čtvrtek 7. ledna 2021

Dvacet tři

A je to zase tady. Máme sedmého ledna 2021 a já se po velmi dlouhé době opět ozývám s článkem, který však bohužel není vlaštovkou nějakého slibného aktivního období, ale pouhou tradicí, která potřebovala být ukojena. Ano, dnes je to 23 let, co se Hruška narodila a tak je na čase zase trochu zavzpomínat. Cesta to nebude nikterak dlouhá, neboť zavítáme do mého odžitého roku s číslem dvaadvacet na krku – tedy do loňska.

Dovolím si říct, že loni vše nějak tak slibně začínalo, splnila jsem jednu z písemných státnic, měla jsem se stěhovat do Campusu, ve škole jsem dostala funkci a můj osobní život konečně nabíral směr, který jsem si tak dlouho přála. A pak přišel koronavirus. Dobře, dřív než přišel tak jsem ještě pár událostí zažila jako seznámení se s rodiči mého přítele a úžasný výlet na Moravu k tomu, pak taky opětovanou návštěvu Litoměřic přítelem a taky první společně strávený týden v jednom bytě. Poslední normální událost je ale opět spojená se školou a datem 7. března, kdy jsem absolvovala dvě zkoušky a navštívila byt, kam jsem se měla stěhovat už od prosince. A pár dní na to se svět změnil…

Přechod do online režimu v rámci školy nebyl až tak hrozný, protože i v normální situaci tak z části fungujeme. Naopak se mi to spíš hodilo, protože jsem tak absolvovala pro mě trochu méně zábavné předměty a zkoušky z nich alternativně, což mi dalo víc, než kdybych se měla jen suše šprtat. Do online režimu, ale kromě školy přešel i náš vztah s Lukášem, neboť jsme se každý museli uchýlit na dobu neurčitou zpátky domů. Nebudu Vám lhát, že to nebylo náročné, ale když si jednou za čas uděláte společnou online večeři nebo promítání filmu a jste spolu v kontaktu po celý den, tak se to nějak překlenout dá. Na druhou stranu, když za mnou na začátku května domů dorazil, tak jsem si ho chtěla připoutat k topení, aby už nemohl zase jen tak odjet. Ale neprošlo mi to…


Následně přišla událost, které říkám upřímně zázrak, neboť díky akci, kterou měl náš školní campus na ubytování, jsme se rozhodli s Lukášem začít společně bydlet. Teda aspoň jsem si myslela, že to tak bude, ovšem díky nejmenovaným důvodům z té předchozí věty musím nakonec slovo campus vyškrtnout. A upřímně díkybohu za to. Asi Vás tak ale napadá, co s tím nastalým zbytkem věty, že? Skutečně spolu s Lukášem už od června bydlíme a spíše vlastně žijeme, protože mé pražské intervaly se citelně protáhly. Ovšem zmiňovaný „zázrak“ spočívá v tom, že jsem čirou náhodou objevila nabídku na úžasný byt s výhledem na školu (!), parkováním a absolutně bezkonkurenčním panem majitelem. Na začátku to sice byly trochu nervy, ale inzerát jsem našla dvě hodiny po přidání a první pár, který si byt prohlížel před námi, se na místě nerozhodl, zatímco my ano. Respektive já a moji rodiče, neboť pro Lukáše to bylo v podstatě překvapení, stejně tak jako moje následná designová rekonstrukce. Já ho totiž opravdu ráda překvapuju, mám to jako takového svého koníčka, takže příkladně si myslel, že mě od května uvidí až dva dny po svých státnicích a to v druhé polovině června – v den, kdy se bude stěhovat do bytu. Tak jsem na něj ve státnicový den hezky čekala před fakultou i s cedulí s nápisem „Gratuluji!“ a bylo to.

Od června tak začala zase další nová etapa mého života, která byla završena i ukončením pronájmu bytu v Dejvicích. Tři roky života, které jsem tam strávila vcelku minimálně, se mi nevešly ani do dvou kufrů, takže při příštím stěhováním to vidím na pronájem stěhovací služby. Co je, ale daleko podstatnější je, že jsme se s Lukášem až do této chvíle při společném žití nezabili a stabilně udržujeme i číslo počtu hádek na nule. A přitom to se mnou nemá chudák ani trochu jednoduché…    

Během léta jsem taky vyzkoušela spoustu nových činností, které, jak asi správně odhadnete z aktivity na této stránce, mi zabírají docela dost času. Předně jsem byla postavena před úkol začít se učit vařit, do čehož se pouštím s velkou vervou a následným pocitem „Proboha, já vůbec netuším, co to sakra dělám!“. Za největší úspěch tak považuji dvě fakta a to, že jsme nevyhořeli a ani se nepřiotrávili. Ale co není, může být nebo radši snad ani ne. Taky jsem od července do října psala svou bakalářkou práci, při níž jsem trpěla, jak zvíře, ale při zpětném pohledu to vlastně nebylo o moc jiné než, když jsem psala seminárky. Bůh jim žehnej, připravily mě dobře. V současné chvíli mám už naučené i všechny otázky na státnice, takže 28. ledna držte Hrušce palce, možná z ní bude Bc. Hruška. I když radši by z ní být měla, protože od ledna by už měla rovnou započít cestu, aby se stala Ing. Hruškou. Uvidíme.

