Dostáváme se na nádraží a na zastávku 9 3/4, kde na nás čeká monumentální Bradavický Express.
Kolem něj se kumuluje pára, což jen umocňuje pocit, že se za chvílí vydáme na cestu do Bradavic i my sami. Místy nalézáme kufry bradavických studentů a hned na třech místech se můžeme nechat vyfotit, jak s vozíkem procházíme zdí na samotné nástupiště.
Vedle se nachází další krámek, převážně zaměřený na produkty spojené se samotným expressem. Je libo Bertíkovi fazolky tisíckrát jinak nebo neposednou čokoládovou žabičku se sběratelskou kartou slavných čarodějů a čarodějnic? Žádný problém! V nabídce toho je více než dost…
A nyní nastal čas se podívat přímo do jednoho z vagónů, ve kterém jsou jednotlivá kupé stylizována do podoby určité vlakové scény z filmů.
Za zmínku stojí i další možnost využít zelené plátno, kdy "nasednete" do kupé a kocháte se (nebo pózujete) krásnou zelenou barvičkou za oknem, místo ní, ale samozřejmě budete mít později na fotce nějaký ten výhled (konkrétně jsem nestudovala, tak snad to nějak tak je).
Na nástupišti také můžete najít kostýmy, které jste mohli spatřit v závěrečné scéně sedmého dílu, kdy hlavní trojice vyprovází do Bradavic své vlastní potomky.
Po nástupišti následuje pauza a to v podobě občerstvení, kde můžete kupříkladu ochutnat Máslový ležák. Přiznávám se (a asi jsem prohloupila), že jsem nějak nenašla odvahu si ho koupit, protože jsem si nebyla moc jistá, zda by mi chutnal a zcela upřímně, všechno ve studiích bylo absolutně předražené, takže vyhodit jen tak peníze a spolu s nimi i naplněný kelímek, se mi moc nechtělo.
Pokračujme tak dál. Občerstvení je poslední zastávkou v první hale a tak vycházíme ven, kde si můžeme prohlédnout Záchranný autobus, část domku Dursleyových (za zmínku určitě stojí obýváček plný dopisů pro Harryho z Bradavic z prvního dílu) nebo šachové figurky z dílu druhého (samozřejmě na vidění je tu víc věcí).
Po prohlédnutí všeho se vydáme do druhé haly, která je spíše zaměřená na "pozadí" filmů, takže jde o masky, modely, techniku, paruky, výtvarné zpracování a tak dále. Popis toho všeho je značně těžký a tak Vás radši zavedu na návštěvu do Příčné ulice, kde už z dálky vidíte barvami hýřící obchod dvojčat Freda a George Weasleyových. Kromě něj, ale nesmím zapomenout zmínit tradiční klasiku mezi obchody a to ten s hůlkami pana Ollivandera. Opět na popis značně těžké, člověk nestačí zkoumat všechny drobnosti.
Z Příčné ulice jsme se dostali do ateliérů, kde vznikaly plány staveb, ale i nejrůznější výtvarné vizualizace. Po této části přichází další wau místo. A když wau, tak opravdu myslím wau. Ještě teď vidím malého klučíka, co běžel k zábradlí a v šoku s otevřenou pusou mával rukama nadšením. Asi byste rádi věděli, o co jde, že? Nebudu Vás napínat. Jde o obrovský model bradavického hradu, který byl opravdu při natáčení využíván. Proto každá (aspoň tedy asi) scéna, která zachycuje pohled na hrad z výšky/dálky není ve skutečnosti celá vytvořená v počítači. Základ je reálný (dokonce je v modelu "natažené" osvětlení) a jen doplněn počítačovými triky. Ostatně nejlepší bude se podívat na jedno video, které jsem pro Vás natočila z informačních panelů…
Jednoduše je to ohromující pohled. Cesta je navíc udělaná kolem dokola, takže se člověk nemusí bát, že by si model důkladně neprohlédl ze všech stran. Tmavomodré prostředí místnosti a hudba celý dojem jen umocňuje.
Po prohlédnutí všech detailů pokračujeme dál a to do interiéru obchodu pana Ollivandera (ano, dle mého trošku nelogické), kde můžeme vidět police přímo "narvané" hůlkami od podlahy až po strop. Za zmínku jistě stojí, že na krabicích jsou jmenovky s jmény lidí, co jsou s Harry Potterem spojení. Můžeme tu tak najít krabičku se jménem J.K. Rowling, se jmény herců (např. Ralph Fiennes), ale i tvůrců vizuálních efektů a tak dále. Jednoduše (asi) všech.
A tím naše prohlídka bohužel končí. Přiznávám, že mě to kapku šokovalo, protože jsem první část procházela asi hodinu a půl a tak jsem čekala, že ve druhé části strávím přibližně stejný čas. Navíc dle rozpisu při koupi "zájezdu" měl celkově trvat sedm hodin (dvě hodiny cesta = takže čtyři a tři hodiny prohlídka). Asi se holt počítá s většími londýnskými zácpami a hlavně rodinami, protože než si to děti oběhnou, tak to trvá. Na závěr ale musím uznat, že v každém případě studia za prohlídku stojí, obzvláště když jste fanoušek.
