Dnes nás nečeká klasický článek, ale doplnění proběhlé série o mém rodném městě - Litoměřicích. Přeci jen jsem měla možnost nafotit a natočit spoustu materiálu, který se všechen do článků jednoduše nevešel a tak byl použit hlavně v audioverzích. A právě jejich spojením jsem vytvořila krátký celkový dokument o městě. Pokud by si ale někdo chtěl "užít" doplňující záběry bez mého mluvení, tak druhé video shrnuje všechny použitá videa do jednoho pouze za doprovodu hudby. :)
sobota 27. dubna 2019
sobota 20. dubna 2019
Litoměřice - třetí část + soutěž
SOUTĚŽ NÍŽE!
Z centra se nyní přesuneme o kousek dál a to na Dómský pahorek, kde se dříve nacházelo původní hradiště, ale v sedmnáctém století zde byl vytvořen církevní areál a to na popud vzniku litoměřického biskupství. V téže době byla postavena jedna z nejvýznamnějších kulturních památek Litoměřic a to katedrála svatého Štěpána. Na její stavbě se podílel neznámý stavitel italského původu a to společně s dalším italským architektem Domenicem Orsim. A ano, i zde se objevuje nám známé jméno, neboť na katedrále měl prý dle všeho spolupracovat i Giulio Broggio. Samotná katedrála je pak budova s délkou 50 metrů, která v sobě ukrývá hlavní oltář a šest bočních kaplí (tři průchozí kaple na obou stranách). Celý interiér je samozřejmě náležitě vyzdoben a nechybí ani mohutné varhany. Katedrála je ale bohužel přístupná pouze v době konání bohoslužeb.
Další litoměřická perla je ale turistům od roku 2011 plně zpřístupněna a to bývalý gotický hrad, jehož základy byly postaveny na příkaz Přemysla Otakara II. ve druhé polovině 13. století. O století později ale prošel přestavbou a stal se součástí městského opevnění. V téže době na hrad třikrát zavítal "otec vlasti" Karel IV., který právě zde podepsal onu darovací listinu na vrch Radobýl a přilehlé pozemky, kde měly být zřízeny vinice. Proto se i současná hradní expozice zaměřuje právě na vinařství a to z mnoha úhlů pohledu za pomoci moderních interaktivních prvků a projekcí. Mimo to jsou prostory hradu využívány jako konferenční prostory, kde jsem třeba já měla předávání maturitního vysvědčení. A kromě toho všeho se tu nachází i historický monument aneb kaple ze 14. století, kde své modlitby k Bohu pronášel prý sám zmíněný Karel IV.
Další litoměřická atraktivita pak třeba je Máchova světnička, kde tento romantik pobýval a také zemřel. Součástí tak je stálá expozice "Život Karla Hynka Máchy v Litoměřicích", kdy se prohlídka dá zajistit v Oblastním muzeu. Podobně se dá, ale tentokrát v informačním centru, objednat prohlídka expozice "Důl Richard v proměnách času", která odkazuje k jeho celkové historii a to včetně nacistické podzemní továrny. Mimochodem do podzemí se můžete vydat i přímo ve městě, neboť pod náměstím existuje jedno z nejrozsáhlejších podzemních sklepení v České republice, z něhož je zpřístupněna pro prohlídku 366 metrů dlouhá část. Ta mimo jiné slouží i jako městské lapidárium, tedy místo, kde jsou vystavovány nejrůznější historické kamenné předměty, jako jsou například sochy či části staveb. A pokud Vám při návštěvě vyhládne, tak do podzemí se vstupuje skrze restauraci jménem Radniční sklípek, kterou můžu osobně doporučit jako jednu z nejlepších litoměřických restaurací vůbec.
Jak vidíte, tak v Litoměřicích se toho dá vidět a navštívit rozhodně dost, ale i okolí města je rozhodně zajímavé, neboť sousedí se zmíněným Terezínem či Lovosicemi. Nedaleko se také dají najít Ploskovice s krásným zámkem a ještě o kousek dál pak třeba město a zároveň památková rezervace Úštěk, který byl již několikrát využit i pro filmové účely (např. seriál První republika nebo film Kolja). U Úštěku pak stojí za zmínku i barokní poutní místo Kalvárie - Ostré, odkud je krásný pohled na krajinu. Dechberoucí výhled Vám ale poskytne i o něco městu bližší Radobýl, který byl už několikrát zmíněn v souvislosti s Karlem IV. i Karlem Hynkem Máchou.
Pohled z Kalvárie - Pro zvětšení klikněte.
Radobýl - Pro zvětšení klikněte.
