A tak započal nový den a to čtvrtek. Dopoledne jsem měla původně naplánováno zajet se podívat do veřejné zahrady patřící k bývalému kostelu St. Dunstan in the East. Ten byl vážně poškozen během druhé světové války a postupně se z jeho ruin stala právě veřejná zahrada, kde se dají nafotit neskutečné fotky. Navíc se toto místo nachází v City of London (převážně finanční čtvrť s mrakodrapy) kousek od samotného Toweru a Tower Bridge, takže jde o takový malý kousek ráje ve velkoměstské džungli.
Bohužel si jeho návštěvu budu muset naplánovat na někdy jindy. Doprava z Russell Square je tam trošku komplikovanější (Russell Square - přestup na Holbornu na Central linku - Bank - pěšky 600 metrů), ale tak to by tak nevadilo. Hlavním problémem bylo počasí. Dopoledne mělo být ve znamení zatažené oblohy a průběžného deště. A musím konstatovat, že se meteorologové nespletli.
Zůstala jsem tedy radši v teple na pokoji, protože jsem si nemohla dovolit nějak onemocnět, protože mě hned v pondělí po návratu čekal zápis na vysokou školu. Místo běhání po městě jsem tak zvolila psaní slíbených výherních dopisů a čtení výše zmíněné knihy All That She Can See.
Celý den jsem ale samozřejmě na pokoji nestrávila. Kolem jedenácté hodiny jsem se odebrala ven a to na oběd do blízké pobočky Pret A Manger. Šunko-sýrový toust a pomerančový džus se staly mými oběťmi.
Posléze jsem opět nasedla do metra a tak trochu zopakovala včerejší trasu, ale naopak. Ze stanice Russell Square jsem přejela na Piccadilly Circus, kde jsem přesedla na hnědou Bakerloo linku a opět se nechala dovézt do stejnojmenné zastávky a ulice v jednom - Baker Street. A co jsem tam zase pohledávala? Tak to souvisí s mou odpolední aktivitou, kterou Vám hned přiblížím.
Během let se vždycky objeví něco, co zasáhne dětskou či teenagerovskou populaci přímo neskutečným způsobem. Stačí si jen vyjmenovat pár příkladů jako je Hunger Games, Upíří deníky, High school musical, Stmívání,…
Jeden příklad, ale asi všechny smete, protože mi přijde, že se z konceptů všech výše zmíněných značně vymyká. Tak co, už víte o čem mluvím? Ještě ne? Tak malá nápověda. Jde o sedmidílnou sérii knih, kdy první nápad autorku přepadl během cesty vlakem z Manchesteru do Londýna. Už víte, že? Nebudeme to tedy déle protahovat, ano, jde o legendu jménem Harry Potter.
Ač tato "mánie" odstartovala už v roce 1997, držela se na předních příčkách celé mé dětství a to jak v knižní, tak filmové podobě. Ostatně je Harry neskutečný fenomén, takže v době, kdy aktivně vycházely knížky i filmy, táhl k sobě lidi různého věku a dovolím si říct, že si toto kouzlo i nadále ponechává, obzvláště když ho v posledních letech tak značně dolují v podobě dalších filmů a knížek, co člověk tak nutně potřebuje mít. Po světě zase vznikají tematické zábavní parky a jak lépe třeba využít studia, kde se Harry natáčel než je zpřístupnit lidem a mít tak další formu zisku, že? Dobře, beru to trošku až moc pesimisticky, ale nebudeme si nic nalhávat, zisk je vždy jeden z hlavních důvodů…
Každopádně ano, právě studia Harryho Pottera se stala mým čtvrtečním cílem, protože ať chci nebo ne, člověka to jako fanouška prostě láká vidět.
Když jsem tak celý Londýn plánovala, zahrnula jsem do plánů i tento výlet, který jsem si následně i objednala přes firmu Golden Tours. Tu přímo doporučují i oficiální stránky studií a můžu ji doporučit i já sama, protože jednoduše objednáte, dostavíte se s papírem na místo a o nic jiného se nestaráte.
Místem myslím místo, kde Vás vyzvedne tematicky polepený autobus, který Vás do studií odveze a pak na to samé místo opět přiveze. Já si konkrétně mohla vybrat mezi zastávkou u Victoria station (vlakové nádraží s metrem a zastávkami autobusů; mimo jiné je poblíž divadlo Apollo Victoria, kde se hraje muzikál Wicked) a zastávkou Dorset Square.
Pokaždé, když jsem byla poblíž Victorie, zaskočil mě neskutečný zmatek a tuny lidí a proto jsem se rozhodla zvolit druhou možnost zastávky, která vypadala daleko jednodušeji, přívětivěji a hlavně jen ob ulici od Baker street.
