NOVINKA - níže naleznete audioverzi článku
Uff, tak to by byl kapku delší, ale nutný výlet do historie a zpátky do momentu, kdy jsme poprvé do vily vstoupili i my samotní. Po vstupu jsme vyšli krátké schodiště ve vstupní hale, které nás zavedlo do jídelny se zimní zahradou. Tam nás do očí přímo praštily ony zmíněné byzantské a ruské prvky aneb mramor a zlaté mozaiky s ptáky sedícími na stromu poznání. Ostatně jídelna je dle všeho inspirována výzdobou chrámu Boží Moudrosti v Istanbulu. Všemu vévodí obrovský stůl, který se zvláště uplatnil při různých večírcích, během nichž mohla hrát i živá hudba, neboť u stropu se nachází balkónek pro hudebníky, jak v pohádce Tři oříšky pro Popelku.
Po vyslechnutí rodinné i "vilové" historie jsme přešli skrze Žlutý/Zlatý salon (každý si ho nazvěte dle libosti, varianty jsem opravdu našla dvě) do pracovny předsedy vlády. Cestou nás už ale zaujal výhled z oken na pražské mosty, což ještě proti následnému výhledu byl jen slabý odvárek. Však se k němu dostaneme…
Pracovna má půdorys oktagonu a její rozloha by se dala přirovnat k běžnému bytu 1+kk. Vila prošla rekonstrukcí a tak jedinými pamětníky na pana Kramáře jsou v této místnosti parkety a dřevěné ostění. Na stěnách mimo jiné najdete i krásnou knihovnu s výběrem knih od starého vydání Ottova slovníku přes dílo Jana Ámose Komenského až po novodobé kousky v podobě knihy o Margaret Thatcherové nebo knih o jednotlivých rocích vlády Václava Klause.
V místnosti pak taktéž nechybí sedací souprava, která je ale opět již moderního původu. Vedle dveří pak můžeme nalézt krb z masivního mramoru, nad nímž visí portrét paní Naděždy. O kousek dál se nachází i obraz samotného pana Kramáře v pozdějším věku, na což jsme byli upozorněni, protože naopak paní Naděžda je na obraze velmi mladá. Tak aby nedošlo k mýlce o věkovém rozdílu, ve skutečnosti šlo o pouhé dva roky.
Vše opět doplňuje krásný výhled, ale průvodce nás již vede dál zpátky po schodech dolů a po krátké cestě jsme dorazili do Kulečníkového sálu, který je postaven ve stylu ruské jídelny (či vinárny) - vyřezávané dřevěné táflování (zdobené ruskými květinami a zvířenou), malovaný strop odkazující na lidovou tvorbu, sovičky v rozích (znázorňující moudrost Karla Kramáře), lovecké trofeje a francouzská okna s vitráží s typickými ruskými květinovými motivy. Musím říct, že místnost na mě nepůsobila moc dobře, je vcelku tmavá a působí díky výzdobě stísněně, proto mě vcelku překvapilo, že právě tady se běžně konají tiskové konference. Mimo jiné jsme se dozvěděli, že tyto prostory byly dostavěny jako první a tak sloužily jako první obytné místnosti manželů Kramářových, než se dostavěl zbytek vily a které později sloužily jako pokoje pro doprovod zahraničních delegací. Samotný Kulečníkový sál byl mimo jiné během totality využíván i jako kino, kdy se zde promítaly filmy během vládních školení.
A tím naše prohlídka samotné vily končí, u dveří každý dostáváme krásnou brožurku (ze které jsem mimo jiné čerpala informace pro tento článek) a přesouváme se do zahrady s prosbou průvodce, ať se ještě nerozutíkáme. Poslední zastávka na ochozu nám již odhaluje onen pověstný výhled na Prahu, ale mimo jiné i jižní fasádu vily, kde mě zaujal předsunutý balkon, na jehož zábradlí můžete najít slova "Pravdou třeba proti všem", což bylo motto pana Kramáře.
Od našeho pana průvodce jsme se mimo jiné dozvěděli i něco o technickém zázemí vily aneb její vybavenost centrálním vytápěním, vysavačem či výtahem. Taktéž nám byly odhaleny některé slavné osobnosti, jež vilu obývaly během svých zahraničních návštěv a řadí se mezi ně kupříkladu kosmonaut Jurij Gagarin či Leonid Brežněv.
Poslední informace od našeho průvodce pak směřuje již k samotnému výhledu a to konkrétně ke Strakově akademii (sídlo Úřadu vlády ČR). Ta se nachází hned pod vilou a "užila" si s panem Kramářem své, neboť dým z jejích komínů směřoval přímo na vilu. A tak pan Kramář nelenil a za pomoci magistrátu si vynutil změnu topného materiálu, aby kouř nebyl takový…
Po této informaci se s námi pan průvodce rozloučil, po čemž jsme ho odměnili potleskem. Následně ještě dodal, že bude ještě chvíli přítomen pro případné dotazy, jenže místo dotazů skončil spíše v roli fotografa, neboť ho několik lidí požádalo o fotografii (dobře, i my byli mezi nimi) s oním dokonalým výhledem.
