Před nějakým časem jsem jasně projevila svou vášeň pro muzikály, která v současné době trvá již jedenáct let. Během té doby jsem měla to štěstí vidět velké množství produkcí v České republice, ale také v zahraničí. Tam se mým naprostým favoritem stal Fantom opery, ovšem neodolala jsem ani dalším dílům, kdy některé sice pozoruji pouze pomocí internetu (Mean Girls, Beetlejuice, My Fair Lady, Aladdin, King Kong, Tootsie), ale podařilo se mi dvě produkce vidět opět i naživo a to na londýnském West Endu. Dovolte mi je Vám představit.
Tak jako první zde máme Les Misérables, což je pojem, který je v Čechách moc dobře známý jako Bídníci. Jedná se o muzikál na základě předlohy stejnojmenné knihy Victora Huga, kdy úplně první verze celého muzikálu byla prezentována v roce 1980 v Paříži. O tři roky později však nahrávka pařížské verze přistála na stole muže, který je považován za nejúspěšnějšího divadelního producenta vůbec. Jeho jméno zní sir Cameron Mackintosh a kromě bídníků stojí za takovými muzikály jako je zmíněný Fantom opery, Cats nebo Hamilton. O další dva roky později se původní verze vytvořená Claudem-Michelem Schönbergem (hudba) a Alainem Boublilem (libreto) přetransformovala do angličtiny a to díky překladu Herberta Kretzmera. Následoval proces příprav, během kterého show postupně dostávala svůj finální kabát, který nakonec představila 8. října 1985 v divadle Barbican spadající pod Královskou shakespearovskou společnost.
Premiéra sklidila mezi diváky nečekaný ohlas, což dokazoval i desetiminutový standing ovation v závěru prvního představení, avšak oficiální recenze byly naprosto nemilosrdné a zdrcující. Sám Cameron Mackintosh byl tak situací dosti zničený, ale to jen do chvíle než se dozvěděl, že divadlo mezitím stačilo prodat rekordních pět tisíc vstupenek za jeden jediný den. Ostatně úspěchy muzikálu nadále pokračovaly, takže se dočkal nejen nejvyšší divadelní ceny Olivier za nejlepší herečku v hlavní roli, ale po svém uvedení na Broadwayi 12. března 1987 získal dalších osm cen Tony, což je pro změnu nejvyšší ocenění v rámci Broadwaye. Ceny však i nadále sbírá, což jen dokazuje jak je muzikál stále populární.
Ostatně po nějaké době se z Barbicanu přestěhoval do the Palace Theatre, ale nakonec zakotvil v Queen´s Theatre, kde v roce 2015 oslavil i svůj třicátý rok na scéně a není se tak čemu divit, že jde zároveň o nejdéle v kuse uváděný muzikál na West Endu a druhý na celém světě. A já měla to štěstí ho v roce 2014 navštívit… AKTUALITA - po sepsání článku došlo k ukončení této londýnské produkce kvůli opravám divadla.