Jestli jsem Vás už dostatečně pro návštěvu Litoměřic navnadila a již přemýšlíte, jak se k nám vypravíte, tak je nejvyšší čas si představit možnosti dopravy. Tak jako první se samozřejmě nabízí auto, kdy k nám vede několik hlavních silnic a také dálnice D8. Ve městě jinak najdete dvě nádraží a to Litoměřice - město a Horní nádraží. U prvního ze zmíněných pak také najdete nově zrekonstruované autobusové nádraží, které zajišťuje třeba linky do Lovosic či Ústí nad Labem. Nejpodstatnější je ale linka do Prahy, odkud cesta trvá zhruba hodinku a nástupní zastávkou je "Nádraží Holešovice". A když už jsme u autobusové dopravy, tak ta městská je od května 2018 bezplatná…
Do Litoměřic se můžete také dostat po vodě, čehož často využívají hlavně němečtí turisté, ale od března do listopadu se dá využít turistická vodní linka 901, známá taktéž jako Porta Bohemica dle názvu používané lodi. V okolí taktéž fungují cyklostezky, takže se na návštěvu města můžete vydat i na kole. To
můžete nově uskladnit v cyklověži, která se nachází kousek od cyklostezky i zmíněného vlakového a autobusového nádraží, kdy uskladnění kola vyjde na pět korun za den, ale pokud jste majiteli IN karty Českých drah, tak je služba zdarma.
můžete nově uskladnit v cyklověži, která se nachází kousek od cyklostezky i zmíněného vlakového a autobusového nádraží, kdy uskladnění kola vyjde na pět korun za den, ale pokud jste majiteli IN karty Českých drah, tak je služba zdarma.
A tak jsme se dostali na závěr celého vyprávění o mém rodném městě. Jistě se tak sluší, abych Vás k nám do města pozvala a to třeba přímo na městské slavnosti 800. výročí jeho založení, které budou probíhat od 14. do 21. září 2019. Jejich součástí například bude videomapping na budově muzea, který představí všech osm století Litoměřic nebo také pokus o zápis do České knihy rekordů. Chybět samozřejmě nebudou ani nejrůznější kulturní vystoupení a mnoho dalších věcí, které ještě budou postupně odhaleny. Jistotou ale již teď je, že vše vyvrcholí v tradiční litoměřické vinobraní, a bude to stát jednoduše za to.
Rozhodně tak neváhejte a přijeďte nás navštívit. Královské město Litoměřice se na Vás těší a spolu s ním i jedna Hruška…
SOUTĚŽ o propagační předměty k 800. výročí města Litoměřice
Ano, nemůžu si nechat ujít šanci se s Vámi podělit o několik drobností, které byly vydány speciálně ke zmíněnému výročí. :) Konkrétně jde o sadu plátěné tašky, poznámkového bloku, tužky, balzámu na rty, kalendáříku a speciální mince a turistické známky.
Soutěž trvá od 20. dubna do 27. dubna 11:00.
↓↓↓
Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.
sobota 13. dubna 2019
Litoměřice - druhá část
Severočeské město Litoměřice, ležící na soutoku řek Labe a Ohře, je k roku 2018 domovem pro přibližně 24 tisíc obyvatel. Kromě přízviska "královské město", které bylo získáno již ve třináctém století, se Litoměřice pyšní i oceněním "Obec přátelská rodině" z roku 2009 a od roku 2010 jsou také Fairtradovým městem. Právě tento status Litoměřice získaly společně se Vsetínem jako vůbec první města v České republice a zajímavostí jistě je, že se kromě toho město může pyšnit i první Fairtradovou školou, jíž se stala Masarykova základní škola (mimochodem jsem její bývalá žákyně).
Výhodná poloha nasvědčuje i zemědělství, které je v okolí značně rozšířeno a to zvláště v oblasti ovocnářství. Ostatně celý okolní úrodný kraj je zde označován jako "Zahrada Čech", což dalo za vznik jednomu z největších tuzemských veletrhů pro zahrádkáře, zahradníky a kutily, který každoročně přiláká až 80 tisíc návštěvníků. Koná se každý podzim a to na stejnojmenném litoměřickém výstavišti, kde se střídají nejrůznější akce i během celého roku.
Podzim je také ještě spojený s tradiční kulturní a společenskou akcí oslavující vinnou révu a to s vinobraním, které je obvykle pořádáno předposlední víkend v září. V posledních letech se akce značně rozrostla, takže si člověk může užít různá vystoupení hned na několika scénách (v roce 2018 zde například vystoupil Richard Krajčo nebo Barbora Poláková) a nechybí ani tradiční průvod Karla IV., který se, jak už bylo ostatně řečeno, zasloužil o vznik vinařství v litoměřické oblasti. Ale pokud je člověk spíše milovník piva, tak město již deset let pořádá i pivní slavnosti, kde jsou představeny nejrůznější pivovary Čech a Moravy.
I během roku jsou ale Litoměřice velmi kulturním městem, k čemuž slouží například prostory divadla Karla Hynka Máchy (jedno z prvních kamenných divadel), kulturního a konferenčního centra nebo kino Máj. V létě pak jistě stojí za zmínku hudební festival "Litoměřické varhanní léto" a naopak v zimě jsou velmi oblíbené hokejové zápasy v rekonstruované Kalich aréně, kde působí i místní klub HC Stadion Litoměřice.
