sobota 25. srpna 2018

Hruška vs. Velké jablko 2012 - první část

Audioverze níže.
V pondělí třetího prosince 2012 nás ještě čekalo půldenní užívání si jamajského Ritzu a moře, ale večer přišel čas se přemístit. To zařídil let společnosti Carribean airlines, který nás ve večerních hodinách zanesl do města, které nikdy nespí - do New Yorku.
Tam jsme se ubytovali v hotelu Excelsior, který se nachází na 45. západní 81. ulici. Další den nás čekala nejprve snídaně, která byla velmi zvláštní, protože se odehrávala v prostorách knihovny, ale vše bylo podáváno na plastovém nádobí, takže trošku takový rozpor dvou nálad. Ale tím se nebudeme moc zdržovat, protože v deset hodin nám začal program, který pro nás konkrétně trval přes dvanáct hodin.

První zastávkou se stal prestižní bytový dům The Dakota, který se nachází na 72. ulici v městské části Upper West Side. Dům byl postaven v letech 1880 až 1884 a je především známý jako bydliště Johna Lennona ze slavné hudební skupiny The Beatles. A právě před tímto domem byl v pondělí 8. prosince 1980 spáchán na Lennona atentát, který měl tenkrát na svědomí jeho fanoušek Mark David Chapman. Ten Lennona zasáhl čtyřmi střelami a to do plic, ramene a aorty, což způsobilo masivní krvácení. Po převozu do nemocnice byly ještě prováděny oživovací pokusy, ale ztráta krve činila tři až čtyři litry, což je více jak půlka jejího běžného objemu v lidském těle. Je Vám tedy asi jasné, že naděje na přežití byly velmi mizivé a tak John Lennon ve stejný den (a zřejmě i před samotným příjezdem do nemocnice) zemřel. Pokud Vás zajímá samotný motiv tohoto činu, tak doporučuji si o tom více vyhledat, protože teorie se velmi liší. Někteří odborníci za tím viděli Chapmanovu touhu se zviditelnit a jiní i projevy schizofrenie…

Kousek od domu se pak nachází Strawberry Fields, což je památník o rozloze jednoho hektaru v Central parku. Své jméno získal dle písně, kterou Lennon složil pro The Beatles a kterou zároveň považoval za jednu ze svých oblíbených. Na vzhledu samotného místa spolupracovala vdova po Lennonovi Yoko Ono s architektem Brucem Kellym a správou Central Parku, kdy jejich hlavním cílem bylo vytvořit místo vhodné pro meditaci. Středobodem Strawberry Fields pak je mozaika s nápisem "Imagine", která byla darována italským městem Neapol a odkazuje na další slavnou píseň samotného Lennona. A právě zmíněná mozaika oponovala i naše fotografie…

Zcela upřímně nejsem schopná náš následující program dát dohromady na stoprocentní úrovni, protože toho bylo tolik, že čert, aby se v tom vyznal. Proto se teď vydáme takovou cestou náhodných zmínek, které snad budou dávat aspoň trošku logický systém.
Od domu Dakota jsme se přesunuli kolem Přírodovědného muzea směrem k Harlemu, ale než jsme vkročili na toto známé území, tak jsme si udělali zastávku v The Cathedral Church of Saint John the Divine na ulici Amsterdam Avenue. St. John the Divine je episkopální kostel a zároveň katedrála, kde sídlí episkopální diecéze New Yorku, což pro vysvětlení je správní jednotka episkopální církve, kde v čele stojí biskup se svým úřadem a sídlem. Tfuj, snad jsem to vysvětlila správně. Každopádně se jedná o největší katedrálu světa (i když se to trochu pře) a o pátý největší kostel s plochou přes jedenáct tisíc metrů čtverečních, jehož budování započalo v roce 1892 a do dnešní doby není ještě zdaleka dokončen. Velkou škodu také způsobil požár v roce 2001, díky němuž veškeré finance mířily do obnovy poškozených míst a nějaké další budování tedy bylo výrazně utlumeno a to až do roku 2008, kdy se opět zpřístupnily všechny prostory. Toto místo také vystřídalo nejrůznější architektonické styly, jako je byzantský, románský či gotický styl, takže je to takový kousek Evropy v srdci New Yorku. A na závěr přidám ještě zajímavost a to tu, že kromě klasických bohoslužeb se zde konají i obřady pro požehnání domácích mazlíčků či jezdeckých kol.

