Cestovatelské zápisky jedné hrušky: Za zahraničními chutěmi

Během cest se člověk má šanci setkat s cizí kuchyní, která je více či méně podobná té naší. Říkala jsem si, že bych Vám mohla naservírovat typický článek o národních jídlech, které jsem kdy jedla, ale přišla jsem tak trochu na to, že až tolik jich zase překvapivě nebylo nebo si je alespoň moc nevybavuji. Přináším Vám tak trochu jiný typ seznamu aneb takové mé zajímavé chutě, se kterými jsem se během cest setkala. Asi jich nebude upřímně až tak moc, jak by se dalo očekávat, ale možná je to tím, že mi jednoduše neuvízly moc v paměti. Každopádně pojďme na to!

Klokan

V roce 2011 jsem měla možnost navštívit Austrálii a tak se asi není čemu divit, že se mi naskytla možnost ochutnat i maso tak typického zvířete jako je klokan. Někoho to asi kapku zarazí a nemusí být ani ochráncem zvířat, ale nebojte se, nejedná se o žádný přestupek proti etice. Celkem je totiž nějakých 48 druhů klokanů, kdy k lovení jsou určeny druhy pouze čtyři a to za velice přísných podmínek. Navíc se tak reguluje i jejich počet, protože spásají porosty, které jsou jinak určené pro hovězí dobytek či velmi populární ovce.

Samotné maso se řadí mezi tzv. červená masa a má skvělé vlastnosti jako je třeba to, že obsahuje méně tuku a cholesterolu než ostatní běžná masa. Dokonce je na tom lépe i oproti kuřecímu masu a navíc v něm najdete i vyšší obsah proteinů a minerálů. Je tak hojně doporučováno při různých zdravotních obtížích a není se tak čemu divit, že ho vcelku dobře seženete i u nás. Dokonce si pamatuji časy, kdy ho prodávali v bývalých prodejnách Interspar jako běžnou záležitost. Přiznávám, že jsme tehdy neodolali a po zkušenostech ho pořídili, protože se z něj dá připravit v podstatě všechno možné. Chutí a vůní připomíná zvěřinu a tak se hodí třeba i do guláše, ale já ho vždy měla v podobě steaků…

Vraťme se tak zpátky do roku 2011, kdy mě první ochutnávka čekala na zaoceánské lodi Rhapsody of the Seas při cestě na Nový Zéland. Člověk zpočátku měl asi trochu strach, ale mě osobně maso velmi zachutnalo a opravdu se nijak moc nelišilo od typického zvěřinového masa. Mohu ho tak jednoznačně doporučit, rozhodně se ho nemusíte bát!

Ananas

Na cestách jsem poznala různé druhy ovoce a některé z nich si zamilovala jako kupříkladu maracuju. Ananas však bylo něco, co jsem samozřejmě znala, ale i tak mě dokázal dvakrát v mém životě překvapit. Poprvé se tomu tak stalo ne tak v rámci chuti, ale v rámci hodin přírodopisu, kdy nás paní učitelka učila, jak ananas hezky roste vysoko na stromě. Jenže to jsem tehdy už byla zcestovalá Hruška s návštěvou Mauriciu za sebou, kde jsem onen "strom" viděla na vlastní oči. Ve třídě jsem tak byla za hvězdu, když jsem do třídy přinesla fotku a mohla paní učitelku poučit. Pro záznam mi bylo odhadem tak osm devět let, takže to ještě třídní šprt tak nevadil.

Ale dobře, slíbila jsem Vám chutě a za nimi se vydáme do roku 2016, kdy jsme navštívili Thajsko. Během jednoho z výletů jsme zavítali i na sloní farmu, kde nás čekala jízda, o které jsem už svoje názory vypsala v jednom z prvních článků, avšak nás tam zároveň čekalo občerstvení. Ano, hádáte zcela správně, šlo právě o ananas, který byl velmi šikovně nakrájen, že si každý mohl postupně kousíčky brát, ale co bylo hlavní, byla chuť. Na mou duši, na psí uši a na kočičí svědomí to byl absolutně ten nejlepší ananas, co jsem kdy v životě jedla a jen, když si vzpomenu na jeho štiplavou sladkost, tak sliním. O tři roky později měli rodiče podruhé stejný zážitek, i když na jiném místě a tak si dovolím jednoduše shrnout, že v Thajsku ochutnáte jednoznačně jeden z nejlepších ananasů svého života. Ostatně právě Thajsko se řadí mezi jeho největší producenty a zpracovatele…

Pro zvětšení klikněte.

Hranolky

Ano, čtete správně, prostě a jednoduše hranolky. Asi si říkáte, co se na těchto bramborových proužcích dá vymyslet převratného, a tak Vás vezmu do roku 2014, kdy jsme navštívili Havaj s mezipřistáním v Los Angeles. Původně jsme měli v LA strávit jeden jediný necelý den, ale díky trablům na cestě aneb proč si neudělat nechtěné mezipřistání ve Winnipegu a Chicagu, jsme získali nějaký čas k dobru již na počáteční cestě. Zvládli jsme tak program, který byl určen na onen plánovaný den a tak se musela volit náhradní varianta, která nás přivedla nejen do přímořského města Santa Monica, ale také do jednoho obchodního centra. Dodnes si pamatuji halenku, co jsem si tam koupila, ale mezi zážitky se zařadil i hranolkový stánek. Tam jste si mohli vybrat nejen typ hranolků (rovné, vlnité, …) nebo tedy i jiný typ bramborové přílohy a následně jste si také vybrali jedno z možných koření, kdy nabídka byla opravdu pestrá. Nepamatuji si přesně, jakou příchuť jsem zvolila, ale tuším, že asi nějakou sýrovou či něco na variaci smetany s cibulkou, ale bylo to opravdu vynikající.

Ostatně se nedivím, že obdobný trend pak zasáhl i některé zahraniční McDonalds, kde Vám k hranolkům mohou dát různá koření, se kterými si jejich hranolky pěkně zamícháte. Do Čech to ale ještě nedorazilo a tuším, že jde hodně o záležitost asijských trhů, ale vcelku by mě to zajímalo. Však i já doma si dělám takovou určitou obdobu, kdy mám své oblíbené hranolkové koření, které vždy smíchám s trochou rozpuštěného másla (protože když už nezdravě, tak ať to stojí za to). Následně vše hermeticky uzavřu v krabičce a třesu, dokud se každá hranolka aspoň trochu neobalí. Možná to zní divně, ale schválně to zkuste. Povýšíte tak hranolky na úplně jiný level, to Vám zaručuji…

AUDIOVERZE ČLÁNKU, případně ke stažení MP3 zde.