Litoměřice jsou pak mimo jiné i rodištěm známých osobností jako je pan Jan Skopeček (český herec a dramatik; zakládající člen Divadla pod Palmovkou), Josef Melen (zpěvák - Né, pětku né; moderátor), Milan Hnilička (bývalý hokejový reprezentant; politik) nebo Jiří Macháček (zpěvák - Mig 21 a herec). Za zmínku jistě stojí i komik Felix Holzmann, který se sice narodil v Teplicích, ale v Litoměřicích strávil podstatnou část života, kdy malý kousek je propojen i s mou vlastní rodinou. Můj pradědeček totiž byl učitelem a později i ředitelem jedné ze základních škol. A jednoho dne tak byl požádán rodinou malého Felixe, zda by ho nemohl doma doučovat. Sama jsem se to dozvěděla teprve nedávno, ale rozhodně je to zajímavost aneb jak dokáže být město malé. Mimo jiné bych ještě ráda pradědu zmínila i v přímé spojitosti se samotnými Litoměřicemi, neboť dlouhá léta byl jejich kronikářem a staral se také o Zlatou pamětní knihu města, ve které byly shromažďovány podpisy významných návštěvníků.
A to nás přivádí k tomu, co člověk jako návštěvník může v Litoměřicích vidět aneb turistické cíle města. Jistě se sluší začít přímo v centru, které tvoří rozsáhlé cca 2 hektarové Mírové náměstí. To tvoří jádro města již od počátku třináctého století a ve středověku sloužilo jako hlavní tržiště. Postupem času na náměstí přibyly kašny, kdy ty úplně původní byly vytvořeny v roce 1541, ale později byly nahrazeny svou současnou podobou a to v průběhu osmnáctého a devatenáctého století. Dále se zde dá najít i Morový sloup ze sedmnáctého století, jakožto připomínka tehdejší morové rány, která stála život asi 400 obyvatel města.
Největší dominantou jsou však domy, které byly postaveny za éry gotiky, ale v průběhu let se na jejich podobě podepsalo mnoho dalších stavebních slohů (renesance, empír, baroko) a i životních příběhů. Navíc některé z nich se řadí mezi nejstarší trvale obývané domy v České republice, kdy každý má svůj vlastní příběh, a proto se zaměříme jen na tři nejvýraznější. Pokud se ale do Litoměřic vydáte, tak některé z budov mají malé informační plakety, kde se o nich dozvíte víc…
První bych Vám ráda představila renesanční dům "U černého orla", který byl postaven v šestnáctém století a to pod vedením italského stavitele Ambrože Balliho. Nejdříve sloužil jako rodinný dům, ale v průběhu osmnáctého století se přeměnil v kasárny, což mělo velký vliv na interiéry a celkový stav budovy. Také zde fungoval hostinec, který nejdříve nesl název "Bílý lev" a později "U černého orla", což se odráží i v názvu celé budovy. Osobně ale toto místo znám pod jiným názvem a to "Salva Guarda", neboť v budově po rekonstrukci fungovala stejnojmenná restaurace a hotel. Název ale vymyšlený není, neboť vychází ze sedmnáctého století, kdy byl dům povýšen na rytířské sídlo, a nad vjezdem se čněla tabule s třířádkovým nápisem "Salva Guardia - Králův hrádek - Konigs Pürgel". Ta znamenala, že je místo pod ochranou panovníka a doslovně se ono spojení překládá jako čestná stráž. Tento název je navíc z části využíván i v současné době, neboť po úpravě interiérů zde byl otevřen nový hotel a restaurace, takže nemusíte budovu obdivovat pouze zvenčí. I když na první pohled je i tak o co stát, neboť budova je dosti výrazná a napomáhá tomu i typická renesanční úprava jménem sgrafito (proškrabování dvou různě obarvených omítek).
Jako druhou bych Vám velmi ráda představila budovu bývalé radnice, kde je v současné době umístěno vlastivědné muzeum se stálou expozicí týkající se historie Litoměřic. Samotná budova je pak základem opět gotická z konce 14. století, ale po pozdějším požáru byla přestavěna v rámci renesančního stylu, který se projevuje například vysokými štíty. Zajímavostí jistě je, že se na budově nachází železný tzv. český loket, což byla stará délková míra, která sloužila pro potřeby tehdejšího trhu. Obchod a trh je taktéž na budově symbolizován sochou tzv. Rolanda - divý muž s kyjem a štítem, která se nachází na severním rohu budovy. A za mou osobu bych ještě ráda zmínila i sluneční hodiny pocházející z počátku 19. století.
A do třetice všeho dobrého aneb budova současné radnice - dům "Kalich" či "Pod Bání". Oba názvy odkazují na věžici ve tvaru kalichu, která má připomínat vinařskou tradici města. Dříve se v ní konaly všelijaké panské schůzky, ale v současnosti slouží jako vyhlídka na město i přilehlé krásy jako je kupříkladu hrad Hazmburk nebo hora Říp. Samotná budova je opětovně gotická s renesanční přestavbou, která byla později ještě upravena císařským slohem - empírem. Původně zde sídlilo první litoměřické městské muzeum, ale jak již bylo zmíněno, tak v současné době se zde nachází radnice a tedy Městský úřad. Mimo toho ale zde ještě najdete i informační centrum, kde se můžete nejen dozvědět o Litoměřicích více, ale také si třeba zařídit přímo prohlídku města s průvodcem či výstup do zmíněné vyhlídkové věže. Samozřejmostí jsou i suvenýry a pro turistocyklisty se zde dá zapůjčit zámek na kolo či vybavení na opravu kola.