Posléze jsme se vydali na projížďku Harlemu, což je samostatná newyorská čtvrť, která je známá svými nepříliš bezpečnými ulicemi. Ve 20. a 30. letech ale byl centrem nočních klubů a propojenost s hudbou je tu vidět i v dnešních dnech. Najdete tu třeba známé divadlo Apollo Theater, kde v minulosti kupříkladu vystupovala Aretha Franklin nebo Louis Armstrong. V současné době divadlo stále funguje a pořádají se zde různé koncertní akce, kdy jako fanoušek musím zmínit i koncert Guns N' Roses v rámci jejich "Not in This Lifetime" tour.

Po Harlemu následovala projížďka po východní části Central parku, tedy v překladu po Páté Avenue, kde v jedné části můžete najít různá muzea a galerie a to včetně slavného Guggenheimova muzea, které mám já osobně z nějakého neznámého důvodu spojené se scénou ze seriálu Sex ve městě. V této scéně má hlavní hrdinka Carrie Bradshaw v plánu muzeum navštívit, ale po boji s všudypřítomným větrem jen nosem narazí na zavřené dveře a tak se slovy, že jako muži jsou někdy newyorská muzea uzavřená, když si přejete, aby byla otevřená, odchází, když v tu chvíli se strhne prudký liják.

Ale teď už k samotnému muzeu aneb kdo vlastně byl onen Solomon R. Guggenheim? Jednalo se o amerického průmyslníka, filantropa a mecenáše, který miloval moderní umění, a proto roku 1937 založil Guggenheimovu nadaci na jeho podporu a o dva roky později otevřel první muzeum jménem Museum of Non-Objective Art, kde zpřístupnil své vlastní sbírky. O pár le
t později se ale rozhodl postavit nové muzeum, a proto v roce 1943 pověřil architekta Franka Lloyda Wrighta vytvořením návrhu nové budovy. Jeho stavby se už ale nedožil, neboť zemřel již roku 1949 a samotná výstavba muzea začala až v roce 1956 a trvala do roku 1959.

Samotná budova po dokončení zprvu vyvolala kritiku, což se vůbec nedivím, protože na rozdíl od budov ve svém okolí je značně kontrastní. Ostatně, co konkrétně připomíná Vám? Já sama na tuto otázku nedokážu moc dobře odpovědět, protože dle mého je to něco mezi úlem, hlemýžděm a květináčem. I přesto však tato budova patří mezi ikonické stavby New Yorku a je řádně prezentována všude možně.
Jak už bylo zmíněno, muzeum se specializuje na moderní umění, což je zhruba období tvorby od konce 19. století do poloviny až konce 20. století. Zcela upřímně nejsem zrovna fanoušek tohoto typu umění, takže ani Vás nechci zahlcovat všemožnými méně či více známými jmény, ale osobně bych zmínila kupříkladu obrazy od Pabla Picassa, kdy právě Guggenheim by měl mít jednu z největších veřejných sbírek tohoto malíře. A mimo jiné nechybí samozřejmě ani dílo od "otce moderního umění" Paula Cézanna.
A od muzea se přesuneme zase dál a to do budovy muže, kterého třetina planety nenávidí, třetina miluje a třetině je absolutně jedno. Tak schválně, kdo hádal správně? Ano, nejedná se o nikoho jiného než o současného prezidenta Spojených států amerických Donalda Trumpa a jeho mrakodrap Trump Tower, který se nachází na Páté Avenue č. 725, na rohu 56. ulice. Jedná se o multifunkční budovu dokončenou v roce 1983 a to s výškou 202 metrů, která odpovídá 58 poschodím.
Trumpova rodina zde žila až do jeho inaugurace v lednu 2017, kdy se ale první dáma Melanie Trump hned do Bílého domu nepřestěhovala a naopak zůstala v této budově, protože jejich syn Barron navštěvoval v New Yorku základní školu. Trump Tower tak opustila až v červnu 2017.

My se konkrétně podívali do atria, které bylo nádherně vánočně vyzdobeno, ale jinak tam můžete najít nejrůznější obchody či občerstvení. Vím, že nás konkrétně zaujal obchůdek Ivanky Trumpové zaměřený na šperky, ale jak jsem tak různě četla, tak to vypadá, že už ho tam nenajdete, neboť první dcera USA upustila jak od šperků, tak i od své oděvní značky.

