Když jsem se vrátila z prvního jazykového pobytu v Cambridgi, byly moje pocity v převaze těch negativních, a na další pobyt jsem to moc neviděla, i přesto jsem se nakonec vydala do Oxfordu, ze kterého jsem přijížděla s pocity naprosto opačnými. Bylo mi tedy jasné, že bych se ráda vypravila i na třetí a zároveň poslední jazykový pobyt pod hlavičkou Student Agency a jejich kurzů "pro děti" (které jsou povětšinou do sedmnácti let a já navíc tušila, že v osmnácti pak budou jiné starosti a teď už můžu říct, že byly).
A kam se na poslední pobyt vydat? To pro mě kupodivu nebyla až tak těžká volba, na stránkách S. A. jsem nastavila potřebné parametry (typ kurzu, ubytování, jazyk, země,…) a měla jsem hotový seznam. Nakonec bylo vybráno velmi rychle, protože jsem byla z organizace Embassy English nesmírně nadšená a tak jsem chtěla tuto zkušenost opakovat. A s touto organizací se nabízel pouze jeden jediný pobyt - v Londýně. Tím pádem bylo jasné, že se hruška podívá už pošesté do tohoto velkoměsta, ale tentokrát tam bude celé dva týdny bydlet.
Prázdniny se opět ukázaly a já si to mířila na pražské letiště jakožto už ostřílený "pobytář", ale bez absolutního zájmu se družit (chtěla jsem mít svůj vlastní klid po náročném roce ve škole, to mi ale nakonec nevydrželo, o tom však později). Let do Londýna proběhl v klidu a my si to už mířili směr náš nový domov - Queen Mary University of London.
1. Ubytování
Na Londýnu mi vyhovovaly dvě věci a jedna z nich bylo právě ubytování. Embassy mělo pronajatou jednu obrovskou patrovou budovu (s několika vstupy), která byla v podstatě na kraji celého areálu a vzdálenost na meeting point, do jídelny, obchodů i na výuku byla otázkou několika minut.
Opět jsme obdrželi právo vstoupit do našeho pokoje kdykoli bylo třeba, aneb jsme dostali čipovou kartu k hlavním dveřím a klíč od dveří našeho patra a pokoje. Opět jsme také byli rozděleni a to rovnou do dvou pater. Na každém patře se dala najít kuchyně s jídelnou, která sice nebyla funkční, ale dala se skvěle využít na srazy skupiny.
Zařízení pokoje opět obsahovalo vše základní, ale i něco extra. V tomto případě se jednalo o zabudovanou buňku s vlastní mini koupelnou (poprvé soukromí, takže bomba) a o funkční ledničku, takže oproti předchozím dvěma pobytům to byl jednoduše obrovský luxus (což zcela upřímně potvrdily i základní hygienické potřeby, jakožto uvítací dárek). Praktické byly i skladovací prostory, kufr se mi poprvé vešel do skříně a já tak o něj čtrnáct dní nemusela zakopávat.
Samozřejmostí byla i WiFi dostupná skoro po celém areálu, jediným menším problémem bylo shánění hesla, které se vždy po týdnu měnilo, nakonec ale někdo z naší skupiny našel seznam všech hesel na celé léto a bylo vystaráno.
(pro zvětšení fotky klikněte)
2. Jídlo
Všechny tři jídla obstarávala jídelna, opět v areálu. Na začátku pobytu jsme obdrželi týdenní číslované kupóny na jednotlivá jídla, které se odevzdávaly před podáním jídla.
Snídaně probíhala celých čtrnáct dní stále stejná, tudíž její anglická verze (vajíčka, fazole, slanina), nějaké to pečivo, ovoce, šunky/sýr, cereálie a tuším, že i jogurt. K tomu káva, čaj a džusy. Člověku to takhle vyjmenované přijde jako obsáhlá nabídka, ale věřte mi, že za dva týdny člověku dojde inspirace, co s čím si dát a zají se mu to.
Obědy a večeře tuším probíhaly na stejno, vždy byla nabídka asi ze tří (upřímně si už nepamatuji, odhaduji) jídel a k tomu možnost pečiva a zákusku (to bylo buďto ovoce nebo dort, oboje bohužel vzít nešlo). Taky byla možnost požádat si o přidělení polévky, což jsem na jednu stranu zjistila trošku pozdě, ale na druhou ani ty občas nebyly nic moc.
Celkově kvalita jídla nebyla někdy moc valná a tak spoustu lidí končilo radši na toustech nebo u procházky do Sainsbury's přes silnici. Tam jsem zcela upřímně končila ke konci druhého týdnu občas i já, protože snídaně mi už lezla krkem a celkově to prostě chtělo změnu.