Na náměstí ale stojí za povšimnutí i jeden z mnoha litoměřických kostelů a to kostel "Všech svatých", jenž je poprvé písemně uváděn již roku 1235. Od té doby prodělal řadu přestaveb, kdy se na části z nich významně podílela dříve zmíněná dvojice otce a syna jménem Giulio a Octavio Broggio. Ti nakonec našli v kostele i místo svého posledního odpočinku, ale pokud se vrátíme ke stavebním slohům, tak se zde mísí původní gotika s pozdější barokizací, jež byla provedena právě dle návrhu Octavia. Dominantní bílá věž ale zůstala přese všechny úpravy gotickou a dříve dokonce sloužila jako pokladnice. Já sama se musím přiznat, že je pro mě po věži Kalich jedním z hlavních symbolů města. Navíc o Vánoce je spolu se zbytkem města ozdobena a ční tak na ní krásná kometa…
U rodiny Broggio bych ještě ráda zůstala, neboť o kousek dál se nachází bývalý jezuitský kostel "Zvěstování Panny Marie", který představuje vrchol tvorby syna Octavia. Navíc právě tento kostel je jednou z prvních věcí, co člověk vidí při příjezdu do města po Tyršově mostě a někteří z Vás možná znají jeho interiéry a ani o tom netuší. V roce 2018 totiž byly využity pro přímé přenosy semifinálových kol hudební soutěže Superstar, neboť kostel byl před lety odsvěcen a je tak používán pro různé výstavy či koncerty.
↓↓↓
Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.
sobota 6. dubna 2019
Litoměřice - první část
Každý člověk má nějaké to své oblíbené místo ve své zemi a záleží jen na něm proč. Já osobně obdobnou otázku nedávno zodpovídala a první místo, co mi přišlo na mysl, bylo jednoznačně mé rodné město Litoměřice. A navíc - všude dobře, doma nejlíp.
V poslední době o Litoměřicích vcelku dost mluvím a vždy mě potěší, když je někomu jméno známé. Přesto jsem se rozhodla pomocí blogu rozšířit jeho slávu ještě dál, neboť letošní rok je pro naše město velmi významný. Proč? Tak nejen, že jsem zde oslavila svých vlastních jednadvacet let pobytu, má rodina žije ve městě po pátou generaci, ale hlavně město samotné letos slaví 800 let od svého založení. A to si prostě žádá takovou menší článkovou pozvánku, která Vám ale zároveň město představí a to pěkně od začátku. Pojďme tedy na to…
Osídlení litoměřické oblasti začalo již v mladší době kamenné a vzhledem k příhodné poloze u řeky Labe postupně pokračovalo. Jedním z významných kmenů, které se zde v průběhu let usídlili, byli i tzv. Ljutomerici, podle kterých prý město později získalo svůj název. Ovšem ústně se traduje, že jméno mohlo vzniknout i na základě příhody, kdy jednomu z pozdějších měšťanů spadla lžíce z mostu a on se pouze zmohl na slova "Líto mě lžíce?". Je jen dobře, že se nevyjádřil nějak více peprně…
Před samotným vznikem města se ale na území nacházel přemyslovský správní hrad, v jehož okolí se postupně vytvářela rozsáhlá sídelní aglomerace, která na počátku 13. století byla významným politickým, kulturním a hospodářským střediskem. Právě toto postavení pak v roce 1219 dalo za vznik samotnému městu, jež začalo ještě více vzkvétat.
Velmi významným obdobím bylo pro Litoměřice období vlády Lucemburků, neboť během panování Karla IV. město získalo nejrůznější práva jako třeba právo skladu či mílové právo. První jmenované zajišťovalo městu monopolní postavení v obchodě, neboť každý obchodník plující se svým zbožím po Labi, musel ve městě zakotvit a nabídnout své zboží na místním trhu. Tento proces trval tři dny a často se stávalo, že obchodník svou pouť zde i zakončil, protože neměl už co prodávat. Monopol pak přinášelo i mílové právo, které zajišťovalo, že v okruhu jedné české míle (velikost kolísala, někdy až 11 kilometrů) nebude provozována žádná řemeslná činnost, kterou zajišťují sami měšťané. Obě práva byla pro město velmi významná a o to víc, že moc českých měst je nemělo.
Karel IV. ale neposkytl Litoměřicím jen tato dvě práva, naopak se ještě zasloužil o velký rozmach vinařství, neboť sedmého května 1359 městu daroval vrch Radobýl a jeho okolní pozemky, kde se měly zřídit vinohrady. Započal tak tradici, která trvá úspěšně dodnes a je jednou z ikonických prvků celé oblasti. Mimo jiné se zde ale vařilo i pivo, které ale zpočátku nemělo valnou kvalitu, což dokazuje i to, že je uvedeno ve známé básni "Podkoní a žák".