Zastávka v Trump Tower ale nebyla úplně až tak náhodná, protože se jednalo o zastávku toaletní, neboť posléze nás čekala procházka ke známému Rockefellerovu centru. Tento komplex se rozkládá 22 akrech (cca 89 tisíc metrů čtverečních) a sčítá 19 obchodních budov. Za jeho stavbou už dle jména nestojí nikdo jiný než slavná rodina Rockefellerů a to konkrétně John D. Rockefeller mladší, syn muže stejného jména, který je považován za nejbohatšího člověka historie a to díky ropnému průmyslu, kde způsobil hotovou revoluci.
Samotná stavba centra se začala připravovat v roce 1928, ale o rok později přípravy dosti utrpěly krachem na newyorské burze. Ovšem John se nevzdal a vše zafinancoval ze svých zdrojů a tak se v roce 1930 mohlo začít se stavbou. Pokud zmíníme asi nejznámější budovy tohoto centra, tak jistě padne jméno budovy 30 Rockefeller Plaza, která byla dříve nazývána RCA building (1933-1988), GE Building (1988-2015) a v současné době je z ní Comcast Building. Často se však setkáte spíše s názvem 30 Rock, což Vám může připadat povědomé, neboť se tento název proslavil díky seriálu Studio 30 Rock, který byl vysílán i u nás. Ostatně televize NBC, na které byl tento seriál vysílán, sídlí právě v této budově a ve studiích se zde natáčí třeba známá Saturday Night Live nebo má oblíbená The Tonight Show Starring Jimmy Fallon.
Tato budova je jinak postavená ve stylu amerického Art Deco a při její stavbě byla pořízena i známá fotografie "Lunch atop a Skyscraper" aneb skupinka dělníků obědvající na trámu vysoko nad zemským povrchem. Ostatně do podobných výšin se můžete sami vydat díky "Top of the Rock", neboli vyhlídce, kam jsme zamířili s tátou při naší druhé newyorské návštěvě.
Další zajímavou budovou je Radio City Music Hall, která má charakteristickou fasádu plnou neonů a dříve sloužila jako hlavní kulturní centrum New Yorku. Slavnostní otevření proběhlo v roce 1933 a tehdy se jednalo o největší divadlo světa se skoro šesti tisíci místy. Během let se ale toto místo dostalo do různých i finančních problémů a v současné době ho má v pronájmu a správě společnost The Madison Square Garden Company. Příležitostně se zde pořádají filmové premiéry (ano, toto místo fungovalo a funguje jako kino, premiéru zde měl např. Harry Potter), ale hlavní doménou zůstávají koncerty. Podstatné je také zmínit některé televizí přenášené akce jako byly kupříkladu Grammy Awards, ale já jakožto muzikálový fanoušek musím určitě zmínit divadelní ceny Tony Awards, které tu s přestávkami probíhají každý rok.

U Rockefellerova centra ještě na chvíli zůstaneme, protože je nutné se zaměřit i na tzv. Lower Plaza, které se nachází před budovou 30 Rock. Nic Vám to neříká? A co takhle zlatá socha Promethea nesoucí lidem oheň od autora Paula Manshipa z roku 1934? Taky nic? Dobře, dobře. A co třeba kluziště a vánoční stromek? Ano? Skvěle!
Kluziště zde bylo zbudováno poprvé roku 1936 a mělo jít pouze o dočasnou záležitost, která ale padla do hledáčku turistům, a proto ho tu můžete pravidelně každou zimu vidět. A celý výhled pak v období od listopadu do ledna doplňuje zmíněný vánoční strom, který zde byl instalován poprvé v roce 1934. Jeho pravidelné prosincové rozsvěcení se během let stalo kulturní událostí, kterou dokonce přenáší
i místní televize. S vánočním stromem mám osobně spjatou i vtipnou historku. Jednou jsme takhle koukali tuším na nějaký dokument o New Yorku, kde byl i záběr na tuto vánoční tradici. Při takovýchto chvílích rádi v rodině říkáme něco ve smyslu "Jo, jo, to jsme viděli.", ale tentokrát nás s maminkou šokovala tatínkova následující slova, kdy prohlásil toto: "Viděli, akorát ten stromek tam tenkrát nebyl." Zarazilo nás to z pochopitelných důvodů, neboť jsme New York navštívili v již vánoční sezóně na začátku prosince a stromek tam tedy už dávno byl. Tatínek to ale uznal až po konfrontaci s fotografickými důkazy, protože bez nich by se s námi snad hádal doteď. Ale aspoň víme, že i několikametrový strom se dá v New Yorku přehlédnout…