Tím je tedy vysvětleno, co jsem tam zase pohledávala a posuňme se do momentu, kdy jsem zastávku našla a čekala než přijede autobus…
Dorazila jsem nejméně o půl hodiny dřív než jsem musela, ale lepší chodit včas než pak koukat, jak autobus odjíždí a leda mu tak zamávat. Postupně se začali objevovat i další moji spolucestující, které jsem poznala velmi jednoduše, protože v rukou třímali stejný bílý papír jako já sama.
Objednala jsem si vstup do studií od tří hodin s tím, že náš odvoz byl naplánován na 13:10. Ve 13:14 autobus dorazil a každý jsme si po předložení papíru u řidiče vyzvedl obálku se svým jménem, ve které byl voucher na zpáteční jízdu a hlavně samotná vstupenka do studií.
Cesta trvala překvapivě jen hodinu, během níž jsme se dívali na druhý díl série aneb Harry Potter a Tajemná komnata.
Samotná studia si představte jako dvě obrovitánské haly, které Vás upoutají už z dálky. Když autobus zastavil vypravila se celá naše skupina ke vchodu, kde se to pomalu a jistě začalo čím dál tím více hemžit malými kouzelníky. A nejen malými…
Ač jsem měla vstupenku až na třetí hodinu, nebyl žádný problém a byla jsem připuštěna k prohlídce (otevřít tašku a pak ručním skenerem kontrola návštěvníka) a posléze vpuštěna do haly, kde byly k vidění kostýmy z posledního filmu "Fantastická zvířata a kde je najít", kavárna, šatna, obrovský obchod (v něm nakonec tour končila) a samotný jakoby oficiální vstup přímo do studií.
Opět jsem předložila vstupenku, opět žádný problém a asi po deseti minutách čekání se otevřely dveře a my tak mohli započít naši prohlídku.
Jako první byla místnost s projekcí asi na osmi obrazovkách, kde jsme byli uvítáni a vyslechli si jakoby proslov na téma, jak tento fenomén začal. Vše bylo samozřejmě doprovázeno projekcí.
Poté se otevřely další dveře vedoucí do kina, kde nám byl promítnut krátký film, jehož hlavními aktéry byla ústřední trojice herců. Ti nás uvítali, zavzpomínali na staré časy a tak dále, upřímně si již přesně nepamatuji.
Co si ale pamatuji je samotný závěr tohoto "filmu". Celou dobu naše trojice stojí před dveřmi do Velké síně, aby na konci za ně mohli zajít se slovy, že nás ještě jednou vítají a zvou nás dál. V momentě, kdy se za nimi dveře zaklapnou, plátno vyjede rychle nahoru a zmíněné dveře opět vidíte, ale v reálné podobě.
Následně jste vyzváni, abyste k nim postoupili a znovu Vás uvítá další z pracovnic, aby jen krátce něco řekla. Ta naše kupříkladu hledala někoho, kdo by měl dnes narozeniny, což se rovnou u dvou lidí doopravdy povedlo. Ti tak dostali to privilegium chytit madlo u dveří a po odpočtu je otevřít. Když tak učinili, objevila se před námi samotná Velká síň.
V ní jsme si mohli prohlédnout přímo nespočet věcí od neexistujícího stropu (byl dodáván digitálně) přes chrliče a prostřené stoly po kostýmy zástupců jednotlivých kolejí.
Mě osobně nejvíce zaujalo vyvýšené pódium s profesorským stolem, před kterým stály opět další kostýmy, logicky patřící profesorům. Člověk si tak relativně zblízka mohl prohlédnout oblečení náležící řediteli Bradavic Albusu Brumbálovi, obdivovat zelený hábit Minervy McGonagallové nebo si říkat, jaké teplo muselo být v černém outfitu Severuse Snapea (i když ten asi moc na sluníčko nechodil, tak mu to nevadilo). Jako další zde bylo vystavováno i oblečení patřící profesorce Sybille Trelawneyové, profesoru Filiusi Flitwickovi nebo bývalému bystrozorovi (a učiteli obrany proti černé magii, ale víme jak to bylo) Alastoru Moodymu. Chybět samozřejmě nesmí ani Hagrid nebo školník Argus Filch.
Za samostatnou zmínku stojí i v rohu stojící "zařízení" zaznamenávající body přidělené jednotlivým kolejím. Myslím si, že jde o nádherné umělecké dílo a je škoda, že se mu nedostalo více prostoru pro obdiv…
Z Velké síně se přesouváme dál aneb do absolutní spleti všeho možného, takže Vám nadhodím jenom lehký obrys kolem čeho, jsem kupříkladu procházela, ale bude to velmi zjednodušené.
Jako první se setkáváme s panely, které nám představují jednotlivé režiséry celé série a u každého je přidána i jeho vlastní citace.