V období husitských válek (1419-1434) byly Litoměřice nejdříve silně nesympatizující s husitstvím, ale vzhledem k hrozbě obležení města Janem Žižkou z Trocnova se nakonec připojily k pražským umírněným husitům. Za pozdější vlády Jiřího z Poděbrad se město dále ekonomicky rozvíjelo, což významně ovlivnilo i další události ve spojitosti s Habsburky.
Než se ale na ně zaměříme, tak bych se ráda pozastavila nad jednou zajímavostí, kterou jsem při svém pátrání sama objevila. V roce 1600 byla v Praze provedena první veřejná pitva a to Janem Jeseniem. Slovíčko "veřejná" je v předchozí větě opravdu podstatné, neboť existují záznamy o prvních české pitvě již z roku 1555. Nás ale spíše zajímá záznam z roku 1577, který byl vytvořen radním písařem v Litoměřicích a šlo o pitvu matky a nenarozeného dítěte. Je podivuhodné, že něco takového radnice tehdy povolila, ale na druhou stranu šlo o velkou lekci pro porodní báby, které tak měly do budoucna více informací o příčné poloze dítěte…
Pokud se však vrátíme k Habsburkům, tak v období napjatých vztahů mezi nimi a stavy se Litoměřice připojily k odboji, což po porážce české armády na Bílé hoře roku 1620 znamenalo, že město prošlo velkým zlomem ve svém vývoji. Měšťané byli donuceni přestoupit na katolickou víru a kdo tak neučinil, musel odejít. Ostatně celé období třicetileté války Litoměřice poznamenalo a to hlavně v rámci architektury, kdy se valná většina domů stala neobyvatelnými.
Po konci války se ale pomalu a jistě vše začalo zlepšovat, i když výsledek války způsobil to, že se Litoměřice pomalu a jistě začaly poněmčovat a národnostní hranice se tak posunuly blíže do vnitrozemí. Pokud však tento nemilý fakt pomineme, tak město stále zůstávalo sídlem krajských úřadů a vzniklo zde i biskupství, což byl krok, který jen podpořil rozmach baroka. A právě v rámci tohoto stylu jsou ve městě nejvíce známí otec a syn Giulio a Octavio Broggiovi, ke kterým se jistě vrátíme u litoměřických pamětihodností.
Pokud v historii kapku poskočíme a to do devatenáctého století, tak se dostaneme do doby, kdy v Litoměřicích žili známé české osobnosti, jako byl Josef Jungmann či Karel Hynek Mácha. A právě u těchto dvou pánů mi dovolte se na krátkou chvíli pozastavit.
Josef Jungmann - český filolog, spisovatel, překladatel a zároveň první učitel češtiny v Čechách a na Moravě, neboť ji začal vyučovat právě na litoměřickém gymnáziu a to na přelomu let 1799-1800. Pan Jungmann ale v Litoměřicích nenašel jen zázemí pro svou pedagogickou činnost, ale také svou pozdější ženu Johannu Světeckou. Spolu měli celkem šest dětí, které vychovávali česky a se kterými žili v Litoměřicích až do roku 1815. Ano, teoretické základy pro vývoj novodobé češtiny byly položeny i u nás.
Pro někoho je ale daleko známějším obyvatelem města druhý zmíněný a to Karel Hynek Mácha. Jeho pobyt sice trval pouhých 40 dní, ale do kořenů Litoměřic se bezmezně zapsal a v současnosti tak ve městě najdete nejrůznější místa pojmenovaná právě po něm. Vraťme se ale do roku 1836, kdy se mladý absolvent právnické fakulty stěhuje do Litoměřic a to kvůli místu advokátního koncipienta u advokáta Josefa Filipa Durase. Město je navíc nedaleko od Prahy, kde zanechává svou nastávající Eleonoru Šomkovou, zvanou Lori, která v té době již čeká s Máchou nemanželsk
é dítě. Syn Ludvík se narodí 1. října a o čtrnáct dní později Mácha dostává dopis se zprávou, že synek onemocněl. Rychle proto běží do Prahy, kde ale v téže době řádí epidemie cholery, jíž se mohl nakazit. Pár dní na to se Mácha vydává na Radobýl, odkud uvidí požár, který zatím ve městě propukl. Obětavě běží hasit, což nás přivádí k dalšímu momentu možné nákazy, neboť se při tom všem žíznivě naloká vody z řeky. Jeho zdravotní stav je posléze čím dál tím horší a v noci z pátého na šestého listopadu 1836 umírá. Oficiální příčinou je, dle úředního záznamu, cholerina (mírnější forma cholery), ale objevují se i možnosti jako je zápal plic či úplavice. Pohřeb se koná o několik dní později a to 8. listopadu, což je zároveň datum jeho plánované svatby s Lori. Ta však místo svatebního veselí vyprovází svou lásku na poslední cestu a netuší, že jejich společný syn bude svého otce brzy následovat…