(pro zvětšení fotky klikněte)
3. Škola a studium
Školní budovy byly rozesety různě po areálu (já kupříkladu vystřídala dvě) a ke všem byla vzdálenost otázkou několika minut příjemnou procházkou. Během ní člověk minul několik obchodů, ale i třeba hřbitov z 18. století. Ano, čtete správně - hřbitov. Konkrétně se jedná o jeden z nejstarších židovských hřbitovů v Anglii a dokonce o jeden z pouhých dvou v rámci skupiny tzv. Sefardů. Ne, opravdu tohle nevím z hlavy, děkuji strýčku Google. Každopádně někomu to mohlo přijít uprostřed univerzity děsivé, někdo si toho ani nevšiml a pak tu byla moje osamocená kategorie, která se tímto pohledem přímo kochala. K mým úchylkám ale někdy jindy...
(pro zvětšení fotky klikněte)
V pondělí nás opět čekal rozřazovací test a úvodní prezentace, která prakticky proběhla naprosto stejně jako minulý rok v Oxfordu. Opět jsme byli poučeni, co se smí/nesmí, co nás čeká, na koho se obracet a také jsme znovu dostali sešit s pokyny, tužku a průkazku.
I rozřazovací test proběhl na stejný způsob se třemi částmi (gramatika aneb otázky s možnostmi, sloh na téma "Proč jste sem přijeli studovat" a konverzace). Na poslední část jsem tentokrát dostala mladíka, kterého díkybohu ekonomická situace v České republice nezajímala a tak jsem měla za úkol jednoduše představit sebe a mluvit o svých zálibách. Víte, jak jsem psala, že o mých úchylkách někdy jindy? Tak zkráceně -jsem fanouškem seriálu Sběratelé kostí, zároveň i všech knih, díky kterým seriál vznikl a dá se říct, že se celkově forenzní antropologií zaobírám. Proč to říkám? Protože mladík sice nechtěl přednášku o české ekonomice, ale místo toho dostal slušnou nálož ohledně tohoto všeho zmíněného. Docela jsem ho chudáka litovala, ale on si začal...
Rozdělení jsme se dozvěděli, tuším, až druhý den a má skupina byla označena jako skupina Aberystwyth. To jsem absolutně netušila, co je, ale následně jsem se dozvěděla, že jde o město ve Walesu (to, že jsem ho měsíc na to navštívila, byla velmi vtipná souhra náhod). V mé skupině tentokrát bylo jádro české, celkem z deseti lidí nás bylo pět a zbytek tvořila jedna Brazilka, dvě Srbky a dva Italové (z toho jeden hodně postižený, takže člověk bohužel pracoval sám se sebou, pokud na něj vyšla spolupráce právě s ním - prosím, neberte nijak špatně). Celkově mi ta skupina moc nevyhovovala, nebyl to Oxford, převaha Čechů byla jednoduše znát a já se jednoduše nedokázala nějak moc probojovat.
Třída se mi opět dvakrát změnila (během dalšího pondělí a pak v úterý po zařazení nových žáků), ale jádro zůstávalo skoro stejné. Přibyla nám jedna ruská holčina jménem Veronika (mohla jsem tak ozkoušet své ruské základy v praxi), kterou mám i doteď přidanou na Facebooku. Bohužel s nikým dalším v rámci cizinců jsem kontakt nenavázala…
Samotná výuka probíhala opět obdobně jako v Oxfordu, všech pět dní konverzace po třech hodinách s dvěma učiteli na různá témata. Učitelé se mi tentokrát opět prostřídali a byli pěkně pestří. První týden jsem měla jako první učitelku Seval, která však na konci týdne odešla (už si zcela přesně nepamatuji důvod, jestli to nestíhala nebo opravdu nevím) a jako druhého Jihoafričana Jona se kterým byla legrace a moji čeští spolucestovatelé si z něj udělali tak trochu "kult" se kterým museli mít fotku (snad si aspoň pamatuji správně). Druhý týden jsem dostala dva nové učitele - Seana a Deana. Sean byl Velšan a Dean zas Skot, kterého jakoby vystřihli z obálky na levné ženské romány (alespoň nám to přišlo v rámci obličeje a dlouhých vlasů). Sean mi upřímně moc nesedl, přišel mi takový chladný a občas kapku bez zájmu, Dean mě naopak opět bavil, ale je pravdou, že celkově ta výuka prostě nebyl Oxford a daleko víc než na ni jsem se těšila na ranní/odpolední aktivity, což je u mě, co říct.
V závěru studia jsem získala další certifikát o dokončení kurzu do své sbírky a také osobní ohodnocení od učitele aneb soupis jakého levelu a v čem jsem dosáhla + slovní ohodnocení mé osoby na základě projevu na hodinách. Této části se u mě ujal Sean, a i když bylo hezké a pozitivní, nějak to nebylo ono. To od Davea z Oxfordu mě zasáhlo víc, protože bylo takové osobnější, navíc psané rukou a to v člověku vyvolává vždy lepší pocit. Ale tak to je v podstatě naprosto jedno…
(pro zvětšení fotky klikněte)