Mimo jiné jsem se po letech nadchla pro kreativní stránku mého já a začala jsem se pokoušet o pletení. Nikdy mi to moc nešlo, ať už šlo o vlnu nebo o hlavy, ale karanténa a moje karpální tunely zavelely a já tak mám úspěšně za sebou jeden polštář a v současné době jsem snad už dopletla i velkolepý projekt „šachového polštáře“ pro nikoho jiného než pro Lukáše. V rámci té kreativity Vám taky přiznám barvu, že není úplně tak pravda, že by se Hruška nikde neprojevovala a že nepíše. Ano, skutečně je tento blog bohužel neaktivní, protože se to prostě nějak tak všechno sešlo. Ať už Covid, konec Blog.cz, spousta povinností, nová etapa, ale upřímně mám hlavně v sobě pocit, že se mi nechce nad články trávit tolik času jako dřív, protože mám možnost ho investovat někde nebo spíše do někoho jiného. Současně ano, nastalá situace mi v rámci cestování přináší tak trochu deprese, protože člověk neví, co bude a jestli se ještě někdy bude cestovat normálně. A s takovou myšlenkou koukat na zážitky minulé je jak vzpomínání na něco, co už nikdy být znovu nemá. Mrzí mě to, tato stránka je vůbec nejdéle aktivně mnou vedená, ale někdy věci prostě mají být jinak. Vraťme se ale k tomu přiznání. Psaní mi chybí, ne, že ne a tak jsem si zavedla tak trochu instagramový koncept blogu, kde projevuji zase úplně jinou stránku sebe samé a to právě tu kreativní. Na profilu @creative_pear_cz tak řádí jedna Vám velmi známá Hruška s pokusy o svou kreativitu a drobnými historkami k tomu. Přiznám se, že jsem profil vytvořila s úmyslem ho oddělit kompletně od své osoby, ale říkám si, že tento článek si stejně přečtou spíše Ti, kteří už mě tam stejně dávno sledují. Takže pokud jsem Vám chyběla, ráda Vás tam uvítám, ale upozorňuji, že jsem tam fakt extra otravná.

Tak a tímhle jsme se v podstatě přehoupli až do období Vánoc, které s Lukášem slavíme už od 25. října, protože nám dorazil nový společný stromek, který nám bylo líto rvát zpátky do krabice. Ale v téhle době byl ten vánoční duch prostě už potřeba. Naše druhé společné Vánoce jsme s Lukášem ale jinak opět oslavili o pár dní dříve, než jsme se rozjeli domů a to o víkend 19. a 20. prosince, kdy jsme napekli perníčky pro naše rodiny, udělali salát a já měla radost z reakcí na moje kreativní výtvory, kterým krycím názvem říkám „vánoční dárky“. Ve chvíli, kdy tento článek píšu, to ale je ještě pár dní vzdálená budoucnost, kdy je mi ale už teď jasné, že avizovaný šachový polštář Luky dostane ve formě součástek k sešití. Ale to nevadí, on součástky rád…

Můj rok s 22 tak koronavirus díkybohu až tak nepoznamenal a naopak v některých věcech byl i trochu nápomocný. Třeba jsem se pustila i do knížek, co jsem si šetřila na důchod (série Cizinka – Diana Gabaldon). Ovšem budu radši, pokud rok s číslem 23 bude rokem, kdy se začne žít opět normálně. Nic víc bych ale asi neměnila. Konečně mám totiž to štěstí, které jsem si tak dlouhou dobu přála a za nic na světě bych ho neměnila…

A na závěr to samé samozřejmě přeji i Vám. Ať je situace u Vás, co nejlepší, ať Vás potká jen samé štěstí, láska, úspěchy, a jak nám bylo dokázáno, tak i ta nejdůležitější věc a to zdraví. Mějte se krásně, snad někdy brzy zase na viděnou a třeba to bude aspoň jistit 24 opět za rok…       

2 komentáře:

  1. Hruštičko, v první řadě bych Ti chtěla (podruhé :D) popřát krásné narozeniny <3! Ať jsi hlavně stále tak šťastná, jako doposud :*.
    Tvé články mi moc chyběly a hodně jsem se těšila na tenhle narozeninový. Jsem ráda, že jsi založila IG stránku, kde tě mohu číst, podporovat a koukat na tvé krásné výtvory <3 jsi opravdu moc šikovná! Jsem moc ráda, že Tě znám/mám :* <3
    Leník

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Hruško,
    je hezké vidět, že i pro někoho jiného byl uplynulý rok vcelku pozitivně laděný a zároveň ses toho spoustu naučila :D Přeju Ti, aby ten elán Ti zůstal a nebála ses realizovat ani ty nejšílenější nápady, které s velkou pravděpodobností někoho překvapí!
    Jsem moc ráda za narozeninový článek, stejně jako za kreativní Instagram – i když je to platforma úplně jiná, líbí se mi, že se neubráníš svému „rozepisování“ a každý příspěvek má příběh :D
    Věřím, že i další rok bude pro Bc. Hrušku (budu držet pěsti, píšu si datum do diáře ;)) velmi kreativní, úspěšný a plný nových výzev, které tě zase spoustu věcí naučí!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář! :)