Audioverze níže.
Dle fotografických záznamů jsme posléze museli opět nasednout do autobusu, který nás odvezl na South street, kde na nás na nábřeží East River čekala na molu č. 16 loď Zephyr. Ta nás vzala na projížďku, během které jsme mohli zhlédnout panorama New Yorku a různé jeho městské ikony, ale hlavním tahounem projížďky byla určitě známá Socha Svobody. Ale vezmeme to pěkně postupně…
První pohled věnujeme jednomu z nejstarších visutých mostů v USA a to Brooklynskému mostu. Ten byl otevřen 24. května 1883 a v této době šlo o největší visutý most světa s délkou 486,3 metru a výškou 84 metrů, a zároveň šlo také o první visutý most na ocelových lanech.
Most k sobě váže i příběh o tom, jak se několik dní po otevření roznesla přímo na mostě fáma, která tvrdila, že most nezvládá nápor lidí a hrozí tak zřícení. Lidé samozřejmě začali panikařit a při zběsilém útěku na pevninu bylo ušlapáno 12 lidí. Tato fáma byla vyvrácena o několik dní později a to dle mého velmi kuriózním způsobem, protože na most napochodovalo 21 slonů z nedalekého cirkusu.
Já osobně mám opět s Brooklynským mostem spojený jistý film a to tentokrát romantické dílo jménem Kate a Leopold s Meg Ryan a Hugh Jackmanem v hlavních rolích. Hlavní pointou je cestování časem, které je umožněno právě díky Brooklynskému mostu, resp. pádu z něj. Ostatně nebudu moc spoilerovat a naopak film jen doporučím.
V panoramatu New Yorku můžeme najít spoustu mrakodrapů, ale jak všichni dobře víme, tak od září 2001 tam chybí významná dvojice aneb "Dvojčata". Právě na jejich místě v době naší návštěvy rostl nový mrakodrap, který byl slavnostně otevřen 3. listopadu 2014 a jmenuje se One World Trade Center (dříve i Freedom Tower). Samotná budova je součástí stejnojmenného komplexu a stojí kousek od území Ground Zero, kde se nachází památník oné nešťastné události.
Pokud se na chvíli zaměříme na technická data, tak celková výška budovy je 541,3 metru, což je symbolické číslo, neboť po převedení na stopy získáme číslo 1776, které odkazuje na rok deklarace nezávislosti. Vzhled budovy navrhl architekt David Childs z firmy Skidmore, Owings & Merrill, která se dále třeba účastnila návrhu nejvyšší budovy světa Burj Khalífy ve Spojených arabských emirátech. Zajímavostí je i bezpečnostní vybavení budovy, které se samozřejmě odvíjí od jedenáctého září, a proto jsou stěny vybaveny železobetonem, stejně tak i schodiště a výtahové šachty a celkově by měla být budova schopna odolat nárazu letadla.
Hlavinky teď kapku od Manhattanu odkloníme, protože se už blížíme ke známému Ellis Island, který v letech 1892 až 1954 fungoval jako přistěhovalecká stanice pro imigranty do USA. Celkem těmito místy prošlo 12 milionů přistěhovalců, kteří přijeli snít svůj americký sen. Nejdříve ale museli projít imigračním procesem, který sčítal několik schodů k vytouženému povolení k pobytu. Vše začínalo lékařskými prohlídkami a to již na připlouvajících lodích. Posléze byli lidé dopraveni do imigrační stanice, kde v jedné místnosti odevzdali svá zavazadla a po stoupání po příkrých schodech (které ale nebylo vůbec jen tak, naopak šlo taktéž o jistý druh separačního procesu, aneb komu schody dělaly potíže, tak ten byl podroben další lékařské prohlídce) se dostali do Registrační místnosti. Tam je čekalo 31 otázek ohledně různých osobních údajů a kromě toho místní imigrační pracovníci také požadovali to, aby měl každý nově příchozí u sebe minimálně částku osmnácti dolarů pro start nového života. Kdo všechny podmínky splnil, získal tak povolení k pobytu a vesele si mohl zajít pro svá zavazadla a vstoupit do nové životní etapy. Každý ale hned takové štěstí neměl a tak si někteří mohli na Ellis Islandu pobýt i několik dní až týdnů…
A je to tady! Konečně už vidíme to hlavní aneb Socha Svobody na obzoru. A jak se sem vlastně tato francouzská dáma dostala a proč? Tak to nás vrací do období boje za nezávislost (1776-1783), kdy Francie poskytla americkým osadníkům pomocnou ruku a tato socha má onu pomoc připomínat. Navíc má jít i o francouzský dar vyjadřující přátelství a sympatie vůči nově vzniklé republice.
