Hruška vs. Velké jablko 2012 - čtvrtá část

Audioverze níže.

Empire State Building se od Macy´s nachází pouze pár kroků a než se vrhneme na samotnou vyhlídku, opět se zastavíme u několika faktů. Tato budova se 102 patry byla postavena ve stylu art deco a po svém dokončení zaujala na čtyřicet let pozici nejvyšší budovy světa. Pozoruhodné také je, že se v podstatě stavěla relativně krátkou dobu a to během let 1930-1931. První výkopové práce začaly v lednu 1930 a základy se začaly symbolicky stavět 17. března na den svatého Patrika, který je patronem města. A díky ultrarychlé stavbě, která zvládala za týden postavit i čtyři a půl patra, se mohla budova otevřít 1. května 1931. Otevření to bylo taky velmi zajímavé, neboť se ho účastnil sám tehdejší prezident Herbert Hoover, který pomocí tlačítka rozsvítil osvětlení mrakodrapu, ale přitom se nemusel hnout z Washingtonu.

---

Během let měl Empire svá horší a lepší období, kdy jedno z těch horších dorazilo hned po otevření, neboť díky krachu burzy propukla Velká hospodářská krize a tak byla velmi nízká poptávka po kancelářích. Finanční trable se s ním táhly až do roku 1951, kdy byl prodán. Mimo to bych do těch špatných období zařadila i množství sebevražd, které se pohybuje kolem třicítky nebo ten moment, kdy do budovy narazil americký bombardér v roce 1945. Tato chyba špatné navigace v mlze stála život čtrnáct lidí. Škody pak byly vyčísleny na milion dolarů, ale díkybohu se neporušila statika budovy, takže byl Empire znovuotevřen hned následující týden. A ještě možná jeden zajímavý fakt, který ale Empiru také nevyšel a to ten, že měl sloužit jako nástupní stanice pro vzducholodě, což se ale ve finálo ukázalo jako nepraktické a hlavně nebezpečné.

Pro zvětšení klikněte.

Ale Empire má samozřejmě i ty lepší momenty, které ho udělaly tak známým. Figuroval kupříkladu v několika filmech, seriálech či počítačových hrách a v rámci filmů nejde nezmínit legendární dílo King Kong z roku 1933, kdy na něj stejnojmenný op šplhá a po zásahu vojenských letounů umírá. Známé jsou také reflektory, které přibyly v roce 1964. Ty se často vybarvují ve spojitosti s různými kalendářními událostmi, jako jsou Vánoce, Den svatého Patrika a podobně, ale často se využívají i při jiných příležitostech jako například filmové premiéry (třeba v době premiéry filmu Simpsonovi ve filmu svítily žlutě) nebo sportovní zápasy, ale záminek se najde spousta a tak můžete na oficiálních stránkách najít celý kalendář. Světla jsou také schopná udělat spektakulární show, což mě opět vrací k mému milovanému Fantomovi a k jeho třicátému výročí letos v lednu, k němuž proběhla nádherná světelná show a to samozřejmě za doprovodu jeho krásné hudby.

Pokud nejde přehrát.

A teď už vyhlídka, na kterou se můžete každý den dostat od osmi ráno do dvou do noci. Po vstupu do hlavní haly Vás omráčí pohled na její interiér, který zaujímá výšku tří pater a je vyveden převážně v mramoru. Během cesty na vrchol Vás čeká historie budovy v rámci výstav, kolem kterých procházíte a nechybí ani obchůdek. Samotná vyhlídka se koná v 86. a 102. patře, ale dle mých zápisů a fotek jsme se my osobně podívali pouze do 80. patra, kde je jedna z výstav a pak do otevřené části patra 86. Našla jsem, že lístky se dají různě kombinovat a to právě i bez onoho 102. patra, takže zřejmě nám nebyla zakoupena vstupenka i tam. Ale ono to ve finále ani tak moc nevadilo, protože výhled byl i tak krásný a měli jsme šanci si zrekapitulovat všechna navštívená místa ze včerejšího dne. Přiznám se, že jsem asi několik míst i zazdila, ono se to z fotek těžko dává dohromady, ale jednu budovu si odpustit nemůžu a tak se z Empiru podíváme i na jiný mrakodrap a to Chrysler Building.

Pro zvětšení klikněte.

Chrysler Building je budova opět ve stylu art deco, jejíž stavba započala v roce 1928 a stejně jako Empire rostla velmi závratným tempem čtyř pater týdně a otevřena byla 27. května 1930. Tenkrát se jednalo o první mrakodrap, který výškou skoro 319 metrů předčil Eiffelovu věž (300,65 metru). Prvenství mu ale o rok později vyfoukl právě Empire. Přesto se dělí o rovnou slávu a obě budovy patří mezi newyorské ikony.

Krátce ještě k architektuře, která je pro Chrysler také velmi ikonická a alespoň já osobně si myslím, že to dělá ona nepřehlédnutelná špice, která se skládá ze sedmi postupně zmenšujících se oblouků, které jsou vyplněny trojúhelníkovými okny. Právě ona okna osvětluje i část reflektorů na budově a tak i v noci můžete vidět krásu špice naprosto dokonale. Zajímavé jsou i rohy v 61. patře, které jsou zdobené osmicí ocelových orlů, což odkazuje na ozdobu aut stejnojmenné značky vyrobených v roce 1929.

