sobota 28. prosince 2019

Za zahraničními chutěmi - druhá část

Café de Paris
Pár měsíců před odletem do Švýcarska začal táta mluvit o jakési kavárně či restauraci Café de Paris, jejíž pobočka se nachází v Ženevě a která byla součástí jistého cestovatelského magazínu. Samozřejmě si dělal legraci, že bychom ji mohli navštívit, anebo případně aspoň zavítat do její české pobočky. Asi se ptáte, co ho tak učarovalo, že? Tak mi dovolte povědět Vám krátkou historii tohoto místa a na co tam všichni hosté vlastně chodí…
V roce 1930 vymyslel jistý Mr. Boubier, majitel jedné ženevské restaurace, speciální máslovou omáčku dochucenou několika druhy koření, bylinek a jiných ingrediencí. A právě takto vznikla ikonická omáčka Café de Paris, která byla později prozrazena dceři dotyčného pána a její manžel ji tak mohl využít pro svou vlastní stejnojmennou restauraci. Vzniklo tak jídlo, které obsahuje zmíněnou omáčku doprovázenou hovězím steakem, hranolky a salátem. Asi si říkáte, proč se celá tato záležitost stala tak populární. Tak jistou míru na tom určitě má umístění podniku, který se nachází kousek po cestě od vlakového nádraží a také dobré kroky majitelů, kteří recept na omáčku kupříkladu představili na národní výstavě v Lausanne v roce 1964 a o tři roky později i v rámci světové výstavy v kanadském Montrealu.


A jak jste jistě pochopili, tak nakonec jsme tento zázrak v Ženevě ochutnali taktéž, neboť se nacházel zároveň i nedaleko od našeho hotelu. Prostředí bylo velmi zvláštní, neboť opravdu působilo francouzsky, kavárensky a vznešeně zároveň. Jediné, co to trochu kazilo, byla obsluha, neboť si nás vzala na starost servírka, která přežvykovala žvýkačku jako nějaký hospodářský dobytek. Nevadí, přišli jsme tam kvůli jídlu a tak jsme si vzápětí objednali dvě masa a trojitou přílohu. Jako první přinesli salát, který rodiče z části vzali jako předkrmový a část si nechali k samotnému masu. Já osobně saláty moc nemusím, respektive mám tu divnost, že salát sním, pokud v něm nejsou tvrdé kusy, tzv. srdíčka, což jich byl tento salát vcelku plný. Nestrádala jsem však nijak dlouho a za chvíli přinesli hranolky, které nám individuálně nandali a přidali k nim i kahánek. Ano, záhy totiž dorazilo maso položené na oné máslové směsi, která se musela zespoda ohřívat, aby se vytvořila ta správná omáčka a maso zůstalo také teplé.

A co bylo pak? Tak to se nedá popsat slovy, protože to byla naprostá mana nebeská. Hodně jsem se oné omáčky bála, protože já a bylinky nemáme zrovna nejlepší vztah ve většině případů, ale tohle bylo tak krásně vyvážené a chutné, že prostě mňam. Rozhodně to stálo i za tu dost přemrštěnou cenu 42,50 švýcarských franků, které si určitě nechcete násobit současným kurzem - 1 frank = cca 23 korun. Je pravda, že v tom bylo až trojí doplnění hranolek, ale i tak je Švýcarsko obecně prostě drahé. V Čechách tento ikonický pokrm ochutnáte za zhruba polovinu ceny. Ale věřte mi, opravdu to stojí za to, přeci jen jsem vybíravá, až to někdy dost bolí…