é dítě. Syn Ludvík se narodí 1. října a o čtrnáct dní později Mácha dostává dopis se zprávou, že synek onemocněl. Rychle proto běží do Prahy, kde ale v téže době řádí epidemie cholery, jíž se mohl nakazit. Pár dní na to se Mácha vydává na Radobýl, odkud uvidí požár, který zatím ve městě propukl. Obětavě běží hasit, což nás přivádí k dalšímu momentu možné nákazy, neboť se při tom všem žíznivě naloká vody z řeky. Jeho zdravotní stav je posléze čím dál tím horší a v noci z pátého na šestého listopadu 1836 umírá. Oficiální příčinou je, dle úředního záznamu, cholerina (mírnější forma cholery), ale objevují se i možnosti jako je zápal plic či úplavice. Pohřeb se koná o několik dní později a to 8. listopadu, což je zároveň datum jeho plánované svatby s Lori. Ta však místo svatebního veselí vyprovází svou lásku na poslední cestu a netuší, že jejich společný syn bude svého otce brzy následovat…
Posmrtný pobyt Karla Hynka Máchy v Litoměřicích pak trvá až do roku 1938, kdy byly jeho ostatky urychleně exhumovány. Proč? V září téhož roku byla totiž podepsána známá Mnichovská dohoda, která pro tehdejší Československo znamenala ztrátu 30 % území v pohraničním pásmu. Litoměřice díky převaze německého obyvatelstva tato dohoda také zasáhla a staly se tak součástí Německa, což způsobilo hromadnou evakuaci státních složek a hlavně českého obyvatelstva. A spolu s ním odešel i Karel Hynek Mácha, jehož ostatky byly převezeny do Prahy, kde se 7. května 1939 konal druhý Máchův pohřeb a to na vyšehradském hřbitově. Zároveň byla tato událost brána jako národní manifestace proti nacismu a Mácha se tak stal symbolem češství, což je značně paradoxní, neboť ve své době byl naopak kritizován v souvislosti s tím, že jeho poezie neslouží k národnímu úsilí, typickému pro jiné spisovatele té doby, tedy národního obrození. Vraťme se však do Litoměřic…
Jak už bylo zmíněno, tak město bylo zabráno Němci a to desátého října, kdy do něj napochodoval 76. pěší pluk Wehrmachtu. Nacisté se celkově v celé oblasti velmi "činili", neboť přímo za hranicí Sudet se nacházel a nachází Terezín, malé pevnostní město vybudované za vlády Josefa II. (1741-1790), kde bylo během války zřízeno židovské ghetto a věznice gestapa. Někdy je Terezín taktéž označován jako koncentrační tábor, ale toto pojmenování je dle všeho chybné, neboť šlo spíše o dočasnou přestupní stanici, odkud odjížděly transporty.
Pojem koncentrační tábor je však spojen i přímo s Litoměřicemi, kde v roce 1944 vznikla pobočka koncentračního tábora Flossenbürg. Vězni pak byli využíváni pro stavbu podzemní továrny Richard v bývalém vápencovém dole, kam Němci chtěli přemístit svou válečnou výrobu. Továrna měla mít tři části, kdy se ale zdařilo zprovoznit pouze jednu, kde se vyráběly součástky k tankovým motorům.
Druhá světová válka pak pro Litoměřice skončila v noci z 8. na 9. května 1945, kdy nacisté na základě výzvy revolučního národního výboru město opustili, i když se celá situace neobešla bez krvavých přestřelek. Sovětské jednotky do města dorazili až ráno 10. května. O měsíc a den později byl zahájen odsun Němců trvající až do října 1946. A to nás pomalu a jistě dostává k podobě současného města, takže mi dovolte několik i základních informací, které ještě nebyly zmíněny.
↓↓↓
Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.
sobota 30. března 2019
Zeptej se Hrušky - druhá část
Nejoblíbenější pohádka od Disneyho?
Samé těžké otázky tohle to! Nejoblíbenější. Hmm. Tak jako první se mi na mysli vybaví dívka s pletí bílou jako sníh, se rty rudými jako krev a vlasy černými jako eben. Ano, Sněhurka byla propojená s mým dětstvím díky kazetě, kterou jsem jako malá dostala. Ostatně nedokážu uvěřit, že právě tenhle animák pochází už z roku 1937! To prostě není možné.
Jinak ale mám filmy od Disneyho celkově dost v oblibě, dokonce si pamatuji, jak jsem dostala knížku plnou disneyovských příběhů, ale třeba takový film Lilo & Stitch jsem viděla až minulý rok. Animované filmy ale mám ráda obecně a to nejen od Disneyho.
Jsi spokojená se svým jménem?
Párkrát už jsem nad tím přemýšlela a musím s potěšením přiznat, že naprosto jsem! Na důvod "proč" jsem nepřišla, ale prostě mi zní tak krásně, že nemůžu říct, že bych někdy byla nespokojená.
Kdyby ses narodila jako kluk, jaké by bylo tvé ctěné jméno?
Tak to je velmi zajímavá otázka, nad kterou jsem zase nikdy nepřemýšlela. Že bych zůstala u Karla? Nebo se mi taky líbí jméno Marek.
Co ty a horoskop?
Já a horoskop máme velmi komplikovaný vztah, protože ač se mi strašně líbí mé znamení, tak předpovědi na něj nikdy zdárně nesedí. Ale rozhodně nejsem někdo, kdo ho kontroluje pravidelně, zcela upřímně spíš průběžně v rámci prokrastinace, takže někdy ho nevidím třeba čtvrt roku.
