Fantom opery a já - druhá část

Audioverze

Tak a tím jsem snad pokryla všechny možné varianty, i když na zmínku by jich bylo i daleko víc. My se však už přesuneme směrem mého dalšího muzikálového růstu. Věděla jsem tedy, že existuje nějaký ten muzikál, a proto jsem se od filmu přesunula na Youtube, které se pro mě stalo přímo zlatým dolem, neboť obsahovalo nejrůznější záznamy vystoupení. Tím hlavním se ale pro mě později stal záznam speciálního představení Fantoma k oslavě jeho pětadvacátého výročí na scéně. Ale než k tomu samotnému zmíním něco navíc, tak nám ještě chybí krátká Wiki chvilka ohledně muzikálu samotného. Takže here we go…

---

Prvotní nápad pro vznik muzikálu můžeme nalézt v roce 1984, kdy se po již dříve proběhlé úspěšné spolupráci opět spojily síly sira Andrewa Lloyda Webbera (úplně správně The Lord Lloyd-Webber) a sira Camerona Mackintoshe, tedy v překladu skladatele a producenta. Samotný začátek nebyl úplně až tak jednoznačně daný, takže ještě chvíli trvalo, než se spustila úplná produkce, ve které si musíme zmínit minimálně pár základních jmen. Mezi ně patří třeba textař Charles Hart (a taky Richard Stilgoe), režisér Hal Prince, choreografka Gillian Lynne nebo úžasná kostýmní designérka Maria Björnson, která pro show navrhla nejen přes dvě stovky kostýmů, ale také se postarala o detaily přímo na scéně jako je lustr či gondola, na které si Fantom odváží Christine do podzemí. Mimo jiné stála i za změnou masky, která původně zakrývala celý obličej, což ale dost ztěžovalo herci zpívání a celkovou srozumitelnost a navíc i viditelnost přes ni nebyla úplně ideální, a proto došlo ke změně na onu ikonickou masku, která zakrývá pouze půlku obličeje.

zdroj fotografie

Hlavní westendská premiéra se pak konala devátého října 1986, kdy hlavní role obsadili Sarah Brightman, tehdejší žena A. L. Webbera pro kterou byla role Christine dokonce přímo napsána, Michael Crawford jako Fantom a bohužel již zesnulý Steve Barton v roli Raoula. Představení se odehrálo v londýnském divadle Her Majesty's Theatre, které hostí Fantoma do dnešních dnů, takže již přes třicet let. Rovnou třicítku však letos (2018) oslavila broadwayská verze, kde ve stejném obsazení proběhla premiéra 26. ledna 1988. A stejně jako v Londýně tak i v New Yorku se hraje Fantom pořád na tom samém místě a to v divadle Majestic.

Pro zvětšení klikněte. zdroj - internet (už dříve nalezeno)

Během let muzikál samozřejmě posbíral pěknou řádku cen, kdy mezi ty hlavní jistě můžeme zařadit ta nejvyšší divadelní ocenění vůbec a to Olivier Awards (londýnská produkce) a Tony Awards (Broadway), kdy jich má Fantom celkem jedenáct. V průběhu času získal také různé tituly a jedním z nich je mimo jiné i nejdéle hraný muzikál Broadwaye a ve svém londýnském rodišti a ve světě pak zaostává pouze za Les Misérables - Bídníky.

Tak a to nás přivádí k onomu speciálnímu představení na oslavu 25. výročí. Představení proběhla rovnou dvě a to prvního a druhého října 2011, kdy šlo o opravdu výjimečnou záležitost, takže se nemohly konat nikde jinde než v Royal Albert Hall, což je honosná koncertní hala z devatenáctého století pojmenovaná na počest manžela královny Viktorie. Produkce tak byla upravena pro větší prostory a předcházely jí proto velké přípravy, kdy do hlavních rolí byli obsazeni již zmínění Ramin Karimloo (Fantom) a Sierra Boggess (Christine). Osobně mám tuto dvojici velmi ráda, neboť má člověk z jejich výkonu dojem, že se pro zmíněné role přímo narodili. Ostatně pan Ramin propadl kouzlu Fantoma ve svých dvanácti letech a stal se jeho kariérním snem, za kterým si tvrdě šel. Cesta to byla dlouhá, ale zastávky na ní jsou více než zajímavé, neboť pan Ramin kupříkladu ztvárnil hned tři role v Bídnících a do samotného Fantoma nejdříve nastoupil v roli Raoula a dokonce se objevil i v onom zmíněném fantomáckém filmu a to v miniroli Gustava Daaé - otce Christine. Později pak získal roli samotného Fantoma a to jak v původním muzikálu, tak v jeho pokračování. Ostatně právě tam se také zkřížily jeho cesty s paní Sierrou, jejíž první zkušenost s Fantomem sahá do let 2006, kdy se poprvé objevila v roli Christine v lasvegaské produkci a stejnou roli si pak zopakovala v letech 2013-2014 i na Broadwayi. Dokonce pak měla ztvárnit Christine i v jedinečné francouzské produkci, která ale byla zrušena kvůli požáru divadla.