Opět i tato budova posloužila v několika filmech, kdy já si ji vybavuji kupříkladu ze třetího dílu Mužů v černém, kdy Will Smith z ní skáče pomocí strojku do minulosti, což je asi nějaký oblíbený newyorský motiv, když už jsme o něm mluvili i u Brooklynského mostu. Každopádně jako další se dá opět zmínit i Čarodějův učeň, kdy se pro tentokrát nenechává Nicolas Cage orlem zabít, ale vesele si na něm létá a mimochodem tuším, že je to právě onen orel, který ho zachrání před býkem z Wall street. A pak jsou tu i další filmy jako Godzilla či Spider man.

zdroj fotografie

Vyhlídku teď opustíme a vydáme se na místo, kde jsme už včerejší den byli, ale vzhledem k okolnostem jsem si ho záměrně nechala na další den. Ano, vracíme se na Times Square aneb na onu rozsáhlou křižovatku mezi Broadwayí a Sedmou avenue. Prvotní jméno této oblasti však znělo Long Acre Square a ke změně na to současné došlo až v roce 1904, kdy se zde otevřela redakce deníku The New York Times. A i když byla redakce později přesunuta do nové budovy nedaleko, tak jméno tomuto místu už jednoduše zůstalo.

Ač je toto místo poslední léta velkou turistickou atrakcí, tak ne vždy tomu tak úplně bylo, protože během velké hospodářské krize po
tkal Times Square první úpadek a ten úplně největší pak můžeme hledat v 60. a 70. letech, kdy byla místní oblast plná drogových dealerů, prostitutek a zcela běžně se tu daly najít striptýzové bary nebo pornokina. Hlavní zlom ale přišel v devadesátých letech, kdy se z této nebezpečné oblasti, díky přísným opatřením starosty Giulianiho, stalo místo, kde sídlí velké společnosti, jako je třeba Disney nebo MTV.

A teď už konečně i ke známým reklamám, které jsou zde dokonce nařízeny zákonem. Přiznám se, že předchozí den v noci mě jejich svit naprosto odrovnal a nebýt tmavé noční oblohy nad hlavou, tak by se dalo říct, že je normální bílý den. Až takovou sílu ony všemožné billboardy, obrazovky a neony mají a vyvstává otázka, jestli je to úplně tak dobře. Ale to musí posoudit každý z Vás. Podívaná to ale rozhodně je a doteď jsem obdobné místo asi nikde jinde na světě nezažila.

Samotné reklamy zahrnují všechny možné produkty a to včetně reklam na muzikály, které jsem si jak jinak fotila hlavně já. Při druhé návštěvě se mi dokonce podařilo zaznamenat i spot na Fantoma. Každopádně bych to shrnula jednoduše a to asi tak, že kdo nemá z velkých společností reklamu na Times Square, tak jako by asi ani nebyl.

Pro zvětšení klikněte.

A Times Square je samozřejmě i centrem všemožných oslav, kdy mezi ty nejznámější jistě patří oslava nového roku. Každý z Vás si asi vybaví, o čem mluvím, ano o té krásné křišťálové kaleidoskopické kouli, která se krátce před půlnocí začne snášet dolů a za doprovodu odpočtu lidí uvítá nový rok. Tato tradice, jejíž začátek se datuje do roku 1908, je velmi populární a tak se není čemu divit, že rok 2018 na Times Square uvítal skoro milion lidí.

Pro zvětšení klikněte.

A to je asi k Times Square obecně vše a tak je na čase i nějaká ta osobní historka. Je pravda, že já mám toto místo mimo jiné spojené i s jídlem, protože večeři den předtím nám zachránil místní McDonald 's, ale hlavně jsem si tam splnila i dvě přání naráz. Do New Yorku jsem totiž odjela s tím, že bych si ráda splnila několik věcí, mezi které patřila již zmíněná návštěva muzikálu, jízda taxíkem, ale mimo to ještě i dvě koupě a to hot dogu a novin The New York Times. A právě obě věci jsem si splnila tady, kdy dle mého deníkového zápisu hot dog stál pět dolarů, ale docela se po něm zaprášilo. A noviny jsem si koupila jen o kousek dál a dodnes je mám schované.

Pro zvětšení klikněte.

Jako další následoval rozchod, což se mi velmi hodilo, neboť jsem od minulého večera měla v hlavě jen jednu jedinou věc a to krásný hudební strojek v podobě opičky, který se ve Fantomovi (ano, opět) ve větší verzi objevuje. Tehdy jsem onu myšlenku vyslovila nahlas a dodnes nějak nemohu uvěřit, že onen strojek stojí už léta na poličce kousek za mnou. Ano, rodiče překvapivě neprotestovali a kromě řečí, že jsem to mohla říct už včera, jsem neslyšela ani slovo. Proto jsme se ještě jednou vrátili do zmíněného Theatre Circle a strojek pořídili. Dokonce ho tatínek posléze dokázal i zpacifikovat do kufru, což doteď moc nedokážu pochopit, ale do Čech díkybohu dorazil v naprostém celku a dokonce od něj stále mám i krabici. Jediný plakát dopadl trochu hůř a byl promáčklý na jedné straně, ale to se elegantně vyřešilo zakrytím vstupenkami a tato výstavka mi od té doby visí v pokoji taktéž.

