Jako první jsme se z hotelu vydali do nedalekého městečka Santa Maria , které je třetím největším městem. Jeho hlavní náplní je rybolov a pro turisty je asi nejvíce významné proto, že se u něj nachází velké množství hotelových resortů. Město samotné jsme tak při našem výletu pouze projeli a udělali si jen malou zastávku u domu našeho řidiče, který si potřeboval pro něco odskočit…
U města se však nachází i místo spojené s hlavním arktiklem ostrova a to solí, kdy jsme absolvovali projížďku mezi solnými poli. Bylo zvláštní vidět postupně se odpařující vodu a hromady soli, která z ní zbyla a válela se jen tak v hromadách u cesty. Ovšem k soli se ještě vrátíme a tak pokračujme dál. Z jihu ostrova jsme se vydali na sever a to po jediné hlavní silnici, co protíná celý ostrov. Cestou jsme mimo jiné minuli i malou botanickou zahradu a zoo jménem Viviero, kde jsme ale v rámci programu nestavěli. Jde ale o jednu z těch výraznějších atrakcí, kam hotely často pořádají pravidelné výlety a kde můžete vidět flóru a faunu všech ostrovů pěkně pohromadě. Jde tak zároveň o nejzelenější místo ostrova.
Naším dalším cílem se stala vesnička Murdeira, která kromě jedné pláže ve svém středu toho moc nenabízí. Ovšem její kraj se stal tak trochu vyhlídkovým místem, neboť je z něj vidět na horu Monte Leao. Tak schválně, co Vám slovo Leao připomíná? Nechám Vám chvilku na zamyšlení… Takže kdo uhodl správně jedno takové krásné zvířátko nesoucí jméno lev? Ano, hora nese svůj název díky tomuto stvoření a je to z toho důvodu, že z určitého úhlu hora vypadá jako odpočívající lev.
Palmeira byl název dalšího městečka na naší trase, kdy se jedná o hlavní přístav ostrova, který ho spojuje nejen s okolními ostrovy, ale také s africkou pevninou. Díky němu je tak umožněn dovoz ovoce a vývoz ryb. Ostatně ryby jsou i hlavní součástí místního trhu a sochy rybáře, která nám byla společně s přístavem ukázána jako to nej. Bohužel dojem z města trochu kazili velmi dotěrní prodejci, kteří se ani po několikanásobném slušném odmítnutí nechtěli prostě vzdát. Přiznám se, že tohle nemám moc ráda ani třeba smlouvání, takže moje jediné myšlenky byly si vše rychle prohlédnout a šupky dupky zpátky do auta a pryč…
Jako další bod programu byla oblast zvaná Buracona, kde se nacházejí vulkanická jezírka. Právě ta poskytují turistům možnost se smočit, ale zároveň jde o druh jistého adrenalinového sportu, neboť je populární do jezírek skákat z útesů. Při přílivu pak vlny dosahují obrovské výše, takže jde i o ukázku síly přírody. Ostatně krása přírody je součástí i další atrakce v této oblasti, která ale již opravdu turistickou atrakci připomíná a to nejen díky vybudovanému zázemí kolem ní. Blue eye - Modré oko či Magické oko je podvodní lávová jeskyně, která má ve svém stropě přirozený otvor, jenž ve spojení s lomem slunečních paprsků vytváří na hladině úkaz podobající se modrému oku. Jde však o událost časově omezenou a to cca od 11:30 do 13:00 a tuším, že jsme měli dokonce rezervaci na určitý čas. Přístup je kapku ošemetný a člověk musí dávat dobrý pozor, zvláště pokud jste stejný typ člověka jako já aneb dám si na nos i na rovné podlaze. O Vaše bezpečí se ale stará přítomný místní, který za Vás klidně i úkaz vyfotí, což jsem využila, protože jsem opravdu měla trošku nahnáno. Úkaz je to ale krásný a za vidění rozhodně stojí.
Jak už jsem zmínila tak se Modré oko nachází v rámci turistického areálu, kde najdete klasický suvenýrový shop, restauraci, ale co se týče aktivit, tak také drobnou vyhlídkovou plošinu či Island Gardens, což jsou v podstatě z různých materiálů vytvořené mapy jednotlivých kapverdských ostrovů. Nejlepší zpracování měl právě asi samotný ostrov Sal, kde jsme tak mohli z části již zrekapitulovat naše dosavadní putování.
