Fantom opery a já - pátá část

5. Her Majesty´s Theatre - West End, Londýn - 15. srpna 2017

Fantom - Ben Forster, Christine - Celinde Schoenmaker, Raoul - Nadim Naaman

O rok později se mi poštěstilo, že jsem letěla do Londýna znovu a to tentokrát úplně sama. To, že bych si přála opět vidět Fantoma, bylo v naší domácnosti takovým veřejným tajemstvím, u kterého jsem úplně tak nevěděla, zda mi bude i popáté povoleno. Ale jak už vidíte výše, tak bylo a já si tak na konci května po maturitě objednala lístky, které přišly den před předáváním mého maturitního vysvědčení. Proto jsem pak udělala i společnou fotku lístků a onoho vysvědčení aneb odměna za celou tu zkoušku.

---

Čas vždycky utíká a tak tu zničehonic byla i půlka srpna a já tak seděla v letadle směr Londýn. Představení jsem si dala ještě tentýž den, abych ho nějak pěkně zaplnila, takže po ubytování na hotelu, nákupech a večeři u oblíbených Italů, jsem si to zničehonic štrádovala sama do divadla, které mě pokaždé, když ho vidím, dokáže uchvátit. To mě přivádí jen ke zmínce, že během jazykového pobytu v Londýně v roce 2015 jsem šla taky okolo a udělala jsem fotografii, kterou doteď zbožňuji, a dle mého ukazuje právě onu impozantnost budovy.

Pro zvětšení klikněte.

Ále zpátky na představení. Měla jsem tenkrát to štěstí, že na mě vyšlo absolutně stejné obsazení, jako jsme viděli s rodiči i minulý rok, takže jsem měla šanci porovnat, jestli to hrají stále stejně. Hráli a bylo to opět perfektní jako vždy, takže slova maminky "Prosím tebe, hlavně zase nebreč." padla velmi rychle za vlast, což jsem ostatně vyjádřila i v následující SMS zprávě - "No to se ti teda řekne, nebreč. Zahrajou úvod a řasenka jede." Díkybohu jsem měla ale to štěstí, že vedle mě seděla další fanynka Fantoma a to až z Japonska, takže jsme se ve finále daly dost do řeči (samozřejmě o přestávkách) a mimo jiné jsem jí odkázala na svůj již zmíněný facebookový fanklub. Bylo strašně fajn mít vedle sebe někoho, kdo chápe, proč si nenápadně otírám očička a smrkám v těch nejvyšších tónech, co v dané písni jsou…

Mimochodem jsem v tomto představení měla šanci vidět i Laru Martins v roli Carlotty (operní diva), která letos v létě (2018) pokořila rekord a stala se nejdéle účinkující herečkou/zpěvačkou v této roli s více jak 1680 představeními. Ono přeci jen na West Endu i Broadwayi se prosím pěkně tato muzikálová představení hrají osmkrát týdně, takže čísla naskakují vcelku rychle.

Nic dalšího asi konkrétně k tomuto zhlédnutí nemám, jen maximálně to, že jsem po letech neodolala a koupila si v suvenýrech plastikovou růži, kterými Fantom Christine obdarovává. A jsem ráda, že jsem neodolala, neboť se mi od té doby již několikrát hodila na nějakou tu fotku…

Pro zvětšení klikněte.

6. Her Majesty´s Theatre - West End, Londýn - 17. července 2018

Fantom - Luke McCall, Christine - Kelly Mathieson, Raoul - Jeremy Taylor

Zatím naposledy jsem Fantoma viděla v úterý sedmnáctého července 2018, kdy to bylo představení, na které jsem se přímo neskutečně těšila, neboť jsem nejenom měla znovu vidět již zmíněnou Laru Martins před její zářijovou "derniérou", ale také jsem měla spatřit Bena Lewise aneb člověka, který tak bravurně ztvárnil Fantoma v australské produkci muzikálu Love never dies (pokračování Fantoma).

