Cestovatelské zápisky jedné hrušky: Videocestopis aneb petrohradsko-moskevské putování

Soutěž níže

Mysleli jste si, že je konec? Tak to ani náhodou!

Ač se mohlo zdát, že sedmá část mého článku Petrohradsko-moskevské putování znamenala konec zvonec, není tomu tak a přicházím s "osmou" částí aneb takovým menším bonusem. :)

Tentokrát se nejedná o článek, ale o video a to konkrétně o skoro čtyřicetiminutový cestopis doplňující všechny články o trošku jiný pohled než ten, co jste mohli vidět na fotkách. Ano, mohla jsem udělat video na dvě části, ale takhle ho máte i s přesunem mezi městy.

Myšlenka cestopisu mě "osvítila" krátce před cestou a upřímně přiznávám, že jsem si ani moc neuvědomovala, jaký bič jsem si to na sebe ušila. Ano, možná si řeknete, že když to bylo jedno velké tajemství, mohla jsem toho jen tak nechat a nikdo by nepřišel k úhoně, ale když se do něčeho Hruška dá, snaží se to dokončit.

Vznikl z toho nakonec skoro dvouměsíční projekt, kdy samozřejmě první část aneb zisk videí a informací započala již během mé cesty. Následovala pauza, během které jsem dávala dohromady již vydaný článek a všechny možné další projekty, až přišel čas vrátit se zpátky k cestopisu a dát se do práce.

Jako první jsem zpracovala samotné video, tedy jsem jednoduše všechny ty své krátkometrážní záběry dala do jednoho dlouhého a upravila pomocí nejrůznějších efektů. Následovala část, kdy jsem psala, řečeno velmi odborně, scénář aneb časové rozdělení jednotlivých míst a také hlavně text, co se měl ve videu objevit. Tahle část, uznávám, mi zabrala absolutně nejvíce času (člověku se občas prostě ani nechce) a dokončila jsem ji cca ve čtvrtek 24. srpna.

Zapálená do práce jsem se s nadšením vrhla do další části sčítající namluvení textu. Ano, čtete správně, cestopis je namluvený a to přímo mou osobou. Nezastavil mě ani chrapot, se kterým jsem bojovala během těch pár dní a ani fakt, že nahrávání muselo probíhat nejlépe ve večerních hodinách, kdy se veškerý ruch (a tedy i hluk) kolem mého pokoje uklidnil. Tedy až na ten vycházející ze shora, z dědovy kanceláře. Proto pokud nedej bože v pozadí uslyšíte povel k útoku či houkající ponorku, nelekejte se, zvuk pochází z válečných filmů, které můj děda tak miluje (obzvláště kolem desáté hodiny večer), ale bohužel neslyší…

Uznávám, že mi nahrávání přišlo daleko jednodušší než psaní textu, ale to asi jen do chvíle než jsem objevila slovo, slovní spojení či rovnou celou větu, kterou jsem zaboha nedokázala vyslovit ani na desátý pokus. Nebojte, sprostá slova by měla být vystříhána…

Jakmile jsem určitou namluvenou část nahrála, rovnou jsem ji zpracovala do videa, tedy ostříhala, zvýraznila a nějak tak ideálně i do videa napasovala. Ale o tomhle problému ještě později…

Když bylo i to hotovo, přišel předposlední úkol - dostat do pozadí určitou hudbu, která by moc nerušila a řeč naopak jen doplnila. Uznávám, tak to byl taky velký kámen úrazu, protože v rámci autorských práv jsem samozřejmě musela zvolit hudbu, která je volně k použití (což se mi snad povedlo, až tedy na úvodní song patřící skupině Queen, ale ten jsem prostě vynechat nemohla, když o něm tak často básním). Hudba k volnému použití byla sice nalezena, ale ještě musela být přefiltrována aneb nějaký ten hustý rock Vám asi do pozadí nedám. Nakonec jsem vybrala hlavně skladby s akustickým základem, tak snad Vám budou na pozadí příjemné, mně se špatné nezdály.

Posledním krokem bylo stažení souboru z programu, což bylo docela rychlé. To se ovšem nedá říct o nahrání na Youtube, kterému to trvalo kolem dvanácti hodin (byla jsem docela ráda, že jsem zrovna ten den jela pryč a tak mi to ani nevadilo).

A teď tou úplně poslední částí posledního kroku je prezentace tohoto opus magnum díla Vám, mým čtenářům.

Samozřejmě Vás nenutím se na celé video podívat, přeci jen je kapku dlouhé (a přitom se Vám chci omluvit za občas krátké rychlozáběry), ale pokud jste četli mé články o Rusku, myslím si, že jde o příjemný návrat a hlavně náhled na místa z trochu jiného úhlu než je stabilní fotografie.

Rozhodně nikterak netvrdím, že jde o naprosto dokonalé dílo (to bych na tom pracovala asi ještě déle), naopak jde o stoprocentní amatérský počin vytvořený pomocí amatérských věcí, tedy videa z mobilu, program na té nejnižší úrovni (ale jediný, ve kterém mi videa fungují), informace z internetu a hlavně i amatér za mikrofonem od sluchátek. Přesto si myslím, že jde o docela obstojný počin, který je vytvořen amatérským člověkem pro jeho čtenáře.

Zmiňovala jsem, že se ještě později dozvíte něco o "napasování" mluvených záznamů do videa. Program mě tak trochu zradil a tak se stalo, že moje tříhodinová práce z předchozího večera byla druhý den sice otevřena, ale veškeré hlasové záznamy byly různě překryty a naprosto nesouhlasily k tomu, co běželo na videu. Vše jsem upravila, ale bohužel se i tak do videa dostaly dva momenty, ve kterých to trošičku ujíždí. Bohužel jsem je objevila až ve finální verzi a kdybych je chtěla upravit, zahodila bych tak denní práci. Proto se za ně omlouvám předem (ano, vím, že se vždycky říká, hlavně nepřiznávej chybu, ale přijde mi to slušné) a případně taky za špatnou výslovnost a tak dále a tak dále. Nikdo není dokonalý...

Mimo jiné mi ještě zbyly dva náhradní pohledy z Moskvy a Petrohradu a řekla bych, že teď je ta správná šance je využít. A proto vyhlašuji...

SOUTĚŽ

Vaším úkolem bude vyplnit nezbytné údaje v dotazníku níže a také správně odpovědět na šest soutěžních otázek. Myslím si, že nejsou vůbec těžké, odpovědi se dají jasně najít ve videu a i v samotných článcích. Navíc máte u každé otázky tři možnosti a tak je to o to jednodušší. Tak snad se někdo nezalekne a pustí se do toho. :)

Dotazník se spustí po kliknutí SEM.

A asi byste rádi viděli o jaké pohledy se hraje, že? Tak to můžete vidět po kliknutí ZDE.

A můžu slíbit, že nepůjde jen o ně. ;) Dva výherci budou kontaktování mailem, prosím v dotazníku zaškrtněte, o který z pohledů máte zájem (klidně o oba).

Soutěž trvá do čtvrtka 16:00.

A teď už asi nezbývá nic jiného než Vám popřát krásnou podívanou a budu se těšit na Vaše snad pozitivní reakce. Bojím, bojím… :D