Zdravím pravidelné, nepravidelné i zcela nové čtenáře!
Přerušuji sérii článků o mém londýnském samoputování a to, dá se říct, z informačního důvodu. Ostatně nadpis Vám již mohl leccos prozradit, ale ráda bych se k tomu dostala postupně, tudíž doufám, že v tomto okamžiku článek nezaklapnete, ale naopak si ho celý přečtete nebo minimálně aspoň sjedete na jeho konec. Tak jdeme na to…
Hruška poprvé začala psát v době, kdy oslavila své první kulatiny, tedy cca už skoro deset let nazpátek a tenkrát se jednalo o nejrůznější fanfikce a příběhy, které zcela upřímně za nic moc nestály. Nápady možná dobré, ale ach to zpracování. Ve finále se od psaní tak nějak trochu distancovala, ale největším faktorem v tomto období byla spíše škola, kdy jediné slohy, co vytvořila, byly na zadaná školská témata.
Prvním šťouchnutím k tomu, aby vznikla tato stránka, byl vznik hruškového instagramového profilu (tady), protože dle hruščiny spolužačky a kamarádky v jednom (děkuji Barb), když někdo cestuje jako Hruška, měl by se tím prostě někde prezentovat. A tak se tedy stalo.
Posléze tato cestovatelská malvice začala koketovat s myšlenkou psaní o svých cestách, protože se chtěla nejen k psaní vrátit, ale hlavně se děsila toho, kolik věcí za ty léta z cest jen tak vypustila.
Hruška se bála jít do blogu, protože už předtím jich několik měla a tak se jednoduše bála, aby to celé neskončilo jako ty všechny předchozí. Proto svou tvorbu nejdříve uveřejňovala (a snaží se v tom pokračovat) na Wattpadu a asi po měsíci se přeci jen do blogu dala.
A jak to celé dopadlo, vidíte sami. Stále tu jsem. Blog se pro mě stal přirozenou a milou součástí mého života a hlavně s ním mám zatím ten největší úspěch, co jsem kdy vůbec měla. Články mi lidé chválí, návštěvnost není špatná, mám skvělé pravidelné čtenáře, párkrát jsem se dostala i na titulku Blog.cz (ano, v aktuální situaci je to sice takové ehm, ale člověka to zahřeje i tak) a dokonce se mi povedlo navázat i nějakou tu spolupráci. Jednoduše jsem nadmíru spokojená a snažím se jen dál a dál na všem nějak pracovat s tím, aby to bylo hlavně pro ty, kteří mě čtou.
Když si vše výše napsané pročítám, tak mám pocit, že jsem se tak trochu nechtěně zapojila do aktuálního fenoménu "Blogerské výzvy", ale to tedy nebyl účel, takže další odpovědi na otázky následovat nebudou. Naopak se přesuneme k tomu hlavnímu uvedenému v nadpise.
Před pár dny jsem narazila na výzvu, aby člověk nominoval své oblíbené blogery do soutěže Czech Blog Awards 2017. Zcela upřímně se Vám přiznám, že jsem si řekla (trošku sobecky), že se ze srandy sama nominuji, protože i když se nedostanu dál než do velice široké nominace, i tak to člověk může uvádět jako takový malý úspěch. A aby to neznělo až tak moc hrozně, tak jsem samozřejmě nominovala i pár mých dalších oblíbených blogů.
Nejvíc mě ale překvapilo, že jsem se nakonec nominovat ani nemusela, protože se zdá, že jsem v osudí již byla. Dost mě to šokovalo, ale samozřejmě hlavně potěšilo.
Ač vím, že stejně jako nejsem populární osoba ve své realitě, tak ani můj blog není žádná hvězda zářící mezi těmi hromadami, přesto se pokouším nezůstat "na nula bodech" (nebo spíš cca na sedmi, když se započítá rodina a kamarádi). Nedělám si tedy žádné velké naděje, že bych to snad vyhrála, natož se vůbec probojovala do deseti finalistů (přeci jen jsou blogy s tisíci čtenářů), ale musíte mě omluvit, pořád ve mně nějaký ten ždibíček naděje je a proto Vás o své nominaci chci zpravit.
Absolutně nikoho nenutím pro mě hlasovat! Když se někomu bude chtít, budu jenom velmi vděčná a děkuji té osobě předem. :)
Samozřejmě je v celé soutěži neskutečné množství lidí a tak se určitě na nominace podívejte. I když byste třeba nehlasovali pro mě, jistě tam naleznete nějakého svého oblíbence, který podporu ocení také.
A to je asi konec dnešního hlášení. :) V sobotu se těšte na další část Londýna a brzy i na speciální článek (ne - blogerská výzva to nebude, teda pokud není zájem?). :)
Mějte se krásně.
Vaše Hruška (Pear)
Hlasovat pro mě (Blogerka roku - kategorie Life) nebo kohokoli jiného můžete na této adrese:
http://www.czechblogawards.cz/kategorie/blogerka-roku
Koukám že těch blogů je v nominaci opravdu hodně Tak to projedu a zkusím najít ten tvůj
OdpovědětVymazatMáš ode mě hlas :). Držím ti palce, zasloužíš si výhru.
OdpovědětVymazat[1]: Blogů je neskutečný počet. Upřímně jsem si ještě pár soupeřů přidala sama, ale nějak toho nelituji. Mě samotnou taky kdosi už nominoval, tak jsem třeba udělala radost někomu jinému. :) Případně je tam vyhledávač. A děkuji moc, vážím si toho.
OdpovědětVymazatMně se tito soutěže zdají jenom jako šikovný způsob, jak svojí aktivitu z Blogové sféry přesunout na jiný portál a jak dělat dané webové stránce zdarma reklamu. Zúčastní se hora blogů a více z naší nominace mají oni než nominovaní. Ale pokud pochopím jak se hlasuje, tak zatím si z nominovaných můj favorit. :)
OdpovědětVymazat[4]: Určitě názor beru a i souhlasím. Ono upřímně za každou soutěží je vždycky něco ukrytého, že. Já upřímně tohle celé beru spíš nějak tak trochu pro zábavu, ale i pokus o udělání jisté radosti. Ostatně jak jsem psala výše, už jen to, že pro mě vůbec někdo hlasuje je pro mě tou největší výhrou, takže minimálně něco člověk z toho celého má. A navíc se aspoň pár stránek tím taky zpropaguje.
OdpovědětVymazat[5]: Moc ti děkuji, za účast v mojí poznavčce i po mém tak upřímném komentu. :)
OdpovědětVymazat[6]: Tak neviděla jsem v tom žádný problém, takže jsem se zúčastnila ráda. :) Navíc jsem aspoň získala taky zajímavý fakt. :)
OdpovědětVymazat[7]: To je od Vás moc milé. :)
OdpovědětVymazat[7]: Jinak úplně bych skoro zapomněl. :) Váš tip byl správný! :)
OdpovědětVymazat[8]: [9]: ;) Tak to jsem ráda! :)
OdpovědětVymazat[10]: :)
OdpovědětVymazat