Jenže, jak to tak s přáními a nadějemi bývá, nesmějí se zakřiknout, což jsem zřejmě nechtěně provedla, takže paní Martins si zrovna užívala dovolenou a za pana Lewise naskočil jako understudy Luke McCall. Přiznám se, že jsem byla zpočátku kapku zklamaná, ale ve finále nebylo vůbec proč, neboť obě understudies, tedy zmíněný pan McCall a Una Reynolds, odvedli skvělý výkon a dokonce mi bylo i podání Fantoma velmi příjemné, neboť se hlasově dle mého pan McCall podobá opět již zmíněnému Raminu Karimloo z 25. výročí. Celá tahle "příhoda" mě ale dovádí k malému vysvětlení, jak to vlastně funguje s obsazením. U nás v Čechách vždy v programu najdete výčet zvučných jmen, kdy jednu roli můžou hrát klidně až čtyři lidé. Ve světě to zase funguje tak, že každá role má hlavního představitele jen jednoho, (role Christine je ale konkrétně většinou výjimkou a má představitelky dvě). Existují zde ale tzv. swingové, které známe i u nás, kteří v případě potřeby zaskočí za jakoukoli postavu, jejíž původní představitel je pryč, ale většinou jde spíše o postavy z pozadí. Pak jsou tu ale také právě ony understudies, kdy ti se dají v podstatě přirovnat k našemu českému výčtu jmen, aneb kdo roli hraje. Povětšinou se na scénu také dostávají, když hlavní jméno odpadne, ale v některých produkcích se i pravidelně střídají. Člověk jinak může dělat zároveň, jak swinga, tak i understudy nebo případně může hrát normální roli a k tomu mít ještě i understudy. Existují ale i případy, kdy je člověk pouze understudy a ve hře se jinak vůbec neobjevuje, čemuž se zase pro změnu říká standby. Snad jsem Vám to moc nezamotala…

Představení jinak bylo opět nádherné, akorát jsem zjistila, že můj slzavý interval se zvětšuje a otevírám pusu během vícera písní. Tento poznatek jsem posléze sdělila i doma se slovy, že nemám tušení, co bych dělala, kdybych to třeba už viděla po sté - ano i takoví lidé jsou. Jinak po představení jsem zřejmě musela děsit lidi, neboť se počet taxíků kolem divadla značně zmenšil, takže jsem jela metrem a po příjezdu na hotel jsem se té rozmazané řasenky sama upřímně lekla. Na druhou stranu ze mě spadla díky představení i jistá únava a tak celá ještě nabitá zážitkem jsem se dala do psaní pohledů…

Pro zvětšení klikněte.

Krámek jsem tentokrát nechala ležet ladem, i když mě velmi zaujala jedna z publikací, která vyšla na počest sedmdesátých narozenin autora Fantoma a to sira Andrewa Lloyda Webbera. To mě však přivádí k tomu, že o něm jsem Vám toho až tak moc neřekla, což je škoda, neboť v muzikálovém světě jde o jedno z nejproslulejších jmen vůbec
. Takže minimálně Vám musím zmínit jednu věc. Právě tento muž má totiž kromě Fantoma na svém kontě i takové muzikály jako jsou Cats (Kočky), Jesus Christ Superstar (hraje se i u nás, např. v Karlíně), Evita (v ČR třeba Studio DVA), Sunset Boulevard, School of rock a další. Ostatně si vzpomínám i na krásné představení v Good Morning America, kde se na jevišti sešli představitelé hned tří muzikálů, které se v roce 2016 na Broadwayi současně hrály…

Pro zvětšení klikněte.

Uvědomuji si, že v posledních dvou kolonkách představení jsem už odběhla i spíše k obecnějším faktům, ale tak přeci jen Vám nebudu dokola povídat, jak nádherné to celé pro mě prostě je. Celý tento článek je ve finále o dost delší než jsem původně zamýšlela, avšak psala jsem ho hlavně i pro sebe jako takovou rekapitulaci mé letité vášně. Navíc přeci jen před Vás nemohu hodit úplně neznámé téma a básnit o něm, tak jsem se snažila vše popsat a vysvětlit s tím cílem, aby to vše dokázal pochopit a hlavně si i představit naprostý fantomácký laik. A přitom, aby to neztratilo i jistou osobní stránku věci.

Pokud nejde přehrát.

Na závěr jen dodám jistou svou naději, že jsem třeba někoho na Fantoma navnadila nebo mu třeba už jen rozšířila obzory o známém tématu. Ostatně, jak jste z toho celého mohli pochopit, tak je pro mě Fantom jedinečnou srdeční záležitostí, která každým rokem roste. Ovšem, kdyby mi někdo na začátku toho všeho řekl, že to naroste až do takovýchto rozměrů a hlavně, že samotnou show uvidím šestkrát, tak bych mu jednoduše nevěřila. A vidíte, ono se to opravdu stalo. Mimochodem mé oblíbené číslo je sedm, takže že by tu byl plán na další rok? A i kdyby ne, tak jsem si jistá, že třeba ještě někdy v budoucnu tu sedmičku pokořím a třeba vyrovnám i broadwayské skóre. To je však otázkou budoucnosti…

Pro zvětšení klikněte.

Audioverze článku, případně ke stažení MP3 zde.

↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)

Navštivte mou FB stránku či Instagram.