Pokud nejde přehrát.

Představení v Royal Albert Hall je ale jinak něco velkolepého a rozhodně doporučuji ho zhlédnout, navíc se již několikrát objevilo i v programu České televize, takže pro anglicky nehovořící naprosto ideální. Mimo to jsem si já sama koupila DVD se záznamem a to během mého jazykového pobytu v Cambridge. Byla to věru velmi náhodná koupě, neboť jsem jen tak bloumala knihkupectvím a voila v DVD sekci jsem objevila tuto nádheru, která vyšla v únoru 2012. Tehdy se tak musela také poprvé objevit na Youtube, což bylo naprosto ideální načasování, neboť mě za deset měsíců čekala návštěva New Yorku a byla to tak právě ona, která mi vnukla onen nápad navštívit Broadway. A to už nás dostává k samotným mým návštěvám.

Uprostřed DVD - pro zvětšení klikněte.

1. The Majestic Theatre - Broadway, New York - 4. prosince 2012

Fantom - Hugh Panaro, Christine - Marni Raab, Raoul - Kyle Barisich

Když se rozhodlo, že se na přelomu listopadu a prosince 2012 poletí na Jamajku, tak mě to upřímně ani až tak moc nepřekvapilo, neboť jsme už do té doby pár karibských zemí navštívili a Jamajka tak byla v podstatě další v pořadí. To co mě ale zarazilo, byl onen dovětek "a New York", který si mě hned získal, a hlavně má muzikálová dušička vycítila onu jedinečnou šanci.

Proto jsem hned začala kolem rodičů chodit jako kolem jedné velké horké kaše, což se ve finále vyplatilo, neboť mé opatrné narážky zdárně pochopili a jali se věci nechat zařídit. Já pak celý pobyt nemluvila o ničem jiném, takže jsem zřejmě musela být značně otravná, ale tak to víte, nadšení ze mě přímo čišelo.

"text-align:justify">Těch pár měsíců a následných dnů na Jamajce uteklo neskutečně rychle a my se tak zničehonic ocitli na Times Square, kde jsme za podivu celého autobusu s fanfárou vystoupili a vydali se směr divadlo. První zastávkou se ale nejdříve stal obchůdek Theatre Circle, kde jsem se ocitla v naprostém ráji muzikálového světa, takže se to neobešlo jen tak a mimo jiné se mnou odcházelo CD, plakát a brožura. Další den celek ještě doplnil krásný hrací strojek v podobě opičky, na který jsem nemohla přestat myslet a navíc ještě ke všemu hraje i přímo v muzikálu svou vlastní roli. A "suvenýry" se prodávaly i v samotném divadle, takže ještě ke všemu přibyla malá maska jako odznáček, který jsem si kupříkladu hrdě připnula při své muzikálové prezentaci o hudební výchovu na základní škole.

Pro zvětšení klikněte.

Před samotným vstupem do divadla ještě proběhlo velmi nutné focení před nejrůznějšími plakáty, obrazy a vitrínami, co u vstupu byly, neboť taková vzpomínka prostě musela být zaznamenána. Po otevření vstupů jsme pak prošli krátkou bezpečnostní prohlídkou a dostali jsme se do krásných prostor samotného divadla, kde již na jevišti bylo vše připravené pro první aukční scénu, ale k tomu za chvíli. Ráda bych totiž ještě zmínila jednu skvělou věc, co se na Broadwayi dělá a to jsou tzv. Playbills, což je v podstatě časopis, který člověk sám od sebe dostane a najde v něm kupříkladu aktuální obsazení muzikálu, informace k lidem a samotnému divadlu, rozpis písní, ale třeba i celkové zprávy z muzikálového světa. Jde o ikonickou záležitost, kterou mnozí lidé sbírají a já osobně se tak proto taky nemohla dočkat až se jednoho Playbillu se žlutým logem a logem samotného Fantoma zmocním. Dodnes je mám všechny schované až tedy na jeden, který jsem darovala jedné další české fantomácké fanynce…

Pokud nejde přehrát.