Ještě jen tak mimo řeč zmíním, že si můžete vyzvednout takový jakoby "pas" (hlavně je to tedy záležitost pro děti, ale viděla jsem i několik dospělých), do kterého během prohlídky sbíráte na určitých místech razítka.
Čas se určitě prodlouží i tím, když si pronajmete audio průvodce, což jsem já neudělala, protože jak jsem zmiňovala v předchozím článku o Rusku, radši jdu a přečtu si, než abych se zastavovala na každých pár metrech a poslouchala dlouhý výklad. Navíc reakce na průvodce byly na internetu značně rozporuplné.
Ač mi tedy nepřijde, že bych celá studia prošla v nějakém spěchu, zničehonic jsem stála v obrovském obchodu, ze kterého přímo přecházely oči a peněženky dostávaly zabrat. To víte, když je něco populárního, nesmí se to nechat jen tak.
Z dálky jsem obdivovala a litovala rodiče, jejichž dítko (nedej bože dítka) si usmyslelo, že bude mít čarodějnickou hůlku za třicet liber nebo v podstatě i cokoli jiného.
Osobně jsem, jakožto nejlevnější položku, shledala pohledy za jednu libru. Je ale pravdou, že mě touha po něčem dalším neopustila a tak nakonec v košíku vedle pohledů přistál i oficiální průvodce a čokoládová žabka. Kdo by přece nechtěl mít svou vlastní kartičku slavného kouzelníka, že? Mimochodem jsem měla dobrou ruku a na mé kartičce se "pohybuje" sám Godrik Nebelvír…
Z obchodu jsem vyšla kolem čtvrt na pět, s tím, že můj autobus měl jet zpátky až v půl sedmé. Bohužel v okolí nic moc není a nikde jinde než v hlavní hale se pohybovat nemůžete. Proto jsem šla zkusit štěstí na zastávku autobusu, zda by mě neodvezli již turnusem o půl páté. Díkybohu se na mě opravdu to štěstí usmálo a já tak nemusela čekat někde venku, do autobusu jsem se v naprosté pohodě vešla.
Cestou jsme dokoukávali opět druhý díl ze série (akorát v předchozím autobusu jsme to dokoukali dál, takže se mi kus opakoval) a za necelou hodinku jsme již stavěli tentokrát v samotné Baker street (nástupní ulice je jednosměrná). Vystoupila jsem a hned zase zaplula dolů do podzemí a absolvovala stejnou trasu jako v poledne, akorát opačným směrem.
Cestou na hotel jsem se ještě zastavila v Tescu, kde jsem si k večeři koupila jogurt, pletenec s javorovým sirupem a jablečný džus, opět nějak nebyl hlad a navíc po těch snídaních s tousty, člověk viděl rád jogurt. A to, že neměl na pokoji ani s sebou lžičku mu upřímně ani nevadilo. Jíst jogurt kapesním nožem je sice kapku netradiční, ale proti gustu žádný dišputát…
A protože čas prostě letí, máme tu opět koupelovou chvilku! Pro tento večer jsem vybrala bombu s velmi poetickým názvem ladícím k prošlé odpolední aktivitě - Dragon's Egg (Dračí vejce).
Užila jsem si tak naprosto boží hodinku během které jsem si (jak jinak) četla tu několikrát zmiňovanou knihu All that she can see. Jednoduše boží…
Pokračování příští sobotu! 
↓↓↓
Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.
Tak bradavický expres mne teda nenapadl. Jsem tele 😂 musím si pak dopustit ta videa. Nechtěla jsem budit Sviště. Každopádně jsem si četla claenk, pak hladim miminko a láskyplně mu vykladam, jak jej do studií vezmeme a ze bude koukat a pak napíšeš ty ceny na konci .... 😂😂😂 tak jsem mu řekla, že možná když nebude zlobit tak k některým narozeninám 😂😂😂 jak já bych se tam podívala ...
OdpovědětVymazat[1]: Ale udržela jsem napětí, to je dobře. Videa jasný chápu. :) Ono bez zvuku to zvlášť u Hradu není ono. :) Tak když nebude chtít suvenýry, tak se to i dá. Určitě se povede. ;)
OdpovědětVymazat[2]: pokud nebude po mamince, tam suvenýry chtít nebude. Ale jelikož vzhledově je to celý táta ... 😂😂😂
OdpovědětVymazat[3]:
OdpovědětVymazatTéda, to musel být super zážitek!!
OdpovědětVymazat[5]: Bylo to úžasné. :) Klidně bych to vzala ještě jednou, ale tentokrát asi ne sama, abych ozkoušela i nějaké ty atrakce. Bylo mi to samotné takové hloupé.
OdpovědětVymazatAhoj ten máslový ležák sis měla dát já si dala hned dva fakt namka :) je to pomerančová limča s karamelovou pěnou :)
OdpovědětVymazat[7]: Ahoj. :) Hele netušila jsem, co to ve skutečnosti je, tak se člověk bál. Navíc jsem četla pár recenzí s tunou vykřičníků nekupovat, tak nebyla odvaha a navíc jsem oficiální složení našla trochu jiné. A nejsem fanda karamelu no.
OdpovědětVymazat