Samotná socha je vysoká 46 metrů, ale díky podstavci svou výšku ještě jednou znásobí, takže se tyčí do výšky 93 metrů. A nemůžu si pomoct, ale i další rozměrová čísla jsou velmi zajímavá, takže pro fajnšmekry má tato paní rovných 205 tun, ústa mají šířku 91 centimetrů, její pravá paže má 12,8 metru a jen pouhý ukazováček má 2,4 metru. Rozměry postavy nejsou tedy zrovna 90-60-90, přeci jen její obvod činí 10,6 metru, ale myslím si, že to rozhodně nevadí a na kráse jí to nikterak neubírá.
Celá socha má tedy jednu velkou symboliku, jak už bylo zmíněno výše, ale zajímavostí je, že i přímo na soše můžeme nalézt i menší symbolické prvky jako jsou třeba u nohou ležící rozťatá pouta tyranie nebo desky v levé ruce sochy představující vyhlášení nezávislosti a to i se známým datem JULY IV MDCCLXXVI (4. července 1776). Koruna se sedmi paprsky, co má pak socha na hlavě, symbolizuje svobodu, která vyzařuje přes sedm moří do sedmi kontinentů. A mimo jiné za dob Ellis Islandu socha měla vyjadřovat vítání připlouvajících imigrantů.
A teď ještě něco k samotnému vytvoření sochy, ne? Takže za vnitřní konstrukcí nestojí nikdo jiný než známý francouzský stavitel Gustave Eiffel. Ano, ano, iniciaci máte správnou, jedná se o toho muže, který stál u zrodu Eifellovy věže. Samotný návrh sochy však musíme uznat jinému muži a to Frédéricu A. Bartholdimu, který se pro projekt nadchl díky své účasti na večírku francouzského právníka, člena opozice a markýze Laboulaye, který prvně vyslovil myšlenku pro vytvoření takového to památníku. Cesta k realizaci však byla trnitá a to hlavně po finanční stránce, ale nakonec se zadařilo a roku 1874 se Bartholdi mohl vesele pustit do práce. Postupně vytvořil několik modelů o různých velikostech, které pak nechal rozřezat, aby mohl každý z dílů opět postupně zvětšovat. Tím pádem vznikaly předlohy pro výrobu forem, protože přeci jen díky zamýšlené velikosti nešlo postavit celou sochu vcelku. Mimo jiné pro tvář sochy prý měla posloužit jakožto předloha Bartholdiho matka, ale odborníci se od tohoto názoru spíše odvracejí.
Jak už jsem ale zmínila, tak náklady byly astronomické, což ve finále způsobilo úmluvu, že sochu sice dodá Francie, ale podstavec si mají zařídit Američané sami. Docela vtipné, co? Každopádně původní plán darovat sochu USA ke stému výročí vyhlášení americké nezávislosti kapku také padnul a tak se do New Yorku v roce 1876 vydala pouze ruka s pochodní aneb lepší než nic, že? O pár let později je ale celé dílo konečně dokončeno a tak je posláno směr New York, kde mezitím proběhla sbírka na již zmíněný podstavec. Zajímavostí je, že hlavní roli v této sbírce sehrál velmi známý novinář Joseph Pulitzer (ano, ta cena), který v podstatě sochu tak trochu New Yorku zachránil, protože jinak mohla skončit ve Filadelfii nebo Bostonu, kde byly finance na podstavec hned dostupné. Pan Pulitzer se však zapřísáhl, že v novinách New York World uveřejní jméno každého, kdo přispěje jakoukoli i sebedrobnější částkou a pomůže tak vybrat celkovou částku sto tisíc dolarů. Právě to nakoplo v Newyorčanech vlastenectví a tak mohlo 28. října 1886 proběhnout slavnostní odhalení sochy představující antickou bohyni Svobody - Libertas.
A nyní už nastal čas se vylodit a vyrazit směr finanční čtvrť Wall Street. Jako první nás však vítá slavná socha zuřivého býka "Charging Bull", která se zde poprvé objevila na konci 80. let a to nejdříve nelegálně a to jakožto projev specifického uměleckého stylu jménem guerilla art. Ten si zakládá na vytváření neobvyklých děl a na jejich následné instalaci na těch nejméně vhodných místech se záměrem provokovat, šokovat a vyjádřit jistý protest vůči různým věcem jako je třeba politika. Díla tak jsou povětšinou anonymní, ale býkův autor je naopak znám a jde o Artura di Modica, který sochu vytvořil jako reakci na krach na americké akciové burze 19. října 1987. Ve finančním světě totiž existuje pojem "býčí trh", který označuje rostoucí trh, kde ceny komodit a akcií stoupají, takže býk tak má v podstatě kladnou symboliku, ale zároveň i zápornou vzhledem k onomu krachu.