Jak už jsem zmínila, celý muzikál začíná aukční scénou, která probíhá o mnoho let později než samotný děj muzikálu, takže se na scéně objevují pouze dvě značně zestárlé postavy a to vikomt Raoul de Chagny a madam Giry, která bývala vedoucí baletního sboru a právě díky jejímu slitování nad nebohým hochem v cirkusu získala Opera svého Fantoma. Každopádně během aukce se draží několik ikonických věcí a to včetně onoho hracího strojku v podobě opičky, který patřil Fantomovi a který teď do svého vlastnictví získává právě Raoul. Další položkou je pak ta pod číslem 666 a to lustr spojený s událostmi Fantoma Opery, které nikdy nebyly vysvětleny. Dražitel u této položky pronese, že byl lustr opraven a elektrifikován, a že právě to by mohlo zahnat ducha let minulých, načež osloví přítomné pomocníky, kteří strhnou z lustru plachtu a začne hrát neskutečně silné "Overture", při němž je lustr pomalu a jistě vytahován ke stropu a samotná scéna jeviště se zbavuje plachet a starých hadrů a mění se v dokonalé pódium pařížské Opery. A právě v tomzo momentu se Hruška poprvé rozbrečela a musím se přiznat, že i při následujících pěti představeních jsem nečinila jinak. Nevím, proč to má nade mnou vždy takovou moc, ale teď už vím, že jen z podstaty musím mít připravený kapesník. A upřímně, ono je mi do pláče už jen když to slyším a vlastně ani vidět to nemusím…

Správně bych sem toto neměla dávat,

ale vzhledem k pochopení a doplnění článku

jsem bohužel nenašla vhodnější variantu.

Pokud nejde přehrát.

Zcela otevřeně ale nepláču jen během začátku představení, slzy mě doprovázejí průběžně a stejně tak i tiché prozpěvování si textů, které ale nebylo ještě při prvním Fantomovi na takové úrovni, neboť jsem přeci jen neměla muzikál ještě tak naposlouchaný a hlavně jsem průběžně překládala mamce. Ano, jednou z mých obav bylo i to, aby rodiče s muzikálem souhlasili, když je plně hraný v angličtině, tedy jazykem, kterému tatínek sice i rozumí, ale maminka je skoro nepolíbená, takže jsem se oprávněně bála, aby vše zdárně pochopili a vůbec z celého muzikálu něco měli. K mému překvapení si ale muzikál také zamilovali, neboť jak zmínila má mamka, stačí hudba, správná výprava a skvělé herecké výkony a musí to pochopit prostě každý. V průběhu let jsem je pak ještě vzala na londýnské Bídníky a Wicked, ale podobný zážitek jako s Fantomem se už u nich neopakoval…

Pro zvětšení klikněte.

Pokud se vrátím ke zmíněným slzám, tak ty přišly i při závěrečné děkovačce, kdy si pamatuji, jak jsem se slovy "Promiň, já musím." hodila po mámě věci a nadšeně si jako jedna z prvních v hledišti stoupla a tleskala jako o život. Ostatně ruce mě pak ještě brněly i po návratu na hotel a celkově jsem stále byla v neskutečném transu, což se promítlo i do mého deníkového zápisu. Koneckonců úryvek z něj: "A největší zážitek… Phantom of the Opera Broadway - Prostě nádhera. Efekty, hudba, zpracování, kostýmy, líčení. Hodně věcí dodrželi i ve filmu. Opravdu nádhera. Nevím, co napsat. Mám rozporuplné pocity. Já ve 14 letech viděla muzikál A. L. Webbera a navíc na Broadwayi. Fakt moc pěkné." (…) "Prostě nádhera, krása, ještě jednou. Na konci jsem si musela stoupnout, protože já už nevím, jak jinak napsat nádhera."

Audioverze článku, ke stažení MP3 zde.

↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)

Na
vštivte mou FB stránku či Instagram.