Ta se odehrává v beduínské vesničce, kde je připraven opravdu bohatý program. Před samotným vstupem do ní nás ale čekala hned první atrakce a to jízda na velbloudovi/dromedárovi. Samozřejmě jsme neodolali a vyzkoušeli to. No a jak to říct. Nalézt na velblouda nebyl skoro žádný problém (jeli jsme společně s maminkou), ale když se chudák velbloud začal zvedat aneb řádné houpnutí dopředu a dozadu, tak se mi osobně udělalo trochu nevolno. Jízda pak byla velmi zvláštní, což je ale dle mého taky způsobené tím, že člověk na to není jednoduše zvyklý a sedět na živém zvířeti je v dnešní době čím dál tím méně častou záležitostí. Ve finále si velbloud opět "sednul", což mělo za následek další dvě řádná zhoupnutí, kdy maminka bohužel tak trochu jedno odnesla, neboť se řádně praštila o tvrdý kus sedla. Bolest ji pak provázela celý zbytek večera a modřina s námi ještě odlétala domů, proto jsme při druhém výletu velbloudí projížďku s díky odmítli…
Vstup do vesničky je lemovaný svícny, což při přibývající tmě působí velmi romanticky. Po vstupu člověk uvidí různé stany, kde se odehrávají další aktivity, ale také kulaté pódium obklopené koberci, polštáři a stolky aneb Vaše posezení pro daný večer. Než se ale dostaneme k tomu, co se děje na samotném pódiu, tak si přiblížíme ony zmíněné aktivity.
Pro mě bylo jisto jistě nejlepší aktivitou malování hennou, což jsem poprvé zkusila právě tady. Velmi šikovná paní Vám namaluje cokoli dle Vašeho přání, ale nejvíce samozřejmě frčí orientální vzory a to převážně na rukách či kotnících. Henna je hnědá, tudíž přírodní a konkrétně tady používaný typ funguje tak, že po namalování postupně usychá, až začne sám odpadávat či se drolit. Není tedy nutný žádný oplach, jako je tomu u jiných typů…
Dále je tu možnost vyzkoušet si kouření vodní dýmky nazývané šíša, do čehož jsme se osobně (jakožto "striktně" nekuřácká rodina) nikterak nehrnuli. V dalším koutku pak člověk mohl ozkoušet něco z muslimského šatníku a to jak v dámské, tak samozřejmě pánské variantě. Mimo vesničku byla ještě mimo jiné nabízena (ale až při naší druhé návštěvě) i jízda po dunách na snowboardu, ale vzhledem k mé obrýlenosti jsem štěstí pokoušet nešla. Šikovná jsem na to totiž dost…
Určitě je dobré vědět, že ani bříška výletníků nejsou opomenuta a vy se tak máte šanci ponořit do obrovské nabídky tradičního jídla. Bohužel tato kuchyně není pro Hrušku moc stvořená, což ale zase až tak nevadilo, protože když máte potetovanou dominantní ruku, tak jste rádi za něco nekomplikovaného, co zvládnete sníst v mém případě levačkou.
Po nabrání jídla nastane čas se pohodlně usadit ke stolkům, protože na pódiu je následně zahájen zábavný program. Ten náš v obou případech zahrnoval představení krásné břišní tanečnice, která se nezalekla ani mečů jakožto rekvizit její show a z toho všeho kroucení doslova přeházel zrak. A ve finále jsme si tanečnici posléze i odvezli, neboť po skončení show byl náš řidič požádán, zda by ji nemohl vzít kousek s sebou i s její malou dcerkou. A protože v autě bylo místo navíc a nám to nevadilo, tak se k nám na malý kus cesty přidala.
Ale pěkně zpátky k druhé části programu. I z druhého vystupujícího přecházel zrak, neboť šlo o tanečníka tančícího tzv. tanoura dance, což je typ tance pocházející hlavně z Egypta, ale je hojně rozšířen v dalších arabských zemích. Jeho podstatou je, že muž-tanečník roztáčí nejrůznějším způsobem velkolepé barevné sukně. Musím uznat, že je to řádná podívaná (člověk zvláště obdivuje, že se tanečníkovi nezamotá hlava z toho neustálého točení kolem) a to zvláště i ve chvíli, kdy celá vesnice potemní a sukně začnou díky instalovaným "zářivkám" svítit. Leckdo by mohl říct, že se v tu chvíli sukně mění na taková malá létající ufa nebo obrovskou ruskou káču.
Tím ale výčet aktivit nekončí, přidáme si ještě jednu poslední, která se ne každému třeba může líbit, ale rozhodně stojí za to. Pokud totiž zvednete hlavinku k obloze, máte šanci vidět krásnou hvězdnou oblohu občas protkanou blikajícími světly letadla, které se zrovna chystá přistávat v Dubaji. Někoho může tento fakt rušit, ale vzhledem k mému vztahu k letadlům to mělo od problému opravdu daleko. Navíc nás to alespoň přivedlo na zajímavou myšlenku a to podívat se, kde vlastně v poušti přibližně jsme. Z mapy jsme toho moc nevyčetli, ale aspoň máme GPS památku…
Upřímně ani nevím, jak celá tato vesničková etapa (ostatně ani celý výlet) vlastně dlouho trvá, neboť pokaždé čas uplynul neskutečně rychle. Po skončení show se pomalu a jistě začne vše balit, což je pro Vás signálem případně ještě rychle doběhnout koupit zážitkové CD a hlavně najít řidiče, který k Vám patří. Pak už následuje jen cesta na hotel a spokojené usínání s hlavou plnou zážitků a botami plnými zrníčky písku.
Přiznávám, že mé popisy Desert Safari nemusí být zrovna moc objektivní, protože jak jste zřejmě sami pochopili (pokud by to z těch mých vyznání výše nebylo nedej bože poznat), jde o mou srdeční emirátskou záležitost. Pokud se tedy někdy do SAE vydáte, tak Vám výlet jednoznačně doporučuji, ale zároveň ho i dobře zvažte, protože první část nemusí sedět každému. Za ten zážitek to ale jistě stojí a na malou chvíli aspoň utečete modernímu světu kolem Vás. A mezi námi ještě jedna rada. Dejte si pozor na velblouda…
Audioverze článku - video ↓ a případně ke stažení zde.
↓↓↓2>Děkuji za přečtení. :)Navštivte mou FB stránku či Instagram.
Na velbloudovi jsem jela, když jsem byla malá, v ZOO. Byl to nezapomenutelný zážitek. Nalézali jsme ze štaflí DD
OdpovědětVymazat[1]: Štafle by se hodily. Obešlo by se to bez houpačky tam a zpátky.
OdpovědětVymazat