba) s váhou 63,856 kilogramu. Díky tomu to samozřejmě není prsten zrovna na ruku, neboť by ho člověk mohl nosit spíše kolem pasu…
Na trhu rozhodně seženete ze zlata skoro všechno, ale kromě toho se tu skrývá také jedna nástraha, která byla dokonce i zpracována ve druhém dílu filmu Sex ve městě, kdy hlavní hrdinky SAE navštívily. Na trhu totiž můžete narazit na prodejce nabízející kabelky či hodinky aneb napodobeniny slavných značek - tzv. zakázaná zkušenost. Nejhorší na tom, ale je, že Vás prodejci mohou zatáhnout do svých kumbálů a ve finále Vás obratně na ceně zboží natáhnou nebo pokud zboží odmítnete, můžou začít být velmi hrubí. Proto radši s díky odmítejte.
Třetí trh, na který se společně vydáme, je trhem textilní. Ten se ale nachází na opačné straně zátoky Dubai Creek, takže se tam nejdříve musíme přeplavit lodičkou, což je zpříjemnění a zpestření zároveň. Navíc má člověk jedinečnou možnost si prohlédnout starou i novou část Dubaje pěkně při jednom. Na samotném trhu se to pak hemží klasickými textilními produkty od oblečení přes šály po koberce a i tady naleznete napodobeniny slavných značek, ale také napodobeniny zlatem vyšívaných koberců, které patří mezi oblíbené dražší suvenýry. Pokud tak nechcete koupit zajíce v pytli, rozhodně chtějte ověření. Stačí třeba pouhé přejetí zapalovačem nad nitěmi a máte důkaz, zda jsou opravdu zlaté. Ale k tomu asi ani nedojde, neboť prodejce to nebude chtít udělat a sám se tak napráská.
A to je za mě a za dubajské trhy vše. Nyní se už pustíme do prozkoumání nové moderní části Dubaje…
Saga World
Svět tržnic ještě na chvíli neopustíme, ale navštívíme jednu z jejich modernějších fo
rem. Saga World je v podstatě takový nákupní dům, kde to ale v podstatě funguje jako na tržnici. Najdete tam, dá se říct, všechno od špendlíku po lokomotivu, kdy každý kus je svým způsobem jedinečný. Suvenýry, šperky, šátky, ale také hlavně právě již zmíněné koberečky vyšívané zlatem nebo džíny s korálkovým vyšíváním.
rem. Saga World je v podstatě takový nákupní dům, kde to ale v podstatě funguje jako na tržnici. Najdete tam, dá se říct, všechno od špendlíku po lokomotivu, kdy každý kus je svým způsobem jedinečný. Suvenýry, šperky, šátky, ale také hlavně právě již zmíněné koberečky vyšívané zlatem nebo džíny s korálkovým vyšíváním.
My osobně jsme tu při první návštěvě pořídili mámě prstýnek a případně nějaké ty suvenýry pro známé. Po návratu domů jsme ale nepřestali mluvit ani o výše zmíněných džínách, ale hlavně o onom koberečku. Proto se máma rozhodla, že se do Dubaje musí letět ještě jednou, aby mohla tatínkovi splnit sen o vlastnictví takového díla. Pamatuji si, že se táta vždy bránil, že to není pravda a zveličuje se to, ale nakonec se to u nás nějak přesto zakořenilo aneb prostě důvod, proč tam znovu letět. V roce 2013 si tak mohla máma oddechnout, že cíl byl splněn a to nejen u táty, ale i u mě. Já si totiž taktéž povinně odvezla ony džíny, ale upřímně jsem je měla na sobě jen párkrát, neboť jsou kapku delší a ve škole jsem tak trochu zametala podlahu bohužel. A po těch letech ani nevím, zda bych je ještě oblékla, musím to zkusit…
Hotel Burj al Arab 5*
Pomalu a jistě se dostáváme k dubajským dominantám a právě teď si představíme první z nich. Vsadím se, že jste o této ikoně Dubaje slyšeli a i ji několikrát viděli a proto, když Vám řeknu slovo plachetnice, vybaví se Vám, jak tento pětihvězdičkový hotel vypadá. Představili jste si ho? Skvěle, tak to Vám dám kvízovou otázku. Viděli jste ho někdy jinak než z boku? Asi moc ne, co? Říká se, že je to proto, že z pohledu z moře připomíná jistá část jeho stavby křesťanský kříž, který je považován za největší na světě. A to asi zrovna není v muslimské zemi moc dobré…
Samotný hotel pak stojí na umělém ostrově, což má taky svůj vlastní záměr, neboť by při umístění na pevnině stínil na přilehlou pláž Jumeirah.
Opět se tu setkáme i s několika nej - je to druhý nejvyšší hotel a zároveň jeden z nejluxusnějších (např. na výzdobu bylo použito 10 tisíc metrů čtverečních plátkového zlata). Občas se objevuje mýtus ohledně hotelového tenisového kurtu, který ale neexistuje. Mýtus vznikl na základě exhibičního zápasu mezi Agassim a Federerem, kdy byl na kurt předělán zdejší heliport.
Pro zvětšení klikněte. - zdroj = zakoupený pohled
Hotel má i několik restaurací, kam se pořádají "výlety" na večeře. Vím, že jsme tuto možnost měli v rámci nabídky zanesenou a aktuálně ji rodiče mají taktéž (plánují na podzim opět Dubaj navštívit), ale zatím nebyla využita. Rozhodně se ale o ní aktuálně uvažuje. Takže rodičové pozor na případný dress code!
↓↓↓
Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.
To jsi napsala skvěle, že musí excelovat v zeměpise .
OdpovědětVymazat[1]: Tak víš co, musí mít přehled.
OdpovědětVymazat