Sušené ovoce a čokoláda
Tak tuhle záležitost jsem z části objevila v Dubaji již v roce 2013, aspoň, co se týká té čokoládové části. Proto bych se jí asi věnovala jako první, i když obě dvě věci nás zavedou na dubajský starý trh s kořením, kde právě kromě koření seženete i toto. Čokoládu nečekejte nějak asi vehementně kvalitní, ale jde o tvary, ve kterých se prodává. Naleznete tady tak jedlé kamínky i oblázky či krásná srdíčka. Ideální jako dárek pro někoho blízkého…
Hlavní je ale ono sušené ovoce, na které mě chytila mamka a kterého tady objevíte na nespočet druhů. Skvělé je taky to, že Vás nechají ochutnat, takže si můžete vybrat nejen očima, ale i chutí. Nás kupříkladu zaujaly sušené třešně, brusinky, dračí ovoce, pomeranč, ananas a další. Navíc nevím proč, ale chutnalo to vše prostě nějak lépe, než když si některé sušené ovoce koupíte u nás, zřejmě to dělá prostředí kolem Vás.
Rozhodně tak, pokud se někdy vydáte na starý dubajský trh, tak se po ovoci porozhlédněte. A v rámci koření můžu zase doporučit šafrán, ač jde o nejdražší koření světa, tak ho tady dokážete sehnat za dobrou cenu a takové tagliatelle se smetanovou omáčkou se šafránem, tak to je naprosto něco. I když ty jsem pro změnu ochutnala ve švýcarském Montreux…

Kobylky
Vcelku slibně jsme chuťově začali a tak je na čase si chuť taky trochu možná zkazit. Ano, za hmyzem k jídlu nemusíte nutně vyrážet do Asie, ale stačí klidně i do Mexika, kde ho velmi ochotně prodávají skoro na každém rohu ve velkých kbelících. Můj táta odolával asi do půlky pobytu, až se nakonec rozhodl si koupit kobylky a to rovnou pořádný pytlík. Prý mu vcelku chutnaly, na což jsem koukala trochu s nepochopením, až se ve mně vzbudila nějaká odvaha a jednu jsem si taktéž vzala. Upřímně to nebylo nic moc. Když člověk překoná ono prvotní stigma, aneb jak je ta kobylka v podstatě opravdu celá a je akorát opražená, tak její chuť je v podstatě jako kdybyste tak trochu žvýkali uhel nebo spálený kousek masa. Možná jsem jen natrefila na špatně opražený kousek, ale upřímně to ve mně vyvolalo velkou nechuť, že už jsem je dále neochutnávala. Táta ale ano, ono mu prý připomínaly v podstatě křupky až škvarky, což mi připomnělo scénu z mého milovaného sitcomu Comeback, kdy jsou takto Ozzákem obětovány cikády na vynikající súdánské křupky, které mimo jiné zajistí Tomášovi plné skóre v televizní soutěži o vaření.
I tak ale táta celý pytlík nesnědl a nakonec jsme je pašovali domů v prázdné plastové lahvičce od vody. Převoz přežili a ani nám nikdo neprohledal kvůli nim kufry, a tak jsou doteď vystaveny v tátově pracovně a trochu ho podezřívám, že jak je tam před lety odložil, tak tam stojí dodnes. Upřímně by mě zajímalo, jestli jsou stále poživatelné, neboť žádná exspirace nám řečena při prodeji nebyla, ale radši bych to neriskovala…

A co takhle dát si pití?
Na závěr si říkám, abych v článku nemluvila jenom o jídle a třeba Vám řekla i nějaké to zajímavé pití. Tak to asi není až tak specifické, i když takový čaj s mlékem je zahraniční chuť, kterou praktikuji do dnešních dnů a nesmím zapomenout ani na skvělý mandarinkový rum z Mauricia. Ostatně právě asi alkohol bylo to nejčastější, co jsem kdy měla šanci všude ochutnat, i když v dobách pod zákonem velmi ale velmi omezeně.
Specifické pití mě kupříkladu z Irska napadá Guinness, který mě absolutně neoslovil, ale taková irská whisky Bushmills zase ano. Pak je třeba hodně populární i kokosová voda, která byla dříve častá při cestách, než se z ní stal světový fenomén, ale bohužel ta mi také moc nechutnala. Prostě a jednoduše s pitím je to ještě daleko složitější…

Šest plus jedna zajímavých chutí, které mi z nějakého důvodu vyvstaly v paměti při psaní tohoto článku. Jak jsem zmínila na začátku, asi se Vám to bude zdát málo, ale přeci jen člověk ať chce nebo ne, tak prostě zapomíná a já chtěla opravdu vybrat něco, co není úplně tak národním jídlem a co mě jednoduše oslovilo chutí. Snad jste tak třeba v článku našli zajímavý tip pro Vaši cestu nebo touhu něco ochutnat. Ostatně každý z nás asi má i z Čech něco takového, na co se prostě jen tak nezapomíná…



↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.Mrkající

sobota 21. prosince 2019

Za zahraničními chutěmi - první část

Během cest se člověk má šanci setkat s cizí kuchyní, která je více či méně podobná té naší. Říkala jsem si, že bych Vám mohla naservírovat typický článek o národních jídlech, které jsem kdy jedla, ale přišla jsem tak trochu na to, že až tolik jich zase překvapivě nebylo nebo si je alespoň moc nevybavuji. Přináším Vám tak trochu jiný typ seznamu aneb takové mé zajímavé chutě, se kterými jsem se během cest setkala. Asi jich nebude upřímně až tak moc, jak by se dalo očekávat, ale možná je to tím, že mi jednoduše neuvízly moc v paměti. Každopádně pojďme na to!


Klokan
V roce 2011 jsem měla možnost navštívit Austrálii a tak se asi není čemu divit, že se mi naskytla možnost ochutnat i maso tak typického zvířete jako je klokan. Někoho to asi kapku zarazí a nemusí být ani ochráncem zvířat, ale nebojte se, nejedná se o žádný přestupek proti etice. Celkem je totiž nějakých 48 druhů klokanů, kdy k lovení jsou určeny druhy pouze čtyři a to za velice přísných podmínek. Navíc se tak reguluje i jejich počet, protože spásají porosty, které jsou jinak určené pro hovězí dobytek či velmi populární ovce.
Samotné maso se řadí mezi tzv. červená masa a má skvělé vlastnosti jako je třeba to, že obsahuje méně tuku a cholesterolu než ostatní běžná masa. Dokonce je na tom lépe i oproti kuřecímu masu a navíc v něm najdete i vyšší obsah proteinů a minerálů. Je tak hojně doporučováno při různých zdravotních obtížích a není se tak čemu divit, že ho vcelku dobře seženete i u nás. Dokonce si pamatuji časy, kdy ho prodávali v bývalých prodejnách Interspar jako běžnou záležitost. Přiznávám, že jsme tehdy neodolali a po zkušenostech ho pořídili, protože se z něj dá připravit v podstatě všechno možné. Chutí a vůní připomíná zvěřinu a tak se hodí třeba i do guláše, ale já ho vždy měla v podobě steaků…
Vraťme se tak zpátky do roku 2011, kdy mě první ochutnávka čekala na zaoceánské lodi Rhapsody of the Seas při cestě na Nový Zéland. Člověk zpočátku měl asi trochu strach, ale mě osobně maso velmi zachutnalo a opravdu se nijak moc nelišilo od typického zvěřinového masa. Mohu ho tak jednoznačně doporučit, rozhodně se ho nemusíte bát!

Ananas
Na cestách jsem poznala různé druhy ovoce a některé z nich si zamilovala jako kupříkladu maracuju. Ananas však bylo něco, co jsem samozřejmě znala, ale i tak mě dokázal dvakrát v mém životě překvapit. Poprvé se tomu tak stalo ne tak v rámci chuti, ale v rámci hodin přírodopisu, kdy nás paní učitelka učila, jak ananas hezky roste vysoko na stromě. Jenže to jsem tehdy už byla zcestovalá Hruška s návštěvou Mauriciu za sebou, kde jsem onen "strom" viděla na vlastní oči. Ve třídě jsem tak byla za hvězdu, když jsem do třídy přinesla fotku a mohla paní učitelku poučit. Pro záznam mi bylo odhadem tak osm devět let, takže to ještě třídní šprt tak nevadil.
Ale dobře, slíbila jsem Vám chutě a za nimi se vydáme do roku 2016, kdy jsme navštívili Thajsko. Během jednoho z výletů jsme zavítali i na sloní farmu, kde nás čekala jízda, o které jsem už svoje názory vypsala v jednom z prvních článků, avšak nás tam zároveň čekalo občerstvení. Ano, hádáte zcela správně, šlo právě o ananas, který byl velmi šikovně nakrájen, že si každý mohl postupně kousíčky brát, ale co bylo hlavní, byla chuť. Na mou duši, na psí uši a na kočičí svědomí to byl absolutně ten nejlepší ananas, co jsem kdy v životě jedla a jen, když si vzpomenu na jeho štiplavou sladkost, tak sliním. O tři roky později měli rodiče podruhé stejný zážitek, i když na jiném místě a tak si dovolím jednoduše shrnout, že v Thajsku ochutnáte jednoznačně jeden z nejlepších ananasů svého života. Ostatně právě Thajsko se řadí mezi jeho největší producenty a zpracovatele…

