Wimbledon - první část

Wimbledon - nestarší a nejslavnější tenisový turnaj na světě, který se každoročně koná v období červen - červenec. Ano, v tomto článku společně zavítáme na slavné travnaté tenisové kurty, neboť Wimbledon nemusíte navštívit jen o probíhající turnaj, ale můžete se sem vydat v průběhu celého roku a vidět tak místo sportovních dějin na vlastní oči. Upřímně se přiznám, že jsem o této možnosti sama netušila, ale při plánování cesty do Londýna v roce 2016 jsem ji objevila v brožurce pro kartu London Pass. A vzhledem k tomu, že je moje maminka každoročně pravidelným divákem této události, tak bylo jednoduše rozhodnuto, že jeden den věnujeme právě této návštěvě.

---

Nejdříve však považuji za nutné se trochu o celé akci vzdělat, protože ne každý z nás je vyložený sportovní fanda a navíc Wimbledon je založen na historii a tradici, kterou tím pádem nesmíme vynechat. A jak se tedy celý turnaj zrodil? Tak to se musíme vrátit o 19. století a to konkrétně do roku 1868, kdy byl založen soukromý klub "The All England Croquet Club". Ano, z počátku byl hlavní doménou kriket, ovšem o pár let později si jistý major W. C. Wingfield nechal patentovat novou sportovní hru a tenis byl tak na světě. Proto se roku 1876 změnil název klubu na "The All England Croquet and Lawn Tennis Club". Na jaře 1877 se pak zrodila myšlenka prvního tenisového turnaje, se kterou prý přišel anglický editor sportovních listů jménem J. H. Walsh a to dle legendy kvůli tomu, aby se získaly peníze na opravu zařízení pro udržování trávníků. Nápad se každopádně zalíbil a tak po stanovení základních pravidel nic nebránilo tomu, aby se v rozmezí 9. až 19. července uskutečnil první ročník, kterého se však mohli účastnit pouze muži. Dvaadvacet tenistů se tak postupně utkalo ve dvouhře, kdy finálovému duelu přihlíželo na dvě stě lidí a ze kterého vzešel jako vítěz sedmadvacetiletý Spencer William Gore. Mimochodem ani ženy později nezahálely a turnaje se tak poprvé účastnily o sedm let později, kdy se první šampiónkou stala Maud Watsonová.

Pro zvětšení klikněte.

Postupem času obliba turnaje rostla a ze jména klubu dokonce na pár let zmizel původní kriket, který se však ve finále spíše z nostalgie a tradice vrátil. Ostatně, když jsme u těch tradic, pojďme si jich pár zmínit. Jako první je to rozhodně dresscode, který musí hráči dodržovat a to povinnost nosit bílé oblečení. Platí to tak již od samého počátku existence turnaje, kdy výběr barvy byl způsoben tím, že na bílé barvě není tak moc vidět pot. Během let se pravidla mimochodem zpřísnila, takže v současné době platí, že outfit musí být vhodný na hraní tenisu a musí být skoro stoprocentně bílý včetně spodního prádla (nesmí dokonce jít ani o jiné odstíny bílé či krémové). Stejně tak to platí o doplňcích (včetně tejpů), a pokud je na oblečení přeci jen použitá nějaká barva, tak musí být umístěna dle pravidel a mít příslušný rozměr. Vcelku tvrdé co? Není se tak čemu divit, že během let se našli tací, kteří pravidla aspoň trošku obešli a to třeba nabarvením vlasů nebo ozdobami na botách. Ovšem slavný tenista Andre Agassi to dotáhl ještě dál a pár let se kvůli tomu turnaje neúčastnil. Staly se ale také případy, kdy byli tenisté osloveni, aby se šli převléknout jako tomu bylo třeba nedávno v roce 2017, kdy rakouský hráč Jurij Rodionov nastoupil v modrém spodním prádle…

Pro zvětšení klikněte.

Další tradicí je původní travnatý povrch, který byl dříve součástí všech čtyř velkých grandslamových turnajů, ale v současné době se zachoval pouze ve Wimbledonu. A když už jsme u kurtů, tak na nich nenajdete žádné reklamy, tedy kromě nápisu Rolex na informační a časové tabuli.

Zvláštností je také označení zápasů, neboť nejde o ženské a mužské zápasy (a ani trofeje), ale o Ladies´ a Gentlemen's, tedy dámskou a pánskou. Speciální označení mají i sběrači míčků tzv. "BBGs", kterých se během turnaje vystřídá přes 250 a povětšinou jde o lidi kolem patnácti let, kteří si během turnaje vydělají zhruba 150 liber. Jejich základní poučkou pak je být v podstatě na kurtu neviditelný a co nejrychlejší.

Další tradicí a zajímavostí v jednom je to, že nad turnajem drží patronát královská rodina, kdy patronkou klubu je vévodkyně z Cambridge a prezidentem vévoda z Kentu - jeho královská výsost Princ Edward. Wimbledon je tak pro královskou rodinu oblíbenou záležitostí a každý rok tam někoho z nich novináři zachytí. Zajímavostí také je, že do určitého roku se hráči museli před začátkem zápasu členům rodiny klanět, ale toto pravidlo bylo zmírněno a nyní platí pouze za přítomnosti královny či prince z Walesu. Královští zástupci pak také mají vlastní speciální box na Centre Courtu, kam se celkem vejde 74 lidí.

Poslední tradicí pak je to, že v neděli propojující oba týdny turnaje se nekoná žádný zápas a navazující pondělí je označováno jako "Tennis Nirvana", neboť všech 16 mužů a žen v singlu bojuje během jednoho dne o místa ve čtvrtfinále. Jinak ano, řekla jsem poslední tradicí, a pokud někdo Wimbledon zná, tak se jistě chytá za hlavu, jak jsem si jen mohla dovolit vynechat největší a nejprofláklejší tradici ze všech - jahody se smetanou. Nebojte, i na ně dojde řada!

Teď už se ale pojďme podívat na to, co můžete ve Wimbledonu zažít. Najdete zde muzeum založené v roce 1977, které je otevřeno po celý týden, ale také se zde konají veřejné či soukromé tour. V rámci těch soukromých je v nabídce rovnou osmnáct možných jazyků a je mezi nimi dokonce i čeština. Ta se nás však netýkala, neboť jsme byli jen tři a tak jsme zvolili kombinaci muzea a veřejné prohlídky.

Pro zvětšení klikněte.

Jednoho dne jsme se tak vydali metrem po zelené lince District do zastávky Southfields, odkud jsme se pěšky vydali k areálu. Cesta trvala necelou půlhodinku, a pokud budu nepřímo citovat své rodiče, tak nejvíc jim přišlo zvláštní to, jak jsme procházeli kolem malých typických domků a zniče
honic se před námi objevil ten obří areál. Vím, že jsme tam byli vcelku na čas, takže jsme chvíli počkali, než se nám v deset hodin otevřela brána dovnitř. Posléze jsme tak zamířili k lístkům a k muzeu.

AUDIOVERZE ČLÁNKU, ke stažení MP3 zde.

↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)

Navštivte mou FB stránku či Instagram.