Zmínila jsem, že socha byla na své místo postavena nelegálně, a proto byla městem odstraněna, avšak místní si vynutili jeho navrácení a tak od té doby býk stojí u parku Bowling Green. I když tedy před pár lety se vydal na procházku s účelem sprovodit ze světa Nicolase Cage, ale to opět zabředávám do filmového světa aneb filmu Čarodějův učeň.
Zajímavostí také je, že k býkovi minulý rok přibyla další socha a to Nebojácná dívka (Fearless Girl), kterou zde v předvečer Mezinárodního dne žen umístila americká investiční společnost State Street Global Advisors. Dívka upřeně hledící do býkových očí má za cíl upozornit na nedostatečné zastoupení žen ve vrcholovém managementu firem. Původně mělo jít o dočasnou instalaci, ale zalíbila se, a proto se z plánovaného týdne stala delší záležitost, proti čemuž se ale ohradil již zmíněný autor býčí sochy Artur di Modico, podle kterého socha dívky narušuje původní smysl jeho sochy. Jak celý spor dopadl, jsem bohužel až tak úplně nenašla (jen prohlášení, že se snad obě sochy budou stěhovat), každopádně dívenka tam ještě v lednu letošního roku neohroženě stála…
Ještě než se přesuneme do jádra finančnictví, tak se s Vámi podělím o dvě věci. Jedna býčí a druhá nebýčí. Kterou si dáme jako první? Tak dobře, tu býčí. Říká se, že pokud se dotknete býkových rohů, nosu a varlat (ano, čtete správně), přinese Vám to štěstí. Takže kdybyste se někdy k soše dostali, nezapomeňte si šáhnout na býčí koule. Doufám, že můj pokus o vtip vyzněl vtipně, ale ještě jsem Vám slíbila onu druhou věc a tím je má vzpomínka na fotku, kterou jsem zde spáchala. Jakožto milovník muzikálů je pro mě Broadway "tou ulicí" a právě v místech býka mimo jiné začíná svou klikatou cestu New Yorkem. Proto jsem si velmi nutně musela vyfotit krásnou plechovou plaketu s nápisem, která se nacházela na jedné z budov poblíž. Prostě musela, co více k tomu dodat.
↓↓↓
Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.
To s tím mostem a fámou je hrozné.. Tolik zmařených lidských životů. A ti sloni - to je hodně zajímavé
OdpovědětVymazat[1]: Bohužel lidská panika prostě dokáže zafungovat. :/ Ty slony bych upříměn ráda viděla naživo, protože to musela být na druhou stranu vcelku sranda.
OdpovědětVymazatParádní, děkuju opět! Jinak, miluju vysuté mosty a Brooklyn Bridge je moje číslo 1. Nevím pořádně proč, ale prostě 'životní láska', chápu že jsou již velkolepější, modernější i delší, ale díky tomuhle fešákovi se přišlo s mnoha novými metodami... prostě, můj miláček. Ještě jednou díky za skvělý článek. Můj "kousek" New Yorku za mnou přijede už za 20 dní. No kousek, takový živý kousek skutečný živý Newyorčan. Jsem zvědavý co budem podnikat.
OdpovědětVymazat[3]: Přiznám se, že jsem nadšeně na komentář čekala a hned za první slova opět děkuji.
OdpovědětVymazat[4]: Já tu čekám na příjezd Newyorčana a ty mi zkracuješ dlouhou chvíli články o NYC, dokonalý!
OdpovědětVymazat[5]: No přesně! Tomu se říká domácí příprava.
OdpovědětVymazat[6]: Balón vřele doporučuji, bylo to parádní, nastala pak sice mlha, ale plout si nad mraky, na kterých se odráží stín balónu... pomaličku... tiše... jen se kochat, pak známá místa pod tebou... a přistání je taky super zážitek, pomáháš rozbalit i balit balón....
OdpovědětVymazat[7]: Zní to super. :) Bohužel mě by asi před tím doprovázelo nesouhlasné mručení mé milé maminky, takže si ještě pár let budu muset počkat. To už snad nebude tak silné.
OdpovědětVymazat