A na závěr ještě k Lower Plaza doplním, že zde můžete také najít stožáry s vlajkami, kterých je více než 200. Během státních svátků a významných událostí bývají však nahrazeny a to kupříkladu vlajkou Spojených států amerických.
A teď nás opět čeká přesun, který, mám aspoň tedy to tušení, se konal pomocí newyorského metra. Bohužel z něj si toho moc nepamatuji, ale vím, že ve mně nezanechalo žádný wau zážitek a londýnské se mi zdálo hezčí. Každopádně jsme se dostali k další ikonické stavbě New Yorku a to k mrakodrapu Flatiron Building (původně Fuller Building), které se česky nejčastěji říká prostě a jednoduše "Žehlička". Tato budova na křižovatce ulic Páté Avenue a Broadwaye byla dokončena v roce 1902 a patřila tehdy mezi nejvyšší budovy ve městě a to s výškou 87 metrů, kterých bylo možné dosáhnout díky novému systému ocelové konstrukce. Budova byla navržena architektem Danielem Burnhamem a Johnem W. Rootem ve stylu Beaux-Arts a zpočátku byla velmi kritizována, však šlo a stále jde o velmi nevšední budovu, jejíž špička svírá úhel kolem 25 stupňů a je široká pouhé dva metry. Dokonce jsem našla krásné přirovnání od Herberta George Wellse, anglického spisovatele, který řekl, že Flatiron je "mohutnou přídí lodě, která si razí cestu vzhůru proti proudu Broadwaye".




↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.Mrkající

12 komentářů:

  1. Děkuji za možnost trochu poznat New York. Vím, že spoustu lidí toto město láká, já mu zatím nepřišla na chuť natolik, abych ho zařadila na seznam destinací, ka se musím určitě podívat :)

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Ono je toho tam na poznávání hodně, však tenhle článek bude mít celkem čtyři části a je delší než celá Jamajka. Tak třeba na konci objevíš něco, co tě přesvědčí, že bys ho chtěla také vidět. :) Uvidíme. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Já psal komentář, že děkuju za článek bo NYC je má srdcovka, ale někam se poděl (ten komentář) Teď bych chtěl ještě dodat, páni. 4 části? Tak to už se těším.

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Bohužel žádný nemám ani v moderovaných, tak se hošan zřejmě úplně vypařil. Já děkuji za jeho přečtení. ;) A áno, čtyři části, kupodivu, samotnou mě to překvapilo, ale přeci jen jsem chtěla vzít místa s detaily a ne jen suše povídat to a to. :)

    OdpovědětVymazat
  5. [4]: Možná si ho tak navnadila, že odletěl do NYC podívat se na místa, cos popisovala Jinak nečetl jsem, poslouchám, tohle se mi moc líbí, mám od narození dost špatný zrak a čtení mě unavuje, ale teď tvé články nemusí předčítat neosobní hlas předčítání integrovaný do prohlížeče, tohle je o moc příjemnější varianta. Já se do Jablíčka chystám příští rok, letos to nedopadlo, doprovod se rozmyslel, že se bojí cestovat s tak zrakově znevýhodněnou osobou.... ale až se vrátím chtěl bych se podělit o své zážitky a dojmy, ale takhle skvěle jako ty to nebudu umět. Moc děkuju za tyhle články

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: A to jsem teprve začala, to ty další určitě frnknou ještě než vůbec se začnou psát.

    OdpovědětVymazat
  7. [6]: :) Není zač a děkuju já, snad už to po x letech snažení vyjde, kamarádka by jela, aspoň to slíbila a já tam mám 2 přátele, takže snad to "bludiště" trochu eliminujeme... (kdyby ses chtěla k nám přidat... bo se ti nechce samotné, nemyslím si, že by to byl problém, ve třech by to bylo zase lepší, zvlášť když už si tam byla... klidně se ozvi a domluvíme se...) Moc se těším na pokrčování (ale i dalších vyprávění o tvých cestách) Měj se fajn.

    OdpovědětVymazat
  8. [7]: No tak to je super, ono je fajn mít někoho, kdo se vyzná, eliminuje se tím i nějaká ztráta času. :) Jinak moc děkuji za nabídku a uvidím. ;) Ono upřímně ač jsem organizátor a plánovač, tak mě teď ubíjí, že nejsem pořádně schopná říct, co půjde a tak. Mám to teď jak houpačku, ale tak uvidíme. A v sobotu se těším u článku. ;)

    OdpovědětVymazat
  9. [8]: Chápu, Hruštičko, však my to nebudeme řešit teď, minimálně do září mám jiné starosti. :) Nechápe to plynout a uvidíme. Kdyby se mi něco rýsovalo, klidně ti dám vědět a uvidělo se. Vítej na houpačce, mám to teď stejné. A, určitě se potkáme u článku.

    OdpovědětVymazat
  10. O smrti Johna Lennona jsem si hodně četla :). Musí být zajímavé, stát před tím domem. Asi bych měla husí kůži..

    OdpovědětVymazat
  11. [2]: Beru to jako výzvu už se těším na další články :)

    OdpovědětVymazat
  12. [9]: Uvidíme. :) Houpačku už mám bohužel poslední rok a půl, tak doufám, že se s ní spíš třeba rozloučím, ale mco to nevidím. Jenom chudák zpomalila na dovolené, ale zase se pěkně houpá.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář! :)