Cestovatelské zápisky jedné hrušky: Sedm měsíců

Sedm měsíců nebo také 214 dnů. Přesně taková doba uběhla od první zprávy mezi mnou a Lukášem. Zdá se mi to jako strašně krátká chvíle, protože mám pocit jako bych ho znala už aspoň rok, a proto se přiznávám, že jsem úplně nevěděla, jestli je vhodné psát tento článek. Přeci jen si někdo může říct, že v jeho očích je to krátká doba na nějaké extra představování vztahu, když v dnešní době se někdy vztahy střídají jako ponožky. Ale někteří z Vás mě moc dobře i v této rovině znají a vědí, že když něco beru vážně, tak to opravdu beru vážně. Proto mě moc potěšilo, že byl o tento článek zájem a nebudu Vás dlouho napínat, jdeme jednoduše na to…

Říkám si, že pro neznalé věci bych měla nastínit mou situaci na poli lásky. Takže během 21 let se v mém srdci vystřídalo celkem sedm mužů, ovšem za vážnější se dají považovat pouze tři z nich. Přeci jen ve zbylých čtyřech případech šlo o dvě lásky předškolní a dvě lásky školní, kdy to upřímně nepovažuji zrovna za reprezentativní a vážný vzorek, ale popřít je nemůžu. Už jen proto, že v jednom z těchto případů jsem se dočkala i svatby…akorát mi byly asi čtyři roky a nemám tušení, jak se dotyčný jmenoval. Každopádně mi po světě někde běhá manžel, tak snad s tím jednou nebude problém…

Nebojte se, nehodlám Vám popisovat všechny mé lásky, protože by to bylo na dlouho, ale hlavně by to bylo zcela zbytečné. Proto si vystačíme jen s několika základními detaily. Dobře, on je vlastně hlavní pouze jeden a to ten, že to nikdy nevyšlo. Ano, čtete správně. Až do svých 21 let jsem prožívala výhradně pouze jednostranné či nějak „komplikované“ lásky, takže o nějakém vztahu se rozhodně nikdy mluvit nedalo. Dalším jmenovatelem bylo takové „táhnutí se na dobrém slovu“ aneb jsem to nakonec vždy oplakala a vždy si vyslechla jedno výchovné „my jsme ti to říkali, ale přijít sis na to musela sama“. Takže kolem a kolem ty poslední tři případy mě stály v průběhu pěti let hodně sil, nervů a slz. I tak mi ale z jednoho z nich nakonec zůstal skvělý kamarád Michal, který v našem příběhu hraje obrovskou roli, neboť to byl právě on, jenž mě postupem času očkoval myšlenkou vyzkoušení seznamky či nějaké seznamovací aplikace. Avšak já si ještě předtím musela projít ještě jednou zdlouhavou a značně toxickou anabází, ve které jsem se docela dostala na moje psychické dno jako ještě nikdy. Ale jak se říká, že vše zlé je pro něco dobré, tak právě to mě na začátku srpna konečně dokoplo ke stažení seznamovací aplikace Badoo.

Než se úplně pustíme do nějakého příběhu, tak bych se chtěla nad chvíli nad něčím pozastavit. V aktuální době je totiž věnována velká pozornost dokumentárnímu filmu „V síti“, který se velmi zjednodušeně zabývá predátory na internetu a to ve spojitosti s jejich útoky na mladší 15 let. Film jsem viděla a četla jsem i doprovodnou knihu, a protože svět online seznamek je v podstatě další taková síť, tak jsem se rozhodla tomu malý odstavec věnovat. Tak samozřejmě já už mezi náctileté nepatřím, ale ona situace není úplně tak věkem omezená. Dlouho se pro mě tak seznamky rovnaly místu, kam chodí určitě jen úchylové nebo typy lidí, kteří si tam chtějí domluvit „jen to jedno“. Proto jsem tohle téma dlouho odmítala a až po pozitivních zkušenostech zmíněného kamaráda jsem to zkusila. Uvedla jsem aplikaci Badoo, ale nemohla jsem nezkusit i všemi opěvovaný Tinder, který mi ale absolutně nevyhovoval a tak tam můj profil dlouho ani nevydržel…