Bylo to mé druhé setkání s Bídníky, neboť jak už jsem zmínila, jde i v Čechách o velmi populární muzikál, který se dočkal několika verzí, kdy ta úplně první je datována již do roku 1992. Ostatně "Píseň samotářky" je doteď mezi lidmi neskutečně známá a nepomohla tomu žádná menší hvězda než Lucie Bílá. Já osobně jsem viděla verzi v GoJa Music Hall, takže jsem nějak tak věděla, co mě v Londýně čeká a stejně tak i moji rodiče, pro které to nebyl jako v případě Fantoma úplný krok do neznáma. Navíc při výběru jsem prostě chtěla sáhnout po něčem známém a populárním, zvláště po filmové adaptaci v roce 2012…
A tak jsme 13. srpna 2014 stanuli před divadlem. Posléze jsem se ve vstupní hale vrhla na nějaké ty suvenýry, které doprovázejí každý muzikál, takže mi za krátko padl za oběť program, CD a nádherná knížka, která popisuje celou cestu muzikálu. Logicky začíná u původního příběhu Victora Huga, ale posléze se plně věnuje muzikálu a jeho postávám, zmiňuje kupříkladu i koncertní oslavu 25. výročí a nechybí ani pohled do zákulisí filmové verze. Celkově bych tuto knihu nazvala bídnickou biblí, protože v ní najdete skutečně vše a navíc je udělaná ve formátu, že v ní najdete i spoustu materiálů jako jsou kopie vstupenek, plakátů, nákresů a mnoho dalšího. V knize mimochodem nechybí ani zmínka o české verzi, kdy konkrétní informace souvisí s naší místní úpravou jedné ze scén. Pokud jste muzikál někdy viděli, tak si možná vybavíte moment, kdy mladý Marius zpívá píseň "Prázdný stůl", která má sloužit jako vzpomínka na jeho padlé kamarády. V oné naší verzi nemají být oni padlí jen pasivně postávající vzadu na jevišti, ale jdou vpřed a pokládají na jeviště svíčku. Má prý jít o jistou spojitost s Janem Palachem, ale podávám pouze informaci tak, jak se ke mně dostala…
Ostatně, když už jsem nakousla tedy ten příběh, tak by bylo vhodné ho pro neznalé trochu více objasnit. Pozor následující odstavec vyzrazuje celý děj. Takže. Hlavním hrdinou je vězeň 24601, vlastním jménem Jean Valjean, který byl odsouzen na devatenáct let na galeje a to kvůli krádeži chleba pro děti jeho sestry. Po letech úmorného trestu je konečně propuštěn, avšak cejch trestance mu zůstává a tak se mu nedaří najít si práci a lidé ho celkově odmítají přijmout. Výjimkou se však stává biskup, který Valjeanovi poskytne přístřeší. Valjean je však v tak bídném stavu, že biskupa okrade, za což je následně chycen, ale opět se ukáže vlídnost biskupa, který řekne, že mu věci dal jako dárek. Ostatně to následně také udělá a Valjean tak začíná nový život jako řádný občan a vlastník továrny. V ní pracuje svobodná matka jménem Fantine, která však záhy o práci přichází a je nucena živit se jako prostitutka. Její život však netrvá i tak dlouho, neboť umírá Valjeanovi v náručí na tuberkulózu a její jediné přání je, aby se postaral o její dceru Cosette. Ta otročí u svých opatrovníků manželů Thénardierových, zatímco jejich vlastní dcera Eponine je rozmazlována až do nebes. Valjean Cosette z toho pekla zachrání a z nebohé holčičky tak vyroste krásná mladá dáma, která se později se svým otcem stěhuje do Paříže. Tam proběhne velké zamilování se do mladého studenta Maria, ke kterému ale chová city i již dříve zmíněná Eponine, jejíž rodina mezitím sko
nčila mezi chudinou. V té samé době vypuknou v Paříži nepokoje, které stojí život několik kamarádů Maria a dokonce i Eponine, která mu v posledních chvílích svého života vyjeví svou lásku. Nakonec i sám Marius je zraněn a zachrání ho právě Valjean, který původně chtěl z Paříže uprchnout, neboť se obává setkání s inspektorem Javertem, jež po Valjeanovi pátrá od jeho propuštění. Nakonec však i k tomu setkání dojde, avšak Javert je poražen, což ho dokonale zlomí a radši sám ukončí svůj život skokem do Seiny. Marius se mezitím zotavuje a zanedlouho se tak může odehrát svatba s Cosettou. Vše má ale i na závěr mírně pohnutý konec, neboť Valjean umírá, ale může být spokojen, že ve svém životě něco dokázal…
nčila mezi chudinou. V té samé době vypuknou v Paříži nepokoje, které stojí život několik kamarádů Maria a dokonce i Eponine, která mu v posledních chvílích svého života vyjeví svou lásku. Nakonec i sám Marius je zraněn a zachrání ho právě Valjean, který původně chtěl z Paříže uprchnout, neboť se obává setkání s inspektorem Javertem, jež po Valjeanovi pátrá od jeho propuštění. Nakonec však i k tomu setkání dojde, avšak Javert je poražen, což ho dokonale zlomí a radši sám ukončí svůj život skokem do Seiny. Marius se mezitím zotavuje a zanedlouho se tak může odehrát svatba s Cosettou. Vše má ale i na závěr mírně pohnutý konec, neboť Valjean umírá, ale může být spokojen, že ve svém životě něco dokázal…
A tak nám byl celý tento příběh pěkně odehrán, kdy mě nejvíce zaujala představitelka Eponine a to Carrie Hope Fletcher, o které jste se mohli již několikrát dočíst i v mých jiných článcích. Naprosto boží muzikálová osůbka, která je nejen velmi inspirativní Youtuberkou, ale také má úžasný spisovatelský talent, takže její knížky hltám neskutečným tempem. Mimochodem je můžu doporučit i pro někoho, kdo má třeba pocit, že je méně zdatný v angličtině, neboť Carrie píše lidsky a není problém si některé významy domyslet, a navíc její příběhy jsou tak strašně kouzelné, že se dají označit jedině jako superkalifradžilistikexpijalidózní.