I další přírodní úkaz na mě ale udělal dojem, protože je to něco, co člověk úplně tak běžně nevidí - fata morgana. Ano, na Salu se dá tento jev zpozorovat a to pod nejvyšší horou ostrova jménem Monta Grande (406 metrů nad mořem). Je to vcelku zvláštní, neboť kolem Vás se rozkládá vyprahlá písečná pustina, kdy zničehonic máte šanci vidět rozlehlé jezero plné palem, které tam však ve skutečnosti není. Přelud je to opravdu dokonalý a jsem ráda, že se mi ho podařilo vidět, ale také i vyfotit. Mimo jiné mě to taky trochu dostává k tomu, že je vhodné mít na cesty po ostrově nějaké to dobré auto nejlépe s pohonem 4x4, protože do takto nehostinných míst je to př
eci jen lepší. Avšak četla jsem i článek o cestě na skútrech, což já bych osobně asi nepodnikla, protože toho písku a prachu bylo všude přeci jen víc než dost. Člověk dokonce mohl potkat i drobná písečná tornáda.
eci jen lepší. Avšak četla jsem i článek o cestě na skútrech, což já bych osobně asi nepodnikla, protože toho písku a prachu bylo všude přeci jen víc než dost. Člověk dokonce mohl potkat i drobná písečná tornáda.
Z pouště jsme se následně vydali do hlavního města ostrova a to Espargos, které svůj název získalo na základě typické plodiny, které se zde pěstuje. Opětovně malý čas pro hádanku, o jakou plodinu se asi jedná… Ano, i nás to překvapilo, ale jde prosím pěkně o chřest. Při psaní mě tak napadlo, jestli jsme se s ním během pobytu měli tu čest setkat a upřímně přiznávám, že si to nevybavuji. Berme to však jako fakt stejně jako to, že ve městě žije přes šest tisíc obyvatel a jde tak o hospodářské a administrativní centrum ostrova. Ve městě toho opětovně moc k vidění není, takže člověk spíše jen tak projíždí kolem domečků, které někdy nevypadají zrovna moc dobře a třeba ani nejsou dostavěné. Stále jsou zde tak vidět následky dlouhotrvající hospodářské krize.
Dvě místa jsme ale ve městě viděli, kdy tím prvním byla vyhlídka Mirador, která poskytuje pohled nejen na celé hlavní město, ale také na mezinárodní letiště, což je pro fanouška letectví jako jsem já naprosto něco skvělého. Navíc jsme se trefili do nějaké rušné chvíle, kdy vzlétala asi tři letadla za sebou, takže super. Druhým místem pak byla zastávka na oběd, kdy původně jsme měli zajít do nějaké restaurace, která se však ukázala zavřená a tak řidič musel vyhlásit náhradní plán. Skončili jsme tak v podniku na pomezí restaurace/jídelny/baru mezi místními, a musím uznat, že to nebylo vůbec špatné. Člověk si mohl ochutnat místní chutě a to tak, že si sám vybral, co a v jakém množství ochutná. Bohužel nemám záznam o tom, jak se podnik jmenoval a ani jsem to nenašla při prohledávání mapy…
Jako další nás měla čekat zastávka spojená s pozorováním malých žraloků u pobřeží ostrova, avšak tam zaprvé bylo neskutečné množství lidí a zadruhé jsme měli kapku obavy z cesty, neboť člověk musí přejít dlouhý pás poněkud ostrých kamenů (tuším, že na břehu se daly zapůjčit boty do vody) a v závislosti na výšce vody se až kus ponořit do moře. Vzhledem ke svojí osobní šikovnosti, aneb já bych minimálně zakopla, jsem tuto atrakci oželela a nakonec se do ní nepustili ani moji rodiče…
↓↓↓
Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.
Vždycky když koukám na všechny ty cestovatelské fotky na blogách, tak si řeknu, že bych se chtěla podívat asi všude
OdpovědětVymazat[1]: Tak já jsem hlavně ráda, že tak působí i moje fotky.
OdpovědětVymazatTa sůl okolo silnice je fakt hodně zajímavá. Takže se nemusíme bát, že by bylo soli na světě málo a někdy by se přestalo solit . Máš fakt úžasné fotky a to Modré oko? WOW! Vůbec se ti nedivím, že ses bála. Určitě bych nebyla jiná . Jak tu Fata Morganu udělali, když tam teda není ?
OdpovědětVymazatMonte Leao ve mně spíš evakovalo kopec pojmenovaný po slavném Leonardovi...jen se jim cestou na Sal poztrácela písmenka a tak vznikl onen název
OdpovědětVymazat