Zvyky a sbírky ve vzduchu i na zemi

Když někdo cestuje v takové míře jako já, spousta lidí by předpokládala, že si člověk vytvoří jisté cestovní zvyky nebo sbírky. A mají pravdu.

---

Už párkrát jsem měla to štěstí vidět reportáže se zapálenými sběrateli, jejichž sbírky obsahovaly kupříkladu bezpečnostní pokyny (což se přiznávám, jsem udělala jen jednou při letu svým nejmilovanějším letadlem A380 a doteď si říkám, že doufám, že snad nikomu nebudou chybět), anebo pytlíky na zvracení či fotí nějaké fotky s danou pointou a bůhví co ještě.

V poslední době se vcelku proklínám, že jsem mohla začít s některými věcmi dřív a mít teď obrovskou sbírku něčeho, na co by se jistě přijel podívat Láďa Hruška nebo minimálně štáb televize Nova. Bohužel jsem začala cestovat jako dost malé mrně a proto mě nápady na něco podobného začaly chytat až s nástupem většího rozumu, kdy už jsem měla za sebou dost návštěv cizích zemí po celém světě. Ale i přesto jsem něco započala.

Mým prvním zvykem, jenž ovšem nemá žádnou dokumentaci a tak mi prostě budete muset věřit, že to tak opravdu dělám, je poslech hudby při vzletu. Ano, pokyny typu vypněte nebo přepněte veškerá elektronická zařízení do flight módu a během vzletu a přistání je nepoužívejte, tyto poučky už umím, dá se říct nazpaměť. Ovšem po slovech "Cabin crew, take your seats please." v podstatě nastává situace, kdy si každý může dělat, co chce. Samozřejmě jsou jisté standarty, které by člověk měl vždy dodržovat jako kupříkladu mít zapnutý pás a sedět na místě, protože kdo z nás by se chtěl při vzletu skutálet až do úplné zadní části letadla, ale je tu přeci jen pár věcí, které člověk poruší, a přiznávám, v rámci používání elektroniky patřím mezi tyto lidi i já. Jak jsem již zmínila, poslouchám hudbu a to ne ovšem jen tak ledajakou. Pokaždé, když začínáme rolovat ke dráze, si již připravuji sluchátka a Ipod a přitom se stíhám ještě rozhlížet po celém letišti (tedy spíše po tom malém kousku, co mi umožňuje to pekelně prťavé okénko anebo po kusu, jenž je zabírán kamerou) a hrát hru, jaká letadla asi tak uvidím. Situace se mění, když už jsme se dostali na samotnou dráhu a čekáme na poslední povolení ke vzletu, je to krátká chvíle, po které následuje naprosto nezapomenutelný zvuk probouzejících se motorů a čím dál tím větší zvyšování výkonu. V tento moment pouštím jednu konkrétní písničku, která mi do uší řve opravdu pokaždé -> Queen -Headlong.

"And you're rushing headlong you've got a new goal
And you're rushing headlong out of control
And you think you're so strong
But there ain't no stopping
And there's nothin' you can do about it."

To, že se jedná o píseň mé nejmilovanější kapely ani to, že samotný text je hnaní se za čímsi ani tak moc neovlivnilo její výběr jakožto tzv. vzletové písničky. Narazila jsem na ní v playlistu naprostou náhodou (opravdu náhodou, můj playlist čítá minimálně tisíc písní) a pro její výběr rozhodla naprosto dynamická hudba stupňující se přesně tak, jak popsaný řev nabíhajících motorů. Proto tedy, pokud hledáte ideální píseň na vzlet, doporučuji hlavně právě ji.

Určitě vás po mém krátkém písničkovém shrnutí překvapilo, proč jsem se obtěžovala dát na začátku tu jistou přednášku o elektronických zařízeních. To je součástí mého druhého zvyku a to používání mobilu opět při vzletu, ale tentokrát i přistání. Jak někteří z vás již mohli po jedné větě z dřívějšího textu zjistit, ano, jsem fanda do letadel. A právě proto si pečlivě zaznamenávám videa všech přistání a vzletů. Vím, říkáte si, já se sotva dívám na záznamy, co natočím sám a ty jsou aspoň o něčem a ona si točí něco takového. Máte pravdu, rozhodně si je po večerech nepouštím, neslintám a už vůbec nebrečím nad vzpomínkami na ty všechny letadla, která měla tu čest přenést můj zadek do jiných krajin. Ne, to opravdu ne. Natáčím si je jako dokumentaci celé cesty a případně je využívám dál pro nejrůznější projekty.