Pokračujeme kolem instalace věnující se Vánočnímu plesu, konajícím se během čtvrtého dílu, jakožto slavnost neodmyslitelně spojená s Turnajem tří kouzelníků. Smoking Harryho a Rona, hedvábná Čínou inspirovaná róba Cho Changové, vojenská uniforma Victora Kruma nebo nezapomenutelné šaty naší dospívající Hermiony - to vše je možné v této instalaci vidět společně s obrovskou "ledovou" sochou s pod ní se rozkládajícími nápoji.
Míjíme další paruky a kostýmy a dostáváme se k zavěšenému schodišti s visícími obrazy. Nedaleko doutná růžový kostým Dolores Umbridgeové (dým odkazuje na bratry Weasleyovi a jejich ohňostroj), za ním se rozkládá pánská ložnice Nebelvíru, o kousek dál postává kostým Zlatoslava Lockharta a zničehonic stojíme u vitríny s těmi nejznámějšími hůlkami čarodějnického světa.
Vedle ní stojí zrcadlo z Erisedu, které si můžete pamatovat hlavně z prvního dílu. Jak jsem zmínila, viděli jsme nebelvírskou pánskou ložnici a tak je na čase si prohlédnout i nebelvírskou společenskou místnost, kde Vás upozorním na jeden fakt. Konkrétně se týká obrazů, kdy na jednom z nich je ztvárněna profesorka McGonagallová společně s kočkou, ve kterou se, jakožto zvěromág, dokáže proměnit.
Opět postoupíme o kousek a vidíme neviditelný plášť, který má zelenou podšívku na přidání triků. Blížíme se k obrovskému hodinovému kyvadlu, abychom se za chvíli dostali k impozantnímu vstupu do Brumbálovy pracovny, která sama o sobě začíná hned vedle.
Za malý moment nás čeká impozantní třída lektvarů, na kterou dohlíží sám Severus Snape.
Jako další nás čeká návštěva u Hagrida, posléze famfrpálový koutek a na zájemce čeká i obrovské zelené plátno, kde si můžete osedlat koště a alespoň virtuálně se vznést do výšin. Vzpomínám si, že na začátku ve filmu Rupert Grint zmiňuje, že po této návštěvě se už navždy budete na famfrpál a košťata dívat trošku jinak.
Kolem dvou motorek se sajdkárou, propriet z Gringottovi banky a vrby Mlátičky se dostáváme na návštěvu k Weasleyovým, kde můžete sami spustit magické krájení mrkve či drhnutí pánvičky. Nechybí ani ikonické hodiny zaznamenávající, kde se který člen rodiny nachází.
Z veselého a barevného prostředí domu Weasleyových se přesouváme do chladnějšího Malfoy Manor, kde právě lord Voldemort mučí Charity Burbageovou (profesorka studia mudlů v Bradavicích) za přihlížení svých věrných smrtijedských kumpánů. Nechybí ani had Nagini, který se plazí s otevřenou tlamu směrem k Charity.
Když o kousek popojdeme, dostáváme se na Ministerstvo čar a kouzel, vedle kterého stojí i kancelář vrchní vyšetřovatelky Dolores Umbridgeové, která by se dala popsat jakožto Padesát odstínů růžové.
Oči z toho až přechází a tak se radši posuneme do kapku tmavšího prostoru Zapovězeného lesa. Ten je letošní novinkou a můžete v něm nejen ovládat počasí, ale třeba také potkat hipogryfa Klofana nebo akromantuli Aragoga, kterého moc nedoporučuji lidem, co mají fobii z pavouků. Navíc se dokáže pohybovat, takže když se pohne a "vystřelí" Vám naproti, máte srdce v kalhotách…
Mě osobně mimo jiné v lese zaujala i podlaha, která z blízka opravdu vypadá jako hlína s jehličím a vším možným.
Po Zapovězeném lese máte první možnost nakoupit si nějaké ty suvenýry, ale není třeba nijak spěchat, protože cestou narazíte ještě na nejméně dva další obchody.
Teď ale přichází jedna ze zásadních chvil, při které budete na chvíli stát jen tak s otevřenou pusou.
A o co jde? Tak to se dozvíte příští sobotu! 
↓↓↓
Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.
Ten autobus je bombastickej ! To musela být fakt super jízda :).
OdpovědětVymazat[1]: Byl úžasnej, bohužel se mi ho nepodařilo vyfotit stojící. A když byla šance, tak zase nepřišla myšlenka.
OdpovědětVymazatČlánek čtu asi dvě hodiny 😂 protože u toho kojím. A ty to zakoncis takhle? 😂 no mne klepne. .. 😂ale jinak super, tam od teď chci také. Kostým Snapea bych cz těla vidět ... když už neuvidím samotného velikána v akci,tak alespoň jeho dílo ...
OdpovědětVymazat[3]: Neboj se. Dneska bude pokračování, tak nemusíš čekat dlouho a můžeš zvesela další dvě hodiny pokračovat.
OdpovědětVymazat