Posléze jsme se jali projít si zahradu vyprojektovanou zahradním architektem Františkem Thomayerem a hlavně nafotit další snímky výhledu. Měli jsme štěstí na krásné počasí, takže viditelnost byla přímo neskutečná. Měli jsme tak šanci vidět vše od národního památníku na Vítkově přes Žižkovskou věž, Týnský chrám, Staroměstskou radnici, Národní divadlo, Karlův most až po Petřín a samozřejmě Pražský hrad. Přecházely z toho oči a nevěděla jsem, kam se dívat dřív. Musím uznat, že si pan Kramář tedy uměl dost dobře vybrat…
Pro zvětšení klikněte. - můžete okouknout Karlův most
Jediné, co mě kapku zarazilo a šokovalo, byl pohled na Karlův most, který vypadal jak malé mraveniště. Člověk přesně dokázal určit, kde končí okraj mostu a všechny zoubky po celé jeho délce nad tím byly lidské hlavy. Ta obrovská koncentrace mi přišla až děsivá, chudák most, snad to ještě pár desítek let vydrží…
Více Vám k výhledu nepovím, jedině to, že určitě stojí za to a doporučuji jeho krásy zhlédnout osobně a stejně tak i jedinečnost vily, protože ač mé popisy mohly působit různě, tak ono ve finále se Vám ta mixáž všeho možného i vcelku zalíbí. I když mě samotné se více líbily exteriéry.
Zpátky ale ještě k zahradě. Nechci Vás unavovat nějakými extra detaily, ale určitě stojí za zmínku to, že se zde dříve nacházel skleník a stále se tu nachází i tenisový kurt, kde hrál třeba premiér Václav Klaus, akorát tedy kurt trochu vypadá, že má to nejlepší za sebou, docela se divím, že když je vše jinak tak načančané, tak to nějak neopraví…
A tím končí naše společná prohlídka Kramářovy vily aneb oficiální rezidence českých premiérů, kteří tu ale ve valné většině nikdy moc nebydleli, jen ji využívali jakožto reprezentační prostory. Náš poslední pohled patří krásné Praze za námi a posléze už odcházíme branou zpátky na nedaleké parkoviště. Asi si řeknete, že dobře, tak tady výlet končí, ale opak je pravdou, Hruška se Vás totiž rozhodla vzít ještě na jedno místo.
Nemáte někdo hlad? Přeci jen prohlídka skončila krátce po dvanácté, takže je ideální čas na oběd. Někdo nějaký návrh? Ne? Tak co kdybychom spolu zkusili nějaký ten vyhlášený podnik? Jste pro? Skvěle, tak jdeme na to!
Audioverze článku, případně ke stažení zde.
Pokračování za týden! :)
↓↓↓
Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.
Staré vydání Ottova slovníků naučného je ozdobou každé knihovny.
OdpovědětVymazat[1]: Pravda. :) Já bohužel mám až moderní verzi, ale jinak mám alespoň starší vydání encyklopedické konkurence. :)
OdpovědětVymazatWaw, super, druhý článok o Prahe a videá. Karlov most je veľmi pekný, sú tam aj rôzne atrakcie, ako kreslenie a pod., a máš pravdu, tiež keď sme tam boli, bolo tam dosť veľa ľudí. Avšak trošku sa mi nepáči, že napr. na konci sú rôzni vyberači peňazí, neviem či sú bezdomovci alebo pod. ale čo už..oproti Rímu je to nič, tam keď sme boli, tak tam boli na každom kroku..
OdpovědětVymazat[3]: Děkuji moc. :) Karlův most má svoje kouzlo, ale lidí je tam bohužel mraky, ale ono asi všude po Praze. Ale posledních pár let mi přijde, že se to neskutečně stupňuje a všude je toho nějak víc.
OdpovědětVymazatTéda, to je nádhera :)! Jen si říkám, jestli si tak nádherné místo někteří poslanci vůbec zaslouží :(
OdpovědětVymazat[5]: No to je otázka. :/ Aspoň, že se ale prostory využívají reprezentačně, že to trochu vypadá. :)
OdpovědětVymazat[5]: Musím uznat, že tohle mě při čtení článku napadla stejná otázka Prostory jsou to krásné, určitě se tam někdy ráda vypravím ;)
OdpovědětVymazat[7]: A ono nejenom u tohohle místa to člověka napadne. Tak snad se budou líbit i v reálu. :)
OdpovědětVymazat