A co mě na Badoo tedy potkalo? Tak mám zkušenosti z pouhého měsíce a půl, ale kupodivu to nebylo až tak hrozné, jak jsem očekávala. Ano, u několika pánů bylo jasné, že tam nic vážného hledat nepřišli, ale to se většinou vyjasnilo hned ze začátku, takže se neztrácel čas. Ono už při výběru to bylo často jasné, protože někteří pánové si to neváhali napsat na profil a někteří ho pro jistotu ani nevyplnili, takže se nějak eliminovali sami – přeci jen, kdo chce, tak aspoň malou námahu projeví. Párkrát jsem se tam taky setkala s typem, který nelze nazvat jinak než „psycholog“, protože dotyční věděli naprosto všechno absolutně nejlépe a nějaké mé vidině toho, že tam hledám vztah, se vysmáli. Jednou mě také čekala odpověď typu „kdo si myslím, že jako jsem, že mu píšu“, což následně přešlo do všemožných urážek z jeho strany. Kupodivu ale zpráv s nějakým sexuálním podtextem jsem se moc nedočkala, díkybohu za to. V rámci České republiky si za tu dobu vybavím tak maximálně dva případy, což se mi zdá vcelku překvapivé – asi se můj profil nejevil zajímavý pro tento typ lidí. I když naprosto opačná situace nastala v době, kdy jsem byla na dovolené ve Švýcarsku. Logicky jsem chtěla udržovat kontakt s lidmi, co jsem poznala, což ale přivábilo hordu cizinců a hordu „oněch“ fotek. Nahlášení a blokací jsem si tedy užila více než dost.

Zvláštností je také to, že pánové na Badoo nikdy moc nepsali jako první. Z profilů jsem vyčetla, že se asi jednalo o formu „zachování hrdosti“, kdyby jim dívka na zprávu neodpověděla a pak také, že se vyčleňují proti společností daným konvencím. Osobně vím, že mě lidé mohou vnímat jako nezávislou a asi i dominantní ženu, ale i přesto mám jednoduše naučené základy etikety a tak dokážu ocenit, když je druhá strana dodržuje. V tomto případě je tak jasné, že ženy prostě očekávají, že první impulz jednoduše přijde od muže. Bohužel, jak jsem zmínila, na Badoo to byly spíše výjimečné situace a přiznávám, že Lukáš byl jednou z nich. A nejen, že napsal jako první, ale jeho zpráva měla prosím pěkně ještě navíc ucelenou dopisní formu! Takže jednoduše „dostal mě“ už na začátku.

Vím, že to byla středa 28. srpna, kdy mi od něj ta první zpráva přišla a také vím, že ten den jsem se vrátila domů z Prahy relativně dost pozdě a už jsem nechtěla odpovídat. Přeci jen únava dělala své a na tak jedinečnou zprávu se nedalo odpovědět jen tak. Druhý den, tedy 29. srpna, jsem ale už řádně odepsala. Přiznávám, že mám pocit, že moje odpověď byla i přesto trošku laxnějšího a odtažitějšího charakteru. Přeci jen do té doby jsem poznala málo lidí, se kterými by se rozhovor rozvinul na něco pořádného a tak jsem i přes skvělý začátek měla trochu střízlivý přístup.

Díkybohu mě ale čekal poprvé naprostý opak toho všeho a brzy jsme si začali vyměňovat zprávy tak neskutečně dlouhé, že kdyby je někdo viděl, tak by jen nechápavě zakroutil hlavou. A tak jsme se začali poznávat, klasika oblíbené věci, názory na věci, stavy životů a jednoduše přišla shoda, kterou ani jeden z nás nečekal. Člověk si až říkal, jestli je to vůbec možné. Samozřejmě tady pořád byl jistý risk, že jsme nevěděli, kdo sedí na druhé straně, ale postupem času jsme si začali vyměňovat i různé fotografické důkazy, kdy pod nimi si nepředstavujte fotky toho druhého, spíš doplnění našich rozhovorů o různých věcech. Ve finále jsme naplánovali i první schůzku, a tedy v podstatě i první rande mého života, které připadlo na pátek 27. září 2019. Poprvé jsme se tak viděli po necelém měsíci společného psaní a oba jsme se na to těšili tak, že jsme si dokonce vytvořili i internetovou stránku s odpočtem, kterou mám doteď uloženou.