Hranolky
Ano, čtete správně, prostě a jednoduše hranolky. Asi si říkáte, co se na těchto bramborových proužcích dá vymyslet převratného, a tak Vás vezmu do roku 2014, kdy jsme navštívili Havaj s mezipřistáním v Los Angeles. Původně jsme měli v LA strávit jeden jediný necelý den, ale díky trablům na cestě aneb proč si neudělat nechtěné mezipřistání ve Winnipegu a Chicagu, jsme získali nějaký čas k dobru již na počáteční cestě. Zvládli jsme tak program, který byl určen na onen plánovaný den a tak se musela volit náhradní varianta, která nás přivedla nejen do přímořského města Santa Monica, ale také do jednoho obchodního centra. Dodnes si pamatuji halenku, co jsem si tam koupila, ale mezi zážitky se zařadil i hranolkový stánek. Tam jste si mohli vybrat nejen typ hranolků (rovné, vlnité, …) nebo tedy i jiný typ bramborové přílohy a následně jste si také vybrali jedno z možných koření, kdy nabídka byla opravdu pestrá. Nepamatuji si přesně, jakou příchuť jsem zvolila, ale tuším, že asi nějakou sýrovou či něco na variaci smetany s cibulkou, ale bylo to opravdu vynikající.
Ostatně se nedivím, že obdobný trend pak zasáhl i některé zahraniční McDonalds, kde Vám k hranolkům mohou dát různá koření, se kterými si jejich hranolky pěkně zamícháte. Do Čech to ale ještě nedorazilo a tuším, že jde hodně o záležitost asijských trhů, ale vcelku by mě to zajímalo. Však i já doma si dělám takovou určitou obdobu, kdy mám své oblíbené hranolkové koření, které vždy smíchám s trochou rozpuštěného másla (protože když už nezdravě, tak ať to stojí za to). Následně vše hermeticky uzavřu v krabičce a třesu, dokud se každá hranolka aspoň trochu neobalí. Možná to zní divně, ale schválně to zkuste. Povýšíte tak hranolky na úplně jiný level, to Vám zaručuji…



↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.Mrkající

sobota 7. prosince 2019

Vánoční hrušková soutěž 2019

Milí čtenáři,
a je tady opět prosinec a začíná nám krásné předvánoční období. Jako tradičně Vás chci také tak trochu obdarovat, a proto Vás vítám u již třetí vánoční hruškové soutěže. Narozdíl od minulého roku nemám pro letošek žádného sponzora kromě sebe samé a to z toho důvodu, že jsem si vymyslela určitý koncept a využila pro něj všechny tři mé letošní cesty do zahraničí. V základu najdete nějaké ty praktické věci pro cestování od batůžku po cestovní verze kosmetických produktů. Doplnila jsem tam i něco málo hruškového v podobě krásného 3D pohledu. Dále ve společném základu naleznete drobnosti z Dubaje (pohled, mušle, tužka) a také jedno vydání oblíbených novin The New York Times. A jaká je zbylá část výhry? Tak ty máme dvě, kdy první vylosovaný výherce si bude moci vybrat, o kterou bude mít zájem. První jsou letáčky z Irska společně s magnetkou s mou fotkou a druhý je balíček letáčků ze Švýcarska společně s pohledem a opětovně magnetkou.
Je to trošku skromnější soutěž, ale snad se Vám budou ceny líbit a soutěže se zúčastníte. Vstoupit do ní můžete velmi jednoduše a to vyplněním tradičního dotazníku. Takže kdo se stane jedním ze dvou výherců?

Dotazník se otevře po kliknutí ZDE.

Soutěž trvá od 7. prosince 15:00 do 13. prosince 10:45.
Účastí v soutěži stvrzujete, že souhlasíte s všeobecnými podmínkami.