Pro zvětšení klikněte.

Naše další kroky pak vedly pomalu a jistě směr hotel s několika nákupními přestávkami. A protože náš hotel byl u Central Parku, rozhodli jsme se vydat se i do něj. Park s rozlohou 3,4 kilometru čtverečního vznikl na popud myšlenky jednoho vydavatele novin, který rozjel kampaň na jeho výstavbu. Ta začala v roce 1844, ale ještě dlouho trvalo, než se vypsala samotná soutěž o návrh celého parku a samozřejmě než se celý park otevřel. Protáhlo se to také díky výběru pozemku, který byl nevyužívaný a bažinatý, takže se vše muselo důkladně vysušovat a celkově upravovat. Proto ač park může vypadat na první pohled přírodně, tak je plně vytvořen uměle. Samotné otevření proběhlo tedy až v roce 1876 a New York tak konečně dostal své zelené plíce a místo, kam utíkají všichni Newyorčané. Ostatně apartmány s výhledem na Central park patří mezi ty nejdražší a není se čemu divit, přeci jen v té tuně betonu je zelená plocha svatým grálem. Je ale pravdou, že jeden čas tomu tak nebylo a stejně jako Times Square byl Central park nebezpečnou oblastí, avšak tyto časy jsou dávno pryč a park je využíván všemi možnými způsoby. Ostatně sám k tomu dost nahrává, neboť zde najdete kluziště, různá hřiště, desetikilometrovou cestu okolo parku pro běžce, cyklisty či bruslaře, ale také i divadlo či ZOO (ano, to je ta ZOO, kde měli partu z filmu Madagaskar). Central park také můžete projet v kočáře taženém koňmi nebo využít romantickou plavbu na lodičkách. Možného vyžití tady opravdu najdete nespočet a to nejen jako místní, ale samozřejmě i turista.

My jsme procházkou prošli asi půlku a musím přiznat, že ke konci už jsem po tom všem necítila nohy, resp. jsem měla pocit, že se mi ztenčily podrážky, protože každý kamínek byl nehorázně cítit. Ale na Central Park máme i hezké vzpomínky a hlavně fotky a to nejen nás, ale i krásných veverek nebo výhledů na mrakodrapy.

Pro zvětšení klikněte.

Naším orientačním cílem z parku do hotelu se mimo jiné stalo jedno z největších muzeí světa a to Americké přírodovědné muzeum, jehož sbírky obsahují více než 32 milionů exemplářů, kdy je ale vystaven pouhý zlomek. Muzeum bylo založeno v roce 1869, ale současné budovy byly stavěny až v n
ásledujících letech. Pokud zmíníme samotný obsah muzea, tak zde můžete najít různá diorámata (model navozující pocit skutečnosti) nebo sály s meteority či zkamenělinami, kam se řadí i kostra tyranosaura rexe. Ostatně nenapadá Vás nějaký film, který se odehrával v takových to prostorech? Ještě nápověda? A co takhle Ben Stiller házející kostičku zmíněnému tyranosaurovi? Už to máme, že ano? Ano, jde o film Noc v muzeu, který je inspirován právě tímto muzeem a jeho sbírkami.

Bohužel jsme se do nitra muzea podívat nešli a tak máme alespoň fotku se sochou Theodora Roosevelta, 26. prezidenta Spojených států amerických, jehož otec se podílel na založení samotného muzea.

Pro zvětšení klikněte.

A tím naše putování po New Yorku končí, neboť naše další kroky už vedly jen do zmíněného hotelu a vyrazilo se směr mezinárodní letiště Johna F. Kennedyho. Tam na nás čekal let do Londýna a z Londýna do Prahy.

Uvažuji, co říct závěrem. Ač jsem v New Yorku nepobyla zrovna tak dlouho, jak by si člověk přál (ani při onom druhém pobytu), tak si ale myslím, že jsme toho viděli dost a nic tak úplně zásadního nám neuteklo. Ovšem nemůžu také upřít fakt, že by se Hruška do Velkého jablka podívala ráda ještě i potřetí, protože cítí, že něco by se dalo ještě poznat a hlavně by potřebovala srovnat skóre londýnského a newyorského Fantoma, ale to jako kdyby vůbec nenapsala.

New York je tedy dle mého město, které si jistým způsobem najde cestu do srdce kohokoli, neboť nabízí takové množství věcí, že jednoduše nejde odolat. Ostatně, jak zpívá Frank Sinatra "It's up to you - New York, New York"…

AUDIOVERZE ČLÁNKU (případně ke stažení MP3 tady)

↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)

Navštivte mou FB stránku či Instagram.