(Video se třemi nejlepšími vzlety a přistáními, v pozadí zmiňovaná píseň Queen - Headlong)

Posledním letadlovým zvykem, než se přesuneme na nějaký ten pozemský, je zvyk, jenž by se dal nazvat zvykem anglickým. Víte, proto, abyste se naučili pít čaj s mlékem, nemusíte nutně letět do Anglie a dát si s královnou čaj o páté. Stačí pár krátkých letů s podáním čajového občerstvení a budete za čaj s mlékem velmi rádi. Ovšem, pravda, ne vždy je to až tak hrozné, občas člověk narazí i na velmi dobrý čaj, který se dá pít jen s maximální úpravou v podobě trochy cukru, ale jindy se jedná o tekutinu naprosto bez chuti, kdy je větší zásah velmi nutný. Nejhorší věcí je, což ani cukr, citron nebo mléko nezachrání, když má čaj pachuť kávy, protože se špatně vypláchla konvice anebo tzv. ponožkový čaj, který, jak již z názvu vyplývá, chutná jak vyždímané ponožky. Ano, i s tím se člověk v letadle potká a proto mi let z Jamajky do New Yorku bude navždy připomínat každý pár ponožek.

Čtvrtý zvyk nás, jak jsem slíbila, přenese zpátky nohama na zem. Je běžné, že si člověk z dovolených vozí různé suvenýry nebo tajně propašuje mušle, korály nebo třeba i list palmy (na což osobně doporučuji obal od tenisové rakety). Ovšem to je všechno dá se říct "normální". To samé platí o fotkách. Povětšinou fotíme vše kolem, a proto z toho vznikají složky o čtyři sta fotkách nejméně, kdy těch pár nejlepších rozvěsíme na všechny možné sociální sítě. Poslední zvyk se tedy bude týkat právě jich.

Ano, také jich fotím naprosté tuny a vybírám ty opravdu nej pro zveřejnění, ale během let se ke mně dostalo spoustu fotografií, kdy lidé "něco" dělali před světoznámými místy. Ještě teď si vybavuji cestujícího plyšáka nebo nějaké ty taneční kreace. Upřímně jsem zatoužila vytvořit něco obdobného, ale přitom nic z toho nenapodobovat a nápad se zjevil v roce 2014.

Prozradím vám o sobě dvě věci, miluji muzikály a vymýšlím nejrůznější designy nehtů. Tyhle dvě věci měly šanci se spojit a nechat tak vzniknout mému novému projektu. Tehdy se mi totiž podruhé za život povedlo splnit můj broadwayský sen a vidět tak muzikál The Phantom of the opera na živo a proto jsem si nemohla nechat ujít příležitost a nedoladit k tomu naprosto úžasné nehty.

A tak se stalo to, že si člověk p
oklidně jede na lodi kolem sochy Svobody, když v tu ho osvítí duch svatý a bum bác - natáhne ruku a první fotka do sbírky je hotová. A tak to pokračuje dál a moje dušička má konečně klid se svou vlastní sbírkou před světovými místy.

Proto každého cestovatele, ať už světoběžníka nebo jednorázového či domácího turistu, nabádám k jediné věci. A to - začít. Může to být sbírka, může to být zvyk, může to být v podstatě cokoli, ale rozhodně si něco najděte. Důvody jsou prosté, budete mít něco, co nikdo ve vašem okolí mít nemusí anebo se budete na tu konkrétní věc těšit celou cestu. Přesně tak to mám já s prvním zmíněným bodem, díky tomuto zvyku, a dá se říct i tradici, se pokaždé těším na ten krátký minutový moment, kdy nechávám věci za sebou a před sebou mám jen šílený záklon a několik propadů než se letadlo vyrovná, ovšem to zabíhám do jiných věcí. Prostě a jednoduše - vytvářejte, sbírejte a nemusí to být pouze při cestování.