Jeden čas jsem ale nadšeně horoskopy studovala a to v dobách studia na VŠCHT, kde jsme si z nich vždy s kamarádkou dělaly strašnou srandu pro ukrácení dlouhé chvíle. Od té doby je ale opravdu vidím velmi sporadicky, a když už tak povětšinou než na nějakou předpověď na další dny, koukám na ty proběhlé, tak víte co, jak moc se třeba trefil a tak. Povětšinou se absolutně netrefí, takže má u mě smůlu. Na druhou stranu pro některé lidi nemusí asi jít úplně o tak špatnou věc, protože přeci jen, když to člověk použije jako určitou sebenaplňující předpověď pro daný den, tak ho to může třeba namotivovat, aby se to opravdu stalo. Pak už se ale zase nesmí hroutit z těch špatných věcí a očekávat je za každou cenu…
Ty a vyrábění: jste kamarádi?
My jsme dokonce staří známí! Původně jsem totiž blogovala na jisté tvořitelské a vyráběcí úrovni, ale tahle léta už tedy zdárně odvál čas. V současné době už bohužel nemám moc na vyrábění čas, tedy kromě "vyrábění článků", takže toho moc nedělám a poslední velkou věcí tak stabilně zůstává má víčková fototabule z Vychytávek.
I když - počkat! Onehdy jsem vlastně vyráběla Maršálkům vánoční ozdoby! A jak jinak než v řádném hruškovém stylu.
Marvel nebo DC?
Marvel! Respektive DC Comics jsem dala několik šancí, které moc zdárně nevyužili (tedy kromě některých filmů s Batmanem), zatímco Marvel mě dostal skoro každým filmem. Je ale pravda, že uvažuji o ještě jednom dání šance DC a to díky Aquamanovi, kterého lidi vychvalují, tak uvidíme.
Mimochodem, kdybych nebyla na Marvel, tak ani do kina vlastně pořádně nechodím.
Oblíbený akční hrdina?
Když já byla vždycky spíš na ty záporáky! Ale tak dobře, dobře. Přemítám, co a koho si vlastně pod pojmem "akční hrdina" představit.
Tak kdybych měla volit z ono komiksového světa, tak nejvíc mi k srdci přirostl Iron Man kvůli dokonalému Robertu Downeymu Jr. I když je to často nafoukaný podivín, tak se v něm přeci jenom dost skrývá a každé pokračování jsem nadšeně hltala.
Přiznám se, že jsem si hledala na internetu, koho lidi vidí jako akčního hrdinu, resp. kdo je hrál a z toho výběru musím tedy zmínit Arnolda Schwarzeneggera. Ač je jeho herecký um diskutabilní, tak jako Terminátor je bezkonkurenční a to zvláště v druhém díle.
Akčním hrdinou mého dětství ale pak zase zůstává Indiana Jones aneb Harrison Ford. Filmy s Indym byly mé nejoblíbenější, na které jsem vždy koukala s tátou a doteď je mám strašně ráda. I když ten poslední díl se jim kapku nepovedl…
A počítá se třeba i Lara Croft a Nevěsta z Kill Bill?
Kdyby sis mohla vybrat jakoukoli superschopnost, jaká by to byla?
V rámci své volby bych se asi spíš přiklonila k nějaké čarodějné schopnosti, což je jistě ovlivněné seriálem Charmed/Čarodějky, kde trojice sester měla základní tři schopnosti a to telekineze, předvídání budoucnosti a zastavování času. Později se přidaly ještě další, ale to zastavování času se mi líbilo, tak víte, co třeba při testech by se to hodilo nebo při nějakých termínovaných prací, jenže času stejně nikdo neuteče a tak bych spíš brala nějakou schopnost pro přemístění se. Ano, mám sice ráda letadla, ale stát před volbou, jestli někam doletět za šest hodin nebo za deset vteřin, tak bych brala to druhé. A to nejen proto, že bych byla pořád
někde u moře, ale představte si i situaci třeba v podobě chození do školy. Člověk by šel pěkně spát už připraven a až by ho budík minutu před začátkem přednášky vzbudil, tak by se jednoduše přenesl a bylo by to.
někde u moře, ale představte si i situaci třeba v podobě chození do školy. Člověk by šel pěkně spát už připraven a až by ho budík minutu před začátkem přednášky vzbudil, tak by se jednoduše přenesl a bylo by to.
Občas by se i to předvídání budoucnosti šiklo, ale kdo mi zaručí, že neuvidím něco, co nechci. A telekineze, no tak líná zatím ještě nejsem. Pak už mě třeba napadá jen nějaká superschopnost, která by ovlivňovala učení…
Co ty a filmy od Hajao Mijazakiho?
Musím se přiznat, že jsem se musela podívat, o koho jde. A kupodivu ho znám, i když ho vlastně neznám. Ovšem filmy "Cesta do fantazie" a "Princezna Mono noke" mi známé jsou, a zrovna před nedávnem jsem uvažovala, jestli jsem první z nich vlastně viděla, protože se mi z nějakého důvodu vůbec nevybavuje. Princeznu Mononoke jsem ale rozhodně viděla, ale už je to taky jistý čas, takže žádný svůj vyložený názor říct nemůžu.
