Cestovatelské zápisky jedné hrušky: Mauricius 2026

Doporučuji si přečíst předem - Mauricius 2006, Mauricius 2016 - první část a druhá část

Sérii článků o ostrově Mauricius dnes zakončíme a to společně se dvěma velmi speciálními hosty - mými rodiči. Doufám, že se bude drobný rozhovor líbit. :)

Zdroj fotografie

Vážení rodičové, zaprvé bych Vás chtěla oficiálně uvítat na svém blogu. Zatím jste vždy byli postavami v různých mých příbězích a tzv. za oponou jste hlavně mými prvními čtenáři a kritiky. Teď máte poprvé šanci býti přímo aktéry dění, což mě přivádí k tomu, že bych Vám za to chtěla moc poděkovat. Každopádně se nezdržujme a přejděme rovnou k první otázce.

Destinací naší první dálkové cesty se stal ostrov Mauricius. Co Vás vedlo k vybrání tohoto ostrova? Čím Vás upoutal?

M: V době výběru dovolené hrálo roli více věcí. Neznámé místo, již absolvované středomořské dovolené, touha po exotice, možnost si takovou dovolenou dovolit i s relativně malým dítětem a bez velké znalosti řečí. Rozhodnutí jistě podpořilo i to, že jsme letěli se skupinou rodin - lékařů, takže jsme na to nebyli tak úplně sami.

T: Byla to exotika, tajemná a daleká, navíc podpořená známkou Modrý Mauricius. Navíc dědeček tam ještě nebyl… (Dědeček totiž byl skoro všude, jak s oblibou říká. - pozn. autora)

Obávali jste se takto dlouhé cesty? Dělali jste si nějakou předletovou přípravu, sháněli informace, atd.?

M: Samozřejmě, že obavy byly a velké. Malé dítě, nutnost očkování, neznalost světových jazyků a další věci. Právě úkol zjistit potřebná očkování padl na Tvého otce. Obrátil se proto na naši Krajskou hygienickou stanici, kde se ho ovšem při otázce na potřebná očkování zeptali, kde tento ostrov vůbec leží.

T: Jisté obavy byly a předletová příprava obsahovala hlavně zjištění nutných očkování. To jsem měl na starost já, a jak jsem dopadl, to už bylo řečeno výše.

Jaké byly Vaše první dojmy, když jsme dorazili na místo? A jaké byly teď po těch deseti letech? Jaké vlastně bylo se vrátit?

M: Exotika, jiný kraj, různorodí lidé, příjemné teplo a vlhko. Byl tam jistě i strach z neznámého, však Ty víš, že ten mám skoro všude. Nyní bylo velké očekávání, jak se vše změnilo, i když určité informace jsme měli, stejný hotel

, jen po rekonstrukci. Zda poznáme stará místa, na kterých naše noha již spočinula, jestli i Ty si vybavíš některé zážitky staré 10 let. Vrátila jsem se na stejné místo poprvé v životě, nikdy jsem to neplánovala, ale byl to návrat krásný. Navíc byl umocněný i tím, že jsme měli možnost splnit Tvé přání ohledně letu A380 a to na všech čtyřech letech.

T: Poprvé určitý strach z neznáma, podruhé poznávání známých míst jako už zkušení cestovatelé.

Když byste měli říct nejlepší a nejhorší zážitek, jak z roku 2006, tak i z roku 2016, o jaké by se jednalo? A proč?

2006 - nejlepších zážitků bylo víc. Air Mauritius, moře, Sedmibarevná země, Ty a želvy, Ty a krokodýl a hlavně odvaha nás tří se do toho dobrodružství pustit.

2006 - nejhorším zážitkem a to se jistě všichni shodneme, byla Tvá gastroenteritida a vysoké horečky a to v době, kdy hlavní skupina již odletěla domů, a my si dovolenou prodloužili.

2016 - nejlepším zážitkem byla celá dovolená, protože opravdu vyšlo vše. Byla jsem s Vámi, skvělé počasí a nádherný hotel

. Místa jsme poznávali jako staří známí. Byli jsme spolu.

2016 - nejhorší - nutnost se vrátit do shonu, stresu, strachu, …

2006 - za nejlepší považuji to, že jsme se neztratili cestou zpátky (Zpátky jsme letěli sami a pouze s palubenkami na let Mauricius - Paříž, v Paříži tak táta musel hledat stánek, kde jsme obdrželi palubenky i na další let. - pozn. autora) a továrna na čaj.

2006 - nejhorší byly banánová antibiotika a hlavně to, že jsme neměli možnost ti pomoct. A abych nezapomněl, tak také to, že jsem si nemohl odvézt domů loď.

2016 - nejlepší bylo, že vše vyšlo dle našich představ. A už i tu loď mám!

2016 - nutnost se vrátit zpět do reality.

Dokázali byste vybrat jednu nejlepší fotografii 2006 a 2016 a odůvodnit její zvolení?

M: Pro mne jsou velmi vzácné fotografie, kde jsme všichni tři, takže i fotka s nápisem Ambré hotel

je minule i nyní vzácná. A pak třeba fotka vchodu do čajové továrny. Jen ta malá holčička a nyní velká slečna je rozdíl. Ale to je život, to je čas…

T: Je velmi těžké vybrat, ale zvolil bych z obou dovolených ty samé. A to pohled na Sedmibarevnou zemi a pak ty zachycující čajovou továrnu.

Které místo pro Vás bylo celkově nejzajímavější a proč?

M: Sedmibarevná země - div přírody, který člověk vytvořit neumí.

T: Celkově celý Mauricius.

Jedním slovemstrong> definujte Mauricius.

M: Těch slov může být víc, ale budou vyjadřovat asi to samé - klid, pohoda, mír, souznění, vyváženost, plynulost.

T: Pohoda.

Myslíte si, že se stane Mauricius naší desetiletou tradicí? Lákalo by Vás navštívit toto místo i za dalších deset let?

M: Přála bych si to. Otázkou bude, zda předdůchodový výlet s ošetřovatelkou si budou přát i ostatní účastníci zájezdu?

T: Určitě.

Nějaká slova závěrem?

M: Za těch devatenáct let Tvého života jsi s námi absolvovala řadu cest a dnes jsem tomu ráda víc než na začátku. Řada lidí se na cestování s relativně malým dítětem tenkrát dívala dost divně. Ale já chci, abys v životě měla co nejvíce znalostí o světě, tak, abys i Ty mohla tyto znalosti jednou předat svým potomkům. Vím, že řada lidí za našimi dovolenými vidí peníze, majetek, bohatství a podobně, ale já sama za nimi vidím spousty zážitků s Vámi a nikdy nebudu litovat peněz za ně. Hlavní je, abychom chtěli být spolu, být zdraví a užít si to. Přeci jen je tolik krásných míst…

T: Přeji si, ať se nám hlavně stále daří ve všech oblastech. A abychom měli možnost procestovat další kus světa a třeba se také potřetí vrátit na Mauricius…