***
Ty nastaly hned druhý den, tedy šestnáctého května. V sedm hodin a čtyřicet pět minut začalo krátké zahájení v podobě úvodních řečí naší paní profesorky třídní, předsedkyně a mého spolužáka, který žádal o schovívavost, kterou alespoň u mě zkoušející opravdu projevili.
Na řadu hruška šla až odpoledne a tak si vymyslela, jak si pěkně ještě zdřímne nebo se zaparkuje u napsání článku. Tak ani jedno z toho se samozřejmě nestalo, místo toho "čuměla" na seriál a ještě procházela otázky. Nervy jí pracovaly na plné obrátky, a když nastala jedna hodina, měla pocit, že jí mozek odtancoval někam do vzdálených končin. Avšak stačil se vrátit v momentu, kdy dosedla na potítko.
Jako první zkoušku jsem absolvovala český jazyk, kdy jsem se modlila za číslo nad deset, nejlépe pak za třináctku (Saturnin) či sedmnáctku (Spalovač mrtvol). Ani jedno mi samozřejmě nebylo přáno a můj výběr padl na číslo dva - Romeo a Julie. Ano, něktěří lidé by v tomto momentu asi zajásali radostí a musím se přiznat, že já mezi ně tedy moc nepatřím. Z potítka jsem však odcházela s pocitem, že něco jsem věděla, něco jsem řekla a díky mé skvělé třídní a i přísedící paní profesorce patnáct minut uteklo jako nic.
Další mě čekala angličtina. Ano, kdo tady má přečtené články, tuší o mých jazykových pobytech a zřejmě i o cestování všeobecně (to ani nemusí číst ty články, že?). I přesto to byl trošku strašák, u kterého jsem však měla skvělou ruku na téma. Číslo šestnáct - personal history, family and friends jako hlavní téma a pak přidatná témata flóra a fauna (čtyři otázky), cestování (popis, srovnání obrázků a popis dokonalé dovolené) a interakce s učitelem, což byl rozhovor za účelem domluvy společné sportovní aktivity. Je pravda, že bylo několik momentů, kdy jsem váhala, co říct a moje nervozita se plně projevila, když jsem mluvila o svém vysněném povolání. Každý totiž asi nezačne větou, že má rád smrt. Ale když mě ta kriminalistika a forenzní antropologie vážně zajímá…
Po angličtině přišel ještě větší břichabol, neboť přede mnou stála zkouška z chemie. Přiznávám se, nejsem od přírody nadaný chemik a čtyři roky jsem značně bojovala, ale za poslední měsíc jsem se díky otázkám konečně řádně podívala na kloub tolika věcem, že rozhodně jsem v hlavě přehled měla (a doufám, že stále mám), takže mým hlavním úkolem bylo nezpanikařit (což se mi v chemii stávalo skoro pořád) a říct něco aspoň na čtyřku. Po vylosování čísla třináct jsem musela i přes všechen make-up, bronzer a tvářenku zbělat jak stěna, protože jsem se tak špatně přinejmenším cítila. Termochemie. Otázka, jejíž vypracování sčítalo dvě strany A4, které tedy teorií zrovna hustě popsané nebyly. Dostala jsem tedy podbody, nějaké obrázky pro výpomoc a příklady, u nichž jsem se následně kapku ztrapnila, aneb proč hruška nematurovala z matematiky. Při zkoušce mi opět byla poskytnuta jistá pomoc, minimálně v podobě klidného zkoušení, protože mám ze své paní profesorky chemie kapku strach a hlavně slušný respekt. Odcházela jsem s pocitem, že ta čtyřka se tam nějak dá a hlavně, že to mám sebou.
Závěrečnou zkouškou pak byla ta z biologie, kdy jsem doufala v nějaké to štěstí a dobrou otázku. Nejlépe delší, aby bylo o čem mluvit. Upřímně jsem si tak pro sebe před odchodem do zkušebny řekla, že za tu chemii mi jakási "vyšší síla" snad i lepší otázku dluží. Evidentně nedlužila, jen zařídila, že nejobávanější otázku (číslo sedm) si vytáhla spolužačka přede mnou (nepřála jsem jí to, ale zvládla to skvěle). Má otázka byla nakonec ukryta pod číslem patnáct - vodní režim rostlin, což není až tak dlouhá otázka a hlavně aspoň pro mě trošku suchá (opravdu vtipné u vodního režimu). Tady proto musím opět ocenit svého zkoušejícího, který to vzal velmi v klidu, a nakonec jsme to zvládli protáhnout na celých patnáct minut.
Po velkém oddechu, že mám vše za sebou a telefonátu s rodiči, přišla na řadu komise a závěrečné vyhodnocení. Celá naše čtyřčlenná maturitní banda nastoupila na jednu stranu třídy a profesoři se seřadili na druhé. Připadala jsem si trochu, jak při plánovaném odstřelu, stačilo jen nabít a říct pal. Teď mě tak napadá, že se vlastně něco takového stalo v momentu, kdy řekli mé jméno ve spojitosti se slovy chemie ohodnocena známkou výborně a biologie taktéž ohodnocena známkou výborně. Už při spojení chemie výborně jsem ztratila trošku kontakt s realitou a stálo mě hodně sil nerozbrečet se štěstím…
Profesoři se nám jali gratulovat a já dojatá okamžikem každému děkovala a přidala k tomu to první, co mi přicházelo na mysl. A to už bych dále nerozebírala…
Maturitní zkouška aneb zkouška dospělosti je tedy oficiálně za mnou. Ve čtvrtek proběhlo uzavření maturit a celá naše třída prošla, což je skvělé. Sedmého června nás čeká slavnostní předání a budeme mít dokonce vlastní "představení". Naše paní profesorka učí hudební výchovu, a protože jsme celá třída výtvarkářů, rozhodla se zúročit naše pěvecké talenty aspoň takto na závěr. Nevím, jestli je to zrovna nejlepší nápad, přeci jen mé falešné tóny by dokázaly rozbít i nakřáplou skleničku, ale bude aspoň trošku sranda.
Než se ovšem toto datum přiblíží, čeká hrušku další veselé "šprtání se" na přijímací zkoušky na vysokou školu a už teď se jí při pohledu na tu hromadu knih dělá kapku nevolno. Podstatné je, že tu pro ni doposud nejpodstatnější zkoušku úspěšně zvládla a to bez "ztráty kytičky". A i když se vám může zdát, že celý tento článek sepsala jedna vynervovaná šprtka...ehm...no...ona ho vlastně sepsala jedna vynervovaná šprtka, tak věřte, že takové výsledky neočekávala, protože se ke všemu učení přidaly i váž
né problémy a komplikace, které se bohužel táhly od jedenáctého dubna až doposud. O to víc může být hrdá na to, že přesto všechno dopadla její maturita tak skvěle a že nebude muset zářit v září…
né problémy a komplikace, které se bohužel táhly od jedenáctého dubna až doposud. O to víc může být hrdá na to, že přesto všechno dopadla její maturita tak skvěle a že nebude muset zářit v září…
PS:
Všem, které ještě ústní zkoušky čekají, přeji hodně štěstí! A pokud někdo bohužel bude muset zářit v září, tak nevěste hlavu a hodně štěstí i Vám!
↓↓↓
Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.
Hrušky jsou totiž od přírody tajnůstkářky.