Co by ses chtěla naučit, ale pořád na to prostě není čas?
Asi záleží, jestli jde o činnost nebo téma. V rámci těch činností bych asi zmínila něco vyloženě kreativního jako je třeba háčkování či pletení, i když úplně nevím, jestli bych na to našla trpělivost. A taky bych se chtěla naučit pořádně vařit! Před lety jsem si zamilovala film Julie a Julia, který je natočen dle skutečného příběhu a to Julie Powellové, která se jednoho dne rozhodla, že během roku uvaří všechny recepty (celkem 524) z proslulé kuchařky "Umění francouzské kuchyně" od Julie Childové a ještě k tomu o tom začala psát blog.
Příběh mě uhranul a začala jsem se zajímat a to dokonce takovým způsobem, že jsem si kuchařku koupila i s její později vydanou sestřičkou. Od té doby ale na mě koukají z poličky a já bych se do nich ráda ponořila, protože kromě receptů obsahují i různé zajímavé kuchařské poučky aneb ideální záležitost pro začátečníka. Tak třeba někdy v budoucnu…
V rámci tématu bych se ráda dozvěděla víc o letectví, protože mám několik knih, ale málo času, takže stejně jako kuchařky leží na poličce.
Kde bys chtěla v budoucnu žít?
(máš-li konkrétní představu třeba o městě/vesnici nebo popiš, jak by to místo mělo vypadat)
Upřímně ještě nemám žádnou pořádnou ideu, protože hodně záleží, kam mě jednou práce a život zavane. Je ale asi pravda, že bych se spíš držela města, ale klidně nějakého menšího.
Město nebo vesnice?
Narodila jsem se ve městě a pohybuji se ve městech, takže asi díky tomu vyhrává. Ale člověk nikdy neví. Pravdou je, že i v současné době jsem ráda, když můžu třeba z Prahy utéct zpátky domů, kde je méně lidí, ale zase úplně až na vesnici by to asi nešlo. Ale jak říkám, člověk nemůže vědět.
Slavná stavba/město, kterou/které jsi viděla/měla možnost navštívit a byla jsi zklamaná?
Přiznám se, že kvůli této otázce jsem zasondovala i do vod mých rodičů, takže přinesu rovnou tři odpovědi.
Za mě samotnou jde o Bílý dům ve Washingtonu, protože jak na některých fotkách či ve filmech působí krásně impozantně, tak ve skutečnosti se mi zdál nějaký malý.
Rodiče pak zase zklamala Socha Svobody, protože také čekali nějaký wow efekt a zdála se jim nějaká malá.
Pak mě ještě napadají Niagarské vodopády, protože zcela upřímně jsem myslela, že pojedeme do nějaké americko-kanadské divočiny a místo toho tam na nás čekalo kasino a strašidelný dům…
Pro zvětšení klikněte.
Hrála sis jako malá s letadly nebo tě tyto okřídlené stroje nadchly až později?
Upřímně nevím, kdy mě tahle mánie postihla, ale od dětství to asi je a to hlavně díky tátovi, který se dříve aktivně o letadla zajímal a dokonce lepil i různorodé modely, které byly čestně vystaveny v obývacím pokoji.
Pak, jak už jsem zmínila v článku Dvacet jedna, mě asi hodně ovlivnil Rampa McKvák, ale letadla mě nějak tak průběžně provázela. Nějak extrémně jsem si ale s nimi nehrála, i když jeden nebo dva sety s tématem letiště jsem měla a dokonce si vzpomínám, že jsem měla Boeing 747, který vydával zvuky a svítil. Ale upřímně je spíš prožívám až v posledních letech…
Jaké země bys ráda navštívila a které bys naopak navštívit rozhodně nechtěla?
Země, ve které jsi ještě nebyla, ale toužíš se tam podívat?
Samé těžké otázky, neboť spoustu zemí bych chtěla navštívit nebo se do nich i vrátit.
Za návrat bych jistě brala Austrálii a Nový Zéland, protože na tuto cestu často s láskou vzpomínám. Ale pokud bych měla vybrat zemi, kde jsem ještě nebyla, tak to jistě bude třeba Irsko, Španělsko, Itálie, Brazílie, Slovensko (ehm ehm hanba), Japonsko, Švédsko nebo Egypt. Ono je to opravdu těžké říct, protože takové ty velké sny jsem měla dříve v podobě Spojeného království nebo USA, ale v současné době to mám tak, že mě v podstatě láká naprosto cokoli. Ovšem, abych splnila i druhou část otázky, tak opravdu existují země, kam bych rozhodně nechtěla a byla by to třeba Čína a Indie, protože se mi tato místa zdají značně přelidněná, což je na mě moc. Vrátit bych se pak nechtěla do Venezuely, protože tam člověk opravdu nevěděl, co se může stát a od té doby se situace moc nezlepšila…
Máte nějakou otázku do projektu "Zeptej se Hrušky"? Tak stačí kliknout sem.
↓↓↓
Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)