A jaké bylo samotné představení? Tak za mě bylo naprosto jedinečné, neboť bylo využito opravdu celé jeviště i společně s postranními boxy, které byly přeměněny tak, aby přesně zapadaly do doby a byly taktéž řádně využity. Kostýmy a rekvizity perfektní a celkově na mě představení udělalo nějaký takový větší dojem. A to třeba i v momentě písně "Do You Hear the People Sing?", která je zpívána se sborem a dokázala mě neskutečně zasadit zpátky do sedačky. Rodičům se představení až tak nelíbilo, ale řekla bych, že to pouze vypovídá o jeho neskutečném výkonu, protože je dokázal do příběhu přenést, ať člověk chce nebo ne, tak je to přeci jen příběh vyprávěný pochmurně, na rozdíl od Fantoma.
Na závěr nás navíc čekalo milé překvapení, neboť jsme byli součástí nečekaného představení skupiny Collabro, které ten rok vyhrála populární soutěž Britain´s Got Talent a do jejího repertoáru patří i písně právě z Bídníků. Upřímně to ale ve mně zřejmě nezanechalo žádný velký zážitek, protože jsem si na to vzpomněla úplnou náhodou a název skupiny dohledávala, ale tak byl to jistě zajímavý bonus. A jak vidíte, nakonec jsem si i vzpomněla…
A to je asi nějak vše, co Vám mohu k londýnským bídníkům nabídnout, leda se mohu ještě pozastavit u krásné Safety Curtain s hlavním motivem muzikálu. Asi nevíte, co je to Safety Curtain, což? Tak to je v podstatě jistý druh opony, který bývá využit, jak před představením, tak během přestávky. Je třeba zajímavé, že v rámci Bídníků šlo o takový to styl, zatímco třeba u Fantoma je to řešené obří deskou s nápisem Safety Curtain. Správně bych neměla mít její fotku, neboť během přestávky u Fantoma se nesmí fotit, neboť zdobení kolem jeviště není součástí divadla, ale když ono je to tak krásné. U Bídníků tuším tohle, ale nebylo, ovšem podmínky divadel se pomalu a jistě přizpůsobují době, o čemž si ale povíme později.
↓↓↓
Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.
Miluju Bídníky <3! Koukali jsme na ně ve škole.
OdpovědětVymazatBídniky jserm kdysi četla. Osobně jsem po přečtení usoudila, že zrovna tento muzikál asi vidět nepotřebuji. Knížka i příběh nebyly vůbec špatné, ale jednou mi to stačilo.
OdpovědětVymazat[2]: Já četla pouze zkrácenou verzi, protože mi dělá problém číst knihy z této éry psaní, protože jsou dost těžké a náročné. Právě proto se mi asi muzikál líbí víc, je srozumitelnější a má krásné melodie